O rytmu poprvé - kde se rodí a umírá rytmus?

17. 09. 2018 06:00

Obrázky: 9

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 3503 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

S termínem "rytmus" se setkáváme ve starší hipologické literatuře plošně, například v zásadním klasickém spise Reitvorschift H. Dv.12 (revidovaná verze z let 1912 a 1926) je rytmus zmiňován již v úvodních kapitolách: "Jedním z prvních úkolů jezdce je uspořádat rytmus pohybu." I tento spis se ale dále zmiňuje jak o rytmu, tak i o taktu, a proto možná nebude od věci povytáhnout tyto dva termíny jezdecké teorie na světlo boží. :)

Na rozdíl od taktu je termín rytmus v české hipologii nezdravě zanedbávaný. Skoro se na něj zapomnělo, v odborné literatuře si o něm mnoho nepřečteme, v ústech cvičitelů je ho k nalezení jako šafránu. A to je poněkud nešťastné zjištění a vcelku smutná realita. Často je termín rytmus nahrazován nebo zakrýván termínem takt, ale přestože se jedná o termíny jazykově blízké, dokonalá synonyma to jak v širém světě, tak i v práci s koňmi přece jen nejsou.

Ve Wikipedii se dočteme, že takt může být synonymum pro rytmus. Tyto dva výrazy se ale ne zcela přesně překrývají. Každý, kdo má cit pro jazyk, tento rozdíl jasně vnímá i cítí.

Slovo takt má poněkud jiné postavení, jestliže ho používáme v souvislosti s hudbou, lingvistikou, technikou nebo ekonomií. V dopravě bude takt znamenat "pravidelný odstup mezi jednotlivými spoji", v hudbě je to "časová jednotka složená z určitého počtu lehkých a těžkých dob stejné časové délky", v lingvistice "úsek lidské řeči s přízvukovými vrcholy", v technice pak "jeden zdvih pístu", v ekonomii "časový interval". Takt je tedy obecně vnímán jako úsek.

Rytmus je spíše periodický děj nebo proces společenské povahy. Encyklopedie nám říká, že: "Rytmus je průběžné uspořádání členitých útvarů, jež má pravidelným návratem podstatných rysů vyvolávat a ukájet potřebu, dát se do pohybu spolu s ním."

Jistě, definice je to poněkud kostrbatá, v mnoha ohledech snad až vzletná, ale pokud se zamyslíme, jistě porozumíme. Rytmus a jeho "nakažlivost a přitažlivost" je nám všem nesmírně blízký, je součástí našeho archaického já, naší kulturní historie i prehistorie, je součástí života i jeho koloběhu, hudby i architektury, mýtů i rituálů, dne i noci. Je součástí našich genů i genů našich koní. Touha pohybovat se rytmicky a snaha následovat rytmus je nám všem vrozená.

Proč mluvit o rytmu

Rytmus můžeme nejen měřit a sledovat za pomoci metronomu, ale i cítit. Vidíme-li koně, který se pohybuje v rytmu, vidíme zhmotněnou harmonii, absolutní uvolnění, klid a eleganci. Vidíme "nádheru", kterou podvědomě chceme vlastnit, chceme mít, chceme být v ní a s ní. A proto je termín rytmus pro nás tak důležitý. Je to ve své podstatě ten první i jediný cíl, ke kterému ve výcviku koně směřujeme, nebo bychom alespoň směřovat měli.

Rytmicky se pohybující kůň je nejen dokonalý, ale je také zcela uvolněný, spokojený a hrdý. "Pyšně si vykračující kůň" totiž není jen literární nadsázka, jazyková hříčka, je to realita. Ten, kdo se pohybuje v rytmu, dokonale ovládá své tělo i mysl, hluboko uvnitř své biologické podstaty si uvědomuje a ví, že je dokonalý, že vzbuzuje pozornost a zájem, a to se odráží nejen v jeho pohybovém výrazu, ale i v jeho duši.

Máme-li tedy na konci výcvikové cesty rytmicky se pohybujícího koně, stojíme na Mount Everestu, ne na Řípu, jsme na skutečném i pomyslném vrcholu jezdectví.

Kde a jak se rodí rytmus

Mohli bychom si myslet, že rytmus k nám v průběhu výcviku přijde, že je to výsledek fyzického zdokonalování koně, budování jeho svalů, zlepšování jeho koordinace pohybu. Ale již v úvodu jsme jistě všichni pochopili, že tak jednoduché to nejspíše nebude. Výcvik koně je totiž uzavřená nádoba, ve které má svůj význam každá jednotlivá kapka, kterou jsme do ní nalili. Není důležitější kapka desátá než ta první. Je to dokonce ještě složitější. Musíme totiž zachovávat vesmírný řád. Logicky nelze nalít do nádoby desátou kapku dříve, než nalijeme tu první. Nádobu je nutné plnit kapku za kapkou. Beze zbytku tedy platí systém první, druhá, třetí... je to metronom, který měří náš úspěch při výcviku! A rytmus je v tomto systému ta kapka první, kapka zásadní.

Rytmus budujeme od první lekce

Pokud má mít kůň rytmus, musí ho mít i jezdec. Dobří jezdci musí mít rytmus, aby ho mohli předat (či vrátit) svým koním. Rytmem dýchání vše začíná, schopností rytmicky koordinovat své vlastní tělo to celé končí. Za vším musíme hledat rytmus a také ho vždy musíme najít. Musíme mít v sobě metronom, který nás povede.

Jestliže se totiž něco pokazí, pokazí se to obvykle až překvapivě zásadním způsobem. Nefunguje to tak, že "chybami se kůň učí", funguje to tak, že chybami se kůň nenávratně ničí. Vždy je snazší kráčet krok za krokem lehce, korektně a s důvěrou, než složitě hledat a obnovovat ztracený a poničený rytmus, kvalitu mechaniky pohybu. Jestliže totiž tento základ rozbijeme, dost možná ho už dohromady ani nedáme.

Už při našem prvním kontaktu se syrovým, zeleným koněm, se musíme pokusit získat jeho zájem a důvěru tak, že s ním budeme pracovat v rytmu. Ať již koně vyvádíme z výběhu, čistíme ho či lonžujeme, vždy se musíme soustředit na rytmus svého dýchání a rytmus svého vlastního těla. Rytmus je totiž nakažlivý. Pokud chceme, aby se kůň cítil v naší přítomnosti dobře, musí najít náš rytmus, musí vědět, že to, co děláme dnes, souvisí s tím, co jsme dělali včera, předevčírem a dlouho před tímto dnem.

Právě rytmus, se kterým se okolo koně pohybujeme, rytmus, který promítneme do své každodenní práce, nás činí předvídatelnými, čitelnými a důvěryhodnými. Rytmus a z něj plynoucí psychické a fyzické uvolnění probouzí v koni ochotu nás sledovat a následovat, zajímat se o nás a cítit se v naší společnosti bezpečně.

Jestliže budeme každý den pracovat s koněm rytmicky (uvolněně a metodicky) nenarazíme na problém. Náš rytmus naučí koně chodit na vodítku, akceptovat sedlo, uzdu i jezdce. Jde jen a jen o rytmus. Rytmus vytváří klid, harmonii, uvolnění i naši čitelnost a předvídatelnost. I jedno jediné vzteklé švihnutí bičem "mimo rytmus", jeden jediný nervózní den, v němž nám arytmicky kolísá srdeční tep, je akt porušení "mírové úmluvy o neútočení, zpráva o končícím klidu zbraní". Ztratíme totiž rytmus a s ním jak harmonii, tak i důvěru.

První lekce v sedle = podepsání mírového paktu

Co bychom mohli v prvních dnech pokazit, co tak významného ztratit? Odpověď je jednoduchá. Příliš mnoho! Jestliže kůň zná rytmus a my postupujeme harmonicky a rytmicky krok za krokem, bude čerstvě obsednutý kůň "otevřený". Jestliže ale narazí, uzavře se a ztratí nejen důvěru, ale i uvolnění, které je pro jeho rytmický pohyb nezbytné. 

Celé by to mělo vypadat následovně. V určitém okamžiku získáme koně, o kterém víme, že se v důsledku naší každodenní rytmické práce stal důvěřivým. Zná uzdečku, podbřišník a sedlo, vše přijal a očekává další příval každodenního rytmu do svého života. Kůň je "zralý" a my se tedy můžeme nejen postavit vedle něj, ale i vyhoupnout se do jeho sedla. Jestliže vše postupovalo, jak má, kůň nebude překvapený, nervózní nebo vyděšený, bude jen zvědavě přihlížet, co přijde dál. To, že na něj nasedneme, bude vnímat jen jako přirozený důsledek běhu událostí. Bude vědět, že přišel další krok, další předvídatelný den. Nic moc se nemění, jen člověk bude "stát" jinde, než stál den před tímto dnem. Nic moc překvapivého, nic moc zajímavého.

V určitém okamžiku, v souladu se vše objímajícím rytmem, se kůň rozhodne, že pod námi udělá první krok. Citlivý jezdec by měl na tento okamžik počkat. Neměl by vyvíjet žádnou míru tlaku. Tlak by zničil rytmus, protože kůň by mu neporozuměl. Kůň by z našeho dýchání, z našeho vnitřního rytmu, měl vycítit volnost pohybu a tuto volnost by měl být schopen následovat, měl by pokračovat v "zavedeném, pečlivě nastaveném" rytmu. Úkolem jezdce je dovolit koni, aby se v této nově nastolené situaci mohl pohybovat. Měl by tedy pouze s "nadhledem" sledovat, co kůň dělá a udělá, měl by v koni vyvolat dojem, že je "svobodný" a nic se od něj neočekává.

Svoboda v tuto chvíli znamená, že kůň se může začít pohybovat, aniž by se setkal s jakýmkoliv odporem ze strany jezdce. Jezdec by tedy neměl měnit těžiště, vyvíjet tlak, působit otěží. Měl by nechat koně přirozeně se pohybovat, neměl by ho řídit, měl by si pouze zachovat svůj vlastní rytmus, uvolnění a být pasivní. V tuto chvíli musí zůstat "mimo" koně, měl by se pokusit být nad jeho rovnováhou a koně by měl pouze následovat. Nikdy by neměl svou hmotností, holení a ani otěží zasahovat do pohybu, který kůň v danou chvíli preferuje. Svoboda pohybu je velmi jednoduchý koncept, který by měl jezdec při výcviku koně vždy upřednostnit.

V úvodních lekcích tedy musíme nechat koně, aby svobodně objevil své možnosti. Neměli bychom ho žádným způsobem omezovat, protože již nyní můžeme zásadním způsobem poškodit jeho budoucí takt, rytmus, mechaniku pohybu.

Celá tato koncepce je velmi jednoduchá, přesto ale nemusí být snadné se jí řídit. Pokud pracujeme s koněm ze země, jsme obvykle ochotní nechat koni jeho přirozený rytmus. Jakmile se ale ocitneme na jeho zádech, situace se diametrálně mění.

Téměř vždy máme silnou tendenci začít přirozený pohyb koně omezovat a kontrolovat. Často nás k tomu nutí obavy anebo nedostatek zkušeností. V sedle rychle ztrácíme rytmus a s ním i uvolnění a staneme se tak pro koně neznámým, nebezpečným objektem. Následně i kůň ztratí rytmus a uvolnění. Co platilo včera, dnes neplatí??? Co bude, proboha, následovat zítra??? Uvolnění je pryč.

V momentě, kdy omezíme přirozený, dopředný pohyb koně tak, jak nám vyhovuje, tak, jak je nám příjemné, stane se toto naše omezení trvalým omezením koně.

V tuto chvíli bychom tedy nikdy neměli být "rodičem", které batoleti hlasitě opakuje: "Nedělej to! Nehýbej se, tak je to bezpečnější! Nech toho!" Je to stejné jako u dětí. Nejmenším dětem musíme dovolit pohybově "explodovat", hrát si a musíme je stále znovu chválit, motivovat a vybízet k poznávání svých možností. Až mnohem později můžeme začít děti vychovávat a striktně omezovat, seznámit je se světem pravidel a společensky platných kodexů, říci jim, co se smí a co se nesmí.

Jak dětem, tak i koním, můžeme "říkat", co mají dělat. Můžeme to ale říkat. až když děti a koně porozumí jazyku a pochopí, jak funguje tlak, s jakými nástroji pracujeme. U malých dětí a mladých koní to tedy neděláme, neomezujeme, netlačíme, nebyli bychom totiž pochopeni a dostali bychom se do zbytečného, nesmyslného a nepřínosného konfliktu.

I když nás počáteční exploze pohybu může zaskočit, neměli bychom ji řídit. Toto počáteční nadšení se totiž později přemění ve výkon, který metamorfuje koně ve sportovce, který se pohybuje uvolněně, rytmicky a s radostí.

Limitem by tedy obsednutému koni měly být jen jeho vlastní fyzické limity. Toho se ale mnoho jezdců bojí. V dobrém i ve zlém. Ne každý kůň je schopen se stát excelentním skokovým, drezúrním nebo reiningovým koněm, každý kůň by ale měl mít možnost se fyzicky rozvíjet až do okamžiku, kdy bude tak dobrý, jak jen dobrý být může. To jediné je úkolem jeho jezdce. Cvičitel nemá koně omezovat, ale má mu pomáhat kráčet po cestě k jeho osobnímu maximu dokonalosti.

Obsedání koní může mít mnoho podob, v závislosti na jejich temperamentu. Někteří koně jsou rození spáči a my musíme trpělivě čekat, než se "probudí", jiní mají všudypřítomnou radost ze života. Ti radostní a živí mohou s jezdcem přeskákat jízdárnu třemi cvalovými skoky a desetkrát si k tomu vyhodit. Úkolem jezdce ale je, aby mladému koni, tak jako malému batoleti, vše dovolil, a to proto, aby neztratil svůj rytmus a neomezil rytmus koně. Jezdec musí koni umožnit, aby se uvolnil, aby "pochopil" své nové možnosti a neztratil, společně s rytmem, to nejvýznamnější - nadšení.

Pokud máme opravdu temperamentního a radostného koně, můžeme regulovat rozsah jeho reakcí tím, že omezíme prostor jízdárny, v které pracujeme, o mnoho víc bychom toho ale dělat neměli. V těchto počátečních fázích musí tělo jezdce, jeho ruce a lokty, dokonale následovat pohyb koně a umožnit, aby kůň mohl nabídnout, co uzná za vhodné. Nikdy bychom neměli v této fázi zasahovat do dopředného pohybu mladého koně! Jednou právě tento pohyb budeme potřebovat.

Jakmile se kůň s jezdcem vyváží, bude schopen snáze a pohodlněji nést hmotnost jezdce, začne znovu nalézat svůj přirozený rytmus, začne se uklidňovat. Následně obvykle sám začne dávat hlavu a krk více dopředu a dolů a to společně s celkovým uvolněním.

Jezdec musí vyčkat až na tuto chvíli a teprve pak může koni nabídnout první "vážný" kontakt. Tento kontakt ale musí opravdu pouze nabídnout, nesmí do koně zasahovat a ani ho tímto kontaktem "škrtit" či omezovat. Tímto způsobem začínáme koně učit, aby se on sám pokusil "zajímavý" kontakt s rukou najít. Samozřejmě ale za předpokladu, že ruka jezdce je rytmická a uvolněná.

V této fázi výcviku pokládáme základní stavební kámen. Nesmíme od koně požadovat "zázraky", nesmíme nic moc chtít, nesmíme nikam pospíchat. Tím, že koni umožníme "volnost pohybu", dovolíme mu aktivní pohyb kupředu, nabídneme mu prostor, v němž může najít rytmus, který vlivem naší hmotnosti v sedle ztratil.

Náš rytmus a rytmus koně se o něco později znovu setkají a propojí, vytvoří jednotu, rytmickou vlnu, která zažehne impulz, bez něhož nelze ve výcviku postupovat dál.

Pokud nebudeme tuto skutečnost akceptovat, budeme vždy mířit více či méně mimo terč. Kůň není pokusný králík. Nemůžeme bezhlavě vypálit sto ran, aniž bychom zasáhli cíl. Musíme být přesní. Nejen, že náš cíl není "nesmrtelný", ale nemáme ani tolik munice, kolik si myslíme, že máme. Každá, tedy i ta první lekce, je mimořádně důležitá.

Připojené obrázky

Připojené články

14.03. 2016 05:00 Hodit se do pohody... rytmem

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Fifonzo

    !! :) !!!

    11:20 - 17. 09. 2018

    Máte neuveritelne články! Konečne mam pocit ,ze o koních se konečne přemýšlí a píše mozkem .
    Vaše náměty jsou naprosto báječné a pro me je radost je číst :)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: