Ohnutý kůň... nebo ne?

28. 5. 2014 Katka Lipinská Autor fotek: Katka Lipinská, Martin Lipinský, Míša Dvořáková, Jakub Ficek

O škodlivosti „lámání“ krku vertikálně, tedy za kolmici, píšeme vcelku pravidelně, ale když jezdec zaměňuje „lámání“ krku do stran s ohnutím, také svému koni nedělá dobrou službu. O ohýbání byly popsány stohy papíru, a přesto jen málokdy člověk vidí pružného a správně se ohýbajícího koně. Proto si dnes na několika fotografiích ukážeme, jak takový ohnutý kůň vypadá, kdy naopak ohnutý není a jak to můžeme ovlivnit svou pozicí v sedle.

fdVezmeme-li syrového koně a projevíme úmysl zatočit (ať už sedem a vahou nebo tahem jednou otěží do strany), velmi pravděpodobně nám tam kůň zatočí bez ohnutí. Stranové ohýbání totiž není věc, kterou by kůň sám běžně dělal - i když je toho schopen. K ničemu ho totiž nepotřebuje. Syrový kůň nebo kůň ve volnosti v oblouku udělá přesný opak toho, co si představujeme pod správným ohnutím: s rovným tělem „po pleci" padne do oblouku a hlavu nasměruje směrem ven, aby se vyvážil. V rychlejších chodech se přitom naklopí jako motorka. (viz obr. vpravo)

Takto projetý obrat jednak není příjemný pro jezdce a navíc nemá velkou gymnastickou hodnotu, proto ve většině jezdeckých odvětví, která se zabývají zlepšováním gymnastických schopností koní, učíme koně projíždět obraty v ohnutí. Ke správnému ohnutí je nutné jednak podélné ohnutí páteře (které ale není velké - podrobněji viz např. http://www.equichannel.cz/biomechanika-jezdeni-a-drezury-atlas-jezdce-cast-7-ohybaji-se-kone) a zejména podkročení vnitřní zadní nohy více pod tělo. Tato noha tak nese více hmotnosti, posiluje se a zároveň se zlepšuje pružnost kloubů. Proto je ve výcviku ohnutí tak důležité. Pokud se kůň nechce, neumí nebo nemůže ohnout nebo více podsunout vnitřní zadní nohu, má sklony padat plecí dovnitř kruhu a zádí ven.

Jak poznáme, že je kůň správně ohnutý? V každé příručce se dočteme, že správně ohnutý kůň na kruhu by se měl pohybovat tak, že jeho páteř je součástí linie kruhu - žádná část jeho těla nepadá do kruhu, ani nevypadává ven. (Roh a oblouk je částí kruhu, proto pro ně platí totéž.) Stejně na tom má být i jezdec - sedí rovně (tj. nikam se nenaklání ani nezalamuje) a tělem kopíruje linii ohnutí. Jeho ramena jsou rovnoběžná s plecemi koně. Vnitřní ruka nikdy nepůsobí přes krk koně, je vždy více nebo méně „otevřená". Pro podrobnosti o ohýbacím sedu odkazuji na jezdecké učebnice, najdete ho dobře popsaný v každé, pojďme se raději podívat na fotografie.

wd

Správné ohnutí koně na velkém kruhu. Kůň na velkém kruhu nevyjíždí roh, ale dotýká se dlouhé stěny. Na velkém kruhu je kůň ohnutý jen málo, hlava není víc uvnitř než zbytek těla. Jezdkyně má korektní sed, rameny se velice mírně „dívá" dovnitř. Měla by mít uvolněnější pravou nohu - od kyčle přes koleno po kotník.

we

Zde koni chybí ohnutí (jedná se o patnáctimetrový kruh navzdory písmenu A v pozadí - jízdárna je širší než 20 m). Z obrázku je na první pohled patrné, že jezdec směřuje tělem trochu jinam než kůň a koni zcela chybí ohnutí. Přesněji řečeno, jezdec padá svou vahou dovnitř kruhu a ve snaze o zmenšení tam koně tlačí vnějším stehnem. Kůň se brání podsunutí vnitřní zadní nohy pod tělo a uhýbá s ní. Co bude pravděpodobně následovat? To popisuje Thomas Ritter ve svém článku o korektním ohýbání (http://www.equichannel.cz/uvahy-o-klasickem-jezdeni-iii-korektni-ohybani-a-projizdeni-obratu): „Další běžnou příčinou, proč kůň ztratí rovnováhu a padne do obratu svojí lopatkou, je nadměrné přesunutí váhy jezdce dovnitř. To je vždy automaticky kombinováno s nadměrným tlakem vnějšího stehna. Kůň pak padne na vnitřní lopatku, ztuhne a lehne do vnitřní otěže, dokonce se pokusí ohnout kontra."

Pokud tedy řešíme koně, který je „jako fošna", nemůžeme to přehnat a snažit se ho „zlomit" nebo někam natlačit, naopak musíme dbát, abychom sami seděli korektně a po koni vyžadovali jen tolik, kolik je v danou chvíli schopen. Řím také nebyl postaven za den.

we

Zde je další běžný způsob, kterým se jezdci pokoušejí řešit nedostatky v ohebnosti koní - působení rukou. Jak bylo popsáno výše, tělo správně ohnutého koně by mělo být (celé) součástí kružnice, na které se pohybuje. V tomto případě je hlava koně příliš uvnitř - kůň je přehnaně ohnutý v krku a tělo koně víceméně rovné. Důvodem je vnitřní ruka jezdkyně, která táhne otěž přes krk směrem ven, zatímco její tělo je nasměrováno rovně. Zároveň jezdkyně příliš povoluje vnější otěž. Proto kůň vypadává vnější plecí ven a není rovnoměrně ohnutý.

Nejčastější příčinou tahání vnitřní ruky přes krk (a upřímně se domnívám, že je to fáze, kterou si ve svém jezdeckém vývoji projde drtivá většina jezdců) je snaha koni sice přistavit hlavu dovnitř (v domnění, že takto se kůň ohne), ale zároveň mu zabránit, aby za ní šel. Proto celé jezdcovo tělo koni říká „nechoď tam". Kůň jde tedy víceméně rovně, ale s krkem zalomeným dovnitř. Jediný způsob, jak se z tohoto začarovaného kruhu dostat, je vrátit se zpět na start - tedy začít projíždět kruhy bez snahy o přistavení hlavy dovnitř s dobrým kontaktem na vnější otěži. Pouze tehdy, když jezdec přestane mít strach, že mu kůň padne dovnitř (což se nestane, je-li veden na vnější otěži), přestane svým tělem tlačit koně ven a může se usadit na vnitřní sedací kost a dívat se do směru pohybu (což je velice důležité!). Ve chvíli, kdy se usadí na vnitřní sedací kost a spustí vnitřní nohu dolů, může zapůsobit holení a koně ohnout kolem ní. Naprosto zásadní je dbát na „otevření" vnitřní ruky - zcela zapomenout na to, že by vnitřní ruka mohla koně vytlačit ven z kruhu. Toto je velmi obtížný moment ve výcviku a spousta jezdců jej nedokáže překonat. Je totiž poměrně jisté, že ve chvíli, kdy jezdec přestane takto tahat vnitřní ruku a „otevře" ji, začne mít pocit, že není schopen udržet koně, aby mu nepadl dovnitř kruhu. Přesto musí vydržet a hledat způsoby jiné - tedy použití vnitřní holeně a zarámování vnější otěží, jak bylo popsáno výše.

we

Tato fotografie je podobná fotografii předchozí. Ani zde kůň není správně ohnutý (srovnejte s fotografií správného ohnutí výše), ale je výrazně (přehnaně) přistavený dovnitř. Opět se ohýbá pouze krk. Jezdkyně zde krk neláme (nepůsobí vnitřní otěží přes krk) jako na předchozí fotografii, její vnitřní ruka je „otevřená" směrem dovnitř. Přesto kůň není ohnutý v těle, je pouze výrazně přistavený. Kůň se nadměrnému ohnutí krku brání křivením a vystrkováním nosu ven (nos nesměřuje kolmo k zemi). Na fotografii je patrné, jak toto přehnané přistavení a působení vnitřní otěží znemožňuje vyklenutí hřbetu - bedra jsou prohnutá a záď je vysoko.

gf

Poslední fotografie koně na velkém kruhu, který je přistaven dovnitř více, než by měl (zde jen trochu), a proto jeho páteř nekopíruje linii kruhu. Zde jezdkyně napnutou vnější otěží udržela plec, takže na rozdíl od předcházejících dvou fotografií kůň nepadá ven po pleci. Chvilkové výraznější přistavení (je-li správně provedeno) pomáhá uvolnění krku koně a může být testem reakce na jednostranně působící otěž.

re

Mírný nedostatek ohnutí. Je patrné, že zadní nohy nejdou přesně ve stopách předních, záď koně je o kousek vystrčená ven. Nicméně na této fotografii jsou velmi dobře zachyceny časté chyby jezdců. Tato jezdkyně zde není v korektním ohýbacím sedu - nesedí na vnitřní sedací kosti, vnitřní nohu nemá hluboko spuštěnou dolů, ale mírně vytahuje patu - častou příčinou této chyby bývá snaha více pobídnout vnitřní nohou na straně, kde se kůň hůř ohýbá. V důsledku toho se jezdkyně láme v pase a její váha spočívá víc na vnější sedací kosti. Takto často vypadají křiví koně při ohýbání na své tužší straně. Jezdec na nich zpravidla cítí, že ho kůň posazuje na vnější sedací kost a musí tento nedostatek aktivně vyrovnávat.

Malé kruhy, rohy

vf

Jezdkyně odbočuje z dlouhé stěny na malý kruh. Tělem i očima se „dívá", kam jede (lepší by ovšem bylo, kdyby se nedívala na zem :-), kůň je správně zarámovaný vnější otěží, takže se rovnoměrně ohýbá a nikde neláme. Míra ohnutí odpovídá malému kruhu. Pozice zadních nohou, které nejsou zcela ve stopách předních, napovídá, že při „odlepování se" od stěny zřejmě jezdkyně chvíli zaváhala s vnější otěží a plec zůstala na stěně o chvíli déle, než by měla.

fg

Téměř správné ohnutí koně na malém kruhu. Je patrné shromáždění koně v důsledku nutnosti šlápnutí vnitřní zadní nohy pod tělo, kůň jde zadníma nohama dobře ve stopě předních. Je dobře zarámován vnější otěží, jezdec sedí ve směru ohnutí (jeho ramena jsou ve stejné pozici jako plece koně) a ohýbá koně kolem své holeně. Fotografie zachytila moment, kdy jezdkyně zesílila ohýbací pomůcku holení i patou, vytočená špička samozřejmě není korektní. Chybné je také postavení vnitřní ruky jezdkyně, která by neměla být zalomena v zápěstí.

fdr

Správné projetí rohu (okamžik narovnávání). Roh je čtvrtinou malého kruhu, a proto by v něm měl být kůň ohnutý stejně jako na malém kruhu. I zde je patrné, jak při správném ohnutí kůň šlape vnitřní zadní nohou pod tělo a shromažďuje se. Po správně projetém rohu je kůň dobře připraven buďto pokračovat na malý kruh nebo do cviku dovnitř plec, případně pro korektní prodloužení „od zádi".

Správné ohýbání není pro ježdění na koni nezbytné. Ve spoustě disciplín naopak není prioritou - westernoví koně nebo koně pro pólo musejí zvládat velice rychlé obraty a neprojíždějí je v ohnutí. Pomineme-li fakt, že na koni, který se v rozích ohýbá, se nám bude sedět lépe než na takovém, který do nich padá a klopí je, pak správné ohýbání vede v první řadě ke zlepšení uvolnění a prostupnosti koně a zároveň, jak je patrné i na fotografiích, aktivuje vnitřní zadní nohu a připravuje koně ke složitějším lekcím - narovnání a shromáždění.

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…