Odyssea mého koně: Příběh Kostíka Tomase

26. 04. 2010 10:00

Obrázky: 31

Autor: Petra Roszkova Foto: archiv autorky, Helena Görnerová Rubrika: Vaše příběhy Počet přečtení: 17883 Počet komentářů: 9 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

"Když žere, tak chce žít. Uspat ho můžem vždycky. Zítra, pozítří. Kdykoliv." Sedmý z vašich příběhů je o valáškovi jménem Tomas. Všechny přišly do soutěže o krmení (a odbornou poradnu) s Fitminem a vám budiž poučením nebo inspirací...

Příběh Tomase námi dost zacloumal - aby ne. Byl proto prvním, pro který jsme se rozhodli. Když jsme však na místo dojeli a černého "Kostíka" uviděli, bylo nám jasné, že vcelku nemáme co dělat. Tomas byl ve velmi dobrém stavu a rozhodně bych na něm nepoznala, co si prožil (ani ta zadní kopyta na pohled nevypadala TAK hrozně). Po předvedení na dvorku ho majitelka vypustila do výběhu, kde odběhl za obzor a už ho nebylo :-) Jenže - jak už víte - jsme s prázdnou neodjeli, protože paní nám předvedla Šimlíka... Jeho příběh jsme vám už přinesli: Odyssea mého koně: Šimlík.


Toto je příběh, který se začal odehrávat před necelými 2 lety a stále pokračuje. Příběh, který je psaný v reálném čase, tak jak se odehrával a jak jej psaly dny a kůň samotný. Příběh, který mohl skončit dřív, než začal. Příběh o jednom krásném černém koni.

Je ráno. Na mobilu zapípá signál a rozsvítí se obálka. Přišla SMS. SMS, která změní život a utrpení jednoho koně a která zamává s city několika lidí. Pohlédnout totiž do očí tomuto zvířeti, tomuto černému koni, znamená stydět se za to, že jsem člověkem. Ve zprávě se píše o týraném koni, který je ve velmi špatném stavu a neodkladně potřebuje péči. Má být hubený, černý, má mít bolesti a má delší dobu ležet. To je vše, co víme.

Volám švagrovi. Jako vždy souhlasí, že pojede a že bude řídit. Má „Éčko" na přepravník. Čeká nás dlouhá cesta. Se setměním vyjíždíme. Ráno se blížíme k cíli. V hlavě se nám honí tolik myšlenek, co to bude za koně, jak jej naložíme, když jen leží, jestli ho vůbec budeme moct naložit, jestli se nám povede se domluvit na jeho odběru, jestli nám to nebude někdo komplikovat jen tak z plezíru, co když mu nebudeme moci pomoct. Respektuji vlastnické právo (ve většině případů), ale tohle bych rozhodně vydýchávala hodně těžce. Volat nějaké úřady na pomoc, instituce, vyvolávat šetření, čekat na vydání rozhodnutí, atd. v kraji a městě, kde poznáte pouze Tesco nebo Kaufland, je úplně nemyslitelné.

Pomalu tedy dojíždíme do cíle. Vjíždíme na místo, s rozhodností hned sundáváme rampu a jdeme za koněm. Dle dohody nám přicházejí na pomoc dvě holčiny, které "akci" zprostředkovaly. Přicházím ke koni a krev mi tuhne v žilách. Koukám na něj, začíná mi být slabo a chce se mi zvracet. Snažím se zhluboka dýchat... Nezmůžu se ani na slovo. Mám jen třas.

Tomas na začátku příběhu 2008Po 5 minutách mi povolují křeče v žaludku a snažím se přemýšlet. Jednoznačně říkám, že to nemá smysl! To co vidím, není stav, se kterým by se dalo něco dělat. To vůbec nepřichází v úvahu. Ten kůň ani neví, že ještě žije. Je naprosto apatický. „Něco" mu teče z kopyt a výrazně to páchne. Váha koně tak max. 250 kg, při výšce orientačně 170 KVH. Vybavuji si tu klasickou kostru koně, která je v každé učebnici. Jsou úplně stejní. Jen tahle je černá.

Okamžitě se rozhoduji pro variantu koně co nejdříve uspat. Přemýšlím jak to zrealizovat. 600 km od domova. Cizího koně, v cizím městě a cizím veterinářem - pokud se mi podaří nějakého vůbec sehnat a přemluvit.

Tuhle variantu po prvním telefonátu domů a konzultaci s kolegyní zamítám, protože nelze vyřešit, co s mrtvým koněm. Sami ho nenaložíme (nemáme naviják), kafilerka ho nevezme, protože nemá žádný průkaz, žádný výžeh, nic. Jsme úplně v koncích. Navíc už by bylo třeba místo opustit. Já ale neodjedu a nenechám ho tam takhle chcípnout. To neudělám, na to nemám žaludek. Snažím se přemýšlet s chladnou hlavu.

Mám pouze 2 varianty. Buďto ho na místě a na svou zodpovědnost něčím usmrtím sama a pojedu domů, a nebo ho naložím, pojedu, po cestě zjistím, kde je nejbližší veterinární klinika, vysvětlím situaci, poprosím o uspání koně na autě a pak ho rovnou na vozíku odvezu do první kafilerky po cestě, kde jej stáhnou navijákem.

Druhá varianta vítězí, jdeme nakládat. Jeden člověk táhne, tři tlačí. Pořád nám chce padat, vždy ho ale na poslední chvíli udržíme. Po rampě jdeme rychlostí 3 cm za minutu. Rukama posunujeme nohy centimetr po centimetru. Jemu je to ale úplně jedno, on vůbec nevnímá, že se s ním něco děje.

Vtlačili jsme ho do auta. Předkem - prsama se zastavil o přední trubku. Zadní trubku jsme dali do nejbližších dírek, nadzvedli ho a posadili na tu trubku. Nemusel stát a nést svou váhu kostry, navíc na tom „blátě" co měl místo kopyt. Zavřeli jsme rampu a vyjeli.

První půlhodinu se nikdo nezmohl ani na jedno slovo. Bylo nám jasné, že v tom vozíku umře. Vlastně jsme nevěděli, jestli už ho v daném momentu nevezeme mrtvého. Projeli jsme městem a já se chtěla jít podívat, jestli třeba nespadl nebo si nezlomil nohy. Kupodivu stál. Stál i při druhé zastávce, i při třetí. Po 50 km se pustil do sena, které bylo ve vozíku. Za dalších 10 km bylo seno pryč. Po 150 km měl v sobě celý malý balík a vypité 2 kýble vody. Stáli jsme pak na každé pumpě a na každé vypil kýbl. Vzhledem k tomu, že byl pátek večer, rozhodli jsme se, že jej dovezeme až domů a vše vyřešíme druhý den ráno.....

Ráno jsme se s kolegy a kolegyněmi sešli, abychom se podívali, co dokáže udělat člověk důvěřivému zvířeti. A také proto, abychom ho uspali. Jenže: Když jsme viděli, s jakou vervou ten kůň žere, že do rána zporcoval to, co jiní za 2 dny, pronesl Jenda Míček zásadní větu: "NECH HO. KDYŽ ŽERE, TAK CHCE ŽÍT. Uspat ho můžem vždycky. Zítra, pozítří. Kdykoliv."

A tak jsme to zkusili.

A nyní již přinášíme události tak, jak šly den po dni, týden po týdnu:

Dne 8. 7. 2008 jsme si po dlouhé cestě přivezli domů tohoto týraného koníka. Víme jen pár základních informací. Je to valach bez výžehu a beze jména. V katastrofálním stavu. K uvedeným fotografiím není potřeba přidávat komentář. Není schopen chůze. Nohy měl svázané řetězem. Po těle má mnoho ran. Kopyta hnijí a roztékají se. Cesta byla nekonečná a úmorná. Nikdo v autě nemluvil. Potají jsme utírali slzy. Nechceme jej trápit, uvidíme, co přinesou další dny.

Tomas 10.7.200810. 7. 2008 Koník nonstop žere. Dnes poprvé přestal na chvíli žvýkat seno. Usnul. S plnou hubou. Stále leží, nemá vůbec sílu vstát. Pije, žere, čůrá a kálí v leže. Ale žere. A vypadá to, že mu chutná. Už dostal i jméno. Tomas. (Ale zatím mu všichni říkají Kosťa). Je neuvěřitelné, s jakou chutí žere. Stále ošetřujeme, desinfikujeme, čistíme, krmíme, napájíme, odčervili jsme, vleže jsme se pokusili o "korektury", dáváme antibiotika, léky od bolesti, kortikoidy. Uvidíme. Budu se snažit co nejdříve přinést nové fotky.

14. 7. 2008 Kosťa Tomas stojí a žere a žere a žere. Převážnou část dne stále ještě polehává, ale vzhledem k hnilobě v zadních kopytech se mu nikdo nediví. Je to, jako by měl člověk stát na otevřené zlomenině. Rány na těle se pomalu začínají hojit. Rány na duši pravděpodobně ne. Největší starost nám dělá levá zadní. Kopyto je deformované, korunka vypadá, že každou chvíli praskne a vyleze z ní pátá noha. Radikální korektury zatím nepřipadají v úvahu, narkózu by nezvládl.

Důležité je, a to nám dělá velkou radost, že mu stále chutná. Již není apatický, když koně odcházejí na pastvu a zůstává doma sám, tak i zařehtá. Také už mlátí ocasem po mouchách a začíná somrovat nějaký ten cukřík, granulku nebo sladký vitamín. Dostává glukopur (z něj ale není zas tak úplně nadšen).

23. 07. 2008 Aktuální stav: Kosťa neustále žere a žere, chvílemi to vypadá, že vůbec nemá dno. Ve žraní se zastavil akorát minulé pondělí a toto úterý (asi na hodinu). To, že mu nepřestalo chutnat, je ale dobré znamení, aspoň víme, že tady s námi chce být. Už leží jen tak 3x za den, jinak zbytek dne prostojí, i když jde vidět, že zadní nožky hodně bolí. Dnes přijde kovář, tak uvidíme, s jakou pořídíme, co se nám podaří udělat a co ne.

Tomas 24.7.200824. 07. 2008 Dnes Tomas poprvé vyšel ven. Po 3 týdnech projevil menší zájem jít ven. Spíš váhal, nevěděl, jestli vůbec může, jestli to dá... Nakonec vyšel. Chůze byla dost vrávoravá, ale důležité je, že vyšel a že to zvládl bez úhony. Venku se trošku napásl, pokoukal a protože bylo vidět, že se moc necítí a že je z chůze hodně unavený, šel zase pomaličku zpátky domů (cca 150 metrů tam a zpět) do stáje. Určitě mu ale i těch pár kroků moc pomohlo. Hlavně psychicky. Určitě se mu dnes bude lépe spát a také mu bude lépe chutnat...

25. 07. 2008 Tak dnes se Kostík (Tomas) ven přímo dral. Jakmile odešli koně z maštale a on v ní zůstal sám, vypadalo to, že se zblázní. Dříve mu to bylo úplně jedno. Víc dát najevo, že chce jít ven, už nemohl. A tak šel. Bylo z něj cítit velké napětí spojené s úlevou, radostí, ale i obavou. Frkal, řehtal... Tehdy jsem si zase uvědomila, tak pro tohle to dělám... Když po 3 týdnech bezvládného ležení, apatie a pohledu na koně, který spíš připomíná kostru než koně, se vám neustále derou slzy do očí a lomcuje s vámi vztek, proč jsou lidé tak hnusní, že dokáží toto udělat, ten kůň vstane a chce se zbláznit, když ho nepustím ven, a řehtá a chodí v boxe dokola..... To se prostě nedá popsat...

No abych se dostala zpět k věci. Pro nepřízeň počasí vyfasoval zimní nepromokavou termodeku. Hrozilo, že budou padat kroupy a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a množství tuku pod jeho kůží jsem nechtěla riskovat polámané žebra. Při nasazení deky vůbec neprotestoval, bylo vidět, že dekování zná (to je asi tak vše co vím o jeho minulosti). Venku strávil s koňmi celé odpoledne. Večer byl hodně unavený, ale spokojený a psychicky vyrovnaný.

No a ještě: koně ho venku přijali fantasticky. Fair Play si ho chrání jako oko v hlavě, byla to láska na první pohled. Chová se jako jeho stín. Není od něj dál než metr. Je to kobyla k nezaplacení. Vždy, když může, pomůže. Všichni se k němu chovají moc hezky, nikdo jej neohrožuje, neprovokuje a zbytečně se kolem něj rychle nepohybuje (při srážce by mu totiž pravděpodobně hrozilo rozsypání na ND).

20. 08. 2008 Zhruba po měsíci jsme zde s novým infem. Stav je takový, že každý den chodí s ostatními koňmi ven a je tam s nimi celou dobu, většinou celou noc. Od 25. 7. se nestalo, že by z nějakého důvodu zůstal doma. Už by tam pravděpodobně nevydržel, ani kdyby musel.

Má po druhé korektuře kopyt. Zadní nohy už nejsou tak moc oteklé a olezlé, ale stále mají k hezkým nohám daleko. Korunka se zklidnila, díry v místech, kde má být bílá čára, se podstatně zmenšily. Kopyto se jakoby stáhlo. Teď čekáme, až začne růst nová rohovina a jaká bude. Zatím neroste nic. Na pastvě už jsem zaznamenala pokusy o klusání. Jen ty zadní nožky stále bolí natolik, že krok je pro něj pohodlnější.

Všichni říkají, že už je na něj lepší pohled. Že už není totální kostra, že už je to jen hodně hubený kůň. Krmíme seno ad libitum, přidáváme Equistro Kerabol, Alavis MSM, Fitmin Makro Ca a granule Fitmin Opti. Stále mu chutná. Což je dobře.

Tomas 8.10.200808. 10. 2008 Zhruba po měsíci je aktuální zdravotní stav takový, že Kostíček začíná být veselý, začíná se otrkávat, chce se hladit, drbat, přestává se lidí bát. Stále přibírá a osvaluje se. Pravé zadní kopyto se výrazně lepší, už není jen tekuté. Levé je horší, tam je hniloba tak silná, že si našla cestu skrz kopyto a z vnitřní strany korunky se provalila ven. Nepřestáváme věřit a každý čtvrtek toto tekuté kopyto otvíráme, čistíme, vysušujeme, desinfikujeme a léčíme.

Za tyto náročné čtvrtky patří velký dík panu Mgr. Liboru Bosákovi ze stáje JLB Komorní Lhotka a panu Jendovi Míčkovi z Nových Dvorů u Frýdku-Místku, díky kterým si vůbec můžeme dovolit Kosťovi kopyta léčit, protože kdyby mu ty nohy neudrželi, tak s tím neuděláme vůbec nic. Bez nich by se kopyta léčit nemohla a Kosťa by měl smůlu, páč není koně bez kopyt... Je těžké na jedné bolavé noze stát a druhou si nechat otevírat. Bolestivost je velká a udržet to je téměř nadlidský výkon. Ale narkózu by nezvládl. Taktéž panu Bosákovi děkuji i za kovářskou péči + asistenci a panu Janu Míčkovi za praktické rady, které jsou díky jeho zkušenostem k nezaplacení. Jsou naprosto přesné, trefné a vždy jsou na místě.

15. 11. 2008 Zase už uplynul další měsíc, tak jsem zde s novými informacemi. Kosťa Tomas je u nás už pátý měsíc a musím říct, že ušel velký kus cesty. Je to velký bojovník. O svém osudu vlastně rozhodl sám, a to tím, jakou rychlostí se z toho líže... Za 5 měsíců přibral asi 150 kg, začal chodit, komunikovat, mazlit se, řehtat a žít.

Během posledního měsíce prošel antibiotickou léčbou, která výrazně ovlivnila a zlepšila zánět v zadních kopytech. Pravá zadní je tohoto času úplně bez zánětu, v levé je jen nepatrné ložisko. Celkově se stav zadních kopyt výrazně zlepšil. Přední jsou úplně OK. Také jsme prováděli čištění zadních kopyt v roztoku skalice. Zlepšení bylo také viditelné. Nyní ve skalici koupeme jen LZ (co 3 dny) + s přídavkem formalínu. Za pár dnů tyto koupele ukončíme a dáme kopytům „volno". Ve čtvrtek (tento nebo příští) by se měla ubrat část rohoviny, abychom podpořili její růst. Také zvažujeme i jiné varianty - nechci ale předbíhat.

Jinak se má Kostík dobře. Dnes jsme naváželi čisté piliny. Nejdřív si všechny nahrabal na jednu stranu boxu, následně se na té hromadě asi 5× vyválel z jedné strany, pak vše přehrabal na druhou stranu boxu a 5× se vyválel z druhé strany. Z očí mu koukalo štěstí - a to je pohled, který stojí za to - když si vzpomenu, jak ležel jak placka a sotva dýchal...

Tomas 26.12.200826.12.2008 Kostěj se pořádně rozežral, je jak žíravina, sežere na co přijde, komukoliv, cokoliv. Bříško se mu hezky zakulatilo a zase „pár" kg nabral, což jde asi i vidět z fotek, i když má na sobě deku. Kdo tomu trošku rozumí, tak pozná, že se pod dekou neschovává úplná kostra.

K zdravotnímu stavu, nebo spíš ke stavu kopyt - které snad zůstaly jediným zdravotním problémem. Mokro venku, bláto, sníh, tvrdo a zima stav kopyt výrazně zhoršily. Tak, jak to jednu dobu vypadalo, že je vše na dobré cestě, nyní se v kopytech objevil nový zánět, který praskl. Absces se provalil v korunce, i přes podávání antibiotik se stav zánětu nelepšil, levá zadní byla extrémně bolestivá a Kostík zůstal doma. Nožka natekla, zánět se rozvinul, tekl i z venku i zevnitř. Bylo vidět, že v noze probíhá něco velkého, avšak my jsme nebyli schopni zjistit co, napadlo nás udělat rentgen, abychom věděli, na čem jsme.

Nejvíc pravděpodobné se nám zdálo, že jednak Kosťův pohybový aparát a kosti samotné neunesly váhu, kterou nabral, ve spojitosti s tím, co předváděl venku na pastvině. Proto byl kontaktován MVDr. Ivo Šturm, který 29. 10. 2008 přijel, Kostěje prohlédl, RTG nedělal s tím, že k poruše žádné kosti zřejmě nedošlo a vše je způsobeno rozsáhlou silnou hnilobou. Peníze namísto RTG doporučil investovat do operace, kterou naplánoval na 7. 1. 2009. V plánu bylo: Koně přispat, znecitlivit levou zadní nohu, vyřezat vše špatné, vyčistit, dát pod tlakový obvaz, zavázat, nasadit připravenou botu, udržovat měsíc a půl v suchu, během měsíce a půl 4× převaz, poté takto vyřešit pravou nohu. Narkóza u nás nebyla možná, v boxe by se utloukl, a vzhledem k tomu, že byl sníh a jednalo se právě o kopyto, nešla operace provést ani venku nebo na pískové jízdárně, protože by poté nedošel zpět.

úprava kopyt 7.1.20097. 1. 2009 S operací jsme začali v 15:00 hodin a skončili asi ve 20:00. První část - úpravu pravého kopyta, které bylo viditelně lepší a na kterém musí nyní vydržet stát ten měsíc a půl, zvládl Kostík na jedničku! Bez lokálního znecitlivění, bez přispání, bez všeho. Kopyto se vystrouhalo, na několika místech otevřelo, vyčistilo a důkladně zavázalo. Pak se nasadila botička, které dostal Kostík dodatečně od Ježíška.

Druhá část - levá zadní bylo teda jiné kafe. Jak je vidno z fotografií, bylo to horší, než všichni čekali. Bylo také objeveno menší ložisko rakoviny, které se odstranilo, a doufáme, že napořád. Nic jiného nám totiž nezbývá :( Na levou nožku už se musel Kostík přispat, noha se musela ve spěnce znecitlivět a pak se začalo odebírat vše mrtvé, prohnilé, vše, co tam nepatřilo. Jak je vidět z fotek, moc mu toho kopyta nezůstalo. I pony má větší kopyto... Jinak by to ale nemělo smysl. Toto je jediná varianta, jak tomu učinit přítrž.

Tak se vše udělalo jak se mělo, chvilkami všichni mlčeli. Pan Jan Míček a pan Libor Bosák měli 5 hodin na svých zádech na střídačku naloženou Kostějovou zadní polovinu těla, aby to vůbec ustál. Pan Luboš Mikoláš se perfektně zhostil role sestřičky a dělal v kopytě vše, jak doktor zavelel. A pan MVDr. Ivo Šturm, tam nevím, co bych řekla. To je prostě profík, byla radost se na to koukat. Jeho přístupem bylo poznat, že problémy jsou od toho, aby se řešily. Paní Bosáková držela Kosťu, poslední 2 hodiny držela jeho hlavu zaparkovanou na té své. Poté se vše očistilo, vymylo, vydesinfikovalo, nabilo léky, zavázalo, nasadila se druhá bota.
Kostík dostal ještě antibiotika do žíly, ty se budou podávat každý den po dobu jednoho týdne, do prvního převazu. Převaz byl stanoven na 15. 1. 2009.

15. 1. 2009 Do převazu zbývají cca 3 hodiny. Tak za 3 hodinky budeme vědět, jak to vypadá. Jsou 2 možnosti. Buď to bude dobré nebo to bude špatné. Když to bude dobré, může se Kostěj těšit na jarní pastvu. Pokud to bude špatné, nedá se s tím nic dělat. Taky přijdou pastviny, jen ty, co jsou stále zelené. Jen bych ještě chtěla říct, že ať to dopadne jakkoliv, všem, co se na operaci a léčbě podíleli, DĚKUJI. MOC, MOC DĚKUJI.

17. 1. 2009 Převaz dopadl dobře!!! Na některých místech to bylo lepší, na některých horší, ale celkem vzato, to bylo nad očekávání. Posledních pár dnů bylo na Kosťovi vidět, že se mu ulevilo od bolesti. Zánět, který v kopytě neustále probíhal, se tlačil do všech možných míst a způsoboval velkou bolestivost. Nyní nožka po zákroku také bolí, ale vidím na něm, že po těch letech je to asi bolest vcelku jiná, taková, která se dá zvládnout. Kosťa je hodný pacient, tráví již v boxe 4. týden nonstop a zatím mu to neleze na palici. Ještě měsíc minimálně bude zavřený. Snad to psychicky ustojíme. Společnost mu dělá buď Ornelka nebo Targo - střídají se obden. Uvidíme po dalším převazu, jak se nám zotavuje druhá (pravá) nožka.

26. 1. 2009 Levé kopyto vypadalo dobře, bylo suché, ale byl tam opětovně kousek zánětu, který se musel odstranit a vyčistit. Kopyto se zase zavázalo, nasadila se bota.

Pravé kopyto vypadalo zpočátku nadějně, avšak po detailnějším prozkoumání bylo zjištěno, že zánět se nelepší a tak se muselo přistoupit k radikálnímu řešení - tak jako na levé noze. Takže pravé kopyto je na tom nyní zhruba stejně (velikostně) jako levé. Po vnější i vnitřní straně se musela sundat stěna až po korunku. Kosťa se musel tentokrát pořádně přispat, protože s 5 lidmi slušně cvičil. Jak stojí a jen žere, tak nabírá sílu (zase přibral tak 10 kg), tak už není žádná legrace ho udržet.

Takže současný stav je takový, že Kosťa má sundanou stěnu na obou kopytech, kopyta jsou v tlakovém obvazu a v botičkách. Musím pod ním neustále udržovat sucho, což mě fakt baví - hlavně v noci v −20 stupních. Ale když pak ráno vidím ty jeho kukadla, jak jsou veselá a živá a věčně hladová, když vidím, jak mu chutná a jak se začíná hýbat v boxe - no prostě paráda. Dnes už je schopný ustoupit, když potřebuji, což za celého půl roku nebyl. Přenést váhu z jedné bolavé, přisunout druhou bolavou a zase přenést váhu, to dělal, jen když nebylo zbytí. Dnes ustupuje, ani nemrkne.

8. 3. 2009 Kdybych to měla shrnout, tak operace se zdařily, ačkoliv byly mnohem náročnější, než jsme všichni čekali. Bylo zřejmé, že kůň žil několik let v nehorázných podmínkách, protože zánět a v několika místech i rakovina se dostaly až tam, kde na svůj rozvoj potřebovaly spoustu času.

Nakonec jsme tedy museli Kostíkovi sundat vnitřní i vněší stěny na obou zadních kopytech, i když jsme dělali vše proto, abychom to na pravé zadní dělat nemuseli. Veškeré přípravky a léky ale na zánět nedosáhly, vždynám utekl o kousek nahoru ke korunce.

při převazuNyní je Kostík sice na zadních bez stěn (má jen takové drápky), ale konečně bez zánětu a bez bolesti! Je na něm vidět, jak moc se mu ulevilo. Jinak je Kostíček moc šikovný. To, čím si prošel, muselo být peklo, a já doufám, že už ho bolest bude vždy obcházet hodně velkým obloukem. Všichni, kteří jsme tady půl roku žili kopytama, operacemi, desinfekcemi a léčením a non stop péčí, jsme se shodli na tom, že Kosťa je velký bojovník a být to jiný kůň, nevydržel by to a dávno by to zabalil. Má náš obdiv a moc si ho vážíme za to, co dokázal. Doslova vylezl z hrobu a dal se dohromady. Při svém věku - klobouk dolů Kostíku.

Také bych zde ještě jednou chtěla poděkovat:
1. mému manželovi za toleranci a podporu, protože Kosťa se mnou půl roku usínal i vstával
2. Lubošovi Mikolášovi - že si každou středu našel čas a dorazil
3. Jendovi Míčkovi - za to že to nevzdal, když ostatní už měli na mále, protože Jendova věta „nech ho, když žere, tak chce žít" Kosťovi 2× zachránila život
4. Liborovi Bosákovi - za to, že se na nás nevyprdnul a riskoval svou churavou páteř pro Kostějové nohy, i když doma svým koním nohy nezvedal
5. Jiřině Bosákové- za hodiny až dny co s ním při držení nastála
6. MVDr. Ivo Šturmovi - za vyléčení, za ochotu, za cenu, kterou udělal, za to, že Kosťa opět poznal ,co znamená žít a ještě k tomu "bez bolesti„
7. MVDr. Igorovi Sušovskému - za ochotu, za snahu a za pomoc
Děkuji Vám.

Ještě bych zde chtěla uvést, že kromě veterinárních léčiv, které na Kosťu padly - ty byly uhrazeny - zde všichni po celou tu dobu fungovali zdarma. Nikdo z těch lidí výše jmenovaných si za svou pomoc nevzal ani korunu. To jen abyste věděli, že lidé s charakterem ještě existují - ale je jich velmi málo.

10. 6. 2009 Tráva a pohyb dělá své... Kosťa nejen že nám hezky přibral, ale také se za poslední měsíc pěkně osvalil. Je vidět, že si nyní život vyloženě vychutnává a vzhledem ke svému pokročilému věku je velmi vitální. Pobyt na pastvině si moc užívá, a když je venku pod mrakem a nepálí sluníčko, tak ho domů do stáje nedostanete ani heverem. Za posledních 14 dnů by se dalo na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát chtěl jít domů. Počasí jim přálo, mouchy v dešti neotravovaly, žízeň také nebyla, výborné trávy je hromada, a tak se naši milí koníci milostivě přišli do stáje podívat až po 9 dnech! Přišli ráno, protože se chtěli schovat před sluníčkem, odpočinuli si a večer už to zase vypadalo, že rozbijí maštal, pokud je nepustím ven. Hlavním aktérem byl samozřejmě Kosťa. Ten Kosťa, který před necelým rokem ležel hrobníkovi na lopatě.

15. 7. 2009 Znovu objeven zánět v pravé zadní!!!

kopyto červenec 200923. 7. 2009 Dnes proběhlo vyšetření pravé zadní nohy. Protože abces na korunce potvrdil nález zánětu pod kopytní stěnou, muselo být kopyto znovu otevřeno a kopytní stěna sundána. Na fotce je zánět velmi dobře vidět (ty černé chodbičky). Ač byl zásah veliký, Tomovi se po otevření a uvolnění tlaku ihned ulevilo. Po zákroku byl již druhý den schopen nohu zatížit a postavit se na ni (předchozí 3 dny na ni nedošlápnul). Kopyto se vyčistilo, vydesinfikovalo, nanesly se na něj léky a vše se důkladně zavázalo tlakovým obvazem. Poté se nasadila botička, kterou bude Tom mít až do příštího převazu, který by se měl konat za týden. Tom bude také 10 dnů dostávat antibiotika.

30. 7. 2009 Při převazu bylo kopyto hezky suché, čisté, trošičku zánětu se tam objevilo, ale byl opět odstraněn. Kopyto se zase vyčistilo, vydesinfikovalo a opět zavázalo pod tlakový obvaz. Další převaz bude za 14 dnů. Pokud stav kopyta dovolí, nechá se bez obvazu a bude se jen každý den čistit, koupat v desinfekčních roztocích a natírat léky.

8. 9. 2009 Kopyto vystrouháno, stav kopyta i Toma se očividně zlepšil, pokračujeme v desinfekci, vysušování kopyta a čekáme, že nám kopýtko co nejdříve doroste...

10. 10. 2009 Stav Toma i kopyt se výrazně zlepšil. 1. 10. bylo provedeno strouhání, při kterém nebyl nikde zjištěn zánět. Zadní kopyta však díky podmínkám, ve kterých Tom žil, zůstanou navždy deformovaná. Protože je deformovaná již korunka, kopyto, které vyrůstá, nemá optimální tvar a neroste pravidelně.

Tomas 2.1.20102. 1. 2010 Tom po návratu z pastvy: Všimněte si jak krásně zřídil kdysi červenou deku. Asi se chtěl venku zamaskovat :).


6. 2. 2010 Sníh nás i Toma velmi potěšil. Jednak neustále nevypadá jako koule bláta a taky se mu ve sněhu dobře chodí. Běhá jako mladík, dělá nám velikou radost. Je to krása pozorovat tu radost z pohybu, protože pohyb byl pro něj trauma. Na tom, co měl místo kopyt, se totiž hýbat nedalo.
Snažíme se, aby Tom pořádně papal a přibíral. Zima nám to sice trošku komplikuje, ale co naděláme. Nezbývá, než se těšit na jaro a na pořádnou trávu.

25. 2. 2010 Tom je v pořádku, během příštího týdne nás čeká strouhání. Levé kopyto je úplně v pořádku a dokonce má i tvar kopytu podobný. U pravého kopyta pořád čekáme, až úplně doroste rohovina. Moc se těšíme na travičku, i když Tom sní sena za 3 koně, tráva je prostě tráva. Zima už trvá příliš dlouho a my už se té trávy nemůžeme dočkat. Věříme, že travička ještě více zlepší Tomův výživný stav a udělá z něj pořádnou kuličku.

Ať už náš boj dopadne jakkoliv, za to, že Tom dnes žije a může běhat po pastvině s ostatními koňmi, mohou tito lidé:

  • Jan Míček z JK Nové Dvory Frýdek-Místek
  • Luboš Mikoláš z Lískovce
  • Mgr. Libor Bosák z JLB Komorní Lhotka
  • Jiřina Bosáková z JLB Komorní Lhotka
  • MVDr. Ivo Šturm z Nového Jičína
  • MVDr. Igor Sušovský z Tošanovic
  • MVDr. Jitka Sušovská z Tošanovic
  • Ing. Karel Roszka z Třanovic

Tobě Tome, ze srdce přeji, abys již nikdy nepoznal, co je bolest a hlad. A kdybys mi rozuměl, řekla bych ti jediné: Tady jsi doma. Tady tě nikdy nikdo nezklame.

Souhrn k únoru 2010:

Využití koně: žádné, zátěž byla stát a jít, nyní pohyb bez problémů (není čistý, nemá dorostlou stěnu na PZ)
Způsob ustájení: ustájení boxy, výška cca 120 cm, zbytek otevřený, koně jsou spolu v kontaktu. Box velikost 2,5 x 5 m. Kůň stojí na slámě.
Denní režim: zima - 8:00 krmení, 10:00 odchod ven na pastvu (cca 4 ha) , 18:00 nebo dle počasí příchod do stáje, 19:00 krmení; léto: 7:00 návrat z pastvy do stáje, 7:30 krmení, 18: 00 krmení, 19:00 (nebo dle počasí) odchod na pastvu
Hmotnost koně nebo obvod hrudníku: předtím neznámá, obvod hrudníku nyní k 27. 2. 2010 205 cm
Krmení: seno ad libitum v boxe i na pastvě (sežere 20 kg/den), dále Energys Relax 1kg /den, Dibaq Sport plus 1 kg/den, krmná dávka rozdělena, krmen 2x denně (ráno, večer), dále Equistro Kerabol 15 ml, Alavis MSM ½ odm. Neustálý záměr podávat koni cukrovarské řízky (s melasou nebo bez): cukrovarské řízky odmítá, sežral by je jen suché, namočené ne.
Příjem krmiva: Žere dobře, seno si rád máčí, granule a jiné sežere, ale je nedůvěřivý, někdy to trvá. Kerabol začal žrát až po 3 týdnech. Sypké doplňky mu nevadí, jen nic nesmí být moc aromatické (asi nebyl na doplňky a jídlo zvyklý).


Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.

Odyssea mého koně - soutěž

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. ambra

    Výkon i malá neúplnost informací?

    11:28 - 26. 04. 2010

    Musím říct, že to co tu je popsáno je opravdu výkon se do něčeho takového pustit a udělat kus práce a dostat se až tam kde je koník dnes. Škoda, že autorka nepíše aspoň odhadovaný věk koníka. Můj osobní odhad podle vzezření hlavy je cca 15let. Určitě by to celému příspěvku přidalo na úplnosti, ikdyž jak jsem si již všimla až na vyjímky ve většině příspěvků není věk koně uveden, což je možná tak trošku škoda.
    A taky jsem si všimla z fotek, že koník je nejspíš klkavý o čemž v článku zase nepadlo ani slovo.
    Paní autorce přeji, aby se ji i nadále dařila její práce, "poslání".

  • 2. jaja

    věk koní

    11:43 - 26. 04. 2010

    Reaguje na 1.

    Věk je uveden u všech koní - krom Tomase. Kde není věk, je datum narození ;-) Sroluj si dolů na konec příběhu, jsou tam souhrnné údaje.

  • 3. Míshah

    slzy a rodost v jednom

    13:38 - 26. 04. 2010

    Musím říct, že až při čtení tohoto příběhu mi tekli slzy a v zápětí se mě zase objevoval usměv na rtech ve chvíli kdy sem cítila i jen malý uzpěch a radost koníka s toho že žije...Jsem ráda že se Tomík Kostík dostal k tak užasným lidem, kteří mu dokázali pomoci. Velký obdiv vám a ať je takovích koní co nejméně a lidí co dokážou s koně udělat udělat kostru bez života.je to otřesné!

  • 4. danny.nero

    hrůza

    13:47 - 26. 04. 2010

    obchází mě hrůza, vím co je to boj s abscesy, ale v kopytě to musí být ještě horší, kdy se omezuje pohyblivost koně. Opravdu velký obdiv nové majitelce. Kostíkovi, Šimlíkovi a všem osatním koníkům přeji hodně štěstí, ale to je už potkalo, že se jim dostalo pomoci

  • 5. Smilehorse

    Skvělá práce

    17:32 - 26. 04. 2010

    ...p. Rozsková, vaše aktivita se mi moc líbí. Děláte to ze svého a děláte to velmi dobře... Přeju vám nadále hodně úspěchů a ať máte vždycky ty nejlepší podmínky pro svou práci. Za všechny vaše koníky - díky moc...

  • 6. Átek

    klkání

    09:13 - 27. 04. 2010

    Nevím, jestli dobře vidím a čtu, ale zdá se mi, že má koník na krku klkací řemen, ale v článku jsem o klkání nenašla zmínku. Co by se stalo když by se řemen koni sundal? Má vůbec na klkání čas, když je stále venku a má takový apetit?

  • 7. Agna

    klobouk dolů...

    14:14 - 29. 04. 2010

    zdá se až neuvěřitelné, jak někdo dokáže zmrzačit bezbraného tvora... Kostík má štěstí, že jeho nová majitelka má tak dobré srdce a dokázala mu najít pomoct... škoda že není více takových lidí... Koníkovi přeju do budoucna jen to nejlepší, myslím, že do lepších rukou se dostat nemohl...

  • 8. alioth

    jak to bylo s majiteli?

    23:22 - 17. 06. 2010

    Zdravím a předně smekám - záchrana koně z kategorie snů. Jenom se chci zeptat, z článku jsem úplně nepochopila, jak to bylo s majiteli koně, když jste ho odváželi? Proběhl odkup, "ukradli" jste ho odtamtud, byl darován? A asi jsem blbá, ale nějak nemůžu najít ten věk..

  • 9. alioth

    věk

    23:23 - 17. 06. 2010

    Reaguje na 8.

    Pardon, už vidím, že je uveden všude krom Tomase :-) A odhad vetem by nebyl? :-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 14.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: