O pilířích, stavebních kamenech a kvalitních základech

30. 07. 2018 06:00

Obrázky: 15

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 1651 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Pro cvičitele koní, a to jakékoliv úrovně a disciplíny, by mělo být mantrou slovo trpělivost... a to není jen prázdná fráze. Cvičitel, který disponuje vnitřním klidem, sebekontrolou a je trpělivý vždy a za všech okolností, dělá pro koně to nejlepší, co udělat může. Jestliže budete trpěliví a budete rozumět nejen fyzickým aspektům tréninku, ale i psychickému stavu, v němž se ten který kůň nachází, uděláte velmi mnoho nejen pro jeho budoucí výkonnost, ale i pro vybudování vzájemné důvěry. A důvěra je matka všeho.

Pokud každodenní prací vybudujete jen důvěru koně ve cvičitele, a vynecháte přeskoky a traverzály, nic se neděje. To nejdůležitější jste už totiž udělali. Kůň nemůže pracovat, pokud není fyzicky a psychicky uvolněný a k tomu, aby uvolněný byl, nezbytně potřebuje mít důvěru ve svého cvičitele. Kůň, který svému cvičiteli důvěřuje, bude v jeho přítomnosti klidný, otevřený a bude také uvolněný. Dovedeme-li toto tvrzení do extrému, můžeme říci, že právě důvěra a i z ní plynoucí uvolnění jsou ve výcviku koně to nejdůležitější. A to často chybí i koním na úrovni Grand Prix, bohužel. Švihající ocasy, nečisté chody a skřípající zuby jsou toho i laikům dostatečným důkazem.

Uvolnění...

Uvolněný by kůň měl být v podstatě ještě před tím, než s ním začneme "seriózně" pracovat. A máme to tady, stojíme před problémem. Jak na to? Uvolnění totiž není jen vágní termín, je to stav těla a mysli. My, cvičitelé, musíme mít jasnou představu o tom, jak uvolněný kůň vypadá, abychom věděli, kam máme koně "dovést". Tuto představu ale nelze nastudovat, získáme ji jen zkušeností, pozorováním, aktivním ježděním, praxí a jedině tehdy, budeme-li o něm přemýšlet a zajímat se, budeme-li vědět, jaký konkrétní poklad hledáme. O tom, jak má uvolnění "vypadat", se nelze dočíst v knihách. Je to nesdělitelná informace. Tak jako v umění i v jezdectví zůstanou některé věci nesdělitelné, přestože jsou pro zkušené oko jasné a srozumitelné.

Navštívíte-li první baletní představení ve svém životě, můžete být výkony umělců okouzleni, je ale jisté, že ve výsledku nebudete vědět o baletu o nic víc než den před tím. To, jak má skvělý výkon vypadat, pochopíte, až když navštívíte více představení na více scénách, na různých místech světa a budete se o balet upřímně zajímat. Nic nového pod sluncem, ale co s tím? :)

Mnozí z vás slyšeli tvrzení, že koně jezdíme, abychom je uvolnili a pak s nimi mohli začít pracovat. Svým způsobem je to i pravda. Lonžováním, prací ze země i ježděním koni uvolňujeme svaly a připravujeme je na výkon. Pokud kůň není uvolněný, nemá žádný smysl cokoliv jiného či dalšího trénovat.

Opravdu uvolněný kůň má uvolněný každý sval v těle, od hlavy až k ocasu, je napůl "rozmontovaný", je tak povolený, že můžeme mít dojem, že se pod námi rozteče a rozpadne na "součástky". To je onen cíl, který potřebujeme nejen získat, ale i rozpoznat. Je to poklad, který hledáme.

Jen uvolněný kůň se totiž může pohybovat v pravidelném tempu, udržovat kadenci svých kroků bez ohledu na otěž jezdce, může snadno a rychle reagovat na jeho pomůcky a to ve všech třech chodech, stane se celkově "lehčím". Takový kůň je schopen demonstrovat svou brilantní mechaniku pohybu, může začít tančit a mít i při práci "úsměv na tváři".

Pravda je ale taková, že pouhá fyzická námaha k dobrému uvolnění stačit nemusí.

Někteří koně mají uvolnění dáno shůry. Bohužel jich ale není příliš mnoho. Ale jistě jste viděli či jezdili nemálo koní, s nimiž bylo nutné pracovat na kvalitním uvolnění téměř po celou lekci! Někteří koně jsou přirozeně náchylnější k vnitřnímu napětí, nervozitě a dostávají se do tenze snáze a hlouběji než jiní. Tyto typy jsou více ovládány pocitem strachu a z něj plynoucích projevů "sebeobrany".

Všichni koně jsou naprogramováni tak, aby se primárně zajímali o svou bezpečnost a na nás je, abychom jim pomohli najít cestu ke klidnému stavu mysli.

Extrémně citliví koně nezbytně potřebují cvičitele, který disponuje mimořádnou trpělivostí a ví, že není vždy řešením koně fyzicky unavovat, protahovat a jezdit. S takovými koňmi je totiž třeba pracovat s větší dávkou racionality než s jinými a mělo by se s nimi pracovat na uvolnění (tedy i na důvěře!) nejen pod sedlem, ale i ze země. Měli bychom jim zkrátka dopřát více času a ukázat jim více možností, než je pouhé ježdění cviků v různém tempu uvnitř jízdárny. Často je totiž nutné pracovat více na stavu mysli než těla!

A i když se může zdát, že se opakuji, vše vždy začíná chůzí na vodítku. To se samozřejmě týká všech kategorií koní, všech povah a typů. Senzitivních a temperamentních koní se to ale týká dvakrát víc než všech ostatních. Extrémně citliví koně, kteří mají problém s uvolněním, jsou obvykle v tenzi ještě dřív, než je nasedláme. Proto bychom měli začít pracovat na jejich uvolnění spíše ze země než ze sedla a do této "kategorie" práce opravdu patří i ona úplně obyčejná chůze na vodítku. Pokud se kůň nenechá v klidu vést a je nemožné s ním lehce, uvolněně a klidně manipulovat na vodítku, nebude pravděpodobně možné s ním lehce, uvolněně a klidně manipulovat ani pod sedlem.

Koně by totiž měli být schopni se základním způsobem uvolnit již v úvodním kontaktu se svým cvičitelem. Možná že ne zrovna často, přesto ale vídáme dvojice, které již v boxe či na úvazišti uvolněným dojmem působí a často uvolněné i skutečně jsou.

Platí totiž, že pokud je kůň uvolněný psychicky, je skutečně prostý napětí a tenze, nemá z jezdecké lekce obavy a ví, že mu nebude špatně, nebude přetěžován požadavky, se do práce těší, což znamená, že minimálně jedna polovina "ježdění na uvolnění" již proběhla! Psychický stav je skutečně velmi významná položka ve výcviku jezdeckého koně.

Základem dobře ovládnutého vodění koně je dobré zastavení

Stání a zastavení jsme se již věnovali. Ale pár slov raději ještě jednou, protože pokud kůň neumí zastavit a stát, nemůžeme (neměli bychom) trénovat nic moc dalšího. Rozhodně tedy ne efektivně. Kůň zkrátka musí umět zastavit a stát na místě, které jsme určili. Je to krok číslo jedna v jeho vzdělávání.

Jestliže se kůň naučí stát, cvik skutečně ovládne, bude při tomto povelu uvolněný, sníží se mu dechová a srdeční frekvence, primární roli přestane hrát adrenalin. Toho můžeme využít při problémech, které nás nevyhnutelně budou doprovázet jak při práci ze země, tak i v sedle. Ovládneme-li zastavení, můžeme se k němu vrátit vždy, když narazíme.

Čím temperamentnější kůň, tím lepší by mělo jeho zastavení být. Což ale neznamená, že flegmatik, který "stojí od přírody", tuto lekci trénovat nemusí. Ba právě naopak. Pokud narazíme na "nedotažené" zastavení u flegmatika, může se při náhlé změně odehrát i větší drama, než jaké bychom mohli prožít s koněm temperamentním. Spavost tedy není vždy a všude výhodou, může tomu opravdu být i naopak.

Postup při výcviku cviku zastavit stát "na ruce"

Pro cvik zastavit stát musíme mít slovní povel, který je jasný a srozumitelný. Tento povel v průběhu výcviku nikdy neměníme. Pokud je váš kůň velmi energický, může se stát, že povel budete muset jasným a klidným hlasem opakovat a opakovat, dokud kůň "nevydechne", neskloní hlavu, neuvolní se a neuklidní. Často se jedná z vaší strany o lekce "božské trpělivosti". :)

Ale není jiné cesty, než opakovat a opakovat. Můžeme při této činnosti hledat důvody, proč se věci komplikují, opakování ale vždy zůstane základní metodou, jak zafixovat náš požadavek. Pokud se lekce příliš "nafukuje", můžeme ji proložit požadavkem z jiného soudku. Vždy by ale měl následovat návrat ke cviku zastavit stát, a to při zachování klidného projevu a klidné hlasové intonace. Zvyšování intenzity hlasu a velká gesta na klidu nikomu nepřidají. Ani vašim kolegům ve stáji, ani vašemu koni.:) Kromě povelu využívejte i řeč svého těla. Stůjte nejen fyzicky, ale i psychicky.

Všímejte si i těch nejmenších prohřešků proti dobrému vychování. Důrazně reagujte na chyby, vždy je klidně a důsledně opravujte. V pozici před koněm musíte být, alespoň v počátcích výcviku, nejen "velký", ale i "zbavený energie". Než koně požádáte o cvik zastavit a stát, zamyslete se a zkontrolujte, že jste skutečně soustředěný, klidný a vyrovnaný i vy. Chcete-li, aby kůň byl soustředěný, klidný a vyrovnaný, musíte ze sebe "vytvořit vzor" soustředěnosti, klidu a vyrovnanosti.

Stoupneme si před koně s pasivním, klidným výrazem těla, s vodítkem prověšeným, a požádáme ho, aby stál. Jestliže kůň změní pozici, jemně ho vrátíme zpět na místo. To opakujeme znovu a znovu, dokud kůň požadavek nepochopí a nebude ho akceptovat. V průběhu výcviku nikdy nekřičíme, nepleskáme do koně rukama, rozmáchle negestikulujeme, netrháme vodítkem a ani jím "neškubeme". Koně vodítkem či ohlávkou nikdy netrestáme. Neměli bychom se ale nechat od koně válcovat a, pokud je to možné, ustupovat před ním.

Požadavky postupně navyšujeme. Trénujeme v rušnějších a rušnějších prostředích, v místech, kde je mnoho dojmů. Cvičit můžeme ve stádě na pastvině, mimo areál, třeba u nákupního centra.

Z pozice před koněm se postupně přesuneme. Pracujeme na zastavení vedle koně, za koněm, později i ve vzdálenosti několika metrů od koně.

Pozor! Tyto lekce mohou být nekonečné, nezačínejte s výcvikem, pokud víte, že čas je to, co v tento den nemáte v míře vrchovaté. Cílem je absolutně nehybný kůň, i významnější pootočení hlavy směrem za překvapivým zvukem či kolemjdoucím koněm je chyba, kterou musíme opravit. Zkuste z tohoto cvičení udělat hru.

Sledujte nejen koně, ale i čas. Kůň by měl být schopen, v závislosti na temperamentu, nehybně stát po dobu alespoň jedné či dvou minut. Jestliže toho dosáhneme, okamžitě musí následovat emociálně laděná "exploze gratulací", odměna a cvik pro tuto chvíli končí. Dobu zastavení samozřejmě postupně prodlužujeme. Myslete na to, že nejen vy, ale i kůň potřebuje čas, aby si váš požadavek promyslel. Čas tedy nejen sledujeme, ale také ho nabídneme.

Předem upozorňuji. Existují stovky škol, stovky názorů, tento výše zmiňovaný postup je tedy jen jedním z mnoha a záleží na vás, zda ho budete následovat, nebo si najdete svou vlastní cestu. Žádná demagogie! :)

Na co se zaměřit

Jestliže trénujeme lekce vodění, měli bychom považovat za důležité následující body:

  • měli bychom být schopni koně otáčet a ohýbat do různých stran
  • měli bychom být schopni v rámci zvyšování požadavků v průběhu jednotlivých lekcí vodit koně i po zakřivených liniích
  • měli bychom být schopni s koněm zacouvat a kůň by měl být schopen ustoupit do strany

Padlo zde slovo "zacouvat". A to je další velké téma. Naučit koně zastavit je důležité, naučit ho chůzi na vodítku je důležité neméně a naučit ho couvat je třetí z významných stavebních kamenů ve výcviku. Protože ale couvání, ze země i ze sedla, je opravdu velké téma, v kterém je velmi snadné napáchat škody, vrátíme se k němu důkladněji ještě někdy příště.

Pár tipů, jak zpestřit přípravu chůze na vodítku

Tato cvičení mohou ambiciózním jezdcům připadat jako banalita, která si nezasluhuje absolutně žádnou pozornost. Pokud si ale následně některý z níže uvedených cviků skutečně vyzkoušíte, může se stát, že u některého z nich se třeba i vy zapotíte. Nejsou to tedy jen tipy, ale i testy! :) Je to také skvělá alternativa k běžným jízdárenským lekcím. Můžeme je zařadit buď pro zpestření nebo například v období rekonvalescence.

Pamatujte - vodítko by nemělo být napjaté, ale měl by být přítomen stálý, mimořádně jemný "motýlí" kontakt.

Počítání kroků

Vodítko je prověšené. Deset kroků, zastavení, pochvala. Devět kroků, zastavení, pochvala, až se dostaneme k číslu jedna. Tímto způsobem můžeme trénovat i couvání. Deset kroků dozadu, zastavení...

Bludiště

Vodítko je prověšené. Pomocí kavalet vytvořte bludiště. Začínáme obvykle s písmenem L, koně vodíme dopředu, ale můžeme i couvat a zastavovat. Postupně můžeme vytvořit komplikovanější obrazce. Kontrolujeme přesnost provedení. Kůň by měl jít tou stopou, kterou jsme si naplánovali a přáli. Výsledek bychom se měli pokusit kontrolovat, sledujte stopy, nechte si natočit video. Později můžeme pracovat i s koněm na volno. Pokud kůň na vodítku opravdu chodit umí, je často až překvapivé, jak snadno zapomene, že ho v ruce dávno nemáte. To ale trénujte, samozřejmě, pouze v případě, že to místní podmínky a stupeň výcviku koně dovolují.

Slalom

Použijte barely nebo kužely nebo třeba stromy v lese. Kůň by měl ve slalomu reagovat v podstatě jen na řeč vašeho těla, měl by vodiče soustředěně sledovat a reagovat s dostatečným impulsem.

Pohyb na zakřivené linii

Vytvořte kruh, po kterém budete kráčet dopředu a dozadu. Pokud nemáte dostatečně rozvinutou představivost, kruh si vyznačte. Dost možná budete překvapeni, jak komplikované je po takové linii kráčet nebo couvat, aniž bychom chybovali. Jako didaktickou pomůcku, prodloužení ruky, můžeme v úvodu použít tušírovací bič. Ten budete v úvodních lekcích potřebovat více při couvání než při pohybu vpřed.

Překážková dráha

Zbudujte si překážkovou dráhu z kavalet, kuželů, plastových fólií, pneumatik, deštníků, lávky a všelikých jiných bubáků, v které budete nejen chodit, ale i zastavovat a couvat. Překážkové dráhy nejsou jen dobrým tréninkovým prostředím, ale i kontrolním mechanismem, který prověří vaši schopnost spolupráce a jsou také zábavou, zpestřením, které podporuje soustředění, rozvíjí důvěru koně ve cvičitele i jeho vlastní sebedůvěru.

Kontrolní otázky - vše uděláno, vše hotovo?

  • Můžeme vést koně z levé i z pravé strany stejně efektivně?
  • Je kůň vedle vás uvolněný, klidný, sleduje vás a má hlavu po většinu času nízko?
  • Dokážete ho ihned, doslova na myšlenku zastavit?
  • Dokážete udržovat vodítko bez napětí?
  • Můžete od koně poodejít, aniž by změnil pozici?
  • Jste schopni na prověšeném vodítku po rovné a také zakřivené linii zacouvat?
  • Respektuje váš kůň váš osobní prostor i v rušném nebo překvapivém prostředí?
  • Určujete tempo a směr vždy a za všech okolností?

Pokud ano, je hotovo. Ovšem pozor, rozhodně ne navždy. Jak u mladých, tak i u starších koní se k těmto lekcím budeme muset pravidelně vracet.

Vedení koně je základní dovednost, kterou nemůžeme obejít, nedotáhnout nebo ji podcenit. Je to spojovací článek mezi všemi disciplínami a všemi úrovněmi výcviku.

Důvěra, klid, uvolnění, soustředěnost, akceptace pomůcek a požadavků... to vše s ním úzce souvisí. Základy jsou zkrátka základy. A na dobrých základech stojí uvolněný, zdravý a spokojený kůň.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: