O makru a žlutých dámách - pro odlehčení

18. 08. 2016 06:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 23:47

Obrázky: 11

Autor: Helena Smutná Foto: archiv autorky, Pavel Ondra Rubrika: Všichni ostatní Počet přečtení: 4950 Počet komentářů: 15 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tento díl je naprostý úlet, tak mi to odpusťte. Příště se zase k ptákům vrátím.

Sršeňmanship

Tvrdím, že sršeň je dáma mezi hmyzem.

Nezaslouženě požívá pověsti nejnebezpečnější z vos. Pravda je ale jen to, že je největší.

Dáma

Vosy jsou pozoruhodná a druhově početná skupina blanokřídlých - žahadlových. Patří sem vosy, vosíci, čmeláci, prostě všechna stvoření, honosící se názvem Vespidae - sršňovití. A jejich blízcí příbuzní, tedy například jízlivky a kutilky. Patří sem druhy jak žijící společně, tak i samotářské. Budují-li si nějaké hnízdo (což nečiní všechny druhy; některé k tomuhle účelu používají tělo či hnízdo jiného druhu hmyzu), jsou jejich architektonické schopnosti pozoruhodné.

Sršní hnízdoU sršní je to tak, že zimu přežije jen matka. Poté, co na jaře vyletí, musí založit první hnízdo, do něj uložit vajíčka a následně vychovat první dospělce z larev. Až pak se může věnovat jen kladení vajíček - už má dělný lid. Ovšem do té doby to má těžké.
K tomuto účelu potřebuje ztrouchnivělé dřevo. Takže když se vám stane, že tahle na jaře sedíte na nějakém padlém kmeni či starém pařezu a začne kolem vás poletovat veliká, nebezpečná a bezpochyby zlotřilá sršeň, nepanikařte.
Dejte na mnou radu: uhněte. Jen uhněte.
Ona na vás skutečně neútočí a ani útočit nechce; ona jen chce to dřevo. Jakmile se přesunete o půl metru dál (a zůstanete tam v klidu), nebude dělat nic jiného, než zalézat do toho kmene či pařezu a zase odlétat pryč, aby se za chvilku zase opakovaně vracela. O vás se starat vůbec nebude.

V této době, v době hledání materiálu, základní potravy a místa ke stavbě hnízda se snadno stane, že vám sršeň vletí do obýváku.

Zase nabádám: nepanikařte.
Z vlastní praxe totiž vím, že sršeň je chytré a klidné stvoření. A opravdu ji nezajímá, co máte zrovna ve sklenici na stole.
V takové chvíli je možné se se sršní domluvit, opravdu.

Postup je tento:

  • 1/ otevřete okno dokořán
  • 2/ vezměte nějaký papír nebo knihu, formát to chce minimálně A4, barva je nejlepší světlá
  • 3/ postavte se tak, aby sršeň byla mezi oknem a vámi
  • 4/ pomocí toho papíru či čeho ukazujte sršni, kde je to okno - vymezte nežádoucí prostor. Jako byste od sebe odháněli koně v kruhovce, jen místo rukou či biče máte ten papír.

SršněSršeň skutečně vyletí a - nevrátí se; to okno zas zavírat nemusíte. Už ví, že ve vašem obýváku není nic, co by potřebovala, tak co by tam hledala?

Jen jednu výjimku to má: sršni jsou v plném létě aktivní dlouho do noci, takže je-li někde osvětleno, jsou dezorientovaní tak, že narážejí na všechno kolem. Tam je potřeba se jim vyhnout a nenechat do sebe narazit. Nejlepší je jednoduše zhasnout.

Princip vězí i v tom, že sršeň je dravec. Není to sice dravec tak přímočarý, jak se traduje - neloví hmyz, aby ho sežrala, ale aby jím nakrmila své larvy. Ty pak vylučují sladkou šťávu, kterou se matka a posléze dělnice živí.

Život sršního hnízda je krátký a konec tragický. V pozdním létě či na začátku podzimu je už málo potravy a larev mnoho; larvy umírají hlady a dělnice tedy také.
To je jediná doba, kdy můžete vidět, že sršni pojídají např. jablka, kvůli té sladké šťávě... a pohled je to úchvatný.
Každá dělnice si vybere jedno jablko. To vykouše tak dokonale, že zbude jen prázdná, doslova vypreparovaná slupka. Kdo máte jabloň, možná jste si všimli takovéhle slupky, ať už visící na stromě, nebo ležící na zemi. A třeba vás napadlo, co to způsobilo. Tak teď už to víte. Není to práce nějakého škůdce... to jen sršni měli hlad.

 (Mimochodem, tuto informaci získat nebylo snadné. Můj kamarád, stejný, který dodává část fotografií pro můj seriálek, mne na toto chování sršní upozornil a společně jsme sledovali, jak to probíhá. Nevěděli jsme ale ani jeden, proč tomu tak je - sršně jsou přece dravé! Kamarád se obrátil na další kamarády, tentokrát na UK v Praze - a tam se to dozvěděl. Po čase jsem tuto informaci v jedné hmyzí knize našla - v jedné jediné.)

Nakonec tedy zemřou všichni; dělnice, trubci, larvy. Přežije jen matka a ta se skryje, aby přežila zimu.
A další rok začne cyklus nanovo.

A co s tím, když u domu objevíte takové sršní hnízdo?

Inu, je potřeba zvážit, nakolik vás nebo vaše děti opravdu ohrožuje. Takže není-li zrovna nad vchodovými dveřmi či jiným frekventovaným místem, není úplně špatný nápad nechat ho jednoduše na pokoji.
Protože: kde jsou sršni, nebývají vosy. A ty, přes svou užitečnost (sic!), jsou přecejen otravnější.
Sršni vás navíc zbaví i dalších škůdců a potvorstva všelikého; a koho nesežerou, ten se bude raději držet dál. Někteří ptáci proto využívají jejich blízkost pro hnízdění - například sýkorky.

Sršní hnízdo - nepřekážíA nakonec, jak je to s tou jedovatostí: sršní kousnutí skutečně není nijak nebezpečné. Naši obavu živí fakt, že je tak velká, ale její píchnutí skutečně není nijak hrůzostrašné.
Mezi vosami mají totiž ve skutečnosti nejjedovatější, resp. nejbolestivější jed vosy zemních druhů. Ty můžete najít někde na stráni, vyhřívané sluncem, jak se noří do díry v té zemi udělané a zase vyletují ven. Jsou to nenápadné druhy, které se jen tak ochomýtají kolem kvetoucích trav a keřů, jsou poměrně pomalé a povahu mají spíš flegmatickou. Naštvat je tedy chvíli trvá; nejsou nijak agresivní. Ovšem když se to podaří - nejčastěji ohrozíte-li přímo jejich hnízdo, a to po delší dobu - pak je zle, doopravdy zle.

Kdepak sršeň. Ta je pomocník na zahradě a v sadu, dá se s ní snadno vyjít v míru, dokonce i bydlí-li blízko. Stačí troška respektu a vědomí, proč dělá to, co dělá. Neškodí, spíš naopak, a ani nebezpečná není.

Sršním zdar!

Makroúder

Vedlejším produktem intenzivního a dlouholetého pozorování ptáků je nutkavá potřeba pozorovat všechno.
Má-li člověk k tomu všemu koně, kteří to potřebují také, je jeho osud definitivně zpečetěn.

Cesta poznání a respektu ke (skoro) všemu živému je lemována náklady na 1/ o něco lepší kompakt, 2/ ještě lepší kompakt, 3/ kompakt Nikon (sice to moc nevydrží, ale dělá to báječná makra), 4/ zrcadlovku z frcu a makroobjektiv za dvakrát tolik, 5/ ještě lepší makroobjektiv. Následuje utrpení, protože lepší makroobjektiv není vyvážen kvalitou zrcadlovky, takže nastane 6/ - naštěstí ještě existují významná životní jubilea...

Můrka na stolePak večer sedíte a čtete si knížku, i přiletí malá pitomá můrka a štve vás tím, jak vám pořád naráží do hlavy. Pokud jste ale v některé výše uvedené fázi, nezabijete ji, ale zkusíte ji vyfotit - je sice maličká a šedá a celkově o ničem, ale, no, prostě jen tak, cvičně.

Pak si tu fotku zvětšíte na monitoru a spadne vám čelist.

Tohle není malá šedá můrka! Tohle je filigránsky vysoustružený tvor, hýřící nádhernými barvami; má barevné dokonce i nožičky! A ta tykadla... má to centrální lištu do obloučku a z ní vyrůstají přejemné chloupky přesné délky. Úplně vidíte, jak se chvějí.

Hlavičku to stvoření má jak z Karafiátových Broučků, oči jak borůvky.

Jste ztraceni; nějaký čas budete pobíhat a zkoušet fotit malé šedé můrky.

Infekce se šíří. Vy ji šíříte. A svoláváte rodinu: „Hele, co jsem vyfotila, no věřil bys tomu?"

Mšičí kolonieVzápětí se vrhnete na mravence. Plazíte se u květů pampelišek (poté, co jste jeden z nich cvakli makrem a našli osm malinkých broučků, kteří nebyli okem vidět - ale jeden z nich má takový legrační dlouhý nos).
Na mšice. Přitom zjistíte, že ty zelené - ty na kopřivách - si dojí mravenci. A najdete i mravence, jak nese mšici na kopřivu dosud mšicoprostou. No, není tohle regulérní chov? Je. Sedíte u toho a zíráte, jak mravenec dloubne do mšice, ona následně vypustí kuličku, mravenec ji chytí a nese pryč... nebo vypije... ten mravenec tu mšici dojí, ano. A zároveň ji chrání, stejně jako my svá stáda krav.
Některé mšice mají k tomu všemu krásné červené oči...

Schopnost žasnout vám tedy přidá novou kvalitu do života. Nakolik i vašemu okolí, to je už různé. V každém případě: pokud najdete na svém koni všenku a prvním vaším reflexem bude běžet pro foťák, zpozorněte.
(I když tedy všenku bych si docela ráda vyfotila... veterinář říkal, že jsou legrační; pomalé, a že kývají hlavami sem a tam a kulí oči... hmmm... Ani veterináři nejsou očividně imunní, někteří.)

Jednou jsem zkoušela fotit pavouka běžníka. Je to moc zajímavý pavouček - každý druh i jedinec má svou květinu a podle ní je zbarvený, umí barvy i měnit jako chameleon.
Já ho měla na kopretině, takže to byl běžník kopretinový, patrně.
Světlo dobré, vítr nefoukal. Nastavila jsem si tedy foťák a pomalu se přibližovala, abych svůj model nevyplašila.

Už... už! Prst na spoušti, druhá ruka zaostřuje a čekám, až ta věc pípne, jako že jo.
V tu chvíli běžník šup - a byl za kytkou. Pohyb nebyl vůbec vidět. Jen byl najednou v zákrytu.
A navíc vypadal, že je tam už hodiny; nohy roztažené po běžnicku do kříže, vypadal jako kousek té kopretiny.

Tak znovu. Obejít, přeštelovat clonu, připlížit se, zaostřit, a ... a šup. Zase.
Bídák.

Nelžu, hráli jsme tuhle hru dobře dvacet minut.

Z toho plyne poučení, že vyfotit běžníka pomocí makroobjektivu s pevným ohniskem a bez automatického zaostřování je peklo. (Po půlroce dopisuji: i s lepším makroobjektivem, majícím jakékoli funkce, je to pořád stejné peklo.)

Ovšem když se to nakonec povede tak, že běžníka bude možné večer doma dokonce i určit (ano, BYL to běžník kopretinový), je to pak taková radost, že svoláváte rodinu, sázíte fotky na facebook a na rajče a vůbec se chováte praštěně.
Ovšem jak by ne - máte přece svého - svého!! - běžníka!

Larva slunéčkaTaky se mi stalo toto: fotím si děravé listí s takovými podivnými maličkými tvory, co to listí očividně žerou. Jasný škůdce. Taková čárka s tečkama a má to trny a nožičky a je to docela čilé. Takový dráček.
Doma to zvětším a entomologií zcela nepolíbená nevím ani, kde hledat. Tak nastoupí FB. A teď se budou ti znalí strašlivě smát: ano, nebyl to škůdce, ale někdo, kdo ty škůdce žere.
Je to maličké, je to prapodivné - a je to larva slunéčka.
Letos jich je... slunéčka ale opravdu listí nežerou. Na přiložených fotkách je patrně slunéčko východní (tady u nás nejhojnější, invazivní druh), ale ony jsou si dost podobné všechny. Ovšem je fakt, že nezkoušet fotit ta „skoromakra", tak asi umřu s názorem, že ten zvláštní tvor prostě musí dělat ty díry do listí... eventuálně bych pátrala, čím si postříkat úrodu, aby mi ji to nežralo. Což by podle všeho byla velikánská chyba.

Nakonec musím zájemce, trpící podobnou praštěností (které alibisticky říkám zvídavost) upozornit, že vrcholným stadiem celého procesu je koupě atlasů. A protože velice rychle zjistíte, že knihy typu „toulky naší přírodou" či „velký kapesní průvodce světem hmyzu" vám pranic nepomohou, neboť co je všeobecné, to je povrchní, a vy přece hledáte nějaký vzácný druh, aspoň jeden, aby to všecko bylo aspoň trošku k něčemu... tak zakoupíte atlasy vědecké.

Doporučuji nakladatelství Academia a jejich knihy Pavouci České republiky, Blanokřídlí I-III a Denní motýli, Rovnokřídlí, Brouci čeledi slunéčkovití...

Báječná a velmi čtivá je i kniha Hmyzí rodiny a státy. Co tam je, to bere dech...

Mimochodem, nevíte o někom, kdo prodává knihu Blanokřídlí - Žahadloví (autor Jan Macek)? A taky knihu Brouci České a Slovenské republiky? Jsou beznadějně vyprodané i v antikvariátech...
No, já jen, kdyby náhodou... ;-)

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Úžasný, úžasný, úžasný...

    09:07 - 18. 08. 2016

    ... někdo by možná řekl, že je po ptákách, ale já tvrdim: hlavně ať to lítá!

  • 2. Accuracy

    Sršně

    12:37 - 18. 08. 2016

    My máme sršně na šeříku. Má popraskanou kůru a je trošku vykotlaný, tak se jim tam líbí. Když byl náš pes ještě štěně, tak lovil a hrál si s nimi, a to i když ho štípali do jazyka. Neopuchl ani ho to zjevně nebolelo. Někdy jsem mu je vytahovala z tlamy celé oslintané, ale když uschli, zase vesele lítali. Některé celkem jistě sežral. Samozřejmě náš pes prošel převýchovou a už to nedělá.
    Já mám svůj odvědčený způsob, jak vyhnat vosu či včelu z domu. Stačí otevřít okna do průvanu a ona vylétne sama. Cítí proudy vzduchu a podle nich ví, kudy ven. Nevím, jestli to funguje i na sršně, ale mohlo by.
    Co se týče ptáků, tak pro ně je náš Axi naprosto prospěšný. Hlídá jim hnízda před kočkami a z jeho vylínaných chlupů si stavějí příbytky. Někdy sezobnou nějakou zapomenutou granuli. Taky má tendenci vracet zahradu do původního stavu, takže když mamka přehodí sítě proti ptákům přes borůvky, tak Axi je do rána sundá a ptáci můžou zas vesele zobat. :D Dělá to i s půdokryvnými fóliemi na jahody.

  • 3. fran

    Krása

    19:54 - 18. 08. 2016

    Helo, to je vážně nádhera. Díky.
    Jinak potvrzuji, že přes strašidelné historky vyslechnuté v dětství, zkušenost mě naučila, že sršeň je poklidné stvoření, s kterým se dá většinou hladce vyjít, což činím. Máš pravdu i se zemními vosami, šlápnutí na hnízdo jsem jako prvňáček tak tak přežila. Šedesát žihadel, záchranka... atd.

    Btw. pokud by někdo věděl, jak šetrně vystěhovat divoké včely, sem s návrhy. Nechce se mi je likvidovat, ale asi budu muset, začínají nás děvenky ohrožovat :-(.

  • 4. HelaS

    Divoké včely

    20:47 - 18. 08. 2016

    Reaguje na 3.

    Fran, já fakt mám to hmyzologa celé míle daleko; mohu jen napsat, co bych dělala, pokud by to byl doopravdy problém (dítě alergik a podobně):
    Napřed bych to vyfotila a určila; to je zásadní informace.
    Pokud jde skutečně o včely, asi bych se obrátila na zkušeného včelaře, neboť ten má jednak vybavení a jednak zkušenosti.

    Jak vás ohrožují? Ono někdy stačí dát kolem vchodu do hnízda oplůtek (je-li v zemi). Když je ve zdi, je nutné celý úl vykutat - a to sami fakt nezkoušejte. Následně tu zeď sanovat, aby se to celé neopakovalo.

    Ale to určení je prostě zásadní; spousta druhů vypadá kousavě a skoro stejně jako včela medonosná, ale vůbec nemá žihadlo. Nebo je to ostře žlutočerné, ale je to jen podvod; oni se tím chrání (typicky pestřenky, vosíci... ale spousta druhů hmyzu má varovné zbarvení, aniž na ně má "právo").

    Udělej fotku a hoď ji na FB třeba do skupiny Život na zahradě - ptačí zahrady; tam chodí poměrně dost lidí, znalých oboru a nejspíš by to určili.
    (Nebo tím zúkoluj někoho z rodiny, kdo už FB podlehnul :-)

  • 5. šutřík

    super

    21:13 - 18. 08. 2016

    Moc se mně tenhle seriál líbí, děkuju za něj!

    A dnešní díl mi připomněl dětský tábor. Hledali jsme na kraji lesa zakopaný "poklad". Načechrané listí a zemina u kořene jednoho smrku mi připadaly moc slibné. Můžete hádat, co jsem vyhrabala... Myslím, že s dalším turnusem hledání pokladu vynechali :-)

    Já dopadla výborně, to o pár let mamka dřív skončila hůř, když se francouzskou holí propadla do hnízda. I táta byl prý vosami kompletně obsypaný. Na rozdíl od utíkající mamky neměl ani jedno žihadlo, celou dobu stál nehnutě. A když se roj uklidnil, jen se oklepal a vosy odletěly pryč.

  • 6. HelaS

    Svět je...

    23:01 - 18. 08. 2016

    Jj, svět je nebezpečné místo, často na to zapomínáme. My se přece taky oženem, když nám někdo šlape na hlavu :-)

    Díky za reakce, jsem ráda, když to někoho osloví...

  • 7. Vilenica

    vosy

    23:42 - 18. 08. 2016

    Krásné, pěkné, vtipné. A jak je to s těmi vosami?

  • 8. HelaS

    vosy

    00:27 - 19. 08. 2016

    Reaguje na 7.

    Děkuju
    Vosy... nevešly se

  • 9. HelaS

    ...ale

    00:31 - 19. 08. 2016

    Reaguje na 8.

    bude-li o to zájem, napíšu i o vosách, jasně! Látky je spousta, podkladů dostatek. Ráda napíšu o jakémkoli druhu, o kterém něco vím, nebo mohu zjistit. Pokud to bude pro někoho zajímavé, udělám to ráda.

  • 10. Vilenica

    vosy

    09:20 - 19. 08. 2016

    Reaguje na 9.

    Já osobně bych byla za článek o vosách ráda, protože je to jediné "zvířátko", které moc nemusím. Se sršni se člověk vždycky hezky domluvil, se včelami taky, ale s vosami mi to moc nejde. Tak třeba se dozvím něco zajímavého, jak jim nevstupovat "do jejich" zóny, ačkoli mám pocit, že ony vstupují vždy do mé a to zpravidla dost nevybíravým způsobem. :-)

  • 11. nitka

    vosy

    09:30 - 19. 08. 2016

    Reaguje na 10.

    Mám to stejně, taky jsem se zatím nenaučila milovat vosy, ačkoliv žádná jiná hmyzí havěť mi nevadí. Jsem ochotna si jich naprosto nevšímat, bohužel z jejich strany stejnou snahu nevidím :-)

  • 12. fannys

    Škodcovia v skleníku a veľa otázok o osách...

    12:49 - 19. 08. 2016

    Nejaké všenky mi napadly papriky v skleníku...nič zvláštne, za normálnych okolností by som kúpila postrek a bolo by. Po týchto článkoch sa mi ale do chémie nechcelo ísť. Veď čo ak to bude ničiť ďaľšie živočíchy, ono sa to dlho odbúrava a tak...tak som ich začala odstraňovať mechanicky - po cca dvoch týždňoch si to všenky rozmysleli :)
    Jašterica v skleníku to určite ocení (sa mi tam nasťahovala)

    Tiež by ma veľmi zaujímalo, čo s osami v susedstve. Minulý rok sa nám nasťahovali príliš blízko, snažila som sa zamedziť im prístup k hniezdu lepiacou páskou :-) ale bolo to dosť neúspešné :-) :-) nakoniec pomohol Biolit...určite existuje niečo lepšie.
    Inak, tie osy ma celkom prekvapili, keď som ich vytrvalo ničila, poriadne zaútočili iba raz...

    Ďakujem.

  • 13. Ivetashena

    Helo, super, piš dál!!!

    14:02 - 20. 08. 2016

    Moc dík za seriál, který s koňským světem nesouvisí jen při zběžném pohledu - kouknete-li se podruhé, pochopíte, že těch souvislostí tam je!
    Doma máme vše - sršně, včely i vosy. A kupodivu za dlouhé roky soužití s vosami nemohu říct, že by útočily: bydlí mi na verandě před kuchyní. Tam, kde stojí sušák s prádlem :-) - takže se tam vyskytuji opravdu často. Za všechen ten čas, co si nám staví nádherná, obrovská hnízda u stropu verandy, ani jednou se s rodinou nedostaly do sporu. Zato se, bohužel, dostal do sporu s kolonií (či co vosy mají) náš druhý obyvatel dvora - sršně. Za minulé léto nám dlouholeté vosí podnájemníky naprosto vylikvidovaly :-( Letos jsem marně při věšení prádla "naše" vosy vyhlížela...
    Veranda osiřela.
    :-(

  • 14. HelaS

    Děkuju

    22:21 - 20. 08. 2016

    Reaguje na 13.

    Děkuju moc, Iveto!

    Nojo, vosy jsou vyhlášené dokonalou architekturou :-)
    Ale to už je přírody běh, že jeden druh vytlačí druhý.
    Ono se to časem zase vystřídá...

  • 15. žofré

    Připojuji se s poděkováním,

    12:43 - 21. 08. 2016

    měla jsem krásné čtení na neděli jako náplast za časovou tíseň posledních dní:-).

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: