Osteochondróza je souhrnný název patologických změn souvisejících s nenormální enchondrální osifikací, což je proces, při němž se buňky měkké chrupavky mění v buňky tvrdé kosti. Díky němu mohou kosti růst do délky a vlastně se tvoří funkční klouby, kdy zbytek z původní chrupavčité „kostry" zůstane jako slabá vrstva kloubní chrupavky. U koní tak známe tři typy osteochondrózy:

Změny se nacházejí na kloubním povrchu kostí nebo těsně pod ním (čili v tzv. subchondrální kosti). Nazýváme je osteochondritis dissecans (OCD) a projevují se často jako volná tělíska (čipy), praskliny chrupavky nebo chrupavčité chlopně.

Mohou ale být i hlouběji pod kloubním povrchem kosti. Říkáme tomu subchondrální kostní cysty a vypadají jako „díry" do kosti vyplněné většinou změněnou a „mrtvou" chrupavčitou tkání.

Postižená ale může být i chrupavčitá růstová ploténka neboli fýza dlouhých kostí a obratlů, což se kromě tvrdých boulí v této části (fyzitida) může projevit i jako nerovnoměrný růst končetin (například angulární deformity - nožky do X nebo O).

Proč k osteochondróze vlastně dojde?

Pojmy:
OCD = osteochondritis dissecans je podle současného názvosloví primárně určená pro případy, kde došlo k vytvoření volného fragmentu a zřetelnému zánětu.
Pokud nejsou přítomny žádné fragmenty ani zánět, mluvíme o osteochondrosis (OC).
Novým termínem jsou juvenilní osteochondrotické stavy (JOCC juvenile osteochondral conditions), což slučuje všechny vývojové nemoci související s nezralými klouby nebo růstovými ploténkami u mladých koní.
Stále je platný termín z roku 1986 vývojové ortopedické nemoci (DOD), i když se trochu rozšířil o ortopedické nemoci související s vývojem, jako je wobbler syndrom a deformity končetin.

Původní chrupavčitá tkáň se na nějakém místě nezmění v tkáň kostní, ale vlastně zůstane chrupavkou; a protože je známo, že chrupavka nemá krevní cévy a musí být poměrně tenká, aby k ní „prosákly" živiny a kyslík z okolních tkání (kost, kloubní tekutina), silnější vrstva takto pozůstalé chrupavky ztrácí na kvalitě, nespojí se pevně s kostí a může dokonce odumřít. Tím se může (a nemusí) narušit celkové zdraví kloubu - jeho stabilita, odolnost vůči zátěži a opotřebovávání - nebo růstové chrupavky (končetiny nebo obratle nerostou rovnoměrně. Osteochondróza tak může být prvním krokem k opakovaným zánětům kloubu končícím osteoartritidou (artrózou).

Bohužel příčina, tedy proč k tomu vlastně došlo, co se stalo s buňkami, že se „nepřeměnily", dodnes zůstává neobjasněná. Ví se ale, jaké vlivy tento chorobný proces mohou způsobit, podpořit či uspíšit:

• Pokud na nezralou kost působí nadměrné síly, ať už velké fyzické požadavky na mladého koně, nebo nepravidelné postoje, nevhodný povrch apod.
• Velmi velký vliv se připisuje krmení rostoucího koně. Nebezpečné je ho obecně překrmovat, čili mnoho kalorií v jeho krmné dávce, za kritické se považuje i podávání zbytečně velkého množství jádra, které obsahuje lehce stravitelné cukry a škroby. Samozřejmě je zde významná nerovnováha minerálů vápník/fosfor či zinek/měď. Předpokládá se, že krmení má vliv už na plod v děloze: překrmované matky mohou porodit potomka s těmito ortopedickými problémy. Další významný mezník je odstav, kdy dochází následkem stresu a nezvyku na nové krmivo ke stagnaci růstu hříběte, aby to organismus za krátkou dobu „dohnal" a náhle povyrostl.
• Mluví se i o potenciálních genetických predispozicích. Přestože to není otázka konkrétních genů, které by snad osteochondrózu „kódovaly", zjistili vědci rozdíly v některých genech u koní zdravých a u koní postižených osteochondrózou. Odborníci proto zcela upřímně doporučují na takto postižených koních nechovat.

Ukáže se osteochondróza, nebo se schovává?

První léze na kostech a kloubech se objevují už během prvního roku života koně, dokonce i u odstavčat.

Konečná diagnóza osteochondrózy se stanovuje na základě rentgenového nálezu. Právě osteochondróza je důvodem, proč se v dnešní době rentgenují i mladí koně, kteří ještě nikdy nepracovali, nejsou obsednutí a vlastně by měli mít nohy zcela zdravé. Nemusejí mít, přestože na první pohled zdravě vypadají. Někdy se sice osteochondróza projeví i klinicky, například

• otokem postiženého kloubu,
• kulháním,
• bolestí při ohýbání kloubu,
• zduřelou kostí v místě fýzy,
• nepravidelným postojem,

nakonec je to však až rentgen, který odhalí i změny nijak se na první pohled neprojevující. Ultrazvukem nebo magnetickou rezonancí pak lze objevit i změny uložené hlouběji v kostech nebo naopak úplně na povrchu kloubní chrupavky, což rentgenové paprsky nezobrazí. Neznamená to, že musíte koně prosvítit skrz naskrz za kompletního vyprázdnění peněženky; pro základní přehled o osteochondrotických změnách postačí určitý počet snímků v určitých projekcích; samozřejmě při pochybnostech nebo nejistých nálezech se může veterinář/majitel pídit dále a podrobněji. Tým francouzských vědců vedený světově uznávanou kapacitou profesorem Jean-Marie Denoixem zkoumal skoro 400 hříbat tří plemen (anglického plnokrevníka, francouzského klusáka a teplokrevného selle français) z 21 chovatelských francouzských zařízení a vypracoval diagnostický protokol zahrnující těchto 10 základních projekcí:

• přední projekce obou karpů,
• boční projekce předních a zadních prstů (včetně spěnky a spěnkového kloubu),
• boční projekce hlezen,
• boční projekce kolen.

Zjistili totiž, že nejvíce změn u odstavčat se nachází v zadním spěnkovém kloubu. U plnokrevníků a teplokrevníků pak nacházeli hodně změn i v předním spěnkovém kloubu, u klusáků v hlezně a koleni. Kromě toho zjistili, že teplokrevná hříbata byla postižená více než plnokrevná a klusácká (viz dále).

Bojujeme s osteochondrózou - nebo proti ní...

Pokud už se změny na kostech či kloubech objeví, je snaha je nějak řešit, aby se nerozšiřovaly, nedráždily okolní tkáně a neskončily dříve nebo později artrózou (v případě růstové ploténky nepravidelným postojem koně v dospělosti a tedy i nerovnoměrným opotřebováváním jeho končetin; osteochondróza obratlů může tlačit na míchu a vést k ataxii).

To, jak se bude osteochondróza léčit, však závisí na více okolnostech a posouzení je vždy velmi individuální. Samozřejmě v první řadě záleží na tom, kde se léze vyskytuje (který kloub a jaké místo v tomto kloubu), zda může při pohybu vadit. Důležité je i vědět, o jakou lézi se jedná, jak je velká, hluboká, závažná. Jinak se bude například přistupovat k prasklé chrupavce než k volnému nitrokloubnímu tělísku. Otázkou samozřejmě je, v jakém věku se daná změna vyskytla a co se s koněm dále zamýšlí; nadějnému sportovci majitel jistě „nedovolí" mít ani menší změny, než koni, který bude sloužit k lehkým vyjížďkám.

Osteochondrózu lze tedy léčit různě, ať už chirurgicky, nebo tzv. konzervativně:

• Léze na kloubním povrchu mohou dobře reagovat na chirurgické očištění, kdy se uvolněná a oddělená tkáň odstraní a místo defektu se očistí až do zdravé tkáně. V současné době se osvědčuje v některých případech postup, kdy se odchlípnutá chrupavka „přišpendlí" zpět ke kostnímu podkladu.
• Subchondrální kostní cysty se také chirurgicky vyčistí a dnes se využívá i tzv. regenerativní medicíny (např. kmenové buňky).
• Léze ve fýze reagují dobře na kombinaci klidu, nesteroidních protizánětlivých léků a omezené diety a případně chirurgický zásah ovlivňující nerovnoměrný růst končetiny; stejně tak se řeší menší kloubní léze u hodně mladých koní.

Přestože se mohou méně závažné léze u velmi mladých koní spontánně vyléčit (tedy zmizí samy bez jakéhokoli zásahu), platí obecná zásada: pokud jsou koně léčeni včas a správně, mohou jim i postižené klouby či kosti sloužit velmi úspěšně, včetně náročného sportování. Oddalování léčby však snižuje šance na to, že z koně vyroste zdravý dospělec.

Jeden výzkum za všechny...

Již zmíněný francouzský tým vedený profesorem Jean-Marie Denoixem zkoumal na přibližně 250 hříbatech tří plemen a 20 různých chovných zařízeních kromě typu a místa výskytu osteochondrotických lézí i to, jak byla tato zvířata menežovaná a jak se jejich životní styl projevil do vývoje zjištěných osteochondrotických změn - zda se léze během doby sledování zlepšily, či zhoršily. Rentgenovali hříbata ve věku 6 měsíců a pak znovu v 18 měsících.

Zjistili, že největší vliv na zhoršení již přítomných defektů mělo mechanické přetížení:

• nerovné pastviny,
• zavírání hříbat na noc do stáje - a hlavně následné ranní radovánky po vypuštění na pastvinu (!),
• hierarchické boje v neustálených skupinách.

Víte, že...
... rizikem pro hříbě může být velká pastvina, ale i nedostatek pohybu?
... nedostatek mědi možná nezpůsobuje OCD, ale přidávání mědi matce v posledním stádiu březosti může být dobré pro vývoj chrupavek jejího hříběte v budoucnu?

Doporučení je jasné: hříbata, především ta, u nichž již byly změny v mladém věku zjištěny, mají mít rovnoměrný pohybový režim, čili je dobré vyhnout se u nich pohybové „explozi", která často následuje po nějaké době neaktivity (zavření na noc do stáje). Je třeba hlídat kvalitu povrchu (zmrzlá zem, bláto apod.) a zajistit hříbatům stálé skupiny.

Pokud však jsou léze zjištěny u mladých hříbat (například už v době odstavu nebo obecně první rok života) závažné, koně potřebují - kromě další cílené léčby - velmi opatrný management, aby se vše ještě více nezhoršilo a neznemožnilo to pozdější využívání koně. Do jisté míry je proto dobré rentgenovat už velmi mladá zvířata (zhruba v době odstavu); rozumní chovatelé pak mohou na základě nálezů zajistit vhodný režim a krmení a podpořit jejich vyléčení a regeneraci. Výzkum totiž ukázal, že méně závažné léze se dokážou „zhojit" i samy. Zjistil, že:

• léze v růstových ploténkách zmizely během jednoho roku (od 6 do 18 měsíců) u 86 hříbat z 91,
• z 56 hříbat, která měla v 6 měsících volná tělíska v koleni, se výrazně zlepšilo v 18 měsících 48 koní, a dokonce u více než 60 % z nich léze v tomto věku zcela zmizely (a 4 se během tohoto sledového roku nově objevily),
• v hleznech zůstaly léze v 60 % případů,
• ve spěnkových kloubech to bylo půl napůl.

Zajímavé je i zjištění, že plemenná příslušnost má vliv na to, zda a jaké osteochondrotické změny budou mít hříbata ve velmi mladém věku; čím je však kůň starší, tím více ovlivní zdraví jeho kostí a kloubů právě pohybový a krmný management.

Dobře organizovaný, odborně vedený odchov hříbat a mladých koní tak má zásadní vliv na jejich zdraví a tím i využitelnost v dospělosti. Myslete na to, až se budete rozhodovat, kam své vymazlené hříbě po odstavu umístíte!

Použité informace:

Ch. Lesté-Lasserre: Osteochondrosis Field Evaluation Protocol Developed, The Horse 2013 - nový standardizovaný protokol rentgenového vyšetření mladých koní

S. Oke: New Approach for Treating Horses with OCD Lesions, The Horse 2011 - nový postup léčby osteochondrózy

Ch. Lesté-Lasserre: Management's Impact on Osteochondral Lesion Development, The HOrse 2013 - jaký vliv má management hříbat na vývoj osteochondrózy

S. Oke: Genetic Basis of Osteochondritis Dissecans Probed, The HOrse 2012 - genetika a osteochondróza

E. Larson: Understanding Equine Osteochondrosis, The Horse 2012 - co je to osteochondróza

Ch. Lesté-Lasserre: Two Decades of Equine Osteochondrosis Research Reviewed, The Horse 2013 - o osteochondróze

Ch. Lesté-Lasserre: Some Osteochondral Lesions Could Resolve Naturally, The Horse 2013 - jak se vyvíjí osteochondróza u hříbat