Omyly a mýty veterinárních praxí aneb co byste od svého veterináře slyšet neměli

10. 01. 2018 07:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 23:28

Obrázky: 6

Autor: MVDr. Miloš Havelka Foto: archiv autora, Gabriela Rotová, archiv EQUICHANNELu Rubrika: Psi Počet přečtení: 8735 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnešní článek je sice primárně o malých zvířatech (která většina z nás koňáků také beztak má), ale kromě toho, že je výborně a pravdivě napsaný, se většina uvedených informací velmi blízce dotýká i koní. Zejména mýtus „fixace“ by zasloužil zarámovat. A v neposlední řadě článek nabádá k velmi důležité věci ‒ přemýšlejte nad tím, co vám ošetřující veterinář radí, ani veterináři nejsou neomylní bohové. A pokud se vám něco nezdá, nevzdávejte to, pátrejte dál, konzultujte, protože jste to vy, kdo je zodpovědný za zdraví svého zvířete, ne veterinář, a vy ponesete náklady a případnou ztrátu.

Mýtus první věk

To už se udělat nedá ‒ vaše zvíře je staré

Toto je snad nejčastější mýtus, se kterým se na naší veterině setkáváme. Mám-li definovat problémy, kterých se to týká nejvíce, jedná se především o stomatologická onemocnění a různé typy nádorů. Klienti, patřičně „poučeni“ o nemožnosti jakéhokoli zákroku, téměř jistém neúspěchu anestezie a dalších strašných rizicích, se k nám dostávají ve chvíli, kdy už je pro jejich zvíře problém opravdu velmi obtěžující. Často bývá bohužel pozdě…

Připodobnění:
Sedíte se svojí sedmdesátiletou maminkou u lékaře. Maminka trpí bolestí a její stav vyžaduje ošetření v anestezii. Jenže lékař vám řekne: „Víte, to už se udělat nedá, protože vaše maminka je stará.“ Jak se asi zachováte?

Jak to tedy je:
Věk není pro lékařský zákrok limitující.
Jediným limitujícím faktorem je celkový zdravotní stav.

Jistě, se vzrůstajícím věkem vzrůstají i anesteziologická rizika. Ale copak se neoperují staří lidé? Jen je třeba důkladně zjistit zdravotní stav formou kvalitního předoperačního vyšetření, majitele zcela otevřeně seznámit s možnostmi, postupy, riziky. Vlastní rozhodnutí musí učinit majitel.

Takže, pokud chcete i nadále věřit tomu, že věk je omezujícím faktorem pro některé veterinární výkony, nechte svého společníka, který nemůže sám za sebe rozhodnout, klidně trpět. My si myslíme, že stáří má být co nejdůstojnější, bez zbytečných bolestí a stresů. V naší praxi úspěšně operujeme pacienty ve vysokém věku a jsme šťastní, když po zákroku „omládnou“.

Mýtus druhý ‒ bolest

Zvířata mají nižší (vyšší) práh bolestivosti ‒ takže je to vlastně skoro nebolí

Na RTG vidíte frakturu s mírně dislokovaným úlomkem ‒ vážně si myslíte, že toto nebolí, nebo snad bolí méně než nás? Toto je reálný obrázek z naší praxe. Ortopedii neděláme, proto byla s majitelem dohodnuta operace na našem referenčním pracovišti. RTG jsme majiteli přeposlali na e-mail, stejně jako kolegovi na referenční pracoviště.

Výsledek? Majitel snímky konzultoval s jiným veterinářem a bylo mu sděleno, že operace není nutná. Ať kocoura zavře do malého prostoru a ono se to „nějak“ zhojí samo. Pokud je to pravda, promiňte, rád bych kolegu viděl fungovat se zlomenou nohou bez fixace!

Připodobnění:

Jak často saháte po „růžovém štěstí“ se jménem Ibalgin a nebo jiných analgeticích, když vás bolí klouby, zuby, máte horečku? Je to následně úleva a fungujete lépe? Představte si, že po chirurgickém zákroku by vám v nemocnici nedali analgetika...

Jak to tedy je:
Zvířata vnímají bolest podobně jako my lidé
, jen její projevy jsou jiné. Zvířata jsou tiší trpitelé, ona totiž nemohou „řvát“ bolestí ‒ okamžitě by se stala kořistí predátorů.

Velmi typicky se v případě bolesti chovají kočky. Zalezou si tam, kde mají jistotu, že je nikdo nenajde. Snaží se regenerovat a minimalizovat riziko napadení od predátora. Pokud zjistí, že se jejich stav horší a blíží se konec, vylézají, aby si ukončili trápení a naopak je predátor rychleji našel.

Mnozí naši klienti jsou překvapeni, jak je jejich zvíře po různých zákrocích vitální, funguje normálně, přijímá potravu apod. Je to tím, že velmi účinně tlumíme bolest a tím i stres. Nás lidi když cokoli bolí, také jsme nevrlí, chuť do jídla nemáme a raději si někam zalezeme. Bolest je totiž velmi významným negativním faktorem při jakékoli rekonvalescenci. Umíme-li ji účelně tlumit, zkracuje se doba hojení a rekonvalescence až o polovinu. 

Mýtus třetí ‒ fixace

Zvíře je třeba fixovat co nejpevněji, obzvláště kočku, protože může ublížit

Okamžitě nasaďte košík, držte si vašeho psa na vodítku co nejpevněji, zalehněte ho a nepouštějte. Na kočku si přineste ručník, nebo jiný hadr, z přepravky ji vytáhněte a nepouštějte apod. Jinak řečeno, způsobte co největší trauma, jen ať je to rychle za námi.

Připodobnění:
Při očkování vašeho miminka či batolete vám ho sestra vezme z ruky, položí na stůl a zcela znehybní, aby mohl lékař aplikovat vakcínu ‒ jak se to bude líbit vám a vašemu dítěti a jak se asi bude projevovat?

Jak to tedy je:

Při každém znehybnění a násilné fixaci bojuje vaše zvíře o život. Je to naprosto přirozený pud a nelze mu to nijak vysvětlit. Prohlubuje se už tak velký stres a s časem se všechny projevy stupňují. S většinou zvířat se lze „domluvit“ a platí „čím méně rukou, tím lépe“. Jen je na to potřeba čas. 

Samozřejmě existují druhové rozdíly, které popíšeme níže, ale primární zásady jsou stejné a spočívají v minimalizaci stresových faktorů:

- co nejméně času stráveného v čekárně, zvláště pokud se v ní setkávají různé živočišné druhy, predátoři a jejich kořist

- volný pohyb v čekárně, ale i ordinaci s přístupem k vodě a možností „přečíst si“, co se na tom místě odehrávalo

- odměny a pamlsky v průběhu celého vyšetřovacího procesu

- maximální klid a maximálně klidný přístup všech zúčastněných 

- pomalé pohyby, klidný hlasový projev v hlubších tóninách

- přestávky v průběhu vyšetřovacího procesu


Specifika kočky:

- nikdy nedávat kočku v přepravce na zem, ani v čekárně, ani v ordinaci

- po příchodu do ordinace postavit kočku s přepravkou na vyvýšené místo, přepravku otevřít a nechat kočku vylézt 

- pokud nevyleze, nikdy ji netahat násilím otevřenými dvířky, ale odklopit vrchní část přepravky a nechat kočku opět volnou

- kočka potřebuje minimálně 10, lépe 20 minut na aklimatizaci a seznámení s prostředím

- použít tvářové feromony na ruce vyšetřujícího personálu a majitele ‒ mají výrazně zklidňující efekt



Pokud se se zvířetem nelze dohodnout po dobrém, je ve většině případů lepší použít lehkou a bezpečnou sedaci než násilí.


MVDr. Miloš Havelka: Vedoucí lékař Veteriny VeMaP, zaměřuje se na preventivní veterinární medicínu, dietologii a gastroenterologii, chirurgii měkkých tkání. Po ukončení studia v roce 1993 se v rámci dalšího vzdělávání zaměřil na preventivní veterinární medicínu, dietologii a nemoci plazů. V roce 2000 absolvoval zahraniční stáže na Animal Care Center, Red Bay, Alabama, USA a Tupelo Small Animal Hospital, Alabama, USA. Pravidelně se zúčastňuje odborných školení a seminářů. Publikoval celou řadu odborných statí na téma dietologie malých zvířat v odborných i chovatelských časopisech.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. nitka

    Pěkné

    11:06 - 10. 01. 2018

    Podepisuju se hlavně pod mýtus o fixaci, osobně vyzkoušeno. Pevným držením a znemožňováním pohybu se vyrábějí do budoucna panikařící a hysterická zvířata.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: