Odyssea mého koně: Sářin příběh

10. 05. 2010 16:00, Aktualizováno 11. 05. 2010 12:58

Obrázky: 13

Autor: Nikola Stejskalová Foto: archiv autorky Rubrika: Vaše příběhy Počet přečtení: 12191 Počet komentářů: 25 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnešní příběh není ani o koni týraném, či špatně krmitelném. Je to další z příběhů, který nám ukazuje, že i jiné případy mašich miláčků mohou nejednomu pěkně zamotat hlavu. Všechny příběhy do soutěže o krmení (a odbornou poradnu) s Fitminem a vám budiž poučením nebo inspirací...

Byl krásný teplý večer čtvrtého srpna 2008 a mě se právě splnil dětský sen. Zazvonil telefon, kobyla už byla skoro u nás. Slunce bylo ještě docela vysoko a kolem stájí klid. Přepravník přijel chvíli před námi. Sára byla ještě uvnitř, majitel už nás vyhlížel. Po vyřízení všech formalit a zaplacení přehnané sumy 50 tisíc, jsem se stala majitelem já. Jistě, věděla jsem, že starší kobylka ČT tu cenu nemá, ale já ji prostě strašně chtěla, už když jsem se na ní byla prvně podívat, věděla jsem, že je to ona, že žádnou jinou nechci. Prostě láska na první pohled.

Hnědka elegantně vystoupila, lehce zmateně se porozhlédla po okolí. Chvíli vystrašeně stála v boxu a pak se pustila do sena, nedbaje zkoumavých pohledů stájových kolegů. Žrádlo u ní bylo a je na prvním místě.

Původní majitel odjel a mě zůstalo tohle obrovské zvíře, to víte kobyla po Aldanovi, a já ještě nevěděla, jak to zvládnu, ale byla jsem šťastná. Dostali jsme naordinováno třikrát denně litr ovsa, přičemž večer s vitamíny Nutri horse Standart. Kobče to prospívalo, chodila na pastvu a pracovala hodinu denně pod sedlem na jízdárně i venku a těšila se zdraví. Po třech týdnech u nás dostala podkovy na přední nohy, protože je tu tvrdo a kamenito, a působila spokojeně. Působila tak celé tři měsíce.

Sára 2008Koncem listopadu přijela kamarádka Verča, která jezdí mnohem lépe než já. Vzala kobylu na jízdárnu a po 40 minutách práce si postavila kavaletu na skok. Sára působila uvolněně a možnost skoku ji nadchnula. Již několikrát předtím jsme ji nechali skočit ve volnosti a ona při skocích působila vždy nadšeně. Překonala kavaletu asi třikrát, když zakopla a doskočila ošklivě. Hned na to začala kulhat. Verča okamžitě seskočila, ještě chvíli se Sárou chodila na ruce, aby se vydýchla, ale pajdání se nelepšilo, a to ani další den. Přivolaný veterinář, určil problém v pravém rameni a naordinoval Equipalazon a klid.

Snížili jsem krmení na třikrát denně půl litru ovsa a koupili jsme jednu kůru přípravku Alavis triple band. Po dvou týdnech mohla kobyla krokovat pod sedlem, působila dobře, a tak jsem mohli pomalu a opatrně přidávat práci. Jenže začátkem roku se nám rozkulhala po druhé. To už jsem zavolala přímo odborníka na nohy. Jenže veterinář mohl až za dva dny, řekl ať necháme kobylu stát, a když dorazil, kobyla chodila dobře a on nic nediagnostikoval, jen doporučil vetší zátěž ať se kulhání projeví znovu.

Asi týden na to vypadala kobyla dobře i při větší zátěži. Byla jsem z toho zmatená. V tom čase si kamarádka ze stáje volala na koně fyzioterapeutku a já si řekla, proč taky nedopřát kobylce masáž. Když se však odbornice na kobylu podívala, hned řekla, jestli nám náhodou občas nepokulhává na předek, že se jí nezdá její postoj, že mám bolavé zadní nohy, přerostlé patky, a jak si uveluje může to působit jako kulhání na předek. Navíc nám řekla, že se jí nelíbí, jak jí sedí sedlo, že je až moc blízko lopatek a může ke kulhání taky přispívat. Tvrzení mě udivilo, nicméně jsem změnila kováře a na jeden cyklus kování jsem nakovali i na zadní, a to s podložkou pod patky. Už druhý den kobyla začala vyšlapovat mnohem víc z vesela. Sesbírala jsem tak všechny finance a nechala jsem ušít krásné sedlo na míru.

Tehdy jsem myslela, že jsou konečně všechny ty lapálie za námi, jenže to jsem se hodně mýlila. Po dvou měsících plného ježdění a pohody mi jednoho večera zavolali ze stájí, že u Sáry je veterinář, že má koliku. Byla jsem tam už za dvacet minut. Kobyla ležela na zemi a hrabala nohou. Byl to hrozný pohled. K úlevě všech se ale postavila a po hodině vodění a klistýrku se zase začala poohlížet po něčem k snědku. Oddechla jsem si, ale zase ne na dlouho. Pár dní po této příhodě mi totiž volali ze stájí znovu, tentokrát, že kobyla nechci vyjít z boxu, že strašně kulhá a že ji nemohou odvést do výběhu. Ten den jsem se k ní dostala až večer, vyvedla jsem ji ven a ona se zdála v pohodě, nerozuměla jsem tomu, přesto jsem pozvala veterinářku, shodou okolností i fyzioterapeutku.

vestička Prohlédla si koně v klusu a opět označila pravé rameno. Upozornila i na to, že jedno rameno je víc nasvalené než druhé, jak si kůň ulevuje. Tehdy mě napadlo, že pokud je to kloub, můžeme se jít tak maximálně pást a snažit se o hříbě.

Po dalším vyšetření nám ale lékařka řekla, že se jedná o měkkou tkáň, neb kobyla reagovala na silný stisk a masáž místa a ihned se mnohem víc rozkulhala. Řekla, že jde pravděpodobně o natržený sval. Doporučila nám mast, zahřívání a denní pohyb po rovném povrchu, ať se místo prokrvuje a lépe hojí, a masáže krouživými pohyby. Kobyle jsem tenkrát ušila vtipnou vestu přes rameno, neb s mastičkou nesměla na sluníčko, a koupila jsem hřejivé polštářky.

Asi po týdnu bylo vidět výrazné zlepšení. Kobyla si hřejivé posťářky a masáže vyloženě užívala. Napadlo mě: "Že by už konečně? Že by konečně už byla zdravá?"

Nic není na dlouho. Třetí týden léčení se kobyla lekla na vycházce auta, zacválala, zakopla a padla. V podstatě si klekla na přední. Hned, jak se postavila, věděla jsem, že je zle. Sára skoro nedošla zpět do stáje.
Veterinářka nám naordinovala další mast, klid a masáže. Taky jsme dostali doporučené jiné vitamíny, a to Feedmark benevit advance, který krmíme ať do teď.

A tak jsme masírovali, zahřívali, čas se vlekl, kobyla ztrácela svaly. A protože jsme moc nemohli dělat a já pro kobylu chtěla klid, vymyslela jsem, že se pokusíme o hříbě. Bylo jaro 2009 a kobyla neříjila. Nikdy předtím hříbě neměla, a tak nám odborník píchnul hormony. A kobyla pořád neříjila. Kamarádky kobyla, kterou také připouštěli, měla za sebou druhou inseminaci a my nic. Nakonec se ale přeci jen říje spustila a my se dali do výroby hříbátek. Vesele a s nadšením. Jednou, dvakrát a potřetí a pak ještě po čtvrté. A pak se nadšení zratilo, peníze došly a kobyla byla jalová a k tomu občas lehce kulhala.

Tou dobou mi onemocněla mamka, přítel jí opustil, a já si ke studiu na vysoké škole musela vzít i práci na půl úvazku, abych kobylu uživila. Přesto jsem si na začátek musela půjčit 15 tisích. Znáte to, prostě když se něco pokazí, tak vždycky naráz víc věcí. A tak jsem překulhaly léto.

Sára 2009Podzim hrál všemi barvami, já měla konečně finance a měla jsem dost mazání mastičkou, které vedlo nikam a bylo taky k ničemu, protože kobyla chodila tři dny super, dva kulhala, pak týden v pohodě a den pajdání. Bylo to na hlavu a pořád dokola, bludný kruh se spoustou diagnóz. A také ta komedie, kdy moje mamka pozvala zvířecí léčitelku a ta kobyle šahala na nohy a říkala, jak jí léčí a pak jí polévala nohy jakousi úžasnou léčivou vodou a poslílala jí energii na dálku. Což ve výsledku mělo jen jediný výsledek, že kobyla byla pěkně nepříjemná, protože stará paní, která jí šahala na nohy, jí nebyla dvakrát sympatická.

Tehdy jsem řekla, že dost. Měla jsem po krk slibování veterinářky že to bude lepší, táhlo se to hrozně dlouho, měla jsem i dost venčení koně na vodítku, jak psa. Ne že bych potřebovala mermomocí jezdit, ale i na kobyle bylo vidět, že ji to otravuje.

Zavolala jsem znovu veterináře, který nás už jednou odmítl vyšetřit s tím, že kobyla nekulhá. Všichni ho chválili, že je jednička, tak jsem mu dala šanci. Nevím, jestli tehdy neměl náladu, ale přišel mi poprvé velmi nepříjemný, ale když přijel podruhé, byl to úplně jiný sympatický člověk. Okamžitě vyvrátil všechny předchozí diagnózy. Provedl ohybové zkoušky, spodní zmrtvění i rentgeny a diagnostikoval nám artrózu na předních kopytních kloubech. A to tak, že levá noha je horší. A tak se začala nová etapa. Kobyla už dvakrát dostala výživu do kloubu. Má přední nohy speciálně kované s podložkou a tlumícím gelem. Pracuje 30 minut denně. Dostává dvakrát denně půl litru drceného ovsa a jednou denně kýbl jablek a je spokojená. Pořád je ale ještě vidět kulhání, hlavně v obratech. Nejvíc za to může letošní zima, která nás připravila o možnosti vyjížděk ven, všude byl led a tvrdo, což Sáře nedělá dobře, a malá hala, kterou máme k dispozici - obraty taky není to pravé.

Už se těším, až se oteplí, sundáme deku a vyrazíme někam ven na rovinku na měkko. Třeba si po osmi měsících zas jednou zacváláme s větrem o závod, i když spíš ne...

Koně miluji od narození, kdy jsem je k nevoli rodičů vyrývala naprosto pravidelně na zdi klíčema. Jsem jezdec - věčný začátečník a nestydím se zato. Miluji Sáru, i když je většinou nasraná, ale umí bejt i fajn a snažit se tak, že mi dělá neskutečnou radost. Přestože první půl rok s ní byl o nervy, zkoušlela totiž na mě všelijaké vylomeniny a neměla mě vůbec ráda, teď bych ji nevyměnila za nic na světě. To, jak mě tichým řehtáním zdraví, když přijdu, a dožaduje se pozornosti, je prostě fajn.

Sára 2008

Souhrn k únoru 2010

Jméno, pohlaví, věk, povaha: Kobyle Sáře bude brzo 15 let, je narozená 15. 4. 1995, je to elegantní hnědka, nepříjemná dáma, ale dobrák. K cizím je nedůvěřivá, ale pokud mají jablko, je schopna si ho vzít i s rukou, kterou pak odporně uslinatnou a především neporušenou opět vyplivne. Ve stádu je dominantní a nenechá si nic líbit. V boxu je to pěkné prase, tahá nohy a bobkuje, kudy jde. A oblíbená činnost? Po jídle je to válení v hnusech.
Hmotnost: Je to kus koně, má kolem 600 kilo.
Krmení: Krmí se drceným ovsem dvakrát denně a třikrát denně dostane krmnou slámu ve směsi se senem a vojtěškou, každá dávka odpovídá klasickému balíku sena. Pastvy má minimálně, takže většinou sežere i podestýlku.
Zátěž koně: 1 den týdně volno, 2x týdně procházka na ruce (40 min) nebo vyběhání na hale ve volnosti (10 min. chůze, 15 min. klus, 10 min. chůze, občas lehce zacválat), 4x týdně práce pod sedlem (1 hod. krokem vyjížďka / 30 - 40 min. práce na hale, hodně klusu), střídáme se v ježdění se sestrou.
Denní režim: Pokud je moc mokro, tak 5 hodin denně v menším výběhu bez trávy, pokud je hezky tak jeden den 8 hodin ve výběhu travnatém, druhý den 8 hodin v netravnatém, za deště a po zbylý čas v prostorném boxu.
Stádo: Kobyla je dominantní ve stádě, chodí ven s 1 kobylou A 1/1, vedle které stojí i v boxu. Dřív chodily tři, ale druhou kobylu pokopala.


Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.

Odyssea aoutěž Equichannel Dibaq


Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. megera

    Sára

    12:05 - 11. 05. 2010

    hezký příběh, takový z praxe. 15 let kobyla, kupovaná tedy ve 13 označená za starou, 50 tisíc je za koně moc... z dnešního pohledu ano, veterináři se třídají a diagnostikují... mastička nic nezkazí :-) fyzioterapeut napravuje... kůň se jeden den pasem druhý den nepase, to má tedy ve střevech pěknou paseku :-) pohybová aktivita 5 hodin volného pohybu denně. ale co mi unikáje, co má tady radit krmiřářský odborník - a jaké poučení si máme vzít my ostatní - nekupoiavt 13 letá ČTčka za 50.000? nebo dávat si bacha na veterináře, protože může mít pravdu a taky nemusí? a nebo že kůň holt může mít němoci, které nejsou vidět na první pohled a měli bychom si nechat udělat za pár tisíc důkladnou prohlídku koně před koupí abychom si ušetřili desetitisíce za léčení a ustájení psa velikosti koně ? Dostane Sára jiné MSM ? dostane granule OPTI, nebo jí pomáhá nakování v tom, aby se vyrovnala s artrozou.... Kdyby to byla poradna s megerou, velela bych vyhnat kobylu na 24 hodin na členitou pastvinu v kopečcích s přístřeškem v závětří a nechta jí chodi a chodi a chodi, krmit tak, aby nehubla a přitom zbytečně nezatěžovala bolavé nohy, asi bych dávala něco, co kloubům pomůže a základní minerálku a příště bych si vybírala zdravého koně a od veterináře, který ho bude za peníze prohlížet, rentgenovat a diagnostikovat bych chtěla ne dobré slovo, ale zápis, abych měla v ruce stav koně pro sjednání odpovídající kupní ceny. KObylce přeji bezbolestné dny a majitelce alespoň nižší náklady...

  • 2. HelenaG

    ...

    12:53 - 11. 05. 2010

    Reaguje na 1.

    Megero, přestávám tvé příspěvky zcela chápat. Sára vybrána nebyla.

  • 3. Raketka

    režim

    13:39 - 11. 05. 2010

    Také mě dost dostal režim klisny - co to je za život pro koně obecně, natož pro nemocného?
    Neříkám, že se vším souhlasím s Megerou (s většinou ale souhlasím), ale osobně bych klisnu nekovala, dala ji na velkou pastvinu 24/7 do většího stáda. Přikrmovat jen hrstkou, aby bylo do čeho zamíchat vitamíny.
    Vůbec nechápu, proč musí kůň, který má pohybové problémy, 4x týdně pod sedlo? :/

  • 4. jaja

    režim pro artrotického koně

    14:25 - 11. 05. 2010

    Reaguje na 3.

    Ráda bych upozornila na to, že vypuštěním artrotického koně na pastvinu v kopečcích s velkým stádem na 24/7 s přístřeškem můžete toho koně taky dobře odrovnat - a možná i víc, než pravidelným rozumným ježděním 4x týdně! A nechat ho s hrstkou "něčeho" pro zamíchání vitamínů (hmmm) a přidáním "něčeho, co funguje na klouby" - to je taky rada nad zlato ;-)

  • 5. Arpuska

    režim..

    14:53 - 11. 05. 2010

    Moje známá má kobylku ČT také s artrózou, jednu dobu, je to už snad 4 roky zpět dlouho kulhala a chvílku i pobývala na klinice v Brně. Pak se s ní začalo pomalu a šetrně pracovat. Každý den ji brali vodit na ruce po asfaltce a zvětšovali zátěž... Po nějaké době kulhání zmizelo. Śamozřejmě ji nevyléčili, ale jednak trošku zhubla a pak si myslím, že ji opravdu ten pravidelný, každodenní pohyb udělal dobře. Do toho vždy nějaká kúra na podporu a regeneraci přímo po domluvě s veterinářem, což sice vycházelo na vyšší částky než klasické vitamíny, ale asi i to ji pomohlo. Teď kobyla po 4 letech bezbolestného chození začala opět kulhat, je jí 20 a nad korunkou je vidět zduření, takže si myslím, že se ji už v tomto stavu nijak více neuleví, ale nejsem doktor. V každém případě i tak se snaží ji trošku pohybovat i mimo výběh tak, aby to bylo vůči ní šetrné a nezůstala stát.

  • 6. Katka K.

    Pravidelny pohyb

    15:21 - 11. 05. 2010

    Koni s artrozou je nad deset let asi vetsina. Skoda ze poradna se tyka pouze krmeni, protoze zaangazovat takoveho MVDr. Zerta, jak by v tomto pripade postupoval, ktera vysetreni by delal a nedelal a jaky rezim by doporucil, by bylo nesmirne poucne. Pastvina a nadosmrti se na kone jen koukat je take reseni. Na podzim jsem resila podobne dilema, rozhodla jsem se pro neodkladani a lehke rekreacni vyuziti a domnivam se, ze jsem udelala dobre. Myslim ze na takovemhle koni by se nemelo jezdit aktivne a uz vubec ne sportovat, ale pravidelny pohyb a "rehabilitace" nemusi byt az tak od veci.

  • 7. MiK.

    Výběh 24/7

    20:17 - 11. 05. 2010

    Reaguje na 4.

    Ale je to přirozené přeci. Koho zajímá nějaká herka. Hlavně přirozeně. I chcípnout.

  • 8. sanidlo

    to MiK

    22:07 - 11. 05. 2010

    Reaguje na 7.

    Velice inteligentní poznámka, cítím odborníka...

  • 9. MiK.

    vzdy inteligentni

    22:50 - 11. 05. 2010

    Dat na rady prirozenochovatele, moje baba by byla treba uz davno mrtva. U stareho kone je proste treba brat v uvahu jeho stav a vyhovet mu. Ne slepe podle knih. Souhlasim s dr.Svehlovou, ze 24/7 by tu kobylu s nejvetsi pravdepodobnosti zlikvidovalo. A rikam ze spoustu lidi to vubec nenapadne, protoze budou placat hovadiny o prirozenosti. Nemam problem nechat dostihove kone treba tyden ve vybehu a do boxu vzit jen nasedlat, ale vim proc to delam. Ne protoze to nekde nekdo pise, ze to je nejlepsi.

  • 10. šindy

    24/7

    22:56 - 11. 05. 2010

    Reaguje na 7.

    Proč se dušní koně dávají ven, mají přeci hendicap, tak když s tím nemají problém oni, proč by měli mít problém zdraví koně? I starý kůň může být venku, pokud je v kolektivu kde mu nehrozí šikana, není důvod ho držet zavřeného. Znám dost starších koní jedna je r. 83 a na žádném nejsou vydět známky strádání, ba naopak. Ještě jsem se nesetkala s venkovním koněm, který by kašlal, zato ve stájích jsem jich potkala už dost.

  • 11. alisch

    Artrotický vs. dušný kůň

    04:13 - 12. 05. 2010

    Reaguje na 10.

    Ano, u dušné kobyly to plně chápu. Ve stájí bude prachu a dráždidel vždycky víc než venku. Jenže tady se bavíme o artrotické kobyle. Je fakt, že znám koně s artrozou, kterému 24/7 s občasnými procházkami prospívá. Taky znám kobylu , která by to venku prostě neustála a teď se po práci docela zlepšila.

    Jako u všeho nelze generalizovat a musí se přihlížet k individualitám jedince. Šoupnout zvíře ven a čekat na zázraky není univerzální řešení stejně jako ho šoupnout do boxu, dopřát mu klid a čekat že se to samo spraví.

  • 12. MiK.

    24/7

    07:51 - 12. 05. 2010

    Reaguje na 10.

    Nemám problém s koňmi nonstop venku. Mám problém s lidmi co neuměj používat mozek. A číst.

  • 13. šindy

    ano

    09:48 - 12. 05. 2010

    Reaguje na 12.

    Ano v tom máte samozřejmě pravdu, je spousta lidí,kteří se nesnaží získat informace a konají. Ovšem koní, kteří by nemohli být venku je jen malé procento.

  • 14. blanka

    24/7

    12:28 - 12. 05. 2010

    Nevidím jediný důvod, proč by stará artrotická kobyla nemohla být v režimu 24/7. Ale už bych vyžadovala zpevněné krmiště a okolí přístřešku, aby se nemusela brodit v bahně půl roku, nekonfliktní, spíše menší stádo, kde ji nebude nikdo prudit, vyhánět z přístřešku a od sena, dostatečně velký dobře odstíněný přístřešek, kde budou nastlaná místa, kde se dá lehnout, a příkrm dle potřeby. Ruku na srdce, kdo z nás takové možnosti má. Já už bohužel ne, proto starší kůň putoval do ustájení, kde je přes noc v boxe, a mladší holt sem tam funguje ve sparťanských podmínkách.

  • 15. blanka

    pohyb

    12:29 - 12. 05. 2010

    Jinak jsem taky zastánce řízeného pohybu i pro staršího artrotického koně, samozřejmě úměrně dle možností koně.

  • 16. megera

    nechápání

    10:57 - 13. 05. 2010

    Reaguje na 2.

    chápu :-)

  • 17. megera

    poradna

    11:06 - 13. 05. 2010

    Reaguje na 4.

    Domčo, není to moje poradna, vyslovila jsem svůj názor na to, že artroza obecně potřebuje volný pohyb, ne statické uzavření koně v boxe - ale ani člověka - kdybys artrozu měla, věděla bys, že jakmile se přestaneš hýbat bude ouvej. NIc proti řízenému pohybu, o velkém stádu jsem nepsala a ani bych ho nevolila, preparáty nedoporučuji, protože to si musí každý zvolit podle svého přesvědčení a konzultace s praktikujícím veterinářem na základě vyšetření, Mám 17 letého koně a nepovažuji ho za starého, nemá problém s volným pohybem venku, Od jara do pozdního podzimu nevidím na režimu 24/7 nic destruktivního, pokud jak Mik píše se hodnotí kůň individuálně a nenechá se tam bez dozoru chřadnou. To že mě považuje za debila mi nevadí, on se nestará o mé koně a já zas o jeho, takže to ničemu na škodu není, já mám koně fit a on zřejmě také, takže je to jen soubor názorů - mnohdy už to s koňmi nemá co dělat, ale ani to nevadí... že příběh nebyl vybrán - no ono taky co by tam pan Novák asi mohl doporučit, že, ale to poučení z příběhu pro nás ostatní by mne zajímalo - alespoň z pohledu iniciátorů celé akce - tedy Equichannelu

  • 18. megera

    škoda, že mi nikdo nepomůže

    22:24 - 14. 05. 2010

    Něco, co zase nechápu já je, že když si nedokážu vzít poučení z příběhu , byť nebyl vybrán, že mi někdo, kdo si ho vzít dokáže nepomůže na mé zaslepené cestě prozřít... a že ani přímo položený dotaz není zodpovězen - ale chápu, že času je málo, tohle není zajímavé a nakonec vždyť ani není o čem diskutovat.... :-)

  • 19. jaja

    dotaz - kde je?

    09:09 - 15. 05. 2010

    Reaguje na 18.

    Promiň, Meg, ale kde je tvůj přímo položený dotaz? Nedokážu v tom textu najít. Na první dotazy ti odpověděla Helča. Pak už vidím jen konstatování, ale možná jsem něco přehlédla.
    Pokud reaguješ na můj příspěvek, pak nebyl adresován primárně tobě. Šlo mi jen a pouze o to, že artrotický kůň vypuštěný do kopců se stádem koní (z nichž asi většina bude zdravá, mladá, aktivní) může velmi strádat, z hlediska bolesti, zdraví i pohody. Znám pár takových případů. Záleží na míře postižení kloubu samozřejmě. Artrotický kůň, který navíc opakovaně kulhá, potřebuje zvláštní podmínky, jiné, než zdravý kůň. Rovnoměrný nenáročný pohyb po celý den, čili mu majitel musí najít jiné, než "přirozené" podmínky - čímž neříkám, že nesmí být 24/7, že nesmí být s koňmi - naopak!
    Vem to prostě tak, že takovému koni musíš najít nějakou zlatou střední cestu - a tou není ani svobodné stádo na hektarech ve svazích, ani měkce vystlaný box a procházka hodinu denně.
    Mám cca půl roku doma svého hodně artrotického koně. Z jistých důvodů žil několik let ve stáji, kde byl v zimě v malém výběhu většinou s jedním nebo dvěma valachy (v té době vždy přibral) a od jara do podzimu byl na Xhektarových patvinách s větším stádem, pastviny v různě velkých svazích (ale nic extrémního) - v té době vždy zhubnul a očividně ho noha i více bolela. Poslední léto byl už na menší pastvince, ale i tak šel po zimě dolů. Ted je doma, neustále chodí, 24/7, ale výběh a nyní i pastvinka jsou na poměrně rovině, má další dva koně, kteří ho rozhodně nehoní a troufnu si říct, že nabral mezi 50-70 kg i jeho pohyb je lepší a odráží se to i na jeho chování.
    Tím chci říct, že artrotický kůň je kůň nemocný a je třeba k němu tak přistupovat. Čili nemávnout nad ním rukou, že to příroda spraví - nespraví. Nebo spraví :-) Nakrmí vlky :-)

  • 20. megera

    ta otázka :-)

    13:01 - 16. 05. 2010

    a jaké poučení si máme vzít my ostatní - Domčo, tohle je ten dotaz - vím, v textu možná zaniká, ale snad nezaniká v celkové souvislosti - to je přece smysl celé akce souběžně s reklamou a to je to, co jsem si ze Sářina příběhu nedokázala vzít - tedy soudě podle reakcí Helči, která nechápe a já chápu, že nechápe... a Ty - chápeš ? a můžeš mi to nějak přiblížit - kde je ten bonus poučení ? JInak se rozcházíme v názvosloví - například členitý nerovná se kopec a tak dál - stádo nerovná se velký počet mladých zdravých a dravých koní... obvykle se v každé stáji najde vhodný spolek pro koně s omezením - nebývá v dnešní době osamocen, dokonce bych řekla, že takových je dost, aby člověk mohl vybírat vhodnou společnost. Stejně tak, jako nelze říct paušálně že 24/7 je dobře tak nelze říct, že je to špatně - to je jen označení režimu, víceméně časového režimu pobytu venku, přirozené tu není nic, podmínky může každý vytvořit jen podle svých možností a zcela jistě box je ta horší varianta než výběh - v případě Sáry - ale asi nemá smysl rozvádět donekonečna hypotézy \"na sucho\", já bych přece jen raději to směrování k poučení, než řešení Sáry na teoreticko-idealistické rovině...

  • 21. Kklarka

    Poučení

    22:26 - 16. 05. 2010

    Reaguje na 20.

    Nevím, jaké konkrétní poučení si vzít ze Sářinýho příběhu, nicméně to není podmínka soutěže přeci. Tady spíš plyne poučení z názorů čtenářu pro majitelku koně co by třeba dělali v její situaci a třeba se najde někdo, kdo má podobný připad (a nešel s ním ven - což plně chápu) , tak tu najde nějakou tu odpověď. A o to jde. I když ne vždy jsou tyto reakce smysluplné a objektivní a občas mimo téma - což je škoda.

  • 22. koule kulatá

    Reakce OT ?

    22:31 - 17. 05. 2010

    Soutěž nesleduji, ale množství komentářů mi nedalo, a příspěvky jsem si přečetla. Nemohu souhlasit s Kklarkou, že příspěvky jsou OT, naopak, skutečnost je taková, že drtivá většina je příběhů o koních, jejich psychická a fyzická devastatce (jde to samozřejmě "ruku v ruce") již nemá nic společného s výživovým režimem koně. Někdy ani přes několik oslích můstků. Proto ty reakce od věci. Nevím, jestli zadání nebylo dost přesné, ale nevidím ani jediný příběh, kterému by výživa od Fitminu mohla dát šťastný konec. Lidské pochopení pro zvířecí, a spec. koňské potřeby, se nedá koupit ani vyhrát. Ani naučit, ani vyhádat. V tomto smyslu je většina příspěvků OT, a těžko mohou být přínosné pro někoho, kdo se svými koni není denně,nepozoruje je, nestará se, nemění režim podle stáří, zdr. stavu, chování při práci, a kdo nepozná změnu "pohody" koní a nepátrá sám po příčinách. Možná by výběr příběhů, které přímo souvisí s výživou a krmitelností koní, stál za zamyšlení. Jinak je to prostě "jenom smutné čtení". Až na jednu vyjímku.

  • 23. megera

    s díky

    09:32 - 18. 05. 2010

    Reaguje na 22.

    za pochopení. Je zřejmé, že vnímání různých lidí je odlišné, Jak vnímání koně a jeho potřeb, tak vnímání reakcí. Pravda, nečekala jsem, že taková reakce přijde právě od Vás, ale máte pravdu - tak to je.

  • 24. VeroniceT

    Trochu upřesnění

    16:01 - 20. 05. 2010

    Nedá mi to, abych nereagovala, ač jsem na EQCH pouhý čtenář.. Dotyčnou Nikolu Stejskalovou a klisnu Sáru jsem v době koupi klisny i poté znala a chtěla bych jen pár věcí uvést na pravou míru. Proč? Zdá se mi, že N. Stejskalová sice píše o tom, že klisnu špatně diagnostikoval ten a ten (což nevylučuji), že měla kobylka smůlu - pořád nemocná, že?! Ale že by se zamyslela nad tím, v jakém stavu kobylu koupila a jak s ní (z vlastní nevědomosti, jak jinak a omlouvá to?) zacházela, to ani náhodou.
    Musím říct, že toto je přímo typický příklad, kdy si člověk, co nemá o koních ani ánung, koupí koně. Že nějaké předkupní vyšetření vůbec neproběhlo, je asi jasné. Že na klisně před koupí neseděla také.
    Tak tedy co jsem viděla (nejen) já po přivezení Sáry do Bohnic: celkem pěkného, ale evidentně chromého koně, který se v kroku nedošlapoval o skorem dvě stopy, v klusu viditelně kulhal, který byl ihned vesele ježděn slečnou Stejskalovou (kterou bych označila beze zlé vůle za silnou začátečnici) člověk by si řekl, že naštěstí, že i pod cvičitelkou, ale ta bohužel zjevně zaujala postoj, že na takové drndání kobyla takhle stačí a co s ní, peněz na nějaké léčení také není nazbyt. Když jsem je viděla poprvé takto trénovat na 'hale' (cca 12x25m, jiná není), spadla mi huba, musím říct a kobyly mi bylo líto, ale co bych komu vykládala, když ho neznám a ani o to nestojí a na zemi má fundovanějšího.
    Že s kobylou skákaly, byť pidi midi překážku, jak N.Stejskalová uvádí a že má radost (viz foto), tak to bez komentáře.. Z mého pohledu udělala N.S. chybu, že kobyla nebyla ihned prohlédnuta vetem a léčena, já osobně bych jí dala navíc někam na rok na pastviny, ale jezdilo se, půjčovalo koně jiným podobně "zdatným", běhalo s větrem o závod (podle slov pisatelky), takže jak to mohlo dopadnout. Ježí se mi vlasy hrůzou, proč není vlastnictví koně nějak omezeno zkušenostmi, znalostmi aj.? Člověk pak, byť ve jménu veliké lásky, napáchá takových chyb, ach jo.
    A druhá věc, velmi se mi nelíbí, slečno Stejskalová, Vaše jednání s, a hodnocení veterinářů. Měla byste se trochu zamyslet, zda je vhodné do takového článku psát hodnocení o příjemnosti a sympatiích k dokorům - jak si zákazníci mají právo vybrat svého, tak i doktoři své pacienty. Víte? I kdyby na vás cenil zuby a plácal se bičíkem do zadku, když Vám koně vyléčí, bude to problém? Bože, vždyť i doktoři jsou jen lidi a mají své nálady a problémy, musí být neustále celý den všem "sympatičtí a příjemní"?! A ještě se nestydíte dát sem dotyčného rtg.
    Každá mince má dvě strany, s pozdravem Veronika

  • 25. Péša

    artroza

    17:04 - 19. 07. 2010

    Zkuste si vyhledat neco o leceni zvirat (kone) zde: http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1033
    Jestliže máte artritidu, měli byste o ní pár věcí vědět. Předně, je úplně jedno jak špatné to je, vaše tělo to jistě vyhojí, ale musíte dodržet správný postup. Abyste jej mohli zvolit, musíte vědět, o jaký druh artritidy se jedná. MMS pomáhá při revmatické, lymské a většině jiných artritid, ale ačkoli může posloužit, nemůže úplně zdolat normální artritidu.
    Tato artritida je způsobena svaly, které táhnou špatným směrem. Tyto svaly se pokoušejí převzít vládu nad tělesnými pohyby v postižené oblasti. Jakmile všechny tahají proti sobě navzájem, vyvolává to bolest a začíná destrukce kloubu. Ale je tady možnost jak to napravit.
    Pete Egoscue v knize „Pain Free“ (Bez bolestí) vysvětluje, jak přinutit svaly opět fungovat správně. Tělo pak kloub vyléčí, bez ohledu na to jak odřené jsou kosti jedna od druhé. Přinutit správné svaly aby se opět chovaly, jak mají, vyžaduje jen několik speciálních cvičení. Ve většině, dokonce i těžkých případů, bolesti zmizí už za týden. Pořiďte si tu knihu, mají ji v každém větším knihkupectví. V Německu mají Feldenkraisovu metodu, a ta je také velice dobrá.
    Většinu ostatních forem artritidy můžeme zvládnout pomocí MMS. Použijte standardní postup.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 6.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: