Hříbě je po narození jako přilepené k matčinu boku. Postupně roste a je stále odvážnější a nezávislejší, stále častěji se od ní vzdaluje – ale jakmile se necítí jisté nebo se mu něco stane, hned k ní běží pro pomoc. Za pár měsíců ji už ani příliš nepotřebuje k výživě, ale spíš ji využívá jako „přístav bezpečí". Pak ale přijde odstav. Dá se říct, že je nezbytnou součástí života mladého koně, který z mnoha důvodů nemůže nadále zůstat po boku své matky; je prodán, je odvezen k odchovu do vhodnějších podmínek, ale často je odstav důležitý i pro pohodu klisny, především v případě, pokud byla znovu připuštěná nebo má být pracovně využívaná. Je známo, že některé klisny mají problém během kojení „vyprodukovat" funkční folikul – a nezabřeznou, což může být pro chovatele nanejvýš nepříjemné.
Léta letoucí, generace od generace, platí nepsané pravidlo, že se hříbata odstavují přibližně ve věku šesti měsíců. Předpokládá se, že v té době už jsou dostatečně nezávislá a mentálně zralá, aby přečkala trauma z odstavu. Je tu ale i další důvod: Je známo, že mléko klisny je velmi výživné, především krátce po porodu. Mlezivo navíc obsahuje i hodně protilátek, takže hříbě je chráněno proti infekcím, než si začne tvořit své vlastní protilátky. První týdny svého života je proto hříbě plně závislé na mléku. Po cca 6 týdnech však jeho výživná hodnota začne klesat a hříbě nejdřív ochutnává, později regulérně přijímá „normální" pevnou potravu. Přibližně v šesti měsících už na mateřském mléce není závislé a dokáže vyžít z trávy a/nebo sena a jádra. Není proto „nutné", aby nadále u matky setrvávalo.
(Pozn.: Samozřejmě dnes, na rozdíl od dob ještě nedávno minulých, už je k dispozici mnoho krmiv speciálně určených i pro velmi mladá hříbata. Chovatelé proto mohou vesele odstavovat už ve třech, čtyřech měsících a matce dopřát „klid" pro vývoj nového plodu v děloze nebo k práci, do níž se po odstavu vrátí. Sami si můžete odpovědět, zda je to tak správné…)
Podívejme se však na to, jak to chodí v přírodě: odstavu se totiž nevyhnou ani divocí koně, i když u nich vše probíhá poněkud jinak. Klisny, pokud znovu zabřeznou, začnou odstavovat hříbě několik měsíců před porodem. Dělají to tak, že mu prostě odmítají dát napít. Otáčejí se od něho, odcházejí, někdy ho i kopnou. Hříbě postupně vzdá snahu sát, přesto však nadále zůstává s matkou, a to klidně i v době, kdy se matce narodil další potomek.
Pokud klisna nezabřezne, může se stát, že hříbě vlastně ani neodstaví. Někdy lze vidět sát i dvouletka, skoro většího, než je jeho vlastní matka, jak se kroutí pod jejím břichem a ona ho nechá. Mléko v té době už nemá skoro žádnou výživnou hodnotu a sání je spíš zvyk, příjemný pocit bezpečí, který uklidní zatím nezkušené, byť už poněkud odrostlé mládě.
A jsme u toho: mezi matkou a jejím mládětem se vytvoří za normálních podmínek citové pouto, které je zrovna u koní velmi silné. Klisna hříběti poskytuje pocit bezpečí, dokáže ho ochránit před silnějšími jedinci i před predátory a je pro hříbě také zdrojem znalostí a zkušeností – je jeho učitelkou. Po jejím boku, byť je od něho časem stále vzdálenější, se hříbě učí poznávat svět a nachází v něm své místo. Odloučení od tak blízké „osoby" je pro něho vážnou životní ztrátou; pokud navíc je odvezeno někam pryč, dochází i ke změnám známého prostředí a okolních koní. Hříbě se dostává do velkého stresu.
Stres je definován jako abnormální nebo extrémní změny životních funkcí nebo chování zvířete, ke kterým dochází následkem nutnosti přizpůsobit se nepříznivým vlivům prostředí nebo životního stylu; odstav je tedy pro mladého koně zřejmým zdrojem stresu.
Nejedná se „jen" o psychické strádání, smutek či stesk. Výzkumy zjistily, že odstav má velký vliv i na zdraví a další vývoj koně, a to tak, že ho může doživotně negativně poznamenat.
Měření stresu
U normálních koní spustí většina druhů stresu tvorbu ACTH (adrenokortikotropního hormonu), který reguluje sekreci kortizolu. Když se ACTH dostane do krve, ihned se zvedne hladina kortizolu v krvi, kam se dostane z nadledvin. Jeho sekrece trvá tak dlouho, dokud se zvíře neadaptuje na stresovou situaci nebo dokud se kůra nadledvin nevyčerpá.
Kortizol je výborný indikátor stresu, protože jeho hladina v krvi se zvyšuje u různých druhů stresu; u koní v těžké zátěži, u koní při zlomeninách, kolikách nebo hypoglykémii i při anestézii. Dokonce i nezvyklá manipulace, třeba při problémech s odebíráním krve, může u koně vyvolat zvýšení kortizolu v krvi. Existují i jiné indikátory stresu, například kyselina askorbová (vitamín C), které se také zvyšuje při zlomeninách, těžkých infekcích či přetrénování, ale ne při odstavu.
Cílem odstavu hříběte by proto mělo být: oddělit hříbě od matky tak, aby se na obou stranách, především pak u hříběte, minimalizoval stres. Dále zabránit hubnutí hříběte a jeho zranění. K tomu je třeba splnit dva předpoklady: hříbě je třeba na odstav připravit a odstav je třeba provést co nejšetrněji.
Než hříbě opustí matku, mělo by splňovat následující podmínky, aby měl na něho odstav co nejmenší negativní dopady:
Věčná otázka: Ve stáji nebo ve výběhu? Najednou nebo postupně? Těžko jednoznačně odpovědět, přesto jsou současné výzkumy schopné dát některé odpovědi.
Nyní se dostáváme k otázce, zda je lepší hříbě odstavit hned, nebo postupně. Pokud se náhle, bez varování a nenávratně oddělí od matky, je stres velmi intenzivní, pravděpodobně však rychle pomine. Pokud se odstavuje pozvolna, bývá stres menší, ale hříbě je mu vystavováno déle.
Jednoho dne se od hříběte odvede klisna pryč a už se k němu nikdy nevrátí. (Je to výrazně lepší, než když se hříbě odvede od klisny!) Podmínkou je, že hříbě ji nesmí vidět, slyšet ani cítit. Tento druh odstavu zní velmi drasticky (a bývá tím nejsrdceryvnějším), lze ho ale také provést poměrně šetrně. Pokud žije hříbě ve stádě, kde již má „své místo", odvedení matky a ponechání hříběte ve známém prostředí mezi známými koňmi lze považovat za šetrný odstav.
Majitelé více hříbat mohou tuto situaci řešit tak, že stádečko matek s hříbaty bude žít na jedné pastvině. Postupně se z něho začnou odvádět klisny; nejdříve ty, které jsou dominantní (aby nebyly náhodou agresivní k osamělým hříbatům) a/nebo mají nejzralejší hříbata. Opuštěné hříbě zůstává s kamarády a „tetami". Postupně se tak odvedou všechny matky (jako poslední ta, která je nejtolerantnější a nejcitlivější).
Rozhodně se nedoporučuje zavřít do stáje hříbě navyklé na život na pastvině a matku odvést pryč. Je to pro něho příliš velký stres. Pokud se rozhodnete pro tento typ odstavu, nejdříve navykněte klisnu a hříbě na stáj, pak je tam držte několik dní odděleně a až pak klisnu odveďte.
Pokud se podíváme na to, jak probíhá odstav u divokých koní, lze říct, že nejpřirozenější, nejšetrnější a „nejzdravější" je takový postupný odstav, kdy se matka odvede na vedlejší pastvinu (do vedlejšího boxu), takže se se svým hříbětem vidí, mohou si „povídat" a cítí se; vlastně jsou spolu, jen hříbě už nemůže sát. První dny se k ní může hříbě snažit dostat, proto je potřeba mezi nimi mít pevné hrazení. Obvykle se však vzájemné vztahy brzy ochladí a jednoho dne matka prostě od hrazení odejde a hříbě ji už ani nevyhledává. Vědci říkají, že tento způsob odstavu je méně stresující (podle hlasových projevů a chování, ale i podle hladiny kortizolu) než náhlý odstav. Dokonce i riziko zranění je menší.
Naopak tento způsob odstavu se příliš nedoporučuje: hříbě je u matky v noci, ve dne je na oddělené pastvině (nebo naopak). Půldenní odloučení je zmařeno ve chvíli, kdy se hříbě dostane k matce a napije se od ní. Dá se říct, že v tomto případě se jedná skutečně o zbytečné prodlužování trápení obou aktérů.
Zní to divně? Možná. Vědci z texaské A&M univerzity však zjistili, že hříbata naučená před odstavem přijímat jádro, procházela menším stresem, než ta, která předtím jádro nedostávala. Ta první často lépe přibírala, takže případné hubnutí během odstavu nebylo tak kritické – a protože pevná strava pro ně byla už rutinou, lépe se adaptovala na nové podmínky. Hříbata nezvyklá před odstavem na jádro během odstavu výrazně zhubla a později vše žravostí „dohnala", náhle přibírala a rostla, což s sebou neslo riziko DOD (o tom napíšeme více v jednom z dalších článků). V současné době se proto chovatelům doporučuje, aby hříbě už pod matkou mělo svůj žlab a své jádro (nejlépe speciální pro hříbata, obsahující mléčnou bílkovinu, která má lepší profil aminokyselin, než rostlinné bílkoviny v krmivu pro dospělé koně).
Nelze však zapomenout i na matku! Asi 5 dní před odstavem se doporučuje odstranit jádro, aby se podpořilo zasušení. Po odstavu pak může trvat několik dní, než přestane mléko tvořit. Měla by mít dostatek pohybu a vy byste měli kontrolovat její vemínko, ale neoddojovat ho; pokud byste jí přece jen chtěli ulevit, pak oddojte jen trochu mléka, abyste její mléčnou žlázu zbytečně nestimulovali. Pokud by bylo vemínko tvrdé cca 4 dny po odstavu nebo by klisna jevila známky diskomfortu, je třeba volat veterináře; může se jednat o mastitidu (zánět mléčné žlázy).
podle nichž byl také článek zpracován (v jednotlivých textech jsou také citovány zmíněné studie):
Fotožurnalistka Ami Vitale sledovala koně Převalského na jejich 3200kilometrové cestě zpět do prapůvodní vla...
V pátek 5. prosince se při příležitosti 107. výročí založení Hradní stráže konala na Pražském hradě t...
