Ze slepého sirotka šampionem

6. 1. 2013 Miroslav Hlahůlek Autor fotek: Gaet.it, Scuderia Biasuzzi, Kata web, NI Media Photo

Protože se vám líbil sváteční článek o dramatech ve světě plnokrevníků, připravili jsme pro vás ještě jeden příběh: Na počátku bylo slepé hříbátko s defekty, které mělo být utraceno. Na konci příběhu je velký klusácký šampion Equinox Bi. Šampion, jenž se dokázal vrátit na dráhu po zlomenině nohy a aby toho nebylo málo, před odchodem do chovu byl unesen.

Poslechněte si tedy dobrodružný příběh jednoho šampiona...

Roku 1996 strávil Mauro Biazussi z vyhlášené italské rodiny chovatelů a majitelů dovolenou na Floridě. Jak tomu tak bývá, ani ve volném čase se nedokázal oprostit od koní, a tak cestoval po závodištích a dostihových centrech. Jednoho dne mu nabídli Personal Banner, z rodiny slavné šampionky Delmonica Hanover, ale její předvedení v zatáčkách se mu nelíbilo, a tak hledal dál. O pár dní později mu předvedli další koně včetně šampionky Moni Maker a opět Personal Banner. Pan Biazussi nakonec koupil Personal Banner, která brzo poté vyhrála důležitý dostih Breeders Crown a tak se vlastně zaplatila. Poté si ji vzal s sebou zpět do Itálie, kde sice předvedla kvalitní výkony, ale zdravotní problémy jí zabránily v další kariéře a tak odešla do chovu, pro který ostatně byla primárně koupena.

Equinox BiPo prvním hříběti ji připustil Valley Boss Bi a na hříbě se čekalo, jak jinak, s velkými nadějemi. Samotný porod byl ale noční můrou každého chovatele. Těžký a dramatický porod skončil smrtí matky a výsledkem byl mrzáček... Slepé, drobné, ošklivé hříbě s mnoha defekty. Utracení se zdálo být logickou volbou a také pro to hlasovala většina lidí kolem hříběte. Jenže majitelé klisny, manželský pár Mauro a Marina Biazussiovi, jsou známi silnými citovými vazbami ke svým koním, neboť jim nahrazují děti, které nemají. Navíc jejich snem byl šampion z Personal Banner. A tak se umístilo k náhradní matce, s malou prognózou na plnohodnotný život.

První zázrak přišel v šesti měsících jeho věku, když se slepému hříběti zničehonic začal zlepšovat zrak. Téměř jako dvouletý již hřebec plně viděl. V té době byl už v Itálii a v plné přípravě na dostihovou kariéru. Tehdy by už nikdo nehádal, že to byl takový beznadějný mrzáček a majitelé byli jeho stavem pochopitelně nadšení. Teprve až na dostihové dráze se ukázalo, že hřebec disponuje bojovným charakterem a srdcem. Hned svůj debut vyhrál a v dalších startech získal sérii vítězství a umístění. To už byl oslavovaným lídrem svého ročníku. Jako tříletého ho před Derby postihla infekce plic a samotný klusácký vrchol běžel prakticky s jednou plící, přesto byl třetí. Zbytek sezóny už pro léčení musel vynechat. Návrat na dráhu byl skutečně impozantní a tak bylo rozhodnuto, že Equinox Bi se představí ve Francii, na dráze ve Vincennes, centru klusáckých dostihů. V Prix Charles Tiercelin doběhl druhý s vážnou zlomeninou nohy v koleni pravé nohy. To, že vůbec doběhnul, bylo samo o sobě dalším zázrakem.

Verdikt veterinářů a většiny odborníků byl opět jednoznačný. Konec kariéry. Majitelé se tedy rozhodli, že hřebec ve věku 4 let odejde do chovu, nepočítali ovšem s tím, že realizační tým Equinoxe Bi se nesmířil s koncem tak nadějně rozjeté kariéry. Trenér Jan Nordin a veterinář Sergio Orsi věnovali maximální úsilí dvouleté rehabilitaci jejich šampiona v bazénu. Nakonec se potajmu rozhodli, že hřebce opět zkusí v tréninku v době, kdy byli majitelé na dovolené. Jak poté bylo Biazussiovým referováno, hřebce bylo možné nejen trénovat, ale byl možný i návrat na dráhu.

Equinox BiNávrat byl očekáván sice s napětím, ale také se značnou skepsí. Hřebec v debutu odstartoval jako outsider a vyhrál. Před červencem zvítězil ještě jednou, ale pak přišlo to hlavní, impozantní vítězství v prestižním dostihu Premio U.N.I.R.E., který patří do série World Cupu. Ani kurz 31:1 hřebce neodradil od skvělého výkonu, kdy vyběhl čas jen málo zaostávající za fenomenálním Varenne. V závěru dostihu komentátor pln nadšení bouřil: „Po tisících neštěstí, po tisících nepřízních osudu se Equinox Bi opět vrací na nejvyšší scénu!"

Tisk byl plný pohádkového příběhu, ale to nebylo vše. Hřebec byl pozván na další díl World Cup, The Meadowlands Nat Roy Trot, kde doběhl druhý, a Biazussiovi se rozhodli k dalšímu riskantnímu kroku. Přihlásili hřebce do velice prestižního dostihu Breeders´Crown v Kanadě. Dodatečná přihláška na poslední chvíli byla nekřesťansky drahá a Biazussiovi byli označováni za blázny, ale to nebyl konec peripetií. V sulce Equinoxe Bi měl být Mike Lachance, který se dopoledne účastnil jiného dostihového dne v americkém státě Illionis a nestihl se včas přemístit do Toronta. Na poslední chvíli si jeho kanadský dočasný trenér Lagas vzpomněl na jiného jezdce do sulky, kterému okamžitě zavolal.

Equinox Bi a E. LagasT. J. Ritchie právě seděl doma u TV a chystal se otevřít pivo u dostihů v telce. Možnost se toho zúčastnit v reálu okamžitě přijal, a tak celou svízelnou situaci zachránil. Equinox Bi vyhrál v rekordu dráhy (a v druhém nejlepším čase italského koně v historii, prvním nikdo jiný než Varenne) a porazil svého přemožitele z předchozího startu Corleone Cosmos a vítěze Hambletonian z roku 2005 Vivid Photo. T. J. Ritchie zůstal v sulce hřebce i pro další start v září 2007, a to Mohawk Maple Leaf Trot. I tento dostih vyhrál a stal se celkovým vítězem adorované série World Cup. Hřebec si ale v dostihu obnovil původní zlomeninu a veterináři prohlásili, že Equinox Bi s takovým zraněním nemohl vlastně dostih nejenže dokončit, ale ani vyhrát, jak se tomu stalo... Sny o další kariéře a startu v Prix d´Amerique pochopitelně skončily. Hřebec odešel z dráhy s 12 vítězstvími a 12 umístěními z 28 startů a celkovými výhrami cca 1 100 000 €.

Jestli si myslíte, že tím barvitý životní příběh plný peripetií skončil a nastala jen ta fádní část, kdy hřebec odejde do chovu a stane se otcem hříbat, tak to nikoliv.

Protože v Itálii tehdy byla v chovu koní krize, tak manželé Biazussiovi přijali nabídku ze zámoří na pronájem hřebce do chovu na Blue Chip Farms za půl miliónu €. Bylo nutné provést zkoušky plodnosti a když se hřebec vrátil z kliniky v Cremone zpět na chovatelskou centrálu Biazussiových, nastal nečekaný zvrat. Equinox Bi byl v noci 2. 11. 2007 unesen. Hned brzy ráno se tato zpráva roznesla nejen v klusáckém světě a pro tiskové agentury Mauro Biasuzzi prohlásil: „Kůň je pojištěn proti smrti, nemoci, neplodnosti, ale proti krádeži nikoliv. Kulhá, není možné jej využít pro nelegální dostihy, není možné ho využít legálně v chovu. Jeho finanční hodnota je pro mě nepodstatná, ale citová hodnota nevyčíslitelná. Pokud únosci nebudou požadovat absurdní částku, zaplatím, jen ať mu neubližují! Když se má žena dozvěděla o únosu, začala plakat. Nemáme děti a na naše koně jsme velmi citově vázaní, zvláště na Equinoxe Bi. Má žena křtí ročně stovky koní, ale on je něco mimořádného."

Equinox BiKůň však zůstal nezvěstný, nedařilo se zjistit sebemenší indicii o tom, kdo ho unesl a proč. Majitelé uvažovali o opuštění Itálie z důvodu zklamání.

Po 40 dnech však nastal zvrat. Na policii dorazila anonymní zpráva o půl deváté ráno, že nedaleko Ascoli byl na hřiště v lijáku vypuštěn na volno kůň. O půl 11 jiný či stejný anonym telefonicky oznámil na závodiště San Paolo, že Equinox Bi byl vypuštěn nedaleko závodiště. Policie pro hřebce okamžitě jela, převezla ho na závodiště, kde se v ten den konaly dostihy a byli tam přítomni veterináři se čtečkami čipů. Identifikovali vypuštěného koně jako Equinoxe Bi.

Majitelé se tak shledali se spokojeným, obtloustlým hřebcem, který byl v naprostém pořádku. Hřebec poté odešel do chovu v USA a dnes můžeme vidět vyhrávat jeho potomky na dráze.

Není to krásný happy end jednoho slepého defektního sirotka, který se stal šampionem nejen na dráze, ale i šampionem lidských srdcí?

Podobné články

Dostihové závodiště ve Velké Chuchli bude tuto neděli hostit již pátý dostihový den letošní klusácké sezony.

Nezvyklý případ z klusáckého dostihového prostředí začal tento týden rozplétat Okresní soud v Ostravě. Na lavici obžalovaných usedl dvaačtyřicetiletý…