Odyssea mého koně: dojemný příběh Zipa

18. 06. 2010 12:00

Obrázky: 10

Autor: Veronika Hlávková Foto: archiv autorky Rubrika: Vaše příběhy Počet přečtení: 14304 Počet komentářů: 29 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Týden co týden pro vás, čtenáře, zpracovávám příběhy koní, které přišly do soutěže o krmení (a odbornou poradnu). Dnes nás čeká příběh poslední, který mě osobně zasáhl ze všech nejvíce. Vypovídá o lásce, trpělivosti a nesmírné obětavosti - ale k posouzení je tu porota. Já se tímto loučím s Odysseou mého koně a všem soutěžícím a hlavně jejich koním přeji hodně zdraví, štěstí a lásky na cestě životem.

Bylo léto roku 2007, já jsem měla čerstvě po maturitě a přede mnou byly téměř tři měsíce prázdnin. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, jek volný čas využiji. Už dlouho mě kamarádka přemlouvala, ať přijedu k ní do stáje a pomohu ji s koníky. A tak jsem jednoho rána vyrazila do vedlejší vesnice, kde se stáj nacházela.

Zip na procházce

Vstoupila jsem do stáje a přemýšlela, co všechno je tady od mé poslední návštěvy nového. Hned v prvním boxe stál velký valach jménem Zip. Když jsem Zipa spatřila, bylo mi na první pohled jasné, že od té doby, co jsem zde byla naposledy, se něco změnilo. Jeho bíle zakalené oči mi jasně napovídaly, že s jeho zrakem není něco v pořádku. Už si mě neprohlížel jako dřív. Jeho pohled byl jakoby nepřítomný. Když jsem vstoupila za ním do boxu, neohrabaně do mě narazil. Věděla jsem, že Zip trpí již delší dobu měsíční slepotou, ale nějak jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím teď. Říkala jsem si, zdali se mi to jenom zdá, nebo ten kůň doopravdy oslepl?

Zipova tehdejší majitelka mi následně moje tušení potvrdila. Zip doopravdy po prodělané měsíční slepotě oslepl. Prý se spolu s veterinářem snažili Zipa vyléčit, ale bez výsledku. Zip zůstával většinu času zavřený sám v boxe a nikdo nevěděl, co s ním. I když mu na první pohled, co se kondice týče, nic nechybělo, po psychické stránce byl na dně. Bylo mu tehdy 7 let a místo toho, aby si užíval nejlepší koňská léta, prožíval něco, čemu nemohl porozumět. Jeho bezstarostný život se během krátké doby zcela změnil a ponořil do tmy. Už nebyl středem pozornosti a zájmu. Místo toho byl odstrčen do koncového boxu a jeho osud byl ve hvězdách. Všichni veterináři a koňáci v okolí radili jediné. Poslat takového koně na jatka.

Levé okoS tím se ale nechtěla Zipova majitelka smířit. Když jsem se jí zeptala, jestli bych se Zipem mohla zkusit pracovat, neměla nic proti. Byla ráda, že se Zipovi bude zase někdo alespoň trochu věnovat. V té době jsem už měla nějaké zkušenosti s výcvikem koní podle metod přirozené komunikace, a tak jsem ani na chvíli neváhala a začala jsem Zipa brát ven. Nejprve jsem vůbec netušila, jak mám s úplně slepým koněm komunikovat. Byla jsem zoufalá a připadalo mi, že Zip je chvílemi ještě zoufalejší. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo to, že musím vydržet a být trpělivá. Často jsem pozorovala Zipa na pastvině a pomalu jsem přicházela na to, jak Zip reaguje na ostatní koně. Konečně jsem se měla čeho chytit a netrvalo dlouho a začali jsme si se Zipem rozumět. Práce ze země nám oběma brzy začala dělat radost. Zipovi pokroky mi potvrzovaly, že postupuji správně. Oba jsme cítili, že pouto mezi námi sílí. A s každou další společně strávenou chvilkou si můžeme víc a víc důvěřovat. Zip se celkově zklidnil, už nebyl nervózní jako dřív a byl rád, že má zase nějaké využití.

Když jsem jednoho rána za Zipem opět přijela, věděla jsem, že nastala chvíle, kdy jsme si oba navzájem začali plně důvěřovat. A tak jsem se Zipovi poprvé vyšvihla na hřbet. Zip věděl, že mu cestu ukážu a pomalu vykročil vpřed. Po pár hodinách tréninku jsem si Zipa troufla pobídnout i do cvalu. Vztah, který mezi námi pomalu vznikal při práci ze země, byl teď konečně zúročen a Zip bez zaváhání nacválal. Od té doby nám nic nebránilo v tom, abychom si společně vyrazili na vyjížďku do okolní krajiny.

Když nastala zima, dozvěděla jsem se, že stáj, kde byl i Zip, se bude rušit. Bála jsem se, co se se Zipem stane. Jeho majitelka si ho už nemohla nechat. A tak byl Zipův osud opět nejistý. Naštěstí ne nadlouho. Nikdo nepochyboval o tom, že já a Zip patříme k sobě. A tak jsem Zipa dostala jako vánoční dárek. A spolu jsme dodnes.

Zip ve společnosti Starat se o Zipa není stejné jako starat se o zdravého koně. Nese to sebou spoustu úskalí. Už jsem se naučila předvídat, co by se mohlo přihodit. Když na Zipovi jedu, neustále sleduji terén a upozorňuji ho na sebemenší překážku. Na kámen na cestě, krtinec nebo kaluž, stráň nebo spadlý strom přes cestu - na to vše dávám pozor a nic mi nesmí uniknout. A protože mi Zip důvěřuje, nedělá mu sebemenší problém tyto překážky zdolat. Naučila jsem ho i několik nepostradatelných povelů jako například: ,,Zvedej nohy!", při kterém Zip zbystří a udělá velký krok se zvednutýma nohama. Kdykoliv na Zipovi jedu, nahrazuji mu jeho ztracený zrak a Zip mi za to na oplátku propůjčuje svoji rychlost a sílu.

I ve výběhu musí být vše na svém místě, tak jak je Zip zvyklý. Nádoba s vodou musí zůstávat na svém místě, které má zip naučené a dokáže ho najít. Kolem vchodu do přístřešku je natlučená guma, aby se Zip nezranil, pokud neodhadne dobře vzdálenost. Kolem ohradníku je natažená páska, která ve větru vlaje a vydává třepotavý zvuk, a tak Zip ví, kde ohrada končí. Při krmení vždy několikrát zaklepu na kbelík s přichystaným jádrem a Zip okamžitě pozná, že je čas krmení. Když ho chci nasedlat, nechám mu sedlo pokaždé očichat, aby věděl, co přijde. Ze všech sil se snažím Zipovi ulehčit život, ale on mě každým dnem přesvědčuje, že žádné úlevy nepotřebuje. Se svým handicapem se naučil žít a život si dokáže užívat stejně radostně, jako zdraví koně.

Když jsem se stala Zipovou majitelkou, snažila jsem se o měsíční slepotě zjistit co nejvíce informací. Dozvěděla jsem se, že na klinice v Mnichově tuto nemoc umí operovat. Okamžitě jsem se snažila získat více informací. Spojila jsem se s MVDr. Krisovou, která je specialistkou přes veterinární oftalmologii. Bohužel jsem se od ní dozvěděla, že pokud jsou oči postiženy v takové míře, jako má Zip, není již možné zrak navrátit.

Nyní je Zipovi 10 let a troufám si říct, že vede bezstarostný a spokojený život. Je ustájen v režimu 24/7 s možností kdykoliv se schovat do přístřešku. Společnost mu dělá malá zrzavá ponička Bára a ovečka Líza. Ve společnosti více koní se Zip necítí dobře. Je přirozené, že ostatní koně slabého jedince vyčlení ze stáda a nepustí ho ke krmení. Seno dostává ad libitum a k tomu 2x denně 1 kg mačkaného ječmene. V létě, pokud je dostatek pastvy, ječmen nedostává vůbec. Kvůli potížím s játry, které byly u Zipa zjištěny v červenci roku 2009, dostává Zip i několik přípravků na podporu jaterní činnosti. Na otázku, zdali problémy s játry mohou mít něco společného s měsíční slepotou, mi náš pan veterinář nedokázal odpovědět.

Jsem ráda, že Zip, i pře svá onemocnění, nemá žádné bolesti a dokáže si život užívat plnými doušky. Už to není ten nervózní a vyplašený kůň, kterého jsem kdysi spatřila zavřeného v boxe. Je to bez pochyb velký bojovník a kůň se srdcem na pravém místě. Já jenom doufám, že to zlé má Zip již za sebou a teď ho čeká jen to dobré. S trochou trpělivosti, lásky a porozumění Zip opět našel chuť do života. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se. Dnes vím, že kdyby byly uposlechnuty rady ostatních koňáků a veterinářů, Zip by již nežil a já bych tak nikdy nepoznala a nezískala svého koňského partnera, přítele a zároveň velkého učitele...

Nakonec mi dovolte poděkovat manželům Dokulilovým, kteří mi umožnili Zipa ustájit ve svém rodinném prostředí a s láskou se o něho starají v době mé nepřítomnosti.

Práce ze země mezi námi vytvořila vztah plný důvěry

Souhrn k dubnu 2010:

Jméno koně: Zip
Plemeno: český teplokrevník
Pohlaví: valach
Narozen: 21. 3. 2000
Obvod hrudníku: 205 cm
Denní dávka krmiva: seno ad libitum, 2 kg mačkaného ječmene podávané ve dvou dávkách ráno a večer, v létě možnost pastvy a snížení denní dávky jádra - potravu kůň přijímá bez jakýchkoliv problémů
Ustájení: celoročně venku na pastvině s rozlohou přibližně 0,5 ha a s možností úkrytu v přístřešku. Složení stáda: Zip spolu s kobylkou shetladského ponyho a ovcí.
Využití koně: rekreační ježdění, cca 4x do týdne práce pod sedlem + práce ze země dle metod PNH
Onemocnění koně: v roce 2005 se objevily první problémy se zrakem a byla diagnostikována měsíční slepota ERU, nejprve bylo postiženo levé oko a následně i pravé. Asi za rok a půl po objevení prvních problémů kůň oslepl. Tehdejší léčbu bohužel neznám.
V červenci roku 2009 bylo provedeno vyšetření krve a stanovena špatná funkce jater. Na doporučení veterináře byla započata léčba těmito přípravky: Vigosine 20 ml přidávaných do krmiva po dobu 4 dnů každý měsíc, Promotor L 70 ml přidávaných do krmiva po dobu 5 dnů každý měsíc, 1x měsíčně injekčně podávaný Duphafral multi 10 ml a Catosal 10% 15 ml. Po třech měsících bylo provedeno další vyšetřené krve. Kůň má problémy i s přelínáváním srsti. I v letním období si ponechává poněkud delší srst.


Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.

 

Odyssea aoutěž Equichannel Dibaq

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. palomka

    až mi slza ukápla

    12:20 - 18. 06. 2010

    Majitelce patří můj obdiv a Zipovi přeju ještě mnoho šťastných let

  • 2. cariad

    :)))

    12:23 - 18. 06. 2010

    Přidávám se k ovacím. Koník vypadá moc spokojeně. Jenom drobný podotek - jsem laik, pidikoně nakoukané nemám, ale na fotce vypadá ponička poněkud špekatě, navíc baští jabka, není ona spíš ten rizikový člen stáda? Myslím co se krmení týče :( z toho bych asi měla strach. Pokud je tu někdo znalejší, uvítám názor, toto je jen můj dojem.

  • 3. Markéta Krejčová

    tak tohle je tedy pro mě favorit soutěže...

    12:50 - 18. 06. 2010

    neskutečně dojemný příběh a ukázka jednoho velkého lidského srdce...Slečně tleskám a držím palce

  • 4. katka

    úžasné

    13:08 - 18. 06. 2010

    Musím se také přidat keskupině, které ukápla slzička radostí. Vzdávám velkou poklonu slečně i Zipovi. Takovýchto příběhů by mělo být víc. Přeji slečně i Zipovy mnoho společných a šťastných let. Katka

  • 5. nory

    ...

    13:19 - 18. 06. 2010

    Přidávám svůj obdiv a hlas pro to,aby tento příběh vyhrál :-))) Vzít si k sobě takového koníka muselo být hodně těžká a přiznávám, že jsem taky měla na krajíčku :-))) Ať se Vám daří

  • 6. LucinkaH

    krásné

    13:26 - 18. 06. 2010

    To je krásný a dojemný příběch. Mě také slzička ukápla. Přeju jen to nejlepší a myslim, že majitelka už vyhrála ikdyby to tady nevyšlo.

  • 7. MaruskaOi

    úžasný příběh

    13:50 - 18. 06. 2010

    tak u tohoto příběhu sem se málem rozbrečela.fandím vám aby ste se měli už jen jen dobře a šlo vám to spolu takhle na pořád

  • 8. Andy

    I takový lidé existují

    14:40 - 18. 06. 2010

    Ještě že i takový lidé existují. Klobouk dolů. Péče a začátky museli být opravdu náročné. Tento příběh je ten top za všech.

  • 9. darakned

    srdcervoucí!!

    16:07 - 18. 06. 2010

    hezky jsem si pobrečela :( přeji majitelce a Zipovi jen to nejlepší!
    viděla jsem videjko jak s koníkem majitelka pracuje, přesně tohle je ta důvěra a komunikace s koněm! nejlepší!

  • 10. lara1981

    Velice dojemné

    18:50 - 18. 06. 2010

    Moc mne tento příběh dojal,pro mne je to absolutní výtěz v této soutěži,smekám před majitelkou jak pěkně se toho ujala,leckterý vlastník by si z toho měl vzít příklad jak se zachovat ke koni který je odkázám pouze na člověka.Moc krásný příběh,kdyby to bylo jen na mne už by vyhrál=:)

  • 11. lara1981

    dotaz

    18:57 - 18. 06. 2010

    Reaguje na 9.

    nevíte kde je to video?ráda bych ho viděla...

  • 12. Míshah

    pochopení

    20:11 - 18. 06. 2010

    Jsem moc ráda, že nejsem jediný blázen co zachranil koníka s hendikepem a že se Zipovi daří a našel někoho kdo ho má opravdu rád...protože opravdu stojí zatu energii takové věci dělat. nemůžu ani popsat pocit jak dobře člověku u srdce když ví, že takovímu obrovskýmu tvorovy pomohl. A on to vrátí a přidá ještě něco navíc a ten pocit je k nezaplacení...Držím palečky s koníkem

  • 13. Ája

    Pěkné foto

    21:20 - 18. 06. 2010

    Takováhle individuální péče by měla jít příkladem. Sám od sebe by se trápil a kdyby nebyl nikdo ochoten takhle mu zařídit život, uspání by bylo asi potřeba. Ale s touhle pomocí získal znovu jistotu, přivykl svému stavu a prožívá v rámci možností hodnotný a určitě i spokojený život. No, má se koníček lépe, než někteří jiní, zdraví. Tak ať se daří.
    Jo a mimochodem, fota "portrét" a "na procházce" jsou moc pěkná :-)

  • 14. V.C.

    no...

    00:13 - 19. 06. 2010

    To je smutné, že doktor nevidí souvislost jater s očima...

  • 15. jaja

    doktoři a souvislosti....

    09:45 - 19. 06. 2010

    Reaguje na 14.

    Vlaďko, smutnější je, že toho doktora to nejpravděpodobněji nikdy nikdo neučil! Protože tyhle věci se na naší veterině neučí - stejně jako spousta dalších. Neexistuje ani základní povinný "náhled" do holistické medicíny, ani třeba její výuka formou volitelného předmětu. Nebo aspoň donedávna tomu tak nebylo, pokud se něco změnilo, pak se omlouvám. Není možnost se oficiálně vzdělávat v alternativách na půdě VFU - pamatuji jen, že existovaly základní nepovinné hodiny homeopatie. Nevěřím, že teď je to tam jiné, lidé jsou stále stejní...
    Bohužel - ono totiž není nutné znát alternativy, ale je třeba si nechat otevřít mysl na to, že je vůbec možné se dívat na pacienta celostně. Ujišťuji tě, že kdyby můj otec nedělal na úrovni akupunkturu (jako humánní lékař), nenapadlo by asi ani mě se tímto směrem začít vzdělávat - a přestože aku téměř nedělám, už jen snaha pochopit podstatu jiného pojetí medicíny mě dovedla k tomu, kde jsem dnes! Otevřely se mi takové souvislosti, o nichž bych jinak netušila - a smutné je, že jsou to velmi podstatné souvislosti a že díky "globalizaci informací" jsou známé spoustě laiků a jen ti veti tak nějak pokulhávají za nimi :-(... Jenže - jakmile vet vystuduje a musí se uživit, bohužel často nemá čas a peníze na další vzdělávání :-( Je to tvrdá realita, s níž bohužel nikdo nic nedělá (mám na mysli školu i komoru).

  • 16. horsana

    hm

    09:55 - 19. 06. 2010

    no, tak mňa aj bez znalosti akupunktúry a pod. spojitosť napadla, i ked nejasná : leptospiroza - pečeň- mesačná slepota...aspoň takto to mám zafixované,možno blbo...

  • 17. vveerrr

    Poděkování

    11:49 - 19. 06. 2010

    Děkuji Vám všem za Vaše ohlasy. Vůbec jsem nečekala, že bude náš příběh zveřejněn a o to víc mě překvapily všechny ty pozitivní reakce. Byl tady dotaz, kde nejít naše video tak přidávám odkaz http://www.youtube.com/watch?v=FaMAIaiSy-s
    Ještě jednou děkuji a přeji Vám všem a Vašim koníkům, ať společně zažíváte jen samé dobré chvíle! S pozdravem Veronika a Zip

  • 18. liena

    prirodzená komunikácia

    18:35 - 19. 06. 2010

    veľmi pekný príbeh. chcela by som sa pani majiteľky spýtať, kde sa naučila základy PNH? zaujímam sa o tento obor, no neviem nájsť vhodný " študijný materiál" . nevedeli by ste poradiť vhodnú literatúru ? ďakujem a nech sa Zipovi dari :-)

  • 19. vveerrr

    PNH

    19:06 - 19. 06. 2010

    Reaguje na 18.

    Literatury k tomuto tématu moc nenajdeš. Pokud umíš anglicky, můžeš si sehnat knihy přímo od Pata Prelliho, ale ty se ke mě nikdy nedostali. Na internetu se dá najít taky pár dobrých článků, ale taky je mezi nimi i dost špatných.A stejně pokud si něco přečteš, tak vždycky když se postavíš ke koni, zjistíš, že to, co jsi četla je v praxi k ničemu. Nejlepším způsobem je navštívit nějaký kurzík. U nás doporučiji např. Zuzku Prokopovou, která má i na http://www.equitv.cz moc pěkný videoseriál o začátcích přirozené komunikace. Na stránkách http://www.horseman.cz najdeš taky spoustu užitečného a mnoho lidiček, kteří tomuto přístupu ke koním propadli jako já.

  • 20. Smilehorse

    Krásná práce...

    22:47 - 19. 06. 2010

    Když se potkají dva, co k sobě patří a oba na to kývnou, je to nádhera...... Zajímalo by mě jediné, když kůň nevidí, jaki mu dáváš najevo, co děláš? (na videu jsou chvilky, kdy stojíš dál od koně, např. klepeš bičíkem a koně se nedotýkáš. Řešíš to hlasem nebo pomocí zvuku...? (bičíku, lasa, igelitu?)

  • 21. V.C.

    no jo

    23:07 - 19. 06. 2010

    Reaguje na 15.

    já vím. Ale nechápu.
    Když je systém špatný, je potřeba ho změnit :-/

  • 22. vveerrr

    šestý smysl???

    23:31 - 19. 06. 2010

    Reaguje na 20.

    Jsme se Zipem při společné práci tak nějak naladěni na stejnou vlnu. Nevím jak to popsat, ale prostě se vnímáme, i když jsme od sebe dál. Samořejmě, že Zip vnímá zvuky lépe než zdraví kůň. Určitě vnímá pohyby mých nohou a podle toho se také orientuje. Když například začnu dupat do země, jak je vidět na videu, znamená to pro Zipa:,,Couvej ode mne pryč".Hodně používám při práci luskání prsty. Je to dobře slyšitelný rytmický zvuk a většina koní na něj dobře reaguje.Ale rozhodně bych neřekla, že je naše práce založená na naučených slovních povelech. Těch zná Zip asi tak 7. A to si myslím umí každý vychovaný koník. Co s týče toho igelitu, to byla ukázka jednoho z mnoha cvičení, které u koně posiluje důvěru v člověka. Ale to je na dlouhé povídání, pokud to někoho zajímá rád se rozepíšu (-: No a pokud bys měla někdy příležitost, zkus si promluvi s nevidomým člověkem, budeš se divit, co všechno takoví lidé dokáží vnímat. Myslím, že by se dalo mluvit o šestém smyslu. A tak podobně to bude nejsíš i u Zipa. Kdo ví, jak vnímá svět kolem sebe...

  • 23. vveerrr

    omlouvám se za chyby

    23:36 - 19. 06. 2010

    Reaguje na 22.

    už mi to dneska nějak přestává myslet (-:

  • 24. Smilehorse

    Děkuju za upřesnění

    16:29 - 20. 06. 2010

    Reaguje na 22.

    ...děkuju za upřesnění....a přeju oběma vše super.....

  • 25. klawdie

    Slzička pro vítěze

    13:51 - 21. 06. 2010

    I pro mě je tento příběh ze všech doposud napsaných na prvním místě. Poklonu má slečna za to co udělala, jedna z mála která nepotřebuje koně pro svou reprezentaci, ale udělala něco pro samotného koně....Zipovi za statečnost..

  • 26. týna

    Díky!!!

    17:20 - 22. 06. 2010

    Váš příběh mě velice dojal. Myslím, že jen takový lidé jako jste Vy, se mohou prohlašovat za skutečné koňáky, muselo to chtít hodně silné nervy. Koník měl doopravdy veliké štěstí, že potkal právě Vás, máte můj hluboký obdiv, za to, co jste pro něj udělala. Kdyby po světě běhalo víc takových lidí, to by se koníci měli dobře:-)

  • 27. šindy

    Klobouk dolu

    21:38 - 22. 06. 2010

    Reaguje na 17.

    Teda klobouk dolu, máte můj obdiv!!!:)

  • 28. lotos

    Od původní majitelky - poděkování

    21:59 - 24. 06. 2010

    Zipa jsem si přivezla jako čtyřletého, po dvou měsících začaly problémy s očima (jsem přesvědčena, že původní majitelé o těchto problémech věděli, protože mi ho pořád nemohli prodat s tím, že se u nich mění vedení podniku a najednou po několika měsících volali, jestli ho ještě pořád chci, tak si ho musím rychle odvézt). Nejdřív se léčil na zánět spojivek, ale postupně se to zhoršovalo, až byl na jedno oko skoro slepý. Pak jsem jednoho rána přišla do stáje a kůň měl oko do půlky zalité zakalenou vodou. Okamžitě začal dostávat injekce antibiotik přímo do spojivek (podotýkám, že jsme tohle dělali pouze na stájové ohlávce, žádné brutální donucovací prostředky). Léčba však nemoc pouze zpomalila. Zip nesměl nějaký čas na denní světlo, proto ho Veronika našla "zavřeného v boxe". Když bylo jasné, že mu nelze pomoci, začal opatrně chodit s ostatními do výběhu a pak i pod sedlo - mimochodem je to úžasný pocit mít pod sebou koně, který sice nic nevidí, ale tak vám důvěřuje, že udělá všechno, co po něm chcete, hned poprvé jsme malý kousek zaklusali i zacválali. Byla jsem hrdá, že mám TAKOVÉHO koně a všechny, kdo mi radili, ať ho dám zabít, jsem posílala někam. Neměla jsem na něho moc času, protože jsem zrovna připravovala mladou klisnu na výkonnostní zkoušky. A tak s ním začala děla Veronika a jejich příběh už znáte. Pak přišlo stěhování a těžkosti s manželem a taky s financemi. Hrozilo, že když Zipovi nenajdu nového pána, budu ho muset dát zabít nebo prodat nějakým handlířům a udělají to oni. Naštěstí tu byla Veronika a měla možnost ustájení. Darovala jsem jí ho k vánocům a jsem nesmírně ráda, že jsem to udělala. Jsou spolu jako jedna duše a myslím, že jsme rádi všichni. Já, Zip i Veronika. CHCI TÍMTO VERONICE MOC PODĚKOVAT, ŽE SE O ZIPA TAK STARÁ A MOC JÍ FANDÍM. A zároveň jí chci říct, že když budu moct, tak se jí vždycky budu snažit se Zipem pomoct. Moc děkuju, Verčo.

  • 29. Péša

    MMS

    17:08 - 19. 07. 2010

    Dobry den, zkuste si vyhledat na teto adrese neco o leceni pomoci MMS. Nevim, zda to zabira na mesicni slepotu, ale zahledla jsem, ze nekdo tam mluvil o sedem zakalu:
    http://www.upramene.cz/forum/viewtopic.php?t=1033

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 12 čtenářů. Celkový počet bodů: 56.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: