Odložení starých koní

27. 03. 2017 05:00

Obrázky: 5

Autor: Barbora Křtěnská Foto: Archiv autorky, pixabay.com Rubrika: Různé Počet přečtení: 18545 Počet komentářů: 37 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Problematika vlastnictví nepotřebných koní respektive jejich „ponechání ve vlastnictví“ je velice citlivé téma. Ohlasy na článek o zvedání starých koní mě přiměly k pokračování a nakousnu to kyselé jablko opravdu důkladně.

Tento článek víceméně není určen těm, jež si, jako já, své koně, kteří už nejsou schopni pro někoho aktivně pracovat, nechávají až do posledního výdechu. Není určen těm, kteří mají koně jako parťáka a činí je šťastnými pouhé pomyšlení na to, že je šťastný jejich partner. Moje nesporná výhoda je, že disponuji prostorami a podmínkami, takže si je ponechat mohu. Jako provozovatel ustájení jsem i naštěstí obklopena majiteli, kteří si rovněž své staříky ponechali a nenechali by je uspat, nedej bože někomu darovali, jen proto, že už na nich nejezdí. „Moji" klienti si totiž své koníky už většinou pořídili jako kamarády, s kterými nejprve navázali vztah, a fakt, že tito kamarádi jim několik let sloužili k uspokojování jejich „jezdeckých potřeb", byla přidaná hodnota k přátelskému vztahu.

vs

Koně zestárli, už nesportují nebo se už na nich nejezdí vůbec, vztah zůstal. Fakt, že v tomto vztahu zůstala majiteli koně povinnost platit každý měsíc náklady na obživu kamaráda, se nebere jako oběť. V těchto případech platí, že obě strany si uvědomují, kolik toho pro sebe až doposud vzájemně učinily, a že stáří jako takové není faktor, který váhu trvale drží pouze na jedné straně. Vždyť pokud zestárne v takovém partnerství dříve člověk, taky ho jeho čtyřnohý parťák nesvrhne do příkopu jen proto, že už nemá pružný hřbet a víc drncá nebo že se ve cvalu drží víc za hubu...
Postoj, který jsem samozřejmě během svého koňaření zaznamenala - „ty jo já jsem dobrej, já už na něm nejezdím a NECHAL JSEM SI HO A PLATÍM ZA NĚJ USTÁJENÍ a už z toho jinak nic nemám" - znám naštěstí jen okrajově.

Samozřejmě chápu, že když si můžete dovolit financovat pouze třeba jednoho koně, chcete jezdit, a kůň zestárne, a vy prostě chcete jezdit, je to problém. Samozřejmě jsem nevymyslela smysluplné a především etické řešení takovéto situace. Já jsem mívala hodně koní pro sport a vymyslela jsem systém, kdy jsem na koních, kteří už nezávodili, učila jezdit lidi. Vždy jsem ale brala jen dlouhodobé klienty, z kterých se postupně stávali majitelé těchto koníků. Svoje koně jsem si buď nechala, nebo poslala dál v době, kdy si ještě mohli najít uplatnění v jezdeckém světě a hlavně jsem jim pomohla najít „majitele-parťáka". Co však s koněm, který už jezdecky sloužit nemůže, jsem nevymyslela. Dospěla jsem ale k tomu, že je potřeba se úplně jinak zamyslet nad vlastnictvím koní, a to především z hlediska financování. Je potřeba i změnit terminologii a přístup. Zde musím upozornit čtenáře, že se přesuneme tak trochu do oblasti science fiction, ale domnívám se, že osvícení pochopí, co se pokusím nastínit.

vaVydělat si na důchod

Většina majitelů koní je ochotná platit za koně ustájení (+samozřejmě související náklady) za to, že kůň uspokojuje nějakou jejich potřebu - ať už sportuje, jezdí jen na vyjížďky nebo vozí klienty v jezdecké škole apod. V momentě, kdy kůň není schopen tuto potřebu uspokojovat, není majitel ochoten (sem zahrňme i případ, že na to nemá, protože si chce koupit jiného koně a toho prvního neuživí) za něj ustájení platit. Kdo a za jaké peníze ho má tedy dále živit? Kůň by si měl během svého „produktivního" období vydělat na dožití. Měli bychom si uvědomit, že v produktivním období, kdy dám za ustájení třeba 6 000 Kč, mě ale uspokojení mých jezdeckých potřeb stálo 9 000,-, protože 3 000,- odložím koni na důchod. Částky jsou samozřejmě relativní a uvedené jako příklad, ale tak nějak by to vyšlo. Jestliže budu koně např. od 3 let do 15 využívat do sportu, našetří si na důchod pořádný balík, abych ho mohla někde za to ustájit a nechat dožít. Darovat ho útulku s tím, že dám útulku naspořenou částku k dispozici, nedoporučuji, hned by se vylouplo mnoho podnikavců, kteří by vzali starého koníka, finanční dar, a útulek by rozhodně neměl zájem na tom, aby koník dlouho žil :-)

Stále doufám, že mě čtenáři nemají za blázna, že se chápeme, co se zde snažím nastínit. Prostě hodina využití koně v produktivním období by měla být ceněna mnohem výše, než jak je to dosud zavedené.

V jezdecké škole by klient měl za hodinovou lekci dát o stovku víc, a ta stovka by měla přistát koni v batůžku s cedulkou „důchodové spoření". A s batůžkem by měl koník v případě prodeje pokračovat k novému majiteli, který by mu měl rovněž do batůžku přispívat, a až doputuje tam, kde už bude jen dožívat, otevře se batůžek a z něj poplyne důchod.

Takže bych považovala za ideální takové vytvoření sociálního systému, kdy by každý koník měl svůj účet, na který by měsíčně, případně za odježděnou hodinu odcházela malá daň a vytvářel by si důchodové spoření :-)

A teď trochu vážněji. Samozřejmě bychom už při koupi koně měli mít připraveno řešení, co nastane, nebude-li koník moci uspokojovat naše potřeby. Tím se dostávám k samotnému uspokojování potřeb. Právě za to bychom měli koně lépe ohodnocovat, člověk taky nepracuje jen za byt a stravu. Měli bychom si uvědomit, co všechno pro nás kůň dělá. Nejen, že nám propůjčuje celé své já, tedy tělo i mysl, ale absolutně poslouchá a plní všechny naše požadavky. Respektuje naše nálady, nenálady, nechá se ovládat, maximálně nám občas naznačí, že naše požadavky jsou opravdu nesplnitelné, nebo že nám fakt nerozuměl. To, že ho za to v lepším případě kopnem do žeber, v horším použijeme bič, respektuje taky. Denně těm obrovským zvířatům svěřujeme své životy, vzhledem k váhovým poměrům by nás mohli lehce zabít, ať jsme vedle nich nebo v sedle, přesto jim bezvýhradně důvěřujeme a oni nás zradí jen zcela výjimečně. Nejen, že nás respektují, ale pomáhají nám naplňovat naše sportovní ambice, a bylo by dobré nalít si čistého vína - ano, koně jsou možná soutěživá zvířata, ale argumentovat tím, že ty sportovní ambice mají taky, tím bych se zrovna moc neoháněla.

vsA když se vším tím používáním, využíváním a zneužíváním dostanou do fyzického stavu, že už nemohou uspokojovat tyto naše potřeby, rozhodneme se, že už nemají nárok na úhradu nákladů za byt a stravu. Absurdní na tom je, že kdybychom s nimi zacházeli lépe, mohli by uspokojovat mnohem déle ty naše potřeby, a násobně by se zkrátila doba, po kterou bychom je museli ještě krmit, než vydechnou naposledy. Zde uvedu krásný příklad - náš plnokrevný Estanciero, který vyhrál všechny dostihy, které kdy běžel (pravda, moc jich nebylo, zchromnul už ve 3 letech) skákal s mým bývalým přítelem S parkury, prodal se našim klientům, kdy se starší sestrou vyhrával ZL, s mladší sestrou chodil hobby parkury ještě ve 23 letech! Dnes, kdy píšu tenhle článek, má Estíno narozeniny, je mu 28 let, minulý týden se při skákání rozvášnil a odložil svou majitelku :-)

A když už jsem se zmínila o dostihových koních. Ti mají období produkce značně kratší, o to však náročnější. Management ustájení v továrně na koňský pohyb, jak já nazývám dostihové stáje, opravdu žádnému koni nezávidím. Kůň je zde během svého produktivního období nejen využit až zneužit, on je totálně vytěžen. Argument, že po dostihové kariéře může být takový koník dál jezdecky využíván, obstojí, ale duševní náprava, kterou „osvojitel" bývalého dostiháka musí svému koni poskytnout, aby vynahradil vytěžení, kterému byl kůň vystaven, je dostatečná investice pro to, aby od dostihů koník odcházel už s naplněným batůžkem na důchod.

bsZde na stránkách Equichannelu jsem si přečetla například, jak se majitelé Tiumena „postarali" o jeho důchod. Tiumen přinesl v produktivním období svým majitelům jistě nejen mnoho radosti, ale dokonce i nějaké finance. Očekávali byste, že z toho obrovského krajíce, který napekl za léta dřiny, mu bude alespoň kousek oddělen. Všimli jste si, jak jsou vypláceny výhry z dostihů? Je tam položka pro majitele, trenéra, jezdce... chybí položka PRO KONĚ. Očekávali byste, že Tiumen má batůžek jistě naplněný a má z čeho žít. V žádném případě, batůžek nedostal. Vzhledem k jeho věhlasu se naštěstí našla dobrá duše, která se ho ujala a je v těch nejlepších možných podmínkách, takže o jeho světlou budoucnost se nemusí bát ani jeho příznivci, ani jeho majitelé, ale bohužel to nebylo tím, že by ho majitelé finančně zabezpečili. Batůžek si prostě nevysloužil.

Což teprv ti obyčejní chudáci, kteří svým majitelům Velkou nevyhráli... někdy se na jejich další osudy bojím jen pomyslet. Navíc si myslím, že existence takových dobrých duší by neměla být zneužívána majiteli koní, kteří rozhodně nemají hluboko do kapsy. Domovy a útulky pro koně bychom měli naopak ponechat pro koníky, jejichž majitelé se skutečně ocitli v ohrožení vlastní existence a u nichž je jasné, že odložení koně do takového zařízení, není-li už koník prodejný, je jediný správný krok. Každopádně, jak jsem již zde uvedla - myslete finančně na důchod svého koníka - nebude po vás vyžadován dar pro útulky.

vd

Připojené obrázky

Připojené články

01.03. 2017 05:00 Zvedat, či nechat uspat?

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. RoteBete

    Děkuji

    08:58 - 27. 03. 2017

    Děkuji za skvělý článek. Myslím, že tohle téma by se tu mělo objevovat častěji.
    Je to hlavně o osobní zodpovědnosti, která už delší dobu není nějak v módě a místo ní jsme okolím "vychovávani" k naprostému sobectví a bezohlednosti.

  • 2. Vap

    Proč zase ty dostihy??

    10:31 - 27. 03. 2017

    Článek pěkný, dává to smysl pro ty, co ty peníze na kupě nemají, ale sakra, proč zase ty dostihy?? To přece vůbec není o dostizích, ale o menežmentu jakéhokoliv koně. Je to problém všech sportovních koních a také nezodpovědných majitelů - hobíčkárů, Rozhodně to není o dostizích a ani argument o psychické vytíženosti neobstojí, tento problém si nesou všichni, co s koněm prasácky zachází bez ohledu na využití...To že jste vzali jednoho chromáka není vina dostihů, ale špatné přípravy a stalo by se to i v military, westernu, vozatajství a nakonec i na obyčejné vyjížďce, když je majitel pako...

  • 3. RoteBete

    Proč? Protože se v nich stále točí nejvíc peněz

    11:22 - 27. 03. 2017

    Proč? Protože se v nich stále točí nejvíc peněz a mají největší publicitu a sledovanost.
    Protože dostihy nejvíc ovlivnily a ovlivňují ostatní jezdecké sporty. Všechno, co dnes používají hobíci (krmení, vybavení, vitamíny a doplňky) přišlo do dostiháků.

  • 4. draace

    Jak jinak...

    12:05 - 27. 03. 2017

    Jak typické. Nejrozšířenější disciplínou jsou parkury a nejvíc koní patří hobby jezdcům či "jen" chovatelům. Zprávami už mnoho týdnů probleskuje pan Vondruška a jeho excelentní chovatelský počin, ale když už je potřeba plivat, bude se plivat na dostihy, kdy je trénink továrna na pohyb a ti koně chudáci.

    A přitom drtivá většina těch koní má podstatně příjemnější tréninkový život než sporťáci ze stájí parkurových či drezurních.

    A případ Tiumena jako bonus. A co ostatní vítězové Velké? Co třeba Decent Fellow, Peruán, Maskul... A již nežijící Vronsky, jehož majitel všem svým dostihovým koním příkladně důchod zajistil?

    Všechno je vždycky o lidech, nikoliv o disciplíně.

  • 5. Eva Holubcová

    odložení

    12:07 - 27. 03. 2017

    Tento článek mě solidně nazdvihl.

    http://www.equichannel.cz/myty-kolem-dostihu-penize-penize-penize

    http://www.equichannel.cz/myty-kolem-dostihu-a-co-je-pak-jatka

    jinak celý článek se dal pojmout trochu lépe a neskončit tak "jalově" výkřikem do prázdna.

    To téma je tak závažné, že by si zasluhovalo komplexní přístup.

    A mezitím se můžete podívat do inzerce kolik "nechtěných koní" tam je.

    A brzo se na dražbě koní Vondruškova stáda bude dražit i stará, slepá, březí kobyla.

    Takže otázka také zní celkově i KAM S NIMI? S nechtěnými, bezprizorními koňmi? Není to totiž jen kategorie "miláčků, kteří zestárli", ale i obrovská množina toho zbytku.

  • 6. Katka K.

    Re:

    12:20 - 27. 03. 2017

    Souhlasím, je to závažné téma a zaslouží si komplexní přístup. Pokud se toho Evo ujmeš, bude to velmi vítáno a budeš-li chtít, ráda pomůžu. Osobně ale nápad "kam s nimi" nemám, ani jak to pojmout a obávám se, že ani nikdo jiný, proto můžeme jen apelovat na zodpovědnost každého.

    Toto je úvaha a názor Báry Křtěnské, se kterou mnoho lidí nemusí a nebude souhlasit, což je samozřejmě právo každého. I já bych asi některé konkrétní věci viděla trochu jinak, nicméně obecné poselství a myšlenka této úvahy se mi líbí, proto tu visí.

    S těmi dostiháky - ať se vám to líbí nebo ne, je velké množství lidí, kteří mají vůči dostihovému průmyslu výhrady, ať už oprávněné nebo ne. Tak je to vždy, když se zobecňuje a doporučuji se nad to povznést. Stejně tak se můžeme rozčilovat my drezuráci, že je nám vytýkán rollkur, uzda a ostruhy nebo neustálé nepřirozené "plácání se pořád na jízdárně". Skokanům zase dost často poněkud "neurvalé" ježdění, když se koně řítí po parkuru s vytřeštěným okem, otočeným krkem a převodovkou v hubě, vytrvalcům zase množství koní odrovnaných v závodech... a jak už tu bylo zmíněno, v dostizích se vydělává nejvíc peněz a koně v nich končí mnohem dříve, než jinde, takže chápu logiku autorky, že upozornila v tomto kontextu zrovna na plnokrevníky.

  • 7. vladka

    dostihy + penzijní pojištění koní

    12:23 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 4.

    Draace nemyslím, že by to Bára myslela zle, ale dostihy jsou opravdu ta kategorie, na které se její přístup dá zobrazit nejlépe. Ano, dostihoví koně si vydělávají na živobytí tak, že se to dá přehledně vyčíslit a "penzijní připojištění" lehce spočítat.

    Co se týká ostatních disciplín, je to už složitější, třeba u nás (a těch umístění v rámci TOP 3 je hodně i mezinárodních) se finanční výhry dají spočítat lehce, je jich minimum. Ostatní jsou věcné dary sponzorů, které už vyčíslíš velmi ztěžka, a hlavně i když je odložíš (mám plnou bednu), tak ti uživit koně nepomohou.

    Máme teď 1 důchodce (22), který občas sveze děti. Další 2 sporťáci jsou na konci kariéry, takže budeme mít důchodce 3. Zatím to finančně zvládáme, ale až půjdeme do důchodu, tak také bude hůře. ale prostě počítáme s tím, že nás ty peníze dále stát budou. a to by asi měl být závěr - počítejte, že své peníze za ustájení/péči bude kůň potřebovat do 20-30 let (s výjimkami do 40).

  • 8. Eva Holubcová

    téma

    12:32 - 27. 03. 2017

    nad tímhle tématem přemýšlím už dlouho, jak ho pojmout. Ale obávám se, že ono je to tak osobní a emotivní téma, a každý to vidí jinak, že se těžko dá pojmout "neutrálně".

    A 1/1 oni ti koně končí mnohem dříve a taky jdou do soukromých rukou hobíků. Přijde mi bizarní po dvaceti letech koňského života na někoho ukazovat prstem, že koně z tréninku ve třech letech prodal a dnes ve svých 23letech je např. v útulku (ano, to už jsem taky zažila...)...

    Osobně se domnívám, že hlavním kamenem úrazu je falešný humanismus. "Etický kodex doby" staré, nechtěné koně neumožňuje vyřadit, uspat a nebo odporazit. Tato otázka nastala až v posledních kolika desetiletích? 20-30 letech. Koně s námi jsou tisíce let. A troufám si říci, že v mnoha případech nikdy neměli tak zlý a žalostný důchod jako v moderní době, která tak úzkostlivě dbá na welfare zvířat.

    A kam s nimi? Dříve se to řešilo uspáním nebo odporažením. A otázka zní, co je humánnější, okamžitá smrt, nebo zdlouhavé utrpení někde v "dobrých rukou"? Těhle koní se totiž obvykle ujímají právě ti, kteří jim nemají jak poskytnout adekvátní podmínky....

    Takže, myslím si, že tito koně bohužel doplácí na to, že se nachází v "době humánní plné pokrytectví", která neumožňuje tuto otázku řešit. Vůbec.

    Krom toho jsou pořád hospodářské zvíře, nikoliv pet.

    Mělo by se ponechat na každém majiteli koně, jestli se o něj chce starat i dalších 10 a více let, nebo jestli ho chce uspat/odporazit.

    Co by mělo být nemorální, je přesouvání odpovědnosti na někoho jiného. Ale to je teď prostě norma. Norma, na kterou doplácí ti koně. A do níž jsme všichni v podstatě tak trochu donuceni.

    Netroufla bych si nikoho soudit, kdo dal koně odporazit nebo dal do dobrých rukou. Ale vždy by měla EXISTOVAT možnost volby a nemělo by být všeobecně akceptovatelné jako jediná možná volba v situaci, kdy se o to zvíře nechci postarat sám, "darovat do dobrých rukou".

  • 9. vladka

    téma

    13:16 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 8.

    Hřebíček na hlavičku - oni se totiž koně opravdu přesunuli do škatulky "pet" a odporažení je neakceptovatelné pro většinu veřejnosti.

    A to přesto, že koňského masa je v čechách nedostatek a dováží se z Itálie - tzn. koňské uzeniny se tady neustále jedí :-).

  • 10. draace

    Dostihový kůň si na sebe vydělá zřídkakdy

    13:18 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 7.

    A v tom je možná ten kámen úrazu - v domněnce, že dostihový kůň si na sebe vydělá.

    Ono z těch plus minus 40 tisíc registrovaných dostihových koní si na sebe vydělá plus minus cca 10 (přesná čísla nevím, ale odhadem to tak nějak bude).

    Ty obrovské cifry náležící vítězům Velké pardubické totiž mají i druhou stránku, a tím je trénink (plus minus 120 tisíc ročně) a samozřejmě startovné, které třeba v případě Velké pardubické vyleze až na 50 tisíc. A než se ten kůň vůbec k tomu startu dopracuje, jsou to další a další sta tisíce...

  • 11. Eva Holubcová

    odložení

    13:23 - 27. 03. 2017

    P.S. tato anglosaská civilizace nedokázala vyřešit ani "kam se svými starými", než do domovů důchodců atd., když se o ně nepostarají/nemohou jejich nejbližší.

    a to bych řekla, že je ještě mnohem horší otázka :(

  • 12. bara.balu

    Ach joo

    14:02 - 27. 03. 2017

    Vážení diskutující, omlouvám se, že jsem téma pojala tak rozsáhle, a nenapsala pouze "myslete na způsob dožití vašeho koně dříve, než si ho pořídíte.." nebo něco podobného, protože nic jiného než apelovat na zodpovědnost každého z nás se asi nedá..nebo jsem možná doufala, že v příspěvcích se nějaké nápady na řešení objeví..bohužel, objevili se pouze reakce na určité části článku, skoro bych řekla vytržené z kontextu. Nikde jsem nenapsala, že dostihový kůň si na sebe má vydělat. Napsala jsem, že by si na sebe měl vydělat KAŽDÝ kůň. Že bysme se měli naučit odvádět dph z jakékoli činnosti, kterou pro nás kůň vykonává, do toho jeho batůžku. A to, že z dostihů by měl mít koník batoh plný, je proto, že je to víceméně jediné sportovní odvětví, kam je kůň pořizován se záměrem vyhrávat finanční odměny. všechno samozřejmě není vždy jednoznačné, takže mě prosím znova nechytejte za slovíčko, ale - znám parkuráky, kteří skáčou pro radost z čistého parkuru, znám drezuráky, kteří mají radost z čistých přeskoků a netrápí je že to rozohdčí zrovna viděl jinak, znám lidi, kteří prostě radostně jezdí po ese, znám nás vytrvalce, kteří doončí první 80 na posedním místě a jsou v euforii - neznám nikoho, do si koupil dostiháka, a je šťasten, že sice přišel poslední, ale proběhl se po závodiští stylově:-))) Právě proto se domnívám, že specielně v odostihovém tréninku by měl být kůň za tuto práci prostě odměňován, stejně jako lidé kolem nich, že..Tento článek není o zkažených koních, těch mi rukama prošlo bezpočet - neobsednutelní, odštycovaní, nenaložitelní, kousaví, schazovací, dost dlouho jsem si vydělávala právě nápravou problematických koní, bývalých dostihových jsem předělávala desítky, takže oprávněně říkám - koně z dostihového provozu považuji za vytěžené, ne za primárně zkažené, abychom si rozuměli.

  • 13. bara.balu

    Ach joo II

    14:14 - 27. 03. 2017

    A to, že jsem jako příklad, kdy při správném managementu lze využívat jezdecky opravdu starého koně, uvedla Estanciera, protože měl zrovna narozeniny, nemělo nic společného s tím, že je bývalý dostihák, v minulém článku jsem zmiňovala třicetiletého Concorda, který stále chodí pod sedlo..tak mě mrzí, že na celém tom se někdo chytne zrovna zmínky o tom, že zchromnul..spíš je to přeci příklad toho, že i z dostihů může být kůň dlouhodobě všelijak využíván, tak proč se toho prosím nechytíte v tom kladném slova smyslu?nějak jsem doufala, že to spíš vyvolá dotazy "jak se to dělá, že ti starci stále fungují":-))))

  • 14. Tomas-21

    Odložení

    14:17 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 11.

    Myslím, že teď jste na to kápla. Kdybych v budoucnu odporazil pro nemohoucnost našeho koně, mám vcelku jasnou představu, jak bych dopadl. Nejprve by mě odporazila manželka. Kdyby se jí to náhodou nepodařilo, tuším, jak by se se mnou pro mojí potencionální nemohoucnost vypořádaly moje děti, které se na koňovi učily jezdit. Tatínek už nemůže na nohy. Chudák. Co s ním? Uspíme tatínka, bude mu líp. To je přesně to, proč jsou plné domovy důchodců. To je to, co svoje děti učíme. Nemůžeš? Komplikuješ? Hybaj do salámu! Tady nejde vůbec o to, jestli je zvíře hospodářské nebo jiné, kůň nebo rybička.

  • 15. vladka

    fungující staříci

    14:53 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 13.

    Báro tak na tohle bych se tě po úvodním článku neptala - spíš na to, kolik si mám odkládat stranou, abych měla na koně do jejich konce života :-). Každý přemýšlíme a uvažujeme jinak.

    S využitím starších koní je potíž, že se přeci jen léta a nemoci (se kterými jsme je i koupili) hlásí stejně, jako případné sportovní "opotřebení". A hlásí se u lidí nejen u koní - cosi o tom už vím :-). Takže pokud chci staříka použít, tak mohu - ale jen s relevantní zátěží - u nás s dítětem do 50 kg. Jinak jsem si nevšimla, že by mu na 2,5 ha pastvině něco výrazně chybělo - i když - chová se jak manželka a oba spor´táky vítá, jako by je neviděl několik let.

    vážně - počítat s tím, že kůň nebude vždy ve 100% fyzické kondici a možná ani splňovat původní nároky, se kterými byl zakoupen musíme všichni. Jestli ho pošleme dál, budeme se dál o něj startat nebo ho pošleme na jatka, to je každého rozhodnutí - snad bych ani nehodnotila, za správné či špatné.

  • 16. pipilota

    část batůžku - kupní cena

    15:08 - 27. 03. 2017

    Dříve jsem si myslela, že nízká kupní cena (za maso) je jakože kus toho "batůžku". Ale co jsem si koupila poníka vytěženého 3 měsíční prací na dětském táboře, vím bezpečně, že to zvíře bylo zadarmo drahé. (ano přilnula jsem kněmu a snad u mě dožije) Jenže je tu prostě velká skupina koní kteří už nemají pomalu ani cenu masa (nemocní). A kdo si je může vzít? A hlavně se o ně řádně postarat?

  • 17. pipilota

    Hospodářské zvíře

    15:14 - 27. 03. 2017

    Zabití hospodářského zvířete není pro hospodáře taky žádná snadná věc. (v naší rodině se pořád ještě vypráví o tom jak šel stařeček se synem se starou krávou na jatka - jak hmatatelné byly emoce, nemluvilo se, byly tam moc silné city k té kravce - ale děcka bylo nutné nakrmit - stalo se to koncem 50. let). Nedá se říci, že jatka = fuj majitel.

  • 18. Vap

    ach jo...

    15:40 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 12.

    Tento názor je strašně krátkozraký bez hlubší znalosti prostředí...V dostizích se možná točí velké peníze, ale rozhodně ne v těch našich...ba naopak, tady turf dospěl do fáze, že si ho majitelé musí sponzorovat sami, aby mohli běhat a nějaké dostihy vůbec byly..takže mi pořád není jasné, o jakých penězích se to píše??? Kdo umí správně trénovat a menežovat, tak se do fáze nápravy po vyřazení vůbec nedostane, ale to opět není problém dostihů, ale lidí...a věřte nebo ne, i ti dostihový majitelé to dělají pro radost a nejde jim o to vytřískat maximum, spíš si jdou s celou rodinou užít celodenní výlet na dostihy a podívat se na svého "šampiona", který sice nevyhrál, ale došel v pořádku a v padoku byl jistě nejkrásnější :)

  • 19. bara.balu

    ach jo

    17:11 - 27. 03. 2017

    Reaguje na 18.

    Pokud si ujasníme, že jsem nikde neuvedla, že v dostihovém sportu se točí velké peníze, a že v dostizích má být kůň placen proto, že tam to je o penězích..pochopíme se konečně? Znova zdůrazním, a i zopakuji, že jde o oblast science fiction, že kůň by měl BÝT PLACEN ZA VŠE k čemu ho využíváme. Peníze, o kterých píši já, jsou fiktivní. A přesně jak píšete (a to jsem i ve svém článku napsala, že dostiháci přináší svým majitelům jistě mnoho radosti, finance tam byli jen jako doplněk že občas:-) ) že šampion byl aspoň v padoku nejkrásnější - tudíž přinesl nějaký užitek, tudíž má být odměněn..chápeme se už prosím konečně? Mě i tomu koni je úplně šumák, jestli vydělal nebo ne..plní účel, ke kterému byl pořízen. A jestli ta rodinka bude sedět ve výstavní hale a koník bude nejkrásnější na výstavě, nebo bude nejrychlejší na dráze, je úplně jedno..má být odměněn tak, aby až nebude ani nejkrásnější ani nejrychlejší, někde bídně neživořil.

  • 20. Michaela Auersvaldová

    Odložení starých koní

    21:36 - 27. 03. 2017

    Moc hezký článek :) zmínění se o batůžku mě pobavilo, ale vše, co jste napsala je vlastně pravda. Ta zvířata nám obětují fakt mnoho a proč, když se stanou "nepotřebnými" je odhodit jako starý fusekle. To bychom se takhle mohli zbavovat i členů rodiny a srovnávám to s nimi už jen proto, že můj kůň je pro mě také členem a velkým.. Já jsem toho názoru, že pokud si něco pořídíme jsme povinni se o ně starat a přebíráme za ně veškerou zodpovědnost.. Už teď vím, že moje kobyla u mě dožije. Je mi parťákem roky a doufám, že ještě bude, ale nikdy bych nedopustila a co si budeme povídat v dnešní době handláků a podvodníků nekdě trpěla fyzicky i psychicky. Odejde mezi svými tam, kde je doma a zvyklá.. S láskou kolem sebe..

  • 21. bara.balu

    využití bývalých dostiháků

    00:32 - 28. 03. 2017

    ještě technická, neznám žádného dostiháka, jehož jezecké vzdělání by bylo nadále ějak využito, parkuráci, drezuráci, military, vytrvalci a asi i westernoví koně se po ukončení "velké" kariery snadno prodají a jejich vzdělání je nadáe využito, ať už k pouhému naučení jezditi nebo k vyhrání třeba prvního Z pomocí T koně. Ale opravdu neznám nikoho, kdy si koupil vysloužilého dostiháka, a jezdí s ním hobby dostihy nebo jen tak běhá po dráze..navíc jejich dostihová minulost jim většinou daší jezdecké využití spíš komplikuje, a opravdu to není o managementu. Nejluxusnějšího plnokrevníka máme z tréninku p. Váni, psychicky naprosto v pořádku, luxusně naježděn. Bohužel miloval dostihová závodiště, specielně to pardubické, což poněkud komplikovalo jeho voditelnost v krose, což už v technických pasážích CEI** bylo trochu na obtíž..nakonec ho uvodilo i dítě,nicméně jsem přesvědčena že bez dostihové minulosti by byl ještě luxusnější:-)

  • 22. bara.balu

    využití bývalých dostiháků

    07:34 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 21.

    omlouvám se, uklepla jsem se, vytrvalost chodil taky ale jen L, mělo tam být CNC** : A ještě tedy doplním k těm rozpoutaným vášním ohledně dostihů, nevím, proč mi vkládáte pod tužku, že jsem napsala, že je špatně, když někdo prodá dostiháka, naopak, uvádím samé příklady jejich dalšího využití, jen jsem napsala, že by z dostihů měli mít naspořeno na období, kdy už opravdu nebudou jinak využitelní. Nenapsala jsem, že je nikdo nemá poslat dál a má je nutně furt živit..možná prosím příště pečlivěji čtěte a zjistíte, že jsem se do dostihů zas tak moc nenavezla..vůbec nemám problém uvést, že mám doma soukromou dílničku rovněž na koňský pohyb - o ničem jiném trénink na vytrvalost ani není:-)

  • 23. Pitrov

    zodpovědnost

    09:10 - 28. 03. 2017

    Hezký článek s nápadem na nehezké téma...podle mě je hlavní problém nezodpovědnost majitele.Pokud si pořizuji jakékoli zvíře,živého tvora, vím,kolika let se zhruba dožívá a tedy jak dlouho se o něho budu starat a pokud vím,že toho nebudu schopen anebo toto nechci,pak si zvíře nekupuji. Pokud je pro mne priorita jezdit,nemusím nutně koně vlastnit a naopak. Zbavit se takové zodpovědnosti je alibistické, neomluvitelné a nefér, podle Malého prince: Jsi navždy zodpovědný za to,cos k sobě připoutal. A k tomuto poutu nás lidi koně nenutí, je to naše volba, naše radost, která jde ruku v ruce se starostí...

  • 24. olga višňáková

    útulky

    11:19 - 28. 03. 2017

    Dobrý den, útulky...............nyní se nevyjádřím, jako majitel, jednatel útulku, ale jako člověk, který si sám koně z útulku koupil. Od nás. V Čr je poslední dobou sbírek koní více a více. Jsou dva útulky v Čr kam bych, neexistoval li by náš útulek koník šel. 1 je neoficiální, jeden oficiální. Vůbec si v poslední době myslím, že půlka národa by koně ani mít neměla. Zavedla bych něco jako zkoušku vlastnictví. To asi u všech zvířat. Neodsuzuji odložení koní v úplně každém případě (jsou životní situace, kdy se věta-nikdy ho nedám, změní-pro jeho dobro jej daruji-rozvod, fin.tíseň, cokoli...) a problém je na světě. Často jsem se zde hašteřila o "ničem", prázdných diskuzí bylo až až. Toto téma zní hezky, ale! Už vidím, jak někdo spoří koníkovi a v nečekané životní události na to nesáhne. Článek zní hezky, představa krásná, myšlenka je geniální, o tom žádná, ovšem realita jde mimo. Sama vím, jak mi otočila život krádež i v útulku i našich věcí. Rok se propíralo, že jsme to byli mi a mnoho variant a spekulací, když maníka chytili a odseděl si to, je problém z něho cokoli dostat. Vybral těch stájí a objektů povícero, takže........a jsme u toho. Našetřeno bylo, krize nebyla a se vším tím humbukem okolo (zbytečným) přišla úplně jiná situace a z možnosti příjmu kolem 10-ti koní, jich držíme max.do 5, diskuze, osočování tehdá vnesli hádky a následný rozvod a finance se nám............jako rodině rozkutáleli. Přišel prodej nemovitosti a život v jiné a horší. Stane se. Tehdá mnoho lidí pomohlo ať už finančně, tak dary, koníci a zvířata netrpěla ale jako rodinný celek..........jsme selhali. A to nikdo neovlivní. Ukradené věci koním byli nahrazeny, ale ty soukromé nikoliv. Tak chápu ošklivě, ovšem pravdivě pojmenované "odložení koně" , jen si myslím, že první počátek problému je už v tom pořízení. A v případě dalšího umístění je důležité dobře hledat a prověřovat.

  • 25. Krovka

    Falešný humanismus

    13:07 - 28. 03. 2017

    Nejeden příspěvek v této diskuzi potvrzuje, jak velkou pravdu má paní Eva Holubcová ohledně "etického kodexu dnešní doby".
    Naprosto souhlasím se vším, co paní Eva napsala.

  • 26. olga višňáková

    dar

    13:54 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 8.

    Z části souhlasím, z části nikoli. Vždy se kůň, či jakékoli zvíře může dobře i špatně umístit. V této diskuzi vůbec nereaguji jako jednatel útulku. Ani zastánce, ani odpůrce. Dokonce neřeším ani to, že ne každý si opravdu může dovolit nechat koně i po...........stát se může i lidem cokoli, nebo mít plnou dostihovou stáj důchodců (pouze uvedení příkladu), ale v Čr i jinde bohužel není žádná zkouška k vlastnictví zvířat (psů, koní, všech) a tak každý (i neználek jak jim říkám všeobecně) může mít cokoli, co není v CITES. Někde je koním fajn, jinde jsou spíše dál a dokonce "více" chudááci. Řešením by byli zkoušky, což je blbost, přísný zákon (taky fikce), takže v podstatě miliony snů a představ, které bohužel nemají řešení................Alespoň by bylo hezké, kdyby bývalý majitel, který je zodpovědný určil i nepojízdnému koni nadjateční cenu. Ovšem jen u těch, kteří nemají (opět příklad) polámané nohy, těžké problémy s dechem atd... občas je opravdu lépe říci dost. Vždy se najde kupec a i společník druhému, fungujícímu, má velký význam.

  • 27. Tomas-21

    Falešný humanismus

    13:54 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 25.

    A vlastní názor by nebyl? Popřípadě zkušenosti, jak jste v případě starého koně, na kterém se už nedá jezdit, postupovala vy? Rád bych měl rámcovou představu, jak se chová ryzí humanista ke tvoru, se kterým strávil kus života.

  • 28. olga višňáková

    humanismus

    14:02 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 27.

    K tomuto dotazu co vlastně ryzí humanista má být, představa dalšího postupu, zkušenosti, se připojuji také?

  • 29. olga višňáková

    využití dostiháků

    14:46 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 21.

    Tak to je velký omyl, jen já jsem umístila minimálně na 30 takových koní, co šli na hobby ježdění, z čehož jeden jezdí ukázky s dámou v sedle, dva vím, že fungují ve westernu, minimálně tři hobby parkury, jeden je ve voltiži atd..........samozřejmě každý z dostiháků, steeplerů, klusáků má mnoho dalšího využití.

  • 30. kiwi

    k dostihakum

    17:57 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 19.

    Pekny clanek. Aniz bych chytala za slovíčka z Vaseho clanku vyzniva negativni postoj k dostihum a troufam si tvrdit ze jste v teto oblasti laik,proto se nedivte ze se nekteri ohrazuji.Je to Vas clanek a Vasem nazoru, ja kdybych neco psala nejspis bych se nevyvarovala kritiky tzv.kovboju co radi brazdi lesy s minimem umu, na hubenych a neosvalenych konich, bez padnouci vystroje a spetky sebekritiky.
    Jinak si nemyslim ze by bala pravda ze dostihaci bud zavodi na vecholu nebo jdou pryc. Vim o nekterych (a to se v teto oblasti nepohybuju) kteri i kdyz jim to nebehalo v tezsich zavodech ucastni se pro srandu neregistrovanych dostihu. Prijezdit musite kazdeho kone pokud meni zamereni, parkurak se musi naucit vice nest pokud chce do drezur, z anglie do westernu ucite plouzeni nebo vznos, na vytrvalosti zas nabihate km. Rozhodne bych neoznacila dostihaky za magory kteri potrebuji prevychovu (nekteri samozrejme ano jini jsou vsak na jizdarenskou praci zvykli a jde jen o uzpusobeni stylu)

    Je to vse bohuzel o lidech. topi kotata ale stenata ne, koni se na stari zbavuji ale u psa je to nenapadne, nekdo je dokonce schopny se zbavit psa protoze ceka mimino.

  • 31. olga višňáková

    dostiháci

    18:09 - 28. 03. 2017

    Reaguje na 30.

    Souhlasím-jaký koliv vysloužiláček z dostihů, westernu, parkuru je cobydup hobíčko koník, spíše jde o to kápnout na "správného člověka". útulkem prošlo nejvíc dostiháků-klusáci, steepleři, atd .... a všichni jsou během měsíce (opravdový plašan až tří, čtyř) pohoda koně. Někteří jsou v parkurech, westernu, hobby, já osobně mám asistenční kobylku, která zkraje viděla-li mé chodítko stála na zadních a málem si v boxe ublížila, o mě nemluvě. Skvělá kobča.

  • 32. RoteBete

    Netřeba se omlouvat nebo obhajovat

    09:24 - 29. 03. 2017

    Netřeba se omlouvat nebo obhajovat. Poselství článku je jasné: Buďte zodpovědni a uvědomte si, že s koněm je to jako v manželství=butede spolu v dobrém i zlém.
    Ty vášnivé reakce jsou důkazem, že jste se dotkla velmi citlivého tématu, o kterém každý ví, většině lidí současný "trend odkládání koní" vadí, ale kdo z nich o tom takhle napíše?!
    Za mě znovu palec nahoru.

  • 33. rumba07

    Zhodnocení

    08:53 - 30. 03. 2017

    myslím, že sice chápu, co autorka chtěla vlastně sdělit, ale jinak je celý článek psán tendenčně a opravdu ve stylu sci-fi neboli zbožných přání autorky. Dostihové potažmo plnokrevné koně nedělám, ale i tak jsem naštvaná tím, co o nich zde autorka píše. Udávaná \"zla\" ohledně zneužívání/využívání koní v produktivním věku a následné \"odložení\" jde zcela rovnoměrně všemi disciplínami včetně dvorkových chovů a držav koní... Dále to zdůrazňování \"výdělečnosti\" dostihových koní je neseriozní sdělování vlastního přesvědčení - mám mnoho známých, kteří se věnují chovu dostihových plnokrevníků, včetně jejich držení, trénování a využívání v dostizích - no, i s mým vzděláním mimoekonomického zaměření mi vychází ohromná ztrátovost tohoto sportu.
    Takže ano - téma starých koní je zajímavé, pro mnohé aktuální, určitě potřebné ho zmiňovat, zpracovávat a nepřehlížet, ale článek příště oprostit od podobných nepodložených domněnek, které vyvolávají u části čtenářů, kteří jsou více zasvěceni do problematiky zmiňovaného dostihového sportu a ekonomiky chovu/držení koní, velmi negativní pocity z celého článku. Osobní názor toho, kdo živí stádo koní, v kterém se vždy najde nějaký starý, roky nevyužívaný/nevyužitelný kůň na dožití a kdo má ve svém spektru koňských přátel i ty, jenž se celoživotně věnují chovu plnokrevných dostihových koní.

  • 34. Filip Tesař

    Myslím si totéž

    12:28 - 30. 03. 2017

    Reaguje na 33.

    Rumbo, shrnulas to i za mě.

  • 35. fannys

    Moja utópia :D

    15:03 - 01. 04. 2017

    Veľmi zaujímavý článok. O dostihoch našťastie neviem vôbec nič. :)
    Vždy ma zaujímalo, čo sa dá robiť so starým koňom okrem toho, že sa odloží. Takto vyzerá moja utópia ako jedna z možností:
    Pred rokmi som sa v Írsku stretla s novým typom terapie s koňmi - equine assisted learning - kde sa kládol dôraz na to, že sa na koni nikdy nejazdí - kôň sa vníma len ako partner v procese učenia nových sociálnych zručností. Ak by klient začal na koni jazdiť, mohlo by sa zmeniť jeho vnímanie koňa ako osobnosti na športové náčinie. Výhodou týchto terapií je to, že to môže robiť úplne akýkoľvek kôň, pokiaľ nie je agresívny. U starých koní zase vidím výhodu v tom, že už vedia ako s ľuďmi "zaobchádzať" - drvivá väčšina klientov na tieto terapie má nulové skúsenosti s koňmi. Okrem toho, klienti s traumatickými zážitkami sa ľahšie stotožňovali s koňmi s históriou (odporúčam knihu Tao koně - to je v podstate celé len o tom). Kone mali zároveň využitie - neboli len bezprizorne odložené.
    Jednou z mála výhod hipoterapie oproti ostatným konským odvetviam je, že sa s tým dá ľahšie citovo vydierať - skúste zohnať sponzora pre jazdeckú školu, ale ak tam máte deti s postihnutím, to už vyzerá úplne inak. Jasné, že toto by bolo na úplne inú diskusiu (ešte som nestretla hipoterapiu, ktorá by bola zisková, je to o nekonečnej drine za dobrý pocit), ale určite sú tam väčšie možnosti, ako nájsť peniaze na pokrytie nákladov.
    Jedného dňa, keď bude moja geriatria nepojazdná, nájdem psychológa, ktorý toto bude chcieť robiť a vyskúšam si to :D

  • 36. veendy

    Knižní novinka: Péče o starého koně

    13:58 - 09. 04. 2017

    Naštěstí se najde i spousta zodpovědných majitelů, kterým není koník lhostejný ani ve stáří. Je spousta aktivit, kterým se můžete věnovat i se starým koněm, a které ho dokáží udržet v dobré kondici. Na toto téma vyšla nedávno i nová kniha Péče o starého koně, která je v prodeji na http://www.konskeknihy.cz. My máme do stáří ještě daleko, 10 let, ale i tak si chci knihu přečíst, z hlediska prevence (ano, stáří se sice nedá vyhnout, ale chci minimalizovat opotřebení).

  • 37. Ber

    Odložení

    12:25 - 12. 04. 2017

    S mnohým, co bylo v článku, souhlasím. Na druhou stranu je třeba uvážit, že ne všichni majitelé koní mají svou pastvinu či stáj, kde mohou za minimální náklady staršího koně živit. Komerční ustájení není zanedbatelnou položkou v rodinném rozpočtu. A co v situaci, kdy vám veterinář řekne, že váš \"sporťák\" už na závodění není, ale rekreační ježdění by ještě dával? Co je ke koni slušnější, pokud si dalšího koně prostě nemohu dovolit? Poslat ho dál, k někomu, komu ještě poslouží, udělá radost a bude se mít dobře - nebo ho dál honit po kolbištích? Já myslím, že je normální, že koník v průběhu života potká více majitelů. Na jakých koních by se pak učily děti - když ne na těch starších, spolehlivých, kteří už mají sportovní karieru za sebou, ale ještě mohou sloužit jako skvělí učitelé? Pokud by se tito vysloužilí sporťáci neprodávali, tak kde by k nim ty děti asi přišly? A vůbec - mnoho lidí hledá staršího spolehlivého koně na rekreaci - nepotřebují mladého, zbrklého, nadupaného ztřeštěnce. Jsou lidé, kteří hledají také třeba jen společníka ke svému koni - a na to si asi také mladého drahého koně pořizovat nebudou - tady je darování staršího koně ideální varianta. Takže na všechno je třeba hledět z více úhlů pohledu. Podstatné je , podle mne, dobře rozmýšlet a prověřit, komu koně prodávám, nebo daruji. Já osobně jsem u všech koní, které jsem prodávala, použila nejprve pronájem (klidně bezplatný), abych viděla, jak se koník má - a teprve, když jsem viděla, že to funguje - tak jsem koně prodala.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: