O zaplétání nevážně aneb jak tento seriál vznikal

16. 06. 2011 05:00, Aktualizováno 14. 02. 2018 21:07

Obrázky: 5

Autor: Katka Lipinská Foto: Michal Valášek, Katka Lipinská Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 10295 Počet komentářů: 4 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

V dnešním díle se rozloučíme. Nedozvíte se už nic o tom, jak zaplétat, ale určitě zde najdete pár užitečných tipů, jak nezaplétat. A také, jak k zaplétání přemluvit osobu blízkou či méně blízkou.:-)

Nápad popsat a nafotit různé druhy úpravy hřívy mě napadl při vyhlídce na první letošní závody a paniku, koho zas proboha ukecám, aby mi zapletl koně. Protože se v mém okolí nacházela velmi vhodná osoba na zaplétání i na sepsání, obrátila jsem se na ni. Přislíbila spoluautorství, pokud pořídím fotodokumentaci a pokud se to zatracené zaplétání konečně naučím. Loni se totiž stala jednou z (mnoha) obětí, která byla přemluvena k zapletení hřívy mého oře. Oř je velký a hříva je... mírně řečeno problematická. Předsevzetí tedy bylo velké a zpočátku i snaha, podporovaná tichou nadějí, že když mi bude naservírován podrobný návod, navíc budu fotit a provádět korekturu, přece to nemůže být takový problém. Těch úprav je přece tolik, vážně by nebyla jedna, jediná jednoduchoučká, rychlá a bezpracná, kterou bych zvládla i já??

Autorky seriáluTakže jestli si myslíte, že se v tomto díle dozvíte ještě něco moudrého o tom, jak zaplétat, zklamu vás. Zato se tu ale dozvíte, jak to určitě nedělat a možná se i pobavíte neštěstím druhého (totiž mě nad polozapletenou hřívou). A pokud je váš postoj k zaplétání indiferentní nebo jste dokonce po pročtení předchozích dílů dospěli k názoru, že to vypadá velmi zajímavě a že to vyzkoušíte, možná po pročtení posledního dílu pochopíte, že zaplétání je asi stejná hrůza jako „v A vjezd pracovním klusem" a minuty následující. Nicméně respektuji, že stejně jako jsou lidé, co se na obdélníku cítí jako ryba ve vodě, jsou i tací, kteří zaplétají rádi - důvody ovšem moc nechápu.

Naproti tomu, důvody, proč je zaplétání hrůza, znám naprosto přesně. Používám je totiž jako argumentaci při přemlouvání manžela (nekoňáka), když zrovna není nikdo jiný, kdo by mi koně zapletl. Předně:

Kůň je velký, já jsem malá. Nedosáhnu a navíc z toho bolí ruce.:-) Bohužel, pro ty, kdo nejsou ochotní dát pár korun za plastovou stoličku z IKEA, existují ještě kyblíky, nasedací schůdky, ohrazení jízdárny... tenhle argument mi tudíž doma neprojde.

Ale mám lepší: Nemám sílu v prstech, nedokážu pořádně utahovat. Tohle je pravda, pokud copánky nejsou dostatečně utažené, bobíky nedrží. Bohužel někteří zlí jazykové (manžel!) argumentují tím, že to není otázka síly, nýbrž cviku.

Ať dělám, co dělám, výsledek nikdy nestojí za moc. Alena mě chlácholí, že s hřívou mého koně to ani jinak nejde a manžel říká opět cosi o cviku... jeho výtvory ovšem raději nebudu komentovat, abych ho neodradila, a že cviku má za ta léta se mnou požehnaně! :-)

Výsledek nestojí za nicTakže opouštím argumenty a uchyluji se ke sprostému triku, který mi letos už dvakrát vyšel: pomoc, nestíhám! Pokud vám to náhodou uniklo, v jednom z předchozích dílů Alena doporučovala nezaplétat dříve a na delší dobu, než je nezbytně nutné. Hříva se ničí a vytrhává. Navzdory tomu, že mému koni by trochu vytrhané hřívy navíc jen prospělo, když nestartuji hned ráno a neseženu dobrovolníka den předem, nechávám zaplétání až na den závodů. To jednak nestíhám a za druhé se mi klepou prsty tak, že bych to stejně nezvládla. A navzdory tomu, že mě má manžel prokouknutou skrz naskrz, ve štychu by mě nenechal.

Abych se vrátila k tomu, co bylo avizováno v úvodu, zde je pár doporučení, jak určitě nezaplétat. Mohu-li radit, nemáte-li láskyplného manžela, nespoléhejte na to, že někoho přemluvíte až v den závodů. Za ty nervy a stres to vážně nestojí. Vyhraďte si dostatek času, takže si budete moci třeba dovolit takový luxus, jako hřívu před zaplétáním vyprat a nebudete muset koukat na prach ve hřívě a tiše si nadávat. Také se vám bude špatně zaplétat (mám nyní na mysli bobánky), pokud hříva bude příliš hustá, příliš dlouhá nebo příliš krátká. Jestliže první dvě varianty můžete vyřešit zkrácením nebo protrháním hřívy, jinou úpravou nebo větší hustotou bobánků, příliš krátká hříva je problém. Jak jsem zjistila poté, co jsem se při pořizování fotodokumentace k dílu o zkracování hřívy trochu víc „rozjela". A už vůbec se nebudu rozepisovat, jaké martyrium je zaplést hřívu prořezanou, protože v ní jsou žíně různé délky a ty vám prostě vždycky budou vylézat a někde trčet. Možná je to barbarské, ale pokud to neumíte jinak, trčící krátké žíně lze po zapletení ostříhat nůžkami - ale nesmí jich být moc.:-) Poučení pro příště: pokud chcete zaplétat, neprořezávejte.

Další (mými šedivými vlasy) draze zaplacená rada - mějte dostatek gumiček a nepoužívejte je vícekrát než jednou. I když gumičku zdárně vypletete a vypadá v pořádku, je oslabená a při dalším pokusu ji použít zcela jistě rupne. Ono rupne i dost nových, takže stojí za to mít značné rezervy. Není nic lepšího, než zjistit, že zaplétací gumičky došly a musíte použít ty obyčejné dlouhé. A barevné pásky na zvýraznění zapletené hřívy - naivně jsem je zakoupila s nadějí, že upevní trčící žíně, navíc, že na černém koni bude bílé zvýraznění vypadat dobře. Věnuji za odvoz, svůj výtvor jsem si nikdy netroufla zvýraznit.

Vychytaný úvaz!A ještě zmíním jednu dobrou radu, ze které nepochybně chudák Alena půjde do vývrtky. Zjistila jsem (pozorováním ostatních), že když uděláte maličké a hodně hodně utažené bobíky, vydrží i několikery závody! Tedy, ne na hřívě mého koně a neptejte se mě, co na to ta hříva, které tam asi moc pak nezbude, ale ta možnost tu je.

 

Tímto posledním nevážným dílem (ale fikce je tam použito opravdu jen maličko - bohužel) jsem se s vámi chtěla podělit alespoň o trošku dobré nálady, kterou jsme měly v průběhu pořizování fotodokumentace. Pokud se totiž pomalu stmívá, vy balancujete ve dvou na velmi vratkých schůdkách, jedna, ta větší, zaplétající, a druhá, ta menší za ní, pokoušející se ji neshodit a přesto se přes ni natáhnout a ulovit pár nerozmazaných záběrů prstů ve hřívě koně - který se navíc rozhodl, že už ho to nebaví a jde se pást - nejde to brát jinak než s humorem. Je ale myslím průzračně jasné, že ač se přitom dá (možná) pořídit fotodokumentace, rozhodně se přitom nenaučíte zaplétat. Tímto se tudíž omlouvám za místy ne zrovna profesionální dokumentaci a mám omluvu, proč opět budu shánět dobrovolníky. Snaha byla.

 

PS: Zajímá vás, který způsob jsem vyhodnotila jako nejlepší a nakonec zvolila k naučení? V sobotu jedu na závody a odvalil se mi obrovský kámen ze srdce, když Alena přislíbila, že by tentokrát mohla přijet a koně zaplést.... zaplétání zdar!

Připojené obrázky

Připojené články

20.01. 2011 05:00 Stříhání koní - jak na to
27.01. 2011 05:00 Stříhání koní: katalog střihů
14.04. 2011 07:00 Jak zaplést rozetky krok za krokem
28.04. 2011 05:00 Šiju, šiješ, šijeme bobánky v hřívě
26.05. 2011 05:00 Zkracování hřívy a úprava kštice
02.06. 2011 05:00 Bez ocasu není kůň
09.06. 2011 05:00 Úprava koní na výstavy

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. řetězka

    Ještěže tu Alču máš! :)

    10:52 - 16. 06. 2011

    Tenhle díl je nejlepší, a úplně nejlepší je fotodokumentace :)) Promiň, Sirril ;)

  • 2. nugetka

    seriál zaplétání

    17:16 - 16. 06. 2011

    Mě se seriál moc líbil, i s posledním dílem. Můj kůň je taktéž zaplétán, na každé závody. Jezdec razí teorii, že nezapletený kůň je stejný, jako špinavý kůň a ten prostě do parkuru nepatří. A tak si koně družně zaplétá sama, já stojím u hlavy, podávám gumičky, jistím hřebínek a kýbl s vodou, jednou nohou ještě podpírám židli, na které balancuje zaplétač. Dlužno říct, zaplétáme navečer před závody. A kupodivu občas na závodech býváme jediní, kdo má vůbec zapleteno.......mě se to líbí, ale sama zaplétat:o) no, jednou to třeba zkusím, když nebude jiná pomoc:o)

  • 3. prauska

    supr seriál a tento díl extra :-)

    15:38 - 28. 06. 2011

    Kati, tak jsem se skvěle zasmála a při úvaze, že nechám zaplétání na přítele mě omyl studený pot (nějak si nedovedu představit jak mu vysvětluju co má s tou hřívou udělat, natož donutit ho přiblížit se na víc jak metr :-) no šla bych do kolen) a proto jsem si pořídila bezhřívé plemeno (těch pár chlupů tomu svému achalímu miláčkovi jen vytrhnu nebo ostřihnu a je to :-)). Jinak jsme vždycky kamarádce zaplétala, pak to byly dvě kamarádky, následně celá maštal...Za dobrotu na žebrotu :-) Přeji Alče hdně zdaru při zaplétání :-)))

  • 4. Katka K.

    2 Míša

    20:39 - 28. 06. 2011

    Reaguje na 3.

    Děkuji.:-)
    Nedostatečně dotažená habituace (přítele)... ale při troše trpělivosti a důslednosti to časem projezdíš.:-) Jo, taky jsem uvažovala o nějakém drezurním achalovi.:)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: