Obrazy koní sundávat nebudu!

9. 08. 2010 10:00

Obrázky: 3

Autor: Lenka Gotthardová Spoluautoři: EQCH redakce Foto: archiv muzea Rubrika: Koně v umění Počet přečtení: 4458 Počet komentářů: 8 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

"Ředitel památkového ústavu územního odborného pracoviště v Pardubicích ing. Ladislav Kryl mne nedonutí k tomu, abych ze zdí Hipologického muzea Státního zámku Slatiňany snímala obrazy koní a nahrazovala je obrazy rodu Auerspergů.", říká autorka článku. Redakce EQUICHANNELU k tomu přidává návrhy nové koncepce hipologického muzea i konkrétní výňatky z jednání... /více../


Ředitel památkového ústavu územního odborného pracoviště v Pardubicích ing. Ladislav Kryl mne nedonutí k tomu, abych ze zdí Hipologického muzea Státního zámku Slatiňany snímala obrazy koní a nahrazovala je obrazy rodu Auerspergů. Nelze to udělat jednak z vlastního přesvědčení, ale nemohu to udělat ani panu profesoru Bílkovi a spoluzakladatelům muzea.

Zápis z mimořádné porady kastelánů dne 17. 6. 2009: 2) Pan ředitel představil záměr presentovat SZ Slatiňany jako rodové zámecké sídlo a expozici Hipologického muzea presentovat okrajově, jako doplňující prvek. Do popředí by se rovněž měla dostat presentace dendrologické jedinečnosti zámeckého parku.

Záměr

Plán NPÚ ÚOP je stále stejný - část hipologických sbírek by měla nahradit expozice vážící se k rodu Auespergů. Poměry mezi prohlídkovými okruhy se liší podle toho, komu zástupci NPÚ informace sdělují. Pro mne měli informaci (což je podvakrát dokladováno v zápisech), že chtějí upřednostnit rodové sbírky šlechtického rodu Auerspergů před sbírkami hipologickými, které by měly být prezentovány pouze doplňkově a okrajově. Pro média a širší veřejnost mají jinou verzi - poměr mezi koňmi a Auerspergy zatím přesně neurčili, ale dušovali se, že se hipologické sbírky nepřemístí a nezmenší (zámek je plný a dovoz dalších exponátů bude potřebovat místo).

Každopádně na jednání zastupitelů města Slatiňany v polovině června opět tvrdili, jak jsou připraveni instalovat expozici rodu Auerspergů, a ohledně hipologických sbírek dle zápisů nebyli schopni sdělit nic pozitivnějšího a konkrétnějšího než, že je dokonce budou muset na čas uzavřít a připravovat novou instalaci. Ujišťování o nezmenšování sbírek paní generální ředitelkou jsou fajn (i já jsem se jim snažila uvěřit) - ale věřte dnes někomu.

Zápis ze schůzky konané v sídle ÚOP Pardubice 19.4.2010: Vedení ÚOP Pardubice konstatovalo, že v případě dalšího rozvoje zámku musí být dáván důraz na prezentaci zámku jako šlechtického rodového sídla, kde hippologické sbírky a expozice budou sloužit pouze jako doplnění hlavní prezentace.

 

Jednání na městě

Bohužel jsem se zasedání na MěÚ ve Slatiňanech z důvodů onemocnění nemohla zúčastnit. Nicméně pánové z NPÚ - náměstek generální ředitelky pro objekty mgr. Milan Svoboda a ředitel NPÚ ÚOP v Pardubicích ing. L. Kryl se prezentovali dostatečně sami. Tak alespoň zástupci města Slatiňany a někteří jeho obyvatelé viděli na vlastní oči, s kým mají tu čest a jak se pánové umějí chovat a vyjadřovat. Rozhodně lépe a příjemněji se nechovali na slatiňanském zámku. Takže problémem není pouze koncepce a záměr se státním zámkem a jeho sbírkami, ale i chování vedoucích představitelů Národního památkového ústavu, kteří speciálně o hipologické tématice, slušném chování i řízení lidí mají velmi malé ponětí.

Vídeňský salonA to nekomentuji písemnou výtku ing. Kryla na mou adresu ze dne 18. 6. 2010, kde mj. píše: „Důrazně Vás opakovaně žádám, aby medializace kolem SZ Slatiňany z Vaší strany byla ukončena." Ústní zákaz cokoliv komentovat dostali i zaměstnanci zámku.

 

Zkušenosti z Kladrub

Pro mne bylo velmi užitečné, že jsem si dříve zažila jednání s památkáři v Národním hřebčíně v Kladrubech n. L. Tehdy jsem vůbec netušila, jak to může být složité. Myslím si, že mám velmi kladný poměr ke kultuře, k
Na jedné straně památkáři bazírovali na absolutním zachování kde čeho

starého (ale mnohdy i nepůvodního), na starých matriálech, postupech oprav a renovací, které to vše neuvěřitelně prodražovaly a komplikovaly. Na straně druhé nechali v hřebčíně postavit třeba vymyšlené nepůvodní napajedlo, které se stejně z mnoha provozních důvodů nedá používat.

Na památkáře si tedy člověk mohl stěžovat pouze velmi opatrně, aby vůbec mohl pokračovat v nějakých opravách a úpravách hřebčína. Abych však nedávala všechny do jednoho pytle, vyskytly se mezi nimi obzvlášť vzdělané a komunikativní osoby, na které budu určitě ráda a dlouho vzpomínat. Kéž by takových bylo více a hlavně v památkářském systému vydržely.

Zelený hřebčín

V Kladrubech jsme například řešili při opravě císařského hostince (vedle parkoviště u pošty), barvu fasády. Památkáři chtěli prosadit, aby budova nesla v budoucnu omítku zelenou. A až se budou opravovat další budovy hřebčína, aby se postupně také nazelenily. Nejdříve jsem tomu nechtěla věřit, vždyť hřebčín je celý žlutý. Ale zástupci NPÚ to mysleli smrtelně vážně. Budovy hřebčína měly v průběhu staletí mnoho různých barev na fasádách (šedou, růžovou, bílou, včetně žluté i zelené).

Čtyři roky tvrdého boje trvalo, než se podařilo prosadit žlutý nátěr na zmíněné budově! A to jsme prosazovali jen to, co sem patří (nechtěli jsme ho třeba pruhovaný nebo stylově černobílý). Žlutá barva se dle stavebních průzkumů objevovala na budovách hřebčína v době baroka, dále v 19. století, stejně jako za 1. republiky, což dokladuje obraz F. Plischkeho. Nebyl to tedy výmysl závěru 80. let 20. století, jak památkáři uváděli. Navíc žlutá barva v zeleni nádherných stromů dobře vynikne a je teplá a optimistická i v zimě a v dešti.

Lípa versus topol

Obdobný problém byl s alejemi. Že je potřeba některé aleje, včetně hlavní, obnovovat, bylo nabíledni. Proces schvalování byl opět neuvěřitelně zdlouhavý - např. topoly za tribunami mohly být minimálně o dva roky dříve vysázeny, než jsme dostali konečné povolení. To ale nebyl problém největší.

Ten přišel s obnovou hlavní lipové aleje z Kladrub do Selmic, kam najednou památkáři chtěli nechat vysázet topoly! Ty sice brzy vyrostou, ale po 40 - 50 letech se lámou a určitě nezapadají do naší kladrubské či české krajiny tolik, jako lípy. Byly tam sice vysázeny v době klasicismu, kdy byl topol módním stromem, ale pak naši předci správně usoudili, že topoly sem z mnoha důvodů nepatří.

Opět jsme se tedy museli dlouhou dobu zabývat naprosto zbytečným problémem, abychom prosadili nové lípy v lipové aleji. To se sice povedlo, ale alej se nemohla obnovit celá, takže je nyní taková vykousaná. Další problém přišel s tím, že ze starých stromů, které památkáři nepovolili vykácet, se začali stěhovat brouci na mladé chutné stromky a ničili je. A co neohrožovali brouci, vichřice apod., to se v průběhu loňského a letošního roku ničilo příliš velkým horkem a mladé stromky nikdo z hřebčína (až na drobné výjimky) v létě nezaléval a mnoho jich uschlo. A tak jsou nejen v hlavní kladrubské aleji prázdné úseky...

A kde je kladrubák?

A ještě bych ráda zmínila zámeckou galerii v Kladrubech. Součástí hřebčína je menší zámeček, kde sídlí jednak správa hřebčína, je tam několik ubytovacích prostorů a tzv. galerie. Od té doby, co na zámku nebydlí ředitelé či další zaměstnanci ve vyšších funkcích, pokusilo se vedení hřebčína tam udělat malou prohlídkovou trasu. Pamatuji si tu, která tam byla ještě na začátku 90. let. Krásné portéry starokladubských a teplokrevných koní, pak obrazy od Ludvíka Vacátka a další zajímavé exponáty. Je sice pravda, že to byl místy trošku takový pel mel, ale bylo to kladrubské a s láskou sestavené (tehdy tam byl dlouholetým průvodcem dnes již téměř devadesátiletý Jaroslav Louda).

Před návštěvou prince Philipa nechal dr. Záliš výstavní prostory od památkářů upravit, včetně expozice. Jsou tam již od vstupního schodiště obrovské portéry panovnického rodu Habsburků. Samozřejmě, že bychom proti nim nic neměli - vždyť hřebčín vedli vzorně, kdyby jim nebyl věnován téměř veškerý výstavní prostor. Habsburkové jsou i v Císařské jídelně, v druhém i třetím sálku, kde je ještě na zdech porcelán. V předposlední místnosti jsou Ridingerovy rytiny, v poslední hlavně obrazy anglických plnokrevníků (původní jsou pouze ty, vážící se k hřebčínu Kopčany). Starokladrubského koně byste zde marně hledali...

A tak jsem samozřejmě nervózní z této situace i ve Slatiňanech, neboť novou expozici zde má připravovat velmi podobný tým odborníků z NPÚ, který tvořil tu kladrubskou. A v Jezdci u Cyrila Neumanna vyšel článek, který všechny tyto dřívější vazby jen potvrzuje.

Po těchto zkušenostech mám obavy nejen z poměru mezi exponáty věnovanými rodu Auerspergů a koním.

Kompromisní koncepce

A úplně na závěr bych ráda sdělila, že jsem se snažila vyjít vedoucím pracovníkům NPÚ vstříc splněním jejich příkazu na vytvoření koncepce nového uspořádání sbírek ve Slatiňanech. Auerspergové byli znalci koní a výborní jezdci a chovatelé, takže jsem viděla kompromis v tom, prezentovat je právě z tohoto hlediska. Navíc by část expozice mohla být doplněna o ukázku dalších šlechtických rodů, včetně panovnických, které se zajímaly v našich zemích o koně.

Připravila jsem tedy návrh kompromisní koncepce, se kterou jsem se sama těžko smiřovala, ale v podstatě jen mírnějším přeskupením obrazů a některých dalších exponátů, by mohlo být dosaženo nařízeného cíle. Měla jsem na ni jen tři čtyři týdny.

Dva měsíce po vypracování jsem se nedočkala žádné odpovědi ze strany vedení NPÚ ÚOP Pce (ani že došla). Potom proběhlo jen jedno krátké jednání počátkem prosince, a pak již následovalo jen v dubnu 2010 naprosto zamítavé stanovisko (viz zápis - že s koncepcí vedení NPÚ ÚOP Pce zásadně nesouhlasí). Nikdy jsme si s nikým z vedení v klidu nesedli, abychom koncepci probrali a já se dozvěděla, co je dobré a co nikoliv...

Po červnovém jednání NPÚ na zastupitelstvu města Slatiňany si vedení NPÚ nechalo půl roku na vypracování koncepce (a to ještě jenom na Auerspergy)...

Na návrh mé koncepce je možné se podívat v přílohách pod článkem. Jen upozorňuji, že je opravdu pouze prvotním návrhem, o kterém jsem neměla (kromě paní Krmenčíkové a vstřícných spolupracovníků přímo ze zámku), s kým jednat a doplňovat ho.


Pozn.red.: přikládáme i návrh koncepce Národního památkového ústavu k porovnání.

Pod článkem jsou zároveň nalinkovány další materiály, vydané k tématu na EQUICHANNELu.


SZSHlídka

A tak bude na široké jezdecké a chovatelské veřejnosti, obyvatelích Slatiňan, hipologických odbornících a médiích, aby hlídali expozice, které je možné běžně navštívit. Depozitáře může sice hlídat jen pár vyvolených, ale myslím si, že majetek ve státní správě mohou občas překontrolovat i jiné orgány, než pouze ministerstvem kultury pověřený národní památkový ústav.

Přestože mne dne 4. srpna 2010 odvolala generální ředitelka NPÚ ing. arch. Naděžda Goryczková z funkce vedoucí správy státního zámku, doufám, že se nám, příznivcům koní, podaří ohlídat jedinečný světový unikát - Hipologické muzeum na Státním zámku ve Slatiňanech.

Připojené obrázky

Připojené soubory

  • Návrh na nové uspořádání prohlídkových tras a expozice - Státní zámek Slatiňany - Lenka Gotthardová (88 kB)
    Návrh může vycházet z hodnocení objektu jako šlechtického sídla, ale v žádném případě se nesmí opomenout význam hipologických sbírek, které patří ke zcela unikátním v rámci naší země, Evropy i světa. Velikost sbírek musí být zachována, neboť i množství uchovávaných exponátů a předmětů je zcela výjimečné a jedinečné. Šlechtická rodina Auerspergů byla velmi úzce spojena s chovem koní a tak lze společně prezentovat tuto rodinu a hipologické sbírky.
  • Budoucí směřování, prezentace a provoz NKP SZ Slatiňany - Národní památkový ústav (54 kB)
    Vývoj koně – podat všeobecný popis, k tomu relevantní sbírkový materiál, biologickou stránku odkazovat na muzeum města a hřebčína. Auerspergové a jezdectví, chov koní - připravit nový, ucelený materiál s historickým průřezem a obrazovou dokumentací. Došlo k vzájemné deklaraci vazeb mezi městem, hřebčínem a NPÚ, které jsou základem budoucí spolupráce na jednotlivých projektech, zejména propojení hipologických témat a řešení turistického ruchu (systém prezentace, informovanosti, možnosti parkování na obecních a zámeckých plochách apod.).

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. barbucha

    Muzeum a personál

    13:16 - 09. 08. 2010

    Dobrý den,
    letos v červnu jsem s přítelem navštívila Hipologické muzeum ve Slatiňanech. Nebýt příjemné prohlídky hřebčína, odjížděli bychom naprosto zklamaní. Průvodcem nám byl asi 15letý klučina, absolutně bez znalosti věci. S tvrzením, že klisna má narozdíl od hřebce špičáky, že Ventura sedlal Eclipse, nebo že klisna je březí přesně 300 dní, s tím se nesetkáte ani u ZZVJ, ne to v centru hipologického vzdělaní. Přítele zajímá umění a nejvíc se těšil na sbírky obrazů. Prohlídka však byla vedena velmi povrchně a nebyl čas prohlédnout si v klidu ani polovinu obrazů, natož se zeptat průvodce na dobové souvislosti.

    Na jakou cílovou skupinu je muzeum zaměřeno? Neříkám, že "Auerspergská varianta" je ta správná, ale změna je na místě. Osobně bych byla ráda, kdyby byla expozice pojatá opravdu jako muzeum a ne jako prohlídka zámku. Tedy aby si návštěvníci mohli prohlížet sbírky samostatně, měli k dispozici podklady a průvodce si zaplatit jen v případě zájmu. Kdyby toto znamenalo přesunout sbírky do jiných prostor, jsem pro. Každopádně by to chtělo mnohem fundovanější a vzdělanější personál.

    Barbora Krásná

  • 2. Katka K.

    Take perlicka z prohlidky

    14:55 - 09. 08. 2010

    Pri me nedavne navsteve me take prekvapilo, ze slecne pruvodkyni (mimochodem prijemne a mile) kone asi moc nerikaji, naznaku bylo vice, asi nejkriklavejsi bylo pakovite udidlo namisto pakoveho. A zcela vazne rikala, ze ve stredoveku rytire na kone vytahovali kladkou. Myslela jsem, ze to se rika uz ve skole, ze to byla jen predstava doby romantismu.

  • 3. HelenaG

    :o))

    15:27 - 09. 08. 2010

    Reaguje na 2.

    Až taková anarchie v době nepřítomnosti kastelánky? :o)))

  • 4. Lenka Gotthardová

    Průvodci

    00:50 - 10. 08. 2010

    Průvodcovská činnost je velmi důležitou součástí práce nejen na památkových
    objektech, ale i na řadě dalších míst, která počítají s návštěvníky. A
    přesto je tato náročná činnost naprosto podhodnocena - společensky i
    finančně. V Kladrubech jsme touto činností pověřovali, pokud možno,
    zaměstnance zootechnicky nebo veterinárně vzdělané nebo s dostatkem
    praktických zkušeností. Tuto činnot vykonávali jako doplněk k běžné práci. O
    prádzninách jsme občas vzali brigádnice, které však pocházely přímo z
    Kladrub, takže o koních měly dostatečné znalosti.
    Ve slatiňanském hipologickém muzeu byl zavedený systém pouze 1/2 pracovního
    úvazku pro průvodce, vše ostatní se muselo řešit brigádnicky (navíc nám byly
    letos odebrány 2 pracovní úvazky, což je okamžitě v malém kolektivu znát). I
    velmi dobří brigádníci však měli přesně daný počet hodin (dle zákoníku
    práce, typu smluv a systémem NPÚ), který je hodinově omezoval. Navíc to jsou
    většinou studenti, někteří opravdu vynikající a s několikasezónními
    zkušenostmi, ale samozřejmě se mezi ně dostane i několik nováčků. Zájem o
    tuto práci je z řad studentů velký a velmi nás mrzelo, že jsme jich museli před
    sezónou mnoho odřeknout. Podstatným vylučovacím hlediskem byly mimo
    nedostatečných všeobecných znalosti či vystupování hlavně neznalosti
    hipologické. Navíc místa na průvodcování jsou velmi brzy obsazena právě
    osvědčenými studenty z let předchozích. Řada z nich letos provádí velmi
    pěkně při oblíbených nočních prohlídkách.
    Na druhou stranu bych ze zkušenosti sdělila, že je někdy až neuvěřitelné,
    jak bývají někteří lidé suverénní, že všechno znají a to ať v roli průvodce
    nebo návštěvníka - a pak z toho mohou vznikat ona nedorozumění. Hoch si
    myslí, že je průvodcovská hvězda a třebaže má texty a je kontrolován, stejně
    mu něco "ujede". Mnohdy jsme museli brát také praktikanty ze středních škol,
    protože zkrátka někde praxi získat musí. A kdybyste slyšeli, co si musí mnohdy
    vyslechnout učitelé od svých žáků při zkoušení - a toto jsou studenti.

    Jak mi čas či jiné povinnosti dovolily, ráda jsem si brávala sama prohlídky,
    speciálně u zemědělských či veterinárních škol. Provádění zámkem, stejně
    jako dříve hřebčínem, mne nesmírně těšilo. Když jsem vycítila, že
    návštěvníci mají o téma hluboký zájem, byla jsem nesmírně šťastná, co vše
    jim mohu o koních vyprávět. Ale nelze zkrátka být u všech prohlídek.o:)

    PS. Možná, že bych přes Equichannel mohla někdy nabídnout prohlídku
    hipologického muzea na rozloučenou.

  • 5. neugo

    Sbírky, muzeum

    06:53 - 10. 08. 2010

    Reaguje na 4.

    Dobrý den, takové prohlídky bych se rád zúčastnil.
    Nemohu se zbavit dojmu podobnosti příběhu expozice hipologického muzea s příběhem expozic legendárního Emila Holuba. Ve světě slavily jeho sbírky obrovský úspěch a u nás byly odbornou veřejností zavrhovány. Až čas ukázal, že to byla chyba. Doufejme, že k probuzení státních úředníků nebude zapotřebí tak dlouhá doba.

  • 6. jaja

    výborný nápad!

    09:41 - 10. 08. 2010

    Reaguje na 4.

    Myslím, Lenko, že Tvé PS je výborný nápad! Uspořádej tuto prohlídku, velice rádi to roztroubímě do světa a věřím, že přijde hodně návštěvníků. Myslím, že při této příležitosti by se mohla uspořádat i nějaká "akce" - vyjádření nesouhlasu veřejnosti s rušením či "jen" omezením sbírek hipologického muzea. Osobně jsem v této problematice velký pesimista, ale aspoň jako projev nesouhlasu s tím, co muzeum v budoucnu nejspíš čeká, by to mohlo trošinečku zafungovat. Samozřejmě by to chtělo medializovat... Třeba i televizní šot... s příhodným názvem... (a že ho mám vymyšlený, ale je příliš provokativní :-)

  • 7. barbucha

    Průvodci

    10:38 - 10. 08. 2010

    Reaguje na 4.

    Dobrý den,
    děkuji za osvětlení systému zaměstnávání průvodců.

    Píšete:"Podstatným vylučovacím hlediskem byly mimo nedostatečných všeobecných znalosti či vystupování hlavně neznalosti hipologické. Navíc místa na průvodcování jsou velmi brzy obsazena právě osvědčenými studenty z let předchozích." O to více mě mrzí, že se v instituci, jakou je hipologické muzeum, setkáte s někým s nulovými "koňskými znalostmi". Co se týče suverenity návštěvníků, nepřijela jsem do muzea s touhou někomu cokoliv dokazovat.

    Ráda bych se znovu zeptala, na jakou cílovou skupinu je muzeum zaměřeno? Jaký je Váš názor na zpřístupnění expozice k samostatným prohlídkám, případně na přesunutí sbírek ze zámku do prostor toto umožňující?

    Ráda se zúčastním Vámi vedené prohlídky a přeji Vám i muzeu hodně štěstí do budoucna.

  • 8. Bohumil Oslík

    Obrazy bych také nesundaval

    12:04 - 11. 08. 2010

    Tak, jako jsem pokládal příchod Lenky Gotthardové za přínos pro Národní hřebčín, vítal jsem i její působení ve Slatiňanech.Pro hipologickou i jezdeckou veřejnost pokládám odkaz a historii šlechtických rodů za zcela bezvýznamné, a prezentovatelné kdekoliv jinde.
    Je to asi asertivní konstatování. Jsem ale odborník, a obrazy bych také nesundaval.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: