O sedu

1. 02. 2016 10:00

Obrázky: 6

Autor: Katka Lipinská Foto: Katka Lipinská Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 14772 Počet komentářů: 20 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Návraty do sedla po zimní pauze zapříčiněné leností i zamrzlou jízdárnou bolí. Těžko říct, jestli víc člověka nebo koně, neuvolněné tělo neposlouchá oba. Recept, který mi vždycky alespoň částečně zabere, když to opravdu nejde, je přestat řešit koně a vrátit se k sobě. Přesněji řečeno ke svému sedu. Pokud totiž všechno funguje, jezdce nic nenutí na sobě pracovat. Nechá se svést tím, že si s koněm rozumí a má dobrý pocit. Jenomže časem, pokud bude lenivět, tak mu rozumět přestane. Podělím se s vámi o několik myšlenek, které se mi vybavily při prvních letošních drezurních „tělolámáních“.

Krásný nebo funkční sed

To, že sedíte na koni hezky, je sice výborný základ, ale pro dobré ježdění to nestačí. Můžete tak předvést dobře připraveného koně, ale neporadíte si v případě jakéhokoli zádrhele. Elegantně vypadáte ve chvíli, kdy dokážete spodní část těla uvolnit, spustit co nejníže do koně a ladně plynout s jeho pohybem. Současně musíte mít horní část těla narovnanou a zpevněnou, abyste se nebortili a nevláli. To samo o sobě není vůbec lehké. Většina z nás má tendenci dělat to přesně naopak, spodek zpevnit, horní část uvolnit. To není ani estetické, ani účinné. Při dobrém a důsledném vedení (a především dostatečně dlouhé době začátečníka na lonži) se člověk naučí elegantně sedět.

To je skvělé, ale bohužel časem zjistíme to, co jsem psala výše, totiž že to nestačí. Funkčnímu sedu se člověk bude učit ještě mnohem déle a obtížněji. Funkční sed znamená, že jím dokážeme dobře působit na koně bez rušení a nutnosti „štelovat ho rukama", že dokážeme sedem dávat pobídky a zádrže (a v neposlední řadě koně ohýbat). Vše spočívá v koordinaci rychlého zpevnění zad a hýždí, v případě potřeby zároveň stisknutí holení. A to vůbec nemluvím o horní části těla a ovládání svých rukou - ať už chceme dát citlivou zádrž, nebo naopak ponechat přilnutí nezměněné, ruce musejí být nezávislé. Pokud tedy vidíte na koni někoho, kdo sedí „jako panenka", mrkněte na koně pod ním. Ten vám řekne, jestli je sed jen elegantní, nebo i funkční.

vbed

Obrázek výše: Jezdkyně sedí korektně, hezky a klisnu neruší, nicméně její sed je v tuto chvíli pasivní. Klisna je uvolněná,ale v delším rámci a s méně aktivní zádí.

hb

Obrázek výše: V tuto chvíli sed není tak uvolněný ani hezký jako na obrázku výše, jezdkyně se snaží sedem přimět klisnu k lepší aktivaci zádi. Klisna je "kratší" a vzpřímenější než na fotografii výše.

Postřeh z praxe: Co nevyřeší zadek (bedra a holeně, ...), ruka nezachrání.

A ještě jeden postřeh: Funkčnímu sedu opravdu nepomáhá „pumpování" horní částí těla ani klouzání v sedle zezadu dopředu, i když to tak často vypadá.

Načasování uvolnění

Další pastí, do které se chytíte ve chvíli, kdy se učíte funkčnímu sedu, je opětovný návrat ztuhlosti. Jsou v zásadě dva typy lidí (ne, nemyslím teď řešiče a jezdiče :-)). Většina z nás (zvlášť těch dříve narozených, ke kterým se také počítám :-)) je víceméně tuhá. Pravidelným a dobrým ježděním se nějakým způsobem uvolníme. Když se pak chceme od uvolněného a elegantního sedu (který je pro nás dost náročný) dostat k sedu funkčnímu, svou schopnost zpevnit bedra a hýždě jako když najdeme. Co nám ale dělá potíže, je rychlé opětovné uvolnění po této pomůcce sedem.

Druhá skupina jsou lidé přirozeně velmi pružní, kterým nedělá žádný problém se rychle naučit jít s pohybem koně. Sem patří také mnoho příslušnic mladší generace, které měly to štěstí, že se mohly učit jezdit odmala a na koňském hřbetě vyrostly. Jich se vlastně týká odstavec výše - jejich Achillovou patou je schopnost rychle se zpevnit a dát účinnou sedovou pomůcku. Není co závidět, znám případy jezdkyň, které sice celý život na koni sedí krásně a uvolněně, ale nikdy se nenaučily opravdu jezdit, stále se jen vozí. Jejich velkou výhodou je, že na rozdíl od ztuhlého jezdce ony koním nevadí.

vs

Obrázek výše: Pro přirozeně ztuhlého člověka je problém rychlé uvolnění po pomůcce sedem

vw

Obrázek výše: Přirozeně pružný člověk se naopak musí soustředit na umění správně se zpevnit a zapůsobit sedem

Postřeh z praxe: uvědomte si, do které skupiny patříte (nebo se zeptejte svého trenéra) a podle toho se víc zaměřte buďto na trénink zpevnění, nebo uvolnění sedu. Posunete se dál, pouze pokud budete pilovat to, co vám nejde, ne to, v čem jste dobří.

Kam patří holeně?

Proč vlastně je třeba, aby byly holeně přiložené a zároveň volně spuštěné dolů? Proč nemůžou být prostě od koně a přiložené jen v případě potřeby? Je to proto, abychom mohli lépe rozlišovat intenzitu pomůcek. Holeně nepůsobí pouze jako tlak-netlak, ale v celé škále jemnějších nebo silnějších pomůcek. Mimoto s přiloženými holeněmi také můžeme zareagovat rychleji. A navíc, kůň, který není zvyklý na přiložené holeně (spousta jezdců je správně nepoužívá), potom na přiložení holeně reaguje ztuhnutím nebo nečistotou chodu. Volně spuštěná holeň je navíc nezbytná pro pevný a hluboký sed. S vytaženými patami a koleny pevně a hluboko sedět nemůžete, ovšem bez uvolněné celé nohy (od kyčle) se vytažené paty nezbavíte.

Je zvláštní, jak snadno jezdci podléhají sebeklamům. Ze země vidíte, že jsou v sedle zkroucení do rohlíku, ale stejně se s vámi hádají, že sedí perfektně rovně. S holeněmi je to stejné. Taky jsem se takhle jednou hádala se svou trenérkou, že mám holeně tam, kde mají být, zatímco ona mě přesvědčovala, že mi „strašně lítají". Když viděla, že slovně mě nepřesvědčí, vzala lepidlo na sedlo (mnoho drezurních jezdců tuhle pomůcku využívá) a vršek jezdecké boty mi přilepila k bočnici. Vydrželo mi to několik kruhů, než jsem boty odtrhla a procitnutí to bylo velmi citelné.

Nuno Oliveira dává stručný a jednoduchý návod, kde mají holeně být a jak toho docílit: „Obejměte koně volným přiložením lýtek, jako byste seděli na sudu a chtěli zaujmout rozkročení." Ovšem pokud nemáte dobře povolené kyčle a vazy v tříslech, nebudete schopni vypružit pohyb koně a nohu nechat volně spuštěnou (zvlášť pokud má váš kůň tuhý hřbet a/nebo trochu drezurní pohyb).

vs

Postřeh z praxe: Volně spuštěnou nohu a zuřivé pobízení tlačivého koně spolu prostě nesladíte (viz obrázek výše). Nesnažte se v takovém koni sedět a raději nejprve řešte, aby šel dopředu.

Ruce raději uvolněné než klidné

Ztuhlá, zatnutá nebo na sebe tahající ruka je pro koně jednou z nejnepříjemnějších věcí pro koně. Spousta trenérů proto neustále „cepuje" své svěřence, aby ruce uvolnili. Bohužel to není tak snadné, protože bez uvolněného sedu neuvolníte ani ruku. Prvním krokem je vůbec si uvědomit, které svaly máme uvolněné a které zaťaté. Pokud má člověk totiž svaly zaťaté delší dobu, přestane si to uvědomovat a bere to jako přirozený (a správný) stav. Pouze při tomto uvědomění je totiž můžeme vědomě uvolnit.

Rukou se při ježdění nemyslí jen prsty a dlaň. Co je platné, že tuto část máme perfektně uvolněnou, když celý zbytek paže od ramene je ztuhlý. Otevřené prsty to opravdu nezachrání, i když někteří jezdci si to zjevně myslí. Potíž bývá už v zápěstí. Když zakážete jezdci tahat ruce na sebe a do klína a on přesto bude mít potřebu koně otěžemi kočírovat, velmi rychle začne kroutit zápěstí a dělat „hrabičky". Nebo ze samé snahy mít ruce klidné a na jednom místě začne křečovitě zatínat svaly paže, což může přejít až k ramenům. Než ruce někam násilně uvazovat, je užitečnější spíš učit uvědomit si napětí svých svalů a pracovat na nezávislosti ruky na sedu (především cvičením na lonži). Výborným cvikem je také protřepání, ale opět nesmíte zůstat jen u dlaní.

fvs

Obrázek výše: "Hrabičky" - zlozvyk jezdkyně, který se projevil při leknutí klisny

Postřeh z praxe: Pokud jste zatnutí a nedaří se vám uvolnit, začněte od hlavy, přesněji řečeno svaly obličeje. Soustřeďte se na své mimické svaly a vědomě je povolujte. Možná budete překvapeni. Kombinujte to s hlubokým a klidným dýcháním.

Šedivá je teorie...

Jak jsem psala hned na začátku, krásný sed je výborným začátkem, ale nevystačíme s ním. A budeme-li svou práci s koněm podřizovat jen tomu, abychom v každém okamžiku vypadali bezchybně, nikam se nedostaneme. Vždycky to zkrátka nejde. Někdy je to kvůli nám, prostě nám to nejde, ale to není důvodem k tomu, abychom se o to přestali snažit. Někdy je to i kvůli koni - všichni víme, že na mladém koni nemůžeme sedět v hlubokém vzpřímeném sedu. Remonta, která teprve hledá svou rovnováhu, nebo tupý kůň válící se v ruce nás určitě celou dobu nenechají sedět uvolněně. Stejně tak potřebujeme v průběhu práce s koněm měnit pozici a napětí svých rukou a nohou podle potřeby. Hodnotit tedy kvality jezdce jen podle toho, jak sedí v jednom krátkém okamžiku (třeba v momentu stisknutí spouště fotoaparátu) je velmi ošidné.

Nicméně i přesto, že na koni musíme být flexibilní, jsou věci, které bychom si měli hlídat:

  • Můžeme zatnout svaly rukou, nohou, nebo zad ve chvíli, kdy dáváme pomůcku, ale tato zádrž musí být vždycky krátká.
  • Můžeme použít silnější zádrž rukou, pokud je to nezbytné, ale ve výsledku vždy musí sed a holeň působit víc než ruka.
  • Můžeme (a měli bychom) používat pomůcky rukou bez holení a holeně bez rukou, ale nikdy bychom neměli zapomenout na sed. Pobídka holení bez sedu je kopání a zádrž bez sedu není zádrž, ale tahání.

Závěr už si jen vypůjčím od výše zmíněného klasika: Tajemství celého jezdectví je v tom, dělat málo, ale dělat to správně. Čím víc toho v sedle děláte, tím méně se toho podaří.

Připojené obrázky

Připojené články

24.03. 2014 09:00 Pár poznámek k pomůckám
09.06. 2014 10:00 Ohnutý kůň... nebo ne?
23.03. 2015 05:00 Problémoví koně a naše očekávání
20.04. 2015 11:00 Vývoj sedu jezdce
22.06. 2015 05:00 Problémy s přilnutím
05.10. 2015 11:00 O problémech a blbém ježdění
02.11. 2015 05:00 Jste řešič, nebo jezdič?

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. marketa

    hýždě

    12:09 - 01. 02. 2016

    Díky za hezký článek!
    Jen je jedna věc, která podle mě potřebuje upřesnění – velké hýžďové svaly (gluteus maximus) se k působení sedem naopak používat nesmí. Hýždě musí být pořád uvolněná, jako polštář. Hodně koní proti zatnutým hýždím uhybá, takže jezdec jen docílí toho, že kůň prohne záda od sedu pryč. Pro sedové pomůcky je lepší používat hluboké stabilizační svaly (svaly pánevního dna a abdominální svaly), které dokážou ovlivnit (a kntrolovat) pohyb a pozici pánve. Taky ve chvíli, kdy člověk zatne velké hýžďové svaly, tak se nevyhne mírnému ztuhnutí kyčelních kloubů a omezení jejich pohyblivosti.

  • 2. Filip Tesař

    Podnětný zamyšlení,

    14:41 - 01. 02. 2016

    jako je to ale u Katky obvyklý.

    Přisadím si s indiánama - jeden autor z přelomu 19. a 20. století je chválil (i když už znal indiánský ježdění vlastně jen zprostředkovaně, z obrázků) za sed "bez třetí nohy," myslel tím, že se držej jen nohama a ruce jim nesloužej jako třetí opora.

    A ještě přidám, že podle mýho je dobrý cvičení na to bleskový zpevnění a opětovný povolení je cvičt si v terénu rukama prostný (upažení, předpažení, zapažení, vzpažení aj.), a to nejlíp se zavřenýma očima. Pochopitelně musí koně někdo vést nebo mít na lonži. Co si o tom myslíte?

  • 3. Katka K.

    Re:

    16:03 - 01. 02. 2016

    Díky a rádo se stalo.
    Markéto, já bych to až tak kategoricky neviděla. Máš rozhodně pravdu, že základ jsou hluboké stabilizační svaly (se kterými právě pružní lidé mívají problémy) a pozice pánve a samozřejmě i s tím, pokud má jezdec zaťaté hýždě (především delší dobu), kůň bude mít tendenci uhnout a jít hřbetem dolů. Ale to bude mít každý mladý nebo málo zkušený kůň při zasednutí. Až postupně začne chápat, že jde o pomůcku a pokud je dávaná citlivě, zvykne si na ni a naučí se, jak správně reagovat. Koneckonců stejně tak je některým ciltivým koním nepříjemný stisk holení, o působení udidla nemluvě. Za důležitější považuji srozumitelnost a také to, aby to skutečně byla jen kratinká pomůcka, tedy aby následovalo právě to rychlé opětovné uvolnění. Myslím si, že pokud kůň na pomůcku sedem uhýbá, není to (s výjimkou koní přecitlivělých nebo koní s extrémně slabým hřbetem) proto, že použiješ velký hýžďový sval. Ovšem poměr velikostí jezdce a koně a síla hřbetu koně je také dost zásadní, jak jsem zjistila z ježdění poníka s měkčím hřbetem.

    Filipe děkuji, cvičení na lonži je na zpevnění samozřejmě výborné, ono hodně pomáhá i cvičit svaly jádra ze země, protože to, co se naučíš na zemi, pak na koni jako když najdeš.

  • 4. marketa

    sedové pomůcky

    18:03 - 01. 02. 2016

    Díky Katko za odpověď, on je možná rozdíl v tom, jak každá chápeme sedové pomůcky a to je na dlouhou debatu ideálně s možností to prakticky předvést a cítit. Bez toho asi nemá smysl se pouštět do teoretizování :) Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že koně nechci "zasednout", ale už od remonty ho naučit, aby mě "vzal na záda" a toleroval můj sed (dal mi to najevo tím, že před mým sedem neuhne). Takže se ideálně nikdy nestane, že by se od mého sedu prohnul pryč. Nicméně i když je to velmi těžké a neříkám že se to vždy daří, tohle by měla být intence. Pokud se sed pohybuje s koněm (kůň mě nese a sedací kosti sedí na místě a nepohybují se po sedle, pohybují se pouze s pohybem koně), pak často stačí tenthle pohyb zastavit (vnitřními stabilizačními svaly) a sedová pomůcka je na světě. Stejně tak naopak – když cválám v přední části zhoupnutí sedu (jak s ním pohybuje kůň) mírně přidám (opět abdominálními svaly) a tím zvýrazním cvalový skok. Je to jako když se snažím rozhoupat houpačku – v mrtvém bodě ji popostrčím dopředu a rozhoupu ji víc. Není v tom použita žádná ztuhlost ani zatínání velkých povrchových svalů. Tak sedové pomůcky aspoň chápu já (principielně). Ale možná se mýlím :) jsou to velmi delikátní pocity a neměly by koně vyvést z rovnováhy. A cviků k uddělení rukou není nikdy dost, jak píše Filip Tesař :)

  • 5. Katka K.

    Re

    11:41 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 4.

    Nejsme v rozporu, nemám co dodat k remontě, ani k tomu, jak by to ideálně mělo být u koně, který je maximálně citlivý a ve výborné rovnováze. :-) V podstatě jsi perfektně popsala ideál, jak by to mělo být.

    Pokud ale kůň na jemnou pomůcku nereaguje z důvodu, že je buď málo citlivý (nebo máš třeba málo prostupné sedlo), nebo chce příliš jít dopředu či na předek, nezbyde, než sed použít silněji a pak se bez hýžďového svalu neobejdeš, se obávám. A protože takových koní je přibližně 95% a protože tento článek byl o jezdci a jeho sedu a nikoli o výcviku a zcitlivování koní, vycházím z reality. Ale docela by se mi líbilo, kdybys chtěla navázat a sedovou pomůcku rozebrat ve článku, protože to popisuješ oravdu hezky.

  • 6. marketa

    sedové pomůcky

    13:15 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 5.

    Ani jsem nemyslela, že bysme byly v rozporu, jen mi připadalo důležitý to zmínit, protože i když koně ani jezdci nejsou dokonalí (téměř nikdy) a život není nikdy ideální, tak mi připadá důležité se neustále vztahovat k ideálu a snažit se o něj a pak řešit příčínu toho, proč to nejde, než rovnou dělat kompromis. A děkuju za důvěru s článkem :) já bych spíš možná něco přeložila, naž sama psala. Myslím, že existuje spousta zkušenějších a povolanějších expertů než jsem já...

  • 7. lenticer

    Já bych se toho nebála

    13:52 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 6.

    I já bych byla pro článek. Sed je základem všeho a přitom to není jen "sezení" na koni, ale velmi propracovaná souhra a působení svalů, která se velmi těžko popisuje a ještě hůř provádí.
    Mně při jakémkoliv pokusu o pohyb pánve zároveň ztuhnou "ševcovské" svaly (4-hlavý sval stehenní-na přední straně) a koně si tím pořád brzdím.
    Pořád hledám návody jak správně sedět, co a kde cítit, jak cvičit aby svaly povolily, ale zatím to nefunguje.
    Třeba mi to vysvětlíte líp než kdokoliv jiný

  • 8. marketa

    sed

    14:06 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 7.

    Obávám se, že Váš problém teorie nevyřeší. Je potřeba aby Vám pomohl při ježdění na místě učitel, který ví, co máte cítit a je schopen na koni poznat kde to drhne. Aby poznal co napravit a hlavně Vám pomohl identifikovat co cítit máte a co pro to udělat. Ono je to totiž všechno propojené (hlava, krk, trup, paže, lopatky, ramenní klouby, pánev, kyčle a pozice celé nohy) a sebelepší jezdec se sám nevidí a jsou chvíle, kdy si sám neporadí. Bohužel tohle je jedna z nich. Ztínání velkých svalů je často kompenzace problému jinde.

  • 9. lenticer

    Kompenzace problému jinde

    14:56 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 8.

    Ano, s trenérkou to řešíme od začátku.
    Jinak jste velmi správně podotkla, že se jedná o problém jinde, který tím tělo kompenzuje.
    Mám problém v bedrokyčelní oblasti a slabé břišní i hluboké stabilizační svaly. Cvičím denně rehabilitační cviky, stav se lepší, ale jde to pomalu a tělo navyklé nesprávným pohybovým stereotypům rádo sklouzává zpátky do zafixované špatné polohy.

  • 10. žofré

    anatomický podotek

    14:59 - 02. 02. 2016

    Čtyřhlavý sval stehenní /quadriceps femoris/ nemá se ševci nic, "ševcovský" sval jinde přezdívaný "krejčovský" je m. sartorius /dlouhý úzký sval rovnež na stehně/.

  • 11. marketa

    kompenzace

    15:11 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 9.

    Pak Vám přeju, ať to brzy vyřešíte. Jeden tip – vždy je dobré a poučné se vrátit do korektního lehkého sedu, kde si člověk připomene jak balancovat v těžišti s koněm (v pohybu). Pomůže to i pracovním sedům (kdy sedíte v sedle). V obou případech byste totiž měla balancovat. V lehkém (skokovém) sedu je ale mnohem citelnější, když z rovnováhy vypadnete. Právě proto, že se nemůžete chytit velkými svaly, ale prostě \"padnete\" dopředu nebo dozadu. Často je taky příčina \"chytání se nohama\" v příliš dlouhých třmenech. Délka třmenů se totiž odvozuje od toho, jak hluboký je Váš sed a mnoho jezdců (i trenérů) má pocit, že když jezdí drezuru (nebo prostě neskáče), tak musí mít dlouhé třmeny. Není tomu tak. Třmen Vám má jen pomoci mít přiloženou holeň a uvolněný sed. Přeji hodně štěstí a gratuluju, že na sobě pracujete i mimo koně, to je skvělé :)

  • 12. Katka K.

    Pohyb pánve

    19:52 - 02. 02. 2016

    Reaguje na 7.

    "Mně při jakémkoliv pokusu o pohyb pánve zároveň ztuhnou "ševcovské" svaly (4-hlavý sval stehenní-na přední straně) a koně si tím pořád brzdím."

    Pohyb pánve se dá skvěle natrénovat nasucho bez koně před zrcadlem. Nejlépe s učitelem břišního tance, který zkontroluje, že hýbete jen těmi správnými partiemi a nekompenzujete to jinde, přesně jak píše Markéta. Strávila jsem skoro rok pravidelného trénování s moc šikovnou břišní tanečnicí a cviky, které mě naučila, využívám doteď (teď už se ale zvládnu kontrolovat sama před zrcadlem).

  • 13. lenticer

    břišní tanec

    07:18 - 03. 02. 2016

    Reaguje na 12.

    Jistě zajímavý nápad. Mně to "na sucho" jde vyborne (protoze stojim celými chodidly na rovné pevné zemi a nemusim mit patu dolů jako ve tŕmenech). Cvičím i kroužení s obručí v pase abych držela vzpřímenou horní část těla a spodek uvolnila, ale není to tak úplně ono. Napadlo mě teď vylepšení: kroužit obručí ve stoje na bosu.

  • 14. marketa

    balancování v pohybu

    11:34 - 03. 02. 2016

    Cvičení "na sucho" je moc dobré pro posílení svalů a zlepšení koordinace, ale nalezení rovnováhy a těžiště v pohybu je potřeba dělat na koni v pohybu. Ono totiž vaše zatínání stehen může mít hodně příčin, nejen ztuhlou pánev. Může to být například tím, že jste "za pohybem" a Vaše ramena zůstávají pozadu a proto se musíte chytat nohama... tohle právě vyřeší balancování v lehkém sedu, kdy víte přesně, kde trup má být, protože jinak padáte a rozhodně to poznáte (když sedíte v sedle rozdíl není tak velký a stačí se mírně přichytit a necítíte ztrátu rovnováhy tolik). Skvělý cvik pro udržení rovnováhy je taky střídavě počítané vysedání a sezení v sedle.

  • 15. lenticer

    balancování v pohybu

    12:12 - 03. 02. 2016

    Reaguje na 14.

    Ano, ano. Lehký sed moc dlouho neudržím a končím na zadku v sedle :-(

  • 16. marketa

    balanc

    13:06 - 03. 02. 2016

    Reaguje na 15.

    Pak nezapoměňte, že pokud máte nohy (holeně) příliš vepředu, nedovolí Vám dát ramena dost dopředu. Lidské tělo je spojené a pokud vylítnout nohy dopředu, trup jde nevyhnutelně dozadu a naopak – lýtka jdou dozadu, ramena dopředu a pak naopak ležíte koni na plecích... Když to přeženeme. Ale platí to i v malých mírách. Udivilo mě, že se to s Vaší trenérkou snažíte odstranit "od začátku" (což nevím jak je dlouho, ale zní to jako dlouho :)) protože pochopení principu většinou trvá cca 2 až 4 lekce a pak je schopen to jezdec korigovat sám za pomoci různých cviků na koni. Úplné odstranění je dlouhodobější, ale jde o to, abyste porozuměla (a hlavně pocítila) co se děje...

  • 17. Katka K.

    Pata

    13:10 - 03. 02. 2016

    Reaguje na 13.

    Ve drezurním sedle s volně spuštěnou nohou patu neprošlapávejte, v tu chvíli byste nemohla mít uvolněnou a spuštěnou nohu. Chodidlo vodorovně je úplně v pořádku a rozhodně bych se při účení působení sedem na třmeny vykašlala a jezdila pokud možno bez nich. při jízdě bez třmenů ta noha časem spadne dolů sama. Když se mrknete na tu fotku, kde se moje dítě učí pobídnout sedem, vidíte, že jí ta pata taky pěkně vyjela, stává se to zpočátku všem. Pokud se mocí mermo soustředíte na patu dole, těžko tu pomůcku dáte. A pokud patu taháte moc, dá se trénovat ze země tak, že budete stát špičkama na schodu s patou spuštěnou níž. Je to fuška. No a pak se dá také trénovat na gymnastickém balónu, abyste nestála chodidly na zemi.
    Nicméně Markéta má samozřejmě pravdu, že to je dobré pro posílení a zlepšení koordinace (měla jsem pocit, že nevíte, co vlastně vůbec dělat), ale bez trénování na koni v pohybu se to nenaučíte.

  • 18. pinewood

    O sedu

    20:01 - 03. 02. 2016

    1. Nikdy nezatínat bedra! (N. Oliveira).
    2. Uzavřený versus otevřený sed: B. Branderup: Academic Art of Riding
    3. Holeň má být tak vzadu, oby (ze sedla) přez jezdcovo koleno nebyla vidět špička jeho boty (Ch. de Kunffy)
    4. Holeně u/od koně? viz YouTube: Bent Braderup (barokní sed versus E. von Neindorff)
    :-)

  • 19. pinewood

    Ruka

    20:02 - 03. 02. 2016

    Ruka až po loket (včetně) patří k sedu: loket spočívá (volně ale přeci) na kyčli jezdce (a ruka se tak pohybuje spolu se sedem): Ch. de Kunffy

  • 20. Sovicka

    sed

    09:12 - 05. 02. 2016

    Reaguje na 4.

    Já tedy pmůcku sedem chápu dost podobně, také se při ní snažím působit břišními svaly. Třeba při shromáždění sedím hodně vzpřímená a k tomu zpevním břišní svaly. Docela mně tedy trvalo, než jsem na to došla, ale funguje to:-) Můj kůň teda nemá obecně rád pokud ho sedem nějak ruším, reaguje ztuhnutím. Myslím, že zadek člověk lehce třeba za pokud, když se posune holeň dozadu při stranové práci a podobně, tak se tomu nevyhne:-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: