O ptačím zákoutí a třech bláznech a o rehkovi s rezavým ocáskem

13. 07. 2016 08:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 23:50

Obrázky: 7

Autor: Helena Smutná Foto: archiv autorky Rubrika: Ptactvo Počet přečtení: 5046 Počet komentářů: 11 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Známe to. Jinak se na závodech fandí cizím dvojicím, jinak těm z vlastní stáje nebo rodiny. Úplně stejně to funguje i všude jinde. Co člověk zná, o čem něco ví, to tak nějak přijal za vlastní a jinak se k tomu chová.

Podle téhož klíče zafunguje i to, když se mi povede určit pár druhů tvorstva či rostlin ve svém okolí a něco si o nich přečtu. Pak se najednou stane pozoruhodná věc: z „toho brouka" se stane tesařík (nějaký), z lesklé berušky na kopřivě mandelinka nádherná; zjistím, že všecko to, co píchá a podobně vypadá, není bodlák (a i kdyby byl, tuze rádi ho mají čmeláci... zemní, lesní, rolní, skalní, úhorový atd. atd.), tohleto ptáče je pěnkava obecná, červenka, rehek... a v zimě na krmítku třeba i pěnkava jikavec.

ptačí zákoutíNavíc to výborně spojuje lidi. Jistě, že ne všechny, ale dost. Pejskaři to znají výborně.

Příklad: máme kancelář v centru Brna, v letitém průmyslovém areálu. Kdysi, když ho stavěli, vysadili tam nějaké keře a stromy a ponechali kolem nich volné obdélníky, které od té doby schnou a chodí se po nich.
Podle hesla, že my jste ti, co na to koukají z okna, jsme si to tam maličko vylepšily - s kolegyněmi vysadily další keře (většinou trnité, koupené z www.puvodnikere.cz).
Instalovaly krmítka, pítka, budky. Nic moc to není; jen takové ostrůvky - planá tráva oživená několika denivkami a čemeřicí, v největším stínu se zabydlel barvínek.

Letos poprvé ty denivky pořádně vykvetly. Necháváme růst, co je možné; i plané květiny a podobně... Kde to je potřeba, stříhám trávu nůžkami, je dost řídká, tak se to dá a navíc se líp selektuje, co střihnout, a co ne.

ptačí zákoutíJde o veřejný prostor a kolem chodí hodně lidí. S takovým tím odcizeným výrazem, znáte to. A to se změnilo. Lidi jdou kolem a zdraví. Prohodí slovo. „Jejda, vy tu máte úplnou zahrádku!" „A co je toto, paní, to je rybíz?" (Není, to je kalina).
A proč to tady vlastně děláte?"

Když odpovím, že hlavně kvůli ptákům, plus hele, koňadra, támhle v té budce má mladé - ptají se. Nebo vyprávějí, že je znají z domu, jen nevěděli...
Mám tam doložených devatenáct hnízdících druhů ptáků, drobných pěvců je většina.
Jistě, nic moc počet, ale na průmyslový areál slušné, ne?

Usnadnila jsem si trošku život a vyrobila takovou maličkou výstavku pomocí obrázků focených z okna. Je vidět zvenku, kudy lidé procházejí - a budí pozornost. Je mi jasné, že úrovně fotografií profesionálů to zdaleka nedosahuje, výstavkou to nazývám z čiré neskromnosti, ale možná funguje, že to v těch místech lidé nečekají.

Stejně tak mi je jasné, že si ledaskdo říká, co to tady je za cvoka - nu, nám se to tam líbí, všecko, i to každodenní zalévání. Rejpalové se najdou všude a ať si myslí, co chtějí.

výstavkaA má to edukační účinek, až zírám. Lidé se ptají ne jen na to, z čeho např. ta pítka jsou, ale taky proč jsou zrovna tam, kde jsou. Inu... kolem je prostor k úniku, poblíž pak strom či keř, jehož větve areálovou kočku neunesou. Trnité keře (dřišťál, šípková růže, trnka) časem poskytnou ochranu hnízdům a v zimě ptákům potravu; pro ni tam máme taky brslen a ptačí jeřáb.

Začátek je to, myslím, dobrý. Jednou probuzený spontánní zájem často vydrží... a těm lidem se z NĚČEHO stane NĚKDO. Tvor, ať už pták, kytka nebo hmyz, dostane jméno. Když k informaci přihodíme ještě nějakou tu zajímavost, o to lépe.
A co člověk zná, to přijme tak trochu za své... viz výše.

Nejde o nic jiného, než ponouknout lidi, aby si začali všímat. A aby se třeba časem i zamysleli, než začnou v červnu stříhat keře, porážet uschlý strom, sekat trávu.

Přiznám se, že ochránci přírody (ti skuteční) mi někdy připadají trochu odtržení od reality. Jistě, nejsou v tom zdaleka sami, ale myslím, že často zapomínají na důsledek té nevyvážené výchovy laické veřejnosti od dětského věku až po současné masírování davů články novinářů, kteří o problematice sami nemají ani potuchy a ten který článek si ovšem nenechají ani věcně opravit někým, kdo tomu víc rozumí.

Výsledkem je - možná - pocit spousty lidí, že jde o věci, které se jich netýkají; a co horšího: jsou jim vzdálené. Je to cosi pro odborníky, je to tajemno, vyžadující celoživotní studium; a vůbec, na to je máme, ne?

Podle mého názoru je to tak, že stav přírody je věcí každého z nás, týká se nás tak moc, že se dá najít jen málo toho, co s naším každodenním životem souvisí více.

Takže jak začít? Tím, že zkusím poznat druhy, které žijí v mém okolí. Právě ty nejobyčejnější.
Hodně těch obyčejných druhů tvorů jsou totiž tzv. druhy deštníkové: jejich běžný výskyt znamená, že se patrně v dané lokalitě vyskytují i druhy jiné, už vzácnější, ohroženější a/nebo žijící skrytě - a přitom nezbytné pro udržení jak rovnováhy, tak biodiverzity.
A všechny bez rozdílu nám říkají: toto, ano, toto je místo k životu.

rehekKominíček nosí štěstí

Dnešní povídání bude o ptáčkovi, kterého všichni známe.
Rehek domácí - lidově se mu říká i kominíček či čermáček.

Sameček vypadá, jako by ho právě vytáhli z komína - hlavičku má zaprášenou popelem, na křídlech bílé zrcátko, které bůhvíjak tomu popelu uniklo, a výrazný rezavý ocásek. Samičky jsou nevýrazně hnědé, ale rezavý ocásek mají taky.

Je typický i tím, že když někam usedne, párkrát tím ocáskem zahoupe; je to charakteristický pohyb, kterého když si jednou všimnete, už vždycky poznáte, že je to právě on.

Nebo ona.

V rehčí domácnosti jsou tak trochu odlišná pravidla než u většiny jiných zpěvných ptáků.

samička rehka domácíhoKupříkladu: jarní souboj o teritorium (= místo k uživení mláďat) nesvádějí samečci, ale samičky. Jakmile má samička vybojované teritorium, objeví se sameček. Ano, přijde k hotovému.

Ovšem je to velký krasavec!
Jeho zpěv je nevýrazný: několik pípnutí a typický vrzot - ale kdo je má doma, velice snadno to rozpozná.
Podobě se ozývají i samičky. Jsou prostě emancipované.

Rehek domácí je výborný soused. Jakmile se někde zabydlí, naučí se rozeznat lid domácí od cizího. Když se blíží někdo neznámý, varuje „cik cik". Plní funkci hlídače. Zažili jste to taky?

Rehci jsou schopni postavit si své maličké miskovité hnízdo kdekoli. Na podbití stodoly, pod okapem, u vchodu do sklepa, kousek nad zemí hned vedle místa, kudy pravidelně chodíte... Někdy to navíc tak úplně dobře neodhadnou, takže hnízdo postaví nevhodně, s přílišnou důvěrou v jeho nenápadnost; takže se k němu snadno dostanou dravci, hlavně kuny, kočky, potkani, sovy i jiní draví ptáci.

Je na nás, abychom jejich hnízdo ochránili. Například lze snadno udělat improvizovanou polobudku: pomocí několika latěk a králičího pletiva vyrobit ochranný štít, a to tak, aby otvor v ní byl napřed široký, aby si na něj ptáci zvykli, a pak ho postupně zmenšit.
Samotnou instalaci je třeba mít promyšlenou předem, protože by se měla odehrát velmi rychle, tak jaksi mimochodem - a v noci. Postupné zmenšování vletového otvoru taky.

Rehci většinou odnášejí výkaly svých mladých dál od hnízda, aby je neprozradili predátorům ptačím guanem pod hnízdem (zaznamenala jsem i výjimky, to uvádím pro úplnost). Stejně tak odnášejí skořápky vajíček; právě touto dobou je lze často najít všude možně, jsou velmi malá a většinou čistě bílá.
Rehčí potřeba utajit svou rodinku je velmi silná; je proto nutné opravdu do jejich hnízda nechodit nahlížet, fotit atd. Prostě dělat, že tam nic zajímavého není. Už je to totiž tak: predátoři sledují i lidi a pokud jim - i řečí těla - naznačíme, že „tam něco je", uplyne jen krátká chvíle a je po hnízdě.

Mladí rehci vylétají po vyklubání z vajec poměrně brzy a jsou v té době už vzletní, takže posedávají někde ve větvích a volají své rodiče. Ti je najdou a krmí. Takže když najdeme malinkého rehečka, který se moc nebojí (nemá ještě zkušenosti a neví, co má dělat, i když samička (většinou právě ona) někde poblíž nervózně poletuje a varuje), stačí ho zahnat někam pod keř, nebo vysadit na větev. Když ho pořádně poděsíte, jen mu to prospěje.
Pokud mrně ještě nelétá, možná vypadlo z hnízda po silnějším větru či jiné katastrofě.
Pak stačí malé posbírat a dát někam, kde jim nic nehrozí, například na krytý okenní parapet, do krabice vystlané pomačkanými papírovými kapesníčky či čímkoli měkkým. Rodiče je tam najdou a dokrmí. Opravdu. Mladé poznáte nejlépe podle zobáčku: je daleko širší než mají rodiče a jeho „koutky" jsou ostře žluté. V dokonalou pinzetu se změní až v dospělosti.

 Pokud ale spadne hnízdo s vejci, nenaděláte nic. I s tím ale příroda počítá a rehci si velice brzy pořídí náhradní snůšku.

V době hnízdění je rehek výhradně hmyzí lovec, a tak naloví spoustu hmyzu a jeho larev, zejména těch druhů, které na své zahradě nechceme.

Rehci zvládnou za léto dvě i tři snůšky, poslední mladé vyvádějí až v září. Je-li hnízdečko chráněno a neprozrazeno, budou v něm bydlet celou tu dobu, a dost možná i další rok.
Ovšem jen malý počet rehčat se dožije podzimu, zima si taky vybere svou daň. Kolik se jich dožije jednoho roku věku, se přesně neví, optimistický odhad ale hovoří o jednom z deseti.

Rehek domácí provází člověka už dlouho. I on, podobně jako třeba kosi, se naučil sdílet s lidmi jejich obydlí, vesnice, města, a tím lépe přežíval. V posledních letech ale přestala být města i vesnice tak bezpečná a plná potravy, takže i rehků výrazně ubylo. Někteří se ale vracejí do volné krajiny, nejraději do otevřených polí či vinohradů, dělených keři, remízky a větrolamy. Těch není mnoho; na velkých lánech od obzoru k obzoru rehka nenajdete, tam nemůže žít.

Je to prostě tak. Kominík nosí štěstí a kominíček také :-)

Ovšemže není jediným ptačím druhem, který si ke svému životu vybral blízkost lidí a začíná na to bohužel doplácet.

O těch dalších zase příště...

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Co bude asi dál...?

    11:53 - 13. 07. 2016

    Helo, píšeš strašně krásně, od srdce, ze života, pokračuj, pokračuj!

    Bude taky o konipasech? Ty mě hrozitánsky zajímaj, protože jsou jich všude kolem nás úplný voje. A samozřejmě i ve výběhu - fakt jako když ty koně pasou :-) . A mám pocit, že se jednou hnízdící pod střechou vracejí na stejný místo - je to možný?

    A bude nějakej ten deštníkovej druh? Je deštníkovej třeba kos? Taky jich vídám dnes a denně hromady.

    Velký uznání za to, že se staráš o okolí a hlavně jak to děláš, nenásilně a srozumitelně, nejen kvůli ptákům, moc se mi líbí i to, jak zušlechtění místa vede k zušlechťování vztahů.

    S ochráncováním máš trochu pravdu, většina lidí přemýšlí o ochraně přírody výsekově, takovej jakoby zoo efekt, tady a tady budeme chránit nějakej druh, protože je hezkej, českej, vzácnej atd., tady už jsme za čárou, hurá! A doplnil bych, že mnohdy se ochránci přírody, v dobrým úmyslu, snaží přehnaně působit na emoce, dochází to až do vzbuzování pocitu viny, to pak zase u mnohejch vzbuzuje odbojnost. Prostý ukázání souvislostí, kdy si lidi můžou sami přebrat závěry, je v principu podle mýho lepší.

    Nepřestávej, nepřestávej!

  • 2. žofré

    Krása,

    17:56 - 13. 07. 2016

    taky jsem moc ráda přečetla-vida, čermáček:-).
    Máme rehků mnoho, v přístřechu i na zahradě. Napjatě očekávám , jestli budou i ti koni-pasi:-).

  • 3. HelaS

    Deštníkové a jiné

    22:23 - 13. 07. 2016

    Reaguje na 1.

    Filipe, moc děkuju!
    S těmi deštníkovými druhy je to trochu mimo rámec tématu; ať už jde o ně, nebo o druhy hlavní, indikační, klíčové a všemožné další. Já vážně nejsem ekolog, jen zapálený amatér, a navíc tyhle termíny jsou různými autory používány různě. Některé mají význam ten, že výskyt jednoho druhu znamená značnou pravděpodobnost výskytu jiného, u jiných zas jsou známkou vhodnosti biotopu (habitatu), jiné jsou uváděny ve smyslu "tento druh je obecně známý". Kapku chaos, pro laika.
    Ale co už... člověk vždycky skončí úvahou, že ochranou druhu, a to jakéhokoliv, je ochrana jeho potravinové základny. Tohle si uvědomit postačí.
    Já to neměla v úmyslu vést stylem vědci kontra lid obecný prostý...tak to není; je spousta lidí, kteří vědí dost na to, aby o tom mluvili či napsali. Že to nedělají, že si svoje znalosti syslí, je potíž. Čím dál tím větší.

  • 4. HelaS

    Konipasi

    22:30 - 13. 07. 2016

    Reaguje na 2.

    Oujé! Tak konipasi?
    Je to ale krásná věc, tyhle komentáře. Vlastně.. no jo, rozeznám čtyři druhy konipasů, něco málo o nich vím, ale... je to málo. V téhle chvíli.
    Tak jo. Co zjistím (včetně vytěžení přátel), napíšu. Jen připomínám, že běžné druhy ptáků jsou ve výzkumu skutečně popelkou... je strašně moc věcí, které o nich neví nikdo. prostě jsou běžné; nestojí za tu pozornost, a kdyby ano, nikoho nenapadne o tom někam napsat.
    Aole taky si myslím, že konipasi jsou takoví naši klubáci - ale spíš ti horští, na tahu, zjara...tedy co jsem viděla.
    Chci říct: pokud někdo z vás něco pozoroval - sem s tím, napište to! Lidi od koní jsou výborní pozorovatelé a já to vaše pozorování (chování hlavně) předám dál! Nebo se to tu řádně rozvine a ornitologové vyfasují odkaz sem :-)

  • 5. nitka

    Konipasi...

    09:17 - 14. 07. 2016

    Reaguje na 4.

    ...a taky strnadi, ti nám vyzobávají oves z bobků :-) Asi budeš muset napsat víc dílů než má Ordinace...:-)

  • 6. Átek

    Příroda obecně

    09:36 - 14. 07. 2016

    Díky moc za tyhle články, čitelné i laikovi, pozorovateli!!
    bydlíme v chalupě uprostřed luk, které byly v minulosti obhospodařované socialismem, tedy tůně zmeliorované, meze vykácené, prostě jen louka. Už leta tam hospodaří zemědělská společnost v eko režimu a tu chalupu před 20 lety začala moje máma s druhem osazovat stromky. Trochu až živelně a i tam, kde to nebyl náš pozemek (meze, kraje cesty či pole), ale nyní už je to vzrostlé dost a jelikož jsou louky mokřejší a všude kolem dobytek a je to bez chemických postřiků, tak hmyzu mraky. No a nyní teprve konečně po těch letech pozorujeme, že ptáků přibývá a hmyzu ubýbá. Hurá!!! Jen teda kdyby nás tak chtěli nechat ráno spát!! :-)

  • 7. HelaS

    pro Átek

    22:34 - 14. 07. 2016

    Reaguje na 6.

    Máma je borec! A tohle je něco, co stojí za to v průběhu času dokumentovat a podělit se o to. Ať už nějakým blogem, tak třeba na FB - jsou tam skupiny jako třeba Živá zahrada, Život na zahradě (ptačí zahrady) a podobně - zrovna tyhle mám ráda, protože se tam dá najít spousta inspirace, informací, chodí tam i odborníci...
    Nojo, ptáci řvou. Ovšem... kdysi jsme měli souseda, co měl perličky a to byl teprv děs. A ty řvaly celý rok, kdežto tihleti naši křiklouni toho nechají už docela brzy. I když se najdou i extrémy... u jedněch známých strakapoud objevil způsob, jak své svatební ´tukání" (strakapoudi nezpívají, ale buší do kmene) výrazně zesílit... a dva měsíce jim mlátil zobákem do talíře satelitu. To muselo být vážně výživné...

  • 8. Ustulina

    Super

    07:17 - 16. 07. 2016

    Reaguje na 7.

    Moc krásný články! Těším se na pokračování a jsem ráda, že nejsem jediný "pošuk", co rád kouká v zimě z okna na krmítko :)
    Včera na vyjížďce jsem zrovna potkala malinký ptáčátko, hopsalo po cestě, ještě nedokázalo vzlétnout, tak jsem ho posadila na větev do smrčku - podle rady , snad jsem neudělala špatně, taky jsem zvažovala strčit ho do kapsy a vodvízt domu :-/

  • 9. HelaS

    pro Ustulina

    00:18 - 17. 07. 2016

    Reaguje na 8.

    Děkuju moc!
    S tím mládětem to bylo nejspíš naprosto správně. Jasně, záleží, čí mládě to bylo, taky mohlo být vyhozeno silným větrem a tak, ale to se nedá nic dělat. Ona ta mláďata mají docela silný pud držet se hnízda (ten stisk je opravdu pevný; například nedávno nám ve stáji spadlo vlaštovčí hnízdo a i na zemi se malí drželi trosek jak víra helvítská). No, vysadili jsme je nahoru a staří je dokrmili.
    Vysadit mládě někam na větev je určitě lepší nápad, než jakýkoli jiný. Kor kdy se neví, čí to mládě je. To je pak na neštěstí zaděláno... ale myslím, že když hopsalo a bylo víceméně už přepeřené, dopadlo to snad dobře.

  • 10. jitro

    článek o vodě v krajině

    13:23 - 27. 07. 2016

    Při četbě tohoto rozhovoru jsem si vzpomněla na ptačí články na EQ, tak tumáte: http://usti.idnes.cz/rozhovor-mf-dnes-s-danielem-pitkem-d5u-/usti-zpravy.aspx?c=A160726_122555_usti-zpravy_vac2

  • 11. Sovicka

    Rehek

    14:09 - 02. 08. 2016

    Tak tyto ptáčky jsme teď měli v hnízdě na dvoře, moc pěkní stěbetáčci. Měli tři mladé, ti už vylítli, tak že psotupně zmizeli. Ale překvapilo mně jak do mně jeden mladej málem "narval":-D Tak tak jsem se stačila skrčit:-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 6 čtenářů. Celkový počet bodů: 30.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: