O oslících s MVDr. Eliškou Horáčkovou

31. 08. 2018 07:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: MVDr. Eliška Horáčková Foto: MVDr. Eliška Horáčková Rubrika: Všichni ostatní Počet přečtení: 1178 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes se důkladně podíváme "na zoubek" oslům a oslíkům v rozhovoru se specialistkou na oslí reprodukci, s MVDr. Eliškou Horáčkovou. Její tvrzení, že "oslů není nikdy dost" a "jeden z nejkrásnějších pocitů je, když "vyrobím" další oslí miminko!" zkrátka a dobře nelze minout bez povšimnutí a bez dalších všetečných dotazů! :)

Tak tedy... oslů není nikdy dost, ale co ona pověstná oslí tvrdohlavost? :)

Mám pocit, že oslí tvrdohlavost je z našeho úhlu pohledu jen špatně pochopena :)

Pro oslíky je typické opatrné vyhodnocování všech nových situací a změn prostředí. Osel přirozeně reaguje i na překvapivé podněty bez paniky a výrazných útěkových reakcí. Za jejich pomalými reakcemi však není potřeba hledat hloupost nebo tvrdohlavost! Zkrátka jen potřebují víc času, aby se rozhodli, jestli se jim chce nebo nechce riskovat v neznámu.

Pokud chováte osla, měli byste ale toto jejich chování pochopit a věnovat mu pozornost, protože to může být ve výsledku problém. Díky jejich stoické nátuře může být někdy pro chovatele velice obtížné rozpoznat zdravotní problémy v časném stádiu. Protože skleslost, deprese nebo nechutenství, které jsou často jedinými symptomy vzniklého onemocnění, můžou být snadno přehlédnuty. A navíc jsou většinou tyto příznaky pozorovány až ve chvíli, kdy osel trpí už velkou bolestí. Typickým příkladem je třeba prezentace kolikových symptomů. Pohrabávání, opakované lehání a vstávání, otáčení se za břichem, tak jak to známe u koní, osel projevuje až při velmi vážných stavech.

Běžné veterinární úkony, které jistě skoro každý majitel koně důvěrně zná, jsou v případě oslíků mnohdy až hrdinským výkonem veterináře a celého stájového týmu! Takovou banalitu jako třeba odběr krve z krční jugulární žíly totiž komplikuje poměrně dobře vyvinutý sval (musculus cutaneus colli), který kryje téměř celý rozsah jugulární rýhy na krku osla. A tak je to někdy velký boj i o kapku krve.

Další zajímavou abnormalitou oslů, komplikující veterinární péči o ně, je také odlišná anatomie hltanu. Leží zde unikátní hltanový divertikl. Tento divertikl, společně s velmi úzkým nosním průchodem, znesnadňuje zavádění nosojícnové sondy v případě, že u oslíka řešíme závažné kolikové stavy.

Zajímavé je také to, ze osli odlišně vstřebávají léčiva. Většinou je potřeba použít vyšší dávku a například v případě analgetik také frekventnější dávkování.

Mají osli nějaké další specifické požadavky, o kterých by jejich chovatelé měli vědět?

Pokud člověk zvažuje chov oslů, doporučuji se předem pečlivě informovat alespoň o základních potřebách oslíků. Je totiž naprosto běžné, že chovatelé přistupují k oslům jako ke koním.

To ale většinou není šťastná volba, protože mezi těmito druhy jsou četné rozdíly, v anatomii, metabolismu či v chování, a to i přesto, že jsou s koňmi nejbližší příbuzní. Je určitě nezbytné tyto rozdíly v péči o oslíka zohledňovat, protože OSEL NENÍ MALÝ KŮŇ! Běžné úkony jako pravidelná úprava kopyt, očkování a odčervení ale u oslíků provádíme stejně jako u koní.

Péče o oslíka je ale podle mého stejně “náročná” jako o koně, jen je potřeba myslet na to, že velký blahobyt v podobě bohaté nekonečné pastviny oslíkům moc nesvědčí. A pokud se nám podaří dohnat výživný stav až k obezitě, zbytečně oslíka ohrožujeme na životě. Tady jednoznačně platí, že méně je někdy více! 

Bohatá pastva, minimální potřeba pohybu a někdy dokonce přikrmování jádrem může skončit až laminitidou (schvácení), což je závažný život ohrožující stav.

S obezitou také výrazně stoupá riziko metabolických onemocnění. V případě, že se obézní oslík dostane do negativní energetické bilance, začne mobilizovat triglyceridy z tukové tkáně. Může tak dojít až k rozvoji multiorgánového selhání, protože osel ukládá tuk v játrech a ledvinách.

V rámci dobré péče o osla i jako prevence onemocnění je velmi důležité udržovat osly ve vhodné výživné kondici a každé snížení apetitu považovat za podezřelé.

Při našem setkání, které proběhlo na Klinice chorob koní v Brně, mě zaujala problematika reprodukce, na kterou je orientovaný Váš výzkum. Osel skutečně není kůň! :)

V oblasti reprodukce koní a oslů se setkáváme s velkým množstvím odlišností. Zajímavé například je, že oslí samice je březí 12 měsíců. Dále také, že oslička může říjet v průběhu celého roku, kdežto klisny mají v zimě období klidové. Samotná říje se u osliček projevuje podobně, snad jen klapání hubou je odlišné a pro oslí říji nejtypičtější. Většinou ale říjové příznaky oslička projevuje, pouze pokud je v přítomnosti samce.

Samotné páření má u oslů více méně striktní pravidla. Méně zkušené chovatele může překvapit agresivita a tvrdost, s jakou k sobě oslí hřebec a klisna přistupují. V průběhu přirozeného připouštění je vhodné pustit oba dva do společného výběhu. Hřebec většinou nejprve naskočí na oslici bez erekce, zakousne se jí do tukového hřebene na krku a zkusí tak reflex nehybnosti. Poté seskočí a zdánlivě přestane o oslici jevit zájem. Ta po chvilce nečinnosti začne hřebce provokovat, stavět se k němu zádí a kopat. Až následně dojde k samotnému páření.

Pokud není samice na vrcholu říje, snaží se uniknout a po hřebci kope velmi silně. Hřebec často obdrží spoustu extrémních kopanců do hlavy a hrudníku. Většinou se dá jen těžko do celého procesu zasahovat a vyrušování může způsobit neúspěch. Běžně probíhá celý tento proces i několik desítek minut. A tak je nejlepší jen z povzdálí pozorovat a nechat to vše na nich :).

Pokud je řeč o asistované reprodukci oslů, současné studie se primárně věnují reprodukci klisen a výzkumy zaměřené speciálně na osly jsou velmi omezené. Společně s celým reprodukčním týmem z Kliniky chorob koní se, za významné podpory Interní grantové agentury VFU, již několik let velmi aktivně věnujeme výzkumu oslí reprodukce.

Loni například na klinice probíhal výzkum na téma "Ovlivňování říjnového cyklu u samic osla domácího". Díky spolupráci s několika soukromými chovateli se do výzkumu zapojilo 12 osliček. Pokud měli chovatelé zájem, osličky, které do výzkumu zapůjčili, jsme po ukončení výzkumu připustili a domů se tak ke svým majitelům většina z nich vracela březí.

Ovlivňovat říjový cyklus můžeme ve dvou fázích. Podáním hormonálního přípravku lze urychlit jak proces ovulace, tak i zánik žlutého tělíska, čímž zkrátíme meziříjové období. Zpřesnění doby ovulace u osliček je, stejně jako v asistované reprodukci klisen, nezbytný proces. 

Ovulaci můžeme indukovat například použitím hormonů hCG (humánní choriový gonadotropin) nebo GnRH (gonadotropin stimulující hormon). O působení těchto hormonů u osliček zatím moc informací nemáme. Kvůli odlišnému metabolismu léčiv předpokládáme i rozdílnou reakci na podání těchto hormonů. Právě proto jsme se rozhodli provádět výzkum vlastní. Výsledky výzkumu by v budoucnu měly pomoci k lepším výsledkům v asistované reprodukci oslů. Mám pocit, že to má opravdu smysl, protože znáte něco roztomilejšího než oslí hříbátko? :)

 

Myslíte si, že jsou osli skutečně vhodní jako společníci ke koním?

Řekla bych, že nejlépe je oslíkům ve společnosti dalších oslíků :)

Ale rozhodně považuji za šťastnější volbu pořídit si oslíka ke koním, než mít jen jednoho osla o samotě. To je myslím pro oslíky nejhorší možná volba.

Není osel jako osel... s kterými druhy oslů se můžeme v ČR setkat?

Ano, u oslů je opravdu velké množství různých plemen. V ČR se nejčastěji můžete potkat se "středoevropským" typem osla domácího. Jsou to středně velcí oslíci. V kohoutku mají kolem 110-130 cm. Barevné varianty jsou šedá, šedo-hnědá, hnědo-šedá a hnědá.

Zajímavé je například francouzské plemeno poitou, které má celoročně velmi dlouhou srst, nebo americké plemeno mammoth donkey. Jedinci plemene mammoth donkey dosahují velikosti až 180 cm v kohoutku.

Za návštěvu podle mě určitě stojí hospodářský dvůr v Bohuslavicích, kde mají k vidění osly andaluzské a také další zajímavá plemena. Velmi mě také nadchl projekt Oslí stezka, kde se můžete s oslíky vydat na výlet a doprovodí vás právě jeden krásný představitel plemene poitou. 

Existuje spolek, který chovatele oslů v České republice sdružuje? Kde je možné získat v případě zájmu další informace?

Ano, chovatele oslů sdružuje Svaz oslích specialistů (SOS) působící v rámci Svazu asociace chovatelů koní ČR. Organizace SOS je pověřena vedením plemenné knihy osla domácího. Najdete zde nejen mnoho užitečných informací (například v sekci naučné obrázky), ale také například seznam plemenných hřebců. Dobrou zprávou pro nás milovníky oslů je, že počet registrovaných plemenných zvířat u nás má vzestupnou tendenci.


MVDr. Eliška Horáčková

Pracuje jako veterinární lékařka na oddělení reprodukce na Klinice chorob koní v Brně. Od dětství se motala kolem koní všude, kde to jen bylo možné. To, že se z “koníčka” stane povolání, ale nečekala. Kromě klasické veterinární péče a specializace na chiropraxi koní a psů se zabývá výzkumem oslí reprodukce.



Připojené obrázky

Připojené články

16.04. 2018 21:00 Realita českého statkáře
13.06. 2018 05:00 Můj soused vlk
25.07. 2018 07:00 Osel... náročný nenáročný společník?

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: