Odyssea mého koně: dojemný příběh Zipa

16. 6. 2010 Veronika Hlávková Autor fotek: archiv autorky

Týden co týden pro vás, čtenáře, zpracovávám příběhy koní, které přišly do soutěže o krmení (a odbornou poradnu). Dnes nás čeká příběh poslední, který mě osobně zasáhl ze všech nejvíce. Vypovídá o lásce, trpělivosti a nesmírné obětavosti - ale k posouzení je tu porota. Já se tímto loučím s Odysseou mého koně a všem soutěžícím a hlavně jejich koním přeji hodně zdraví, štěstí a lásky na cestě životem.

Bylo léto roku 2007, já jsem měla čerstvě po maturitě a přede mnou byly téměř tři měsíce prázdnin. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, jek volný čas využiji. Už dlouho mě kamarádka přemlouvala, ať přijedu k ní do stáje a pomohu ji s koníky. A tak jsem jednoho rána vyrazila do vedlejší vesnice, kde se stáj nacházela.

Zip na procházce

Vstoupila jsem do stáje a přemýšlela, co všechno je tady od mé poslední návštěvy nového. Hned v prvním boxe stál velký valach jménem Zip. Když jsem Zipa spatřila, bylo mi na první pohled jasné, že od té doby, co jsem zde byla naposledy, se něco změnilo. Jeho bíle zakalené oči mi jasně napovídaly, že s jeho zrakem není něco v pořádku. Už si mě neprohlížel jako dřív. Jeho pohled byl jakoby nepřítomný. Když jsem vstoupila za ním do boxu, neohrabaně do mě narazil. Věděla jsem, že Zip trpí již delší dobu měsíční slepotou, ale nějak jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím teď. Říkala jsem si, zdali se mi to jenom zdá, nebo ten kůň doopravdy oslepl?

Zipova tehdejší majitelka mi následně moje tušení potvrdila. Zip doopravdy po prodělané měsíční slepotě oslepl. Prý se spolu s veterinářem snažili Zipa vyléčit, ale bez výsledku. Zip zůstával většinu času zavřený sám v boxe a nikdo nevěděl, co s ním. I když mu na první pohled, co se kondice týče, nic nechybělo, po psychické stránce byl na dně. Bylo mu tehdy 7 let a místo toho, aby si užíval nejlepší koňská léta, prožíval něco, čemu nemohl porozumět. Jeho bezstarostný život se během krátké doby zcela změnil a ponořil do tmy. Už nebyl středem pozornosti a zájmu. Místo toho byl odstrčen do koncového boxu a jeho osud byl ve hvězdách. Všichni veterináři a koňáci v okolí radili jediné. Poslat takového koně na jatka.

Levé okoS tím se ale nechtěla Zipova majitelka smířit. Když jsem se jí zeptala, jestli bych se Zipem mohla zkusit pracovat, neměla nic proti. Byla ráda, že se Zipovi bude zase někdo alespoň trochu věnovat. V té době jsem už měla nějaké zkušenosti s výcvikem koní podle metod přirozené komunikace, a tak jsem ani na chvíli neváhala a začala jsem Zipa brát ven. Nejprve jsem vůbec netušila, jak mám s úplně slepým koněm komunikovat. Byla jsem zoufalá a připadalo mi, že Zip je chvílemi ještě zoufalejší. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo to, že musím vydržet a být trpělivá. Často jsem pozorovala Zipa na pastvině a pomalu jsem přicházela na to, jak Zip reaguje na ostatní koně. Konečně jsem se měla čeho chytit a netrvalo dlouho a začali jsme si se Zipem rozumět. Práce ze země nám oběma brzy začala dělat radost. Zipovi pokroky mi potvrzovaly, že postupuji správně. Oba jsme cítili, že pouto mezi námi sílí. A s každou další společně strávenou chvilkou si můžeme víc a víc důvěřovat. Zip se celkově zklidnil, už nebyl nervózní jako dřív a byl rád, že má zase nějaké využití.

Když jsem jednoho rána za Zipem opět přijela, věděla jsem, že nastala chvíle, kdy jsme si oba navzájem začali plně důvěřovat. A tak jsem se Zipovi poprvé vyšvihla na hřbet. Zip věděl, že mu cestu ukážu a pomalu vykročil vpřed. Po pár hodinách tréninku jsem si Zipa troufla pobídnout i do cvalu. Vztah, který mezi námi pomalu vznikal při práci ze země, byl teď konečně zúročen a Zip bez zaváhání nacválal. Od té doby nám nic nebránilo v tom, abychom si společně vyrazili na vyjížďku do okolní krajiny.

Když nastala zima, dozvěděla jsem se, že stáj, kde byl i Zip, se bude rušit. Bála jsem se, co se se Zipem stane. Jeho majitelka si ho už nemohla nechat. A tak byl Zipův osud opět nejistý. Naštěstí ne nadlouho. Nikdo nepochyboval o tom, že já a Zip patříme k sobě. A tak jsem Zipa dostala jako vánoční dárek. A spolu jsme dodnes.

Zip ve společnosti Starat se o Zipa není stejné jako starat se o zdravého koně. Nese to sebou spoustu úskalí. Už jsem se naučila předvídat, co by se mohlo přihodit. Když na Zipovi jedu, neustále sleduji terén a upozorňuji ho na sebemenší překážku. Na kámen na cestě, krtinec nebo kaluž, stráň nebo spadlý strom přes cestu - na to vše dávám pozor a nic mi nesmí uniknout. A protože mi Zip důvěřuje, nedělá mu sebemenší problém tyto překážky zdolat. Naučila jsem ho i několik nepostradatelných povelů jako například: ,,Zvedej nohy!", při kterém Zip zbystří a udělá velký krok se zvednutýma nohama. Kdykoliv na Zipovi jedu, nahrazuji mu jeho ztracený zrak a Zip mi za to na oplátku propůjčuje svoji rychlost a sílu.

I ve výběhu musí být vše na svém místě, tak jak je Zip zvyklý. Nádoba s vodou musí zůstávat na svém místě, které má zip naučené a dokáže ho najít. Kolem vchodu do přístřešku je natlučená guma, aby se Zip nezranil, pokud neodhadne dobře vzdálenost. Kolem ohradníku je natažená páska, která ve větru vlaje a vydává třepotavý zvuk, a tak Zip ví, kde ohrada končí. Při krmení vždy několikrát zaklepu na kbelík s přichystaným jádrem a Zip okamžitě pozná, že je čas krmení. Když ho chci nasedlat, nechám mu sedlo pokaždé očichat, aby věděl, co přijde. Ze všech sil se snažím Zipovi ulehčit život, ale on mě každým dnem přesvědčuje, že žádné úlevy nepotřebuje. Se svým handicapem se naučil žít a život si dokáže užívat stejně radostně, jako zdraví koně.

Když jsem se stala Zipovou majitelkou, snažila jsem se o měsíční slepotě zjistit co nejvíce informací. Dozvěděla jsem se, že na klinice v Mnichově tuto nemoc umí operovat. Okamžitě jsem se snažila získat více informací. Spojila jsem se s MVDr. Krisovou, která je specialistkou přes veterinární oftalmologii. Bohužel jsem se od ní dozvěděla, že pokud jsou oči postiženy v takové míře, jako má Zip, není již možné zrak navrátit.

Nyní je Zipovi 10 let a troufám si říct, že vede bezstarostný a spokojený život. Je ustájen v režimu 24/7 s možností kdykoliv se schovat do přístřešku. Společnost mu dělá malá zrzavá ponička Bára a ovečka Líza. Ve společnosti více koní se Zip necítí dobře. Je přirozené, že ostatní koně slabého jedince vyčlení ze stáda a nepustí ho ke krmení. Seno dostává ad libitum a k tomu 2x denně 1 kg mačkaného ječmene. V létě, pokud je dostatek pastvy, ječmen nedostává vůbec. Kvůli potížím s játry, které byly u Zipa zjištěny v červenci roku 2009, dostává Zip i několik přípravků na podporu jaterní činnosti. Na otázku, zdali problémy s játry mohou mít něco společného s měsíční slepotou, mi náš pan veterinář nedokázal odpovědět.

Jsem ráda, že Zip, i pře svá onemocnění, nemá žádné bolesti a dokáže si život užívat plnými doušky. Už to není ten nervózní a vyplašený kůň, kterého jsem kdysi spatřila zavřeného v boxe. Je to bez pochyb velký bojovník a kůň se srdcem na pravém místě. Já jenom doufám, že to zlé má Zip již za sebou a teď ho čeká jen to dobré. S trochou trpělivosti, lásky a porozumění Zip opět našel chuť do života. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se. Dnes vím, že kdyby byly uposlechnuty rady ostatních koňáků a veterinářů, Zip by již nežil a já bych tak nikdy nepoznala a nezískala svého koňského partnera, přítele a zároveň velkého učitele...

Nakonec mi dovolte poděkovat manželům Dokulilovým, kteří mi umožnili Zipa ustájit ve svém rodinném prostředí a s láskou se o něho starají v době mé nepřítomnosti.

Práce ze země mezi námi vytvořila vztah plný důvěry

Souhrn k dubnu 2010:

Jméno koně: Zip
Plemeno: český teplokrevník
Pohlaví: valach
Narozen: 21. 3. 2000
Obvod hrudníku: 205 cm
Denní dávka krmiva: seno ad libitum, 2 kg mačkaného ječmene podávané ve dvou dávkách ráno a večer, v létě možnost pastvy a snížení denní dávky jádra - potravu kůň přijímá bez jakýchkoliv problémů
Ustájení: celoročně venku na pastvině s rozlohou přibližně 0,5 ha a s možností úkrytu v přístřešku. Složení stáda: Zip spolu s kobylkou shetladského ponyho a ovcí.
Využití koně: rekreační ježdění, cca 4x do týdne práce pod sedlem + práce ze země dle metod PNH
Onemocnění koně: v roce 2005 se objevily první problémy se zrakem a byla diagnostikována měsíční slepota ERU, nejprve bylo postiženo levé oko a následně i pravé. Asi za rok a půl po objevení prvních problémů kůň oslepl. Tehdejší léčbu bohužel neznám.
V červenci roku 2009 bylo provedeno vyšetření krve a stanovena špatná funkce jater. Na doporučení veterináře byla započata léčba těmito přípravky: Vigosine 20 ml přidávaných do krmiva po dobu 4 dnů každý měsíc, Promotor L 70 ml přidávaných do krmiva po dobu 5 dnů každý měsíc, 1x měsíčně injekčně podávaný Duphafral multi 10 ml a Catosal 10% 15 ml. Po třech měsících bylo provedeno další vyšetřené krve. Kůň má problémy i s přelínáváním srsti. I v letním období si ponechává poněkud delší srst.

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.

 

Odyssea aoutěž Equichannel Dibaq

Podobné články

V roku 2017 sa ťažko schvátila moja kobyla Salta (a to v krátkom časovom slede už druhý raz). Tentoraz mala postihnuté všetky štyri kopytá. Hrozivo…

Jarní vrchol porodů je za námi, letošní nové životy jsou ve velké většině již na světě a vesele si užívají zelené travičky v pastvinách a především…