Objevování hannoverského teplokrevníka

10. 08. 2017 07:00

Obrázky: 10

Autor: The Horse Magazine Foto: archiv autorů článku Rubrika: Chov koní Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Eva Holubcová, Katka Lipinská Počet přečtení: 1118 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Hannoverský teplokrevník je jedno z nejvýznamnějších plemen koní na světě, a proto jsme pro vás přeložili představení hannoverského chovu a plemenné knihy autorů Christophera Hectora a Roslyn Neave z The Horse Magazine. V první části si počtete především o vývoji plemene.

 Článek vyšel v The Horse Magazine v březnu 2017.

V roce 1991 se nám otevřela příležitost k poznání chovu hannoverského teplokrevníka. Hannoverský svaz pořádal výroční tour po hřebčínech. Bylo tak možné získat zkušenosti přímo v srdci chovu sportovních koní. Roslyn a já jsme toho hned využili. Nastal den D kurzu „Hanoverian Verband Breed Orientation" a s překvapivou organizační efektivitou, kterou bychom od nich nečekali, jsme byli vyzvednuti právě včas na hotelu a odvezeni na ústředí hannoverského teplokrevníka.

Naším průvodcem a mentorem byl Ludwig Christmann. Ludwig je jedním z přirozeně příjemných lidí s vřelým, suchým humorem a s úžasnou znalostí koní a hannoveránů. Naše skupina je skutečně mezinárodní: tři nejkrásnější americké dámy, které nesou zdánlivě nevyčerpatelnou zásobu cukrovinek a hrozí jim abstinenční syndrom, protože se musí obejít bez svých kreditních karet. Také říkají magické hlášky jako „dvojitý velký burger s....". Dále veselý pár ze Skotska, který se rozhodl, že nastal správný čas poznat chov hannoverského teplokrevníka; a poprvé kurz navštěvující Novozélanďan dlouhodobě žijící v Anglii, který si drží hannoverského plemeníka. Jižní polokoule je reprezentována také Ann Warrenovou, zkušenou chovatelkou koní a částečnou majitelkou hannoverského plemeníka Distelfrnk ze Severního ostrova (pozn. překl.: druhý největší ostrov Nového Zélandu), dále Jacki Boulterovou s Philem Curranem z Hanover Parku ze Západní Austrálie.

V úvodní lekci Ludwig rozvíjí myšlenku, že zatímco v Německu je mnoho chovatelských organizací, existují tu pouze tři plemena, a to hannoverský teplokrevník, trakénský teplokrevník a holštýn: „Všechna ostatní se k nim přibližují, pokud se podíváte na rodokmeny. Hannoverán se vrací k původnímu koni dolnosaské oblasti, s přídavkem trakénské, plnokrevné a nyní i holštýnské krve. Dnes je 10‒15 % matek v rámci PK připouštěno každý rok angloaraby a plnokrevnými plemeníky."

Zatímco hannoverská PK pokrývá dolnosaskou oblast, součástí oblasti je ale i Oldenburg. Chovatelé oldenburského teplokrevníka mají možnost být součástí hannoverského systému a mohou využít hannoverských plemeníků, kteří stojí v Celle, nebo soukromých plemeníků oldenburského plemene. Případně mohou zkusit obojí, připouštět hannoverské hřebce u soukromých chovatelů. Hříbata mohou registrovat jak v hannoverské PK, tak i v oldenburské.

Už v patnáctém století používala dolnosaská šlechta španělské koně (předchůdce dnešních andalusanů) ke zlepšení místního chovu koní. V roce 1735 byl založen státní hřebčín v Celle a organizovaný chov koní se rozběhl. Celle byl založen britským králem Jiřím II., který byl také hannoverským kurfiřtem.

Základnu představovalo 12 holštýnských hřebců a cílem chovu bylo zpřístupnit dobré hřebce místním chovatelům za dostupné ceny ‒ což je idea, která přetrvává i tři sta let poté. Všichni hannoverští hřebci v Celle stojí stejně ‒ 680 německých marek nebo 580 DM pro členy PK. 70 až 80 % matek je vlastněno farmáři, kteří v průměru vlastní jednu nebo dvě matky. Zde je však patrný posun od tradiční chovatelské základny, někteří chovatelé přestanou s chovem; synové jiných mají mnohem větší zájem o traktory než o koně. Což je škoda, protože to vede ve výsledku ke ztrátě speciálních znalostí založených na dlouhodobém mnohogeneračním chovu často na té jedné stejné rodině přes stovky let.

Excellenz, těžší typ

Během let se typ chovaného koně měnil v závislosti na potřeby armády a zemědělství. V časech míru byli žádáni těžší koně, v časech války byl potřeba lehčí kůň, vhodný pro kavalérii. V 40. letech 19. století se stal plnokrevník velmi populárním, což vedlo k tomu, že více než polovina (!) klisen byla připouštěna plnokrevnými hřebci. Po první světové válce a s koncem kavalérie se chovatelé zase vrátili k těžšímu typu koně, ačkoliv zde hrály roli místní podmínky. Chovatelé sídlící na těžší půdě poblíž pobřeží měli blíže k těžšímu typu koně, zatímco oblasti jako Lüneburg a Verden vždy produkovaly mnohem elegantnější typ koně.

Plnokrevný Kingdom

Hannoverán byl vždy všestranné zvíře, využívané pro práci na farmě, pro tah i pro ježdění. I když bylo toto plemeno primárně chováno pro zemědělské práce, chovatelé se snažili udržet pohyb dobrého jezdeckého koně. Protože klisny pracovaly, byly selektovány pro jejich charakter a ochotu k práci.

 Od založení hřebčína v roce 1735 to chvíli trvalo, než vznikla plemenná kniha v roce 1888 a Hannoverská chovatelská společnost v roce 1922. Nyní je zde 8 krajských úřadů, které obsluhují 54 lokálních chovatelských společností, které jsou prolinkovány s chovatelskými stanicemi.

Ze státního hřebčína v Celle je 175 hřebců posláno každou sezónu do lokálních chovatelských stanic, aby připustilo více než 10 000 hannoverských matek. A dalších 3 500 klisen je připouštěno soukromými hřebci. Každý hřebec připustí zhruba 55 klisen během sezóny, existuje tu i horní limit -200 klisen v sezóně pro každého plemeníka. Činnost Celle je pod kontrolou ministerstva zemědělství, není to jen ředitel hřebčína dr. Bade, kdo slouží veřejnosti. Hřebci také. Stejně tak je testační stanice hřebců v Adelheidsdorfu přímo kontrolována ministerstvem.

Zatímco Celle zůstává ústředním bodem hannoverského chovu, dochází v posledních dvaceti letech k enormnímu růstu soukromých hřebců. V roce 1970 bylo 155 státních hřebců a 41 soukromých; v roce 1990 stát držel 174 hřebců, zatímco soukromníci měli 189 hřebců. Vzhledem k tomu, že privátní hřebci připouští mnoho klisen z jiných plemenných knih, proporce registrovaných hannoverských hříbat zůstává na 80 % po státních hřebcích a na 20 % po soukromých plemenících. Selekční proces hannoverského teplokrevníka je velmi extenzivní.

O selekci klisen i hřebců si popovídáme v samostatném článku, teď vás ještě zavedeme na návštěvu místní stanice hřebců ve Stedebergenu, kterou jsme zakončili první den našeho výletu za hannoveráky. 175 let stará chovná stanice měla k dispozici 6 hřebců: Prince Orac (A 1/1), Aristokrat, Wenzel 1, Grand Garcon, Maurice a Golfstrom 11.

Grand Garcon

Patnáctiletý Wenzel je jednou ze skutečných hvězd mezi hannoverskými plemeníky a není překvapením, že dosáhne každoročně svého limitu 200 klisen. Je znám jako otec drezúrních koní a je to impozantní jedinec. Sytě kaštanový ryzák nevykazuje žádné známky hrubosti - je jedinečný a ví to.

Wenzel

Skoro 200 klisen dostal i Maurice, pětiletý syn francouzského angloaraba Matcho. Chovatelé hannoverského teplokrevníka mají rádi vliv arabské krve, ale generace zpátky v původu. Což je důvodem, proč mají tak rádi Matcha, protože v třígeneračním pedigree se objevuje čistokrevný arab pouze jednou (jeho prabába Olmeda), zbytek jsou angloarabové. Ačkoliv není vidět žádný vliv araba na hlavě Maurice, má ohromující pohyb a je velmi korektním typem koně.

Maurice

A plnokrevný Prince Orac je velmi typický plnokrevník, s excelentním pohybem...

Příště si řekneme o selekci hřebců a klisen a o tom, jak jsme se učili hodnotit koně pod Ludwigovým dohledem.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: