Nekonvenční léčba VI - bylinná terapie

15. 09. 2006 13:41

Autor: Tomáš Sychra Foto: Tomáš Sychra Seriál: Nekonvenční léčba Počet přečtení: 10803 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Byliny v prevenci, byliny v léčbě nemocí, západní fytoterapie, lidové bylinkářství, tradiční čínská medicína a ajurvéda, magie bylin, formy bylinných přípravků, obsahové a informační složení bylinných přípravků, možnosti a bariéry léčebného podávání bylin.

obr. 1Mohlo by se zdát, že podávání bylin je jednoduché a že ho zvládne každý, když si vezme nějaký ten herbář a podle něj vyhledá příslušnou bylinku. Když se zeptáte lékaře, jak se dívá na doplnění své léčby nebo dokonce na samostatnou léčbu onemocnění bylinami, většinou vám řekne, že se tím nedá nic zkazit, ale jen ať hlavně berete léky, které vám předepsal. V žádném případě vám ale nedoporučí samostatnou bylinnou léčbu. Medicína totiž používá jen to, co se dá změřit a je viditelné. Nic proti tomu, je to ale jen jedna z možností. Medicína je také založena na alopatickém podávání léčiv, ale poněkud už zapomněla, že léky se původně vyvinuly z bylinných výtažků a zvířecích a minerálních produktů a tak se k nim často chová macešsky. Mám doma knihu z roku 1663 (obr.1), která se zabývá léčbou rostlinnými, živočišnými a minerálními látkami. Na takovýchto základech stojí celá moderní farmacie, která však převážnou část léků dnes vyrábí synteticky.

Vraťme se do historie, která nám mnohé objasní. Budeme ale postupovat od doby nedávné do minulosti. Ještě před dvěma stoletími byly byliny nedílnou součástí léčebného instrumentária jak lékařů, tak lidových léčitelů. Tím samozřejmě myslím naší západní civilizaci, v rozvojových zemích na bylinné terapii dodnes závisí životy celých generací. Od té doby se začaly nůžky mezi bylinnými a chemickými léky stále více rozevírat. Chemické léky se posledních dvě stě let začaly přizpůsobovat trendu školské medicíny, který je charakterizován dvěma výrazy, „potlač“ nebo „nahraď“ a který příliš neřeší důvody poruchy funkce v organizmu. Pokud má organizmus dostatek vlastních sil, kritické období pod touto clonou překoná a dojde k uzdravení. Pokud ale dostatek sil nemá a nebo trvají vnější či vnitřní důvody, proč k poruše činnosti došlo, objeví se recidiva onemocnění a onemocnění může přejít do chronické podoby.

Jako příklad medicínské léčby můžeme použít terapii „měsíční slepoty“ neboli rekurentní uveitidy u koní. V budoucnu jí věnujeme samostatný článek, takže nyní jen zkráceně. Existují různé teorie o příčinách vzniku tohoto onemocnění, ale s největší pravděpodobností se jedná o onemocnění, které je způsobené neadekvátní reakcí autoimunitního systému koňského oka na infekční agens. Autoimunitní systém koňského oka je na celkovém imunitním systému celého těla koně málo závislý. Z toho vidíme, že se vždy nejedná, jak se někdy mylně uvádí, o leptospirozu. Ano, leptospiry jsou podle literatury příčinou zánětlivé reakce oka, ale v tomto případě pouze v 60 %. V ostatních případech to jsou často viry nebo jiné bakterie a někdy též plísně. Školská medicína používá k léčbě měsíční slepoty kortikoidy a většinou též antibiotika. Srůsty vzniklé v důsledku zánětlivé reakce v oku se snaží mechanicky rozrušit kapkami na bázi atropinu. Druhou možností je vitrektomie. Jedná se o operační zákrok na oku, který provádí jen omezený počet klinik a je poměrně drahý. V případě, že došlo v oku již k organickým změnám, zůstane tento stav zachován i po operaci, pokud při ní není současně provedena plastika oka a je voperována nová čočka, podobně jako při léčbě glaukomu. Medikamentozní léčba tedy potlačí zánětlivou rekci pomocí kortikoidů a působí proti bakteriím za účasti antibiotik. Antibiotika vytvářejí jakousi antibiotickou clonu pro případ, že by tam nějaké bakterie byly a nebo aby se po dobu suprese autoimunitního systému oka v důsledku podání kortikoidů v něm tyto bakterie nepřemnožily. Všechny tyto zásahy však po určité době odezní a v případě, že autoimunitní systém oka se po dobu léčby nezotaví, po vysazení léků dojde k recidivě onemocnění. To pak nazýváne cyklickou nebo rekurentní uveitidou. Prevence tohoto onemocnění je obtížná. Bylinná terapie řeší úpravu autoimunitní reakce oka a tento systém si s nastalou situací poradí sám. Po likvidaci příčiny zánětu se uvede do normálového stavu a záněty se proto neopakují. Není však bylinná terapie jako bylinná terapie.

obr.2: sušená bylinná směs

Západní fytoterapie se vyvinula z lidového bylinkářství pod kuratelou farmacie. Hledá v rostlinách účinné látky, které působí podobně jako lékové substance, pouze s tím rozdílem, že bylinné látky jsou čistě přírodního původu. Také někdy dochází k extrakci látek ze sušených bylin a pak se i takovýto lék nazývá fytoterapeutikum. Pro účely fytoterapie se byliny většinou suší a drtí (obr.2).

Lidové bylinářství je široký pojem a v dnešní době vypadá obvykle tak, že bylinář sbírá byliny většinou sám. Je to proto, že je sbírá podle toho, kdy v průběhu roku, měsíčního a solárního cyklu a v průběhu dne jsou v příslušné odebírané části rostliny nejvíce koncentrovány účinné látky. To se při takzvaných hromadných sběrech nedá zajistit a proto je důležitý samosběr.

obr. 3 - čerstvé byliny

Také následná manipulace s rostlinou je rozhodující pro účinnost výsledného léčivého produktu. Byliny při sušení ztrácejí vodu, dochází ke koncentraci látek a ke změně jejich vzájemných proporcí. Dochází však také k fermentaci a okysličení. Tím se výsledný léčebný efekt sušené byliny mění oproti bylině syrové. Dobrý bylinář z toho důvodu používá nejraději čerstvé byliny (obr.3) a nebo byliny, které schly v celých svazcích či neporcovaných částech. (obr.4) Je tak nejvíce zachován charakter a „duše“ rostliny.

obr. 4 - byliny, schnoucí neporcované

Jednou z možností zachování těch zdánlivě nehmotných informací z rostliny je její extrakce v celém stavu. V tomto případě nedochází k okysličování a k fermentaci a v extrakční látce je obsaženo mnoho informací, které se sušením ztrácejí (o tom dále). Tento způsob se již velmi podobá užívání bylin tak, jak to činí šamani a domorodí léčitelé. Ten si ale nechme na konec a podívejme se ještě, jak byliny používají naši východní sousedé z Asie. Jak jsme si v předchozím díle tohoto seriálu řekli, je bylinná terapie nedílnou součástí tradiční čínské medicíny - TČM. Pro její potřeby se byliny užívají jak sušené celé, tak často drcené a tabletované. To znamená rozdrcené na prášek a pak za pomoci nějakého pojiva slisované do tablet. To jsou například přípravky u nás prodávané v TČM a nebo dovážené firmou Starlife z USA. Tradiční čínská medicína ale pracuje s bylinnou terapií i na bázi původních šamanských základů své existence a proto využívá při sestavování určitého léku principu zemských živlů. Tady musíme poznamenat, že takové léky budou v některých případech v Evropě méně účinné, protože žijeme v jiném silovém prostoru a evropský šamanizmus z toho důvodu pracuje s jiným silovým rozložením. V Evropě jsou rozhodující pouze čtyři živly proti pěti asijským a některé živly jsou jinak orientované vůči světovým stranám. Pokud se vám to zdá podivné, tak nezapomínejme, že v případě těchto produktů upřednostňujeme jejich informační obsah před obsahem látkovým. Také bylinné produkty se v TČM předepisují na harmonizaci orgánových okruhů a nikoli pouze na úpravu funkce jednoho orgánu, jak jsme zvyklí z fytoterapie.

obr. 5: kapsleTechnologie podmrazení je další technikou zpracování bylin. Jak jsme říkali, při sušení se mění složení a účinnost drogy v důsledku oxidace a fermentace. Tuto nevýhodu odstraňuje způsob zpracování, kdy bylina je vhozena do tekutého dusíku a tím okamžitě hluboce zmrazena. Voda se z ní odstraní sublimací a bylina se rozmělní téměř na molekulární prach. Výrobce tvrdí, že takovýto prach je biologicky aktivní. Z něho jsou pak vyrobeny kapsle (obr.5).

Podle našich zkušeností jsou při tomto zpracování sice zachovány obsahové látky, ale úplně se ztratí informační obsah, tedy „duše“ rostliny.

Poslední metoda podávání bylinných produktů, o které se chci zmínit, je šamanská a domorodá bylinná terapie, která pracuje víceméně jen s informačním obsahem byliny. Je to praktika bylinné terapie, která je postavena na tom, že každá bylina má svoji „duši“, jakýsi svůj charakter a postavení v rostlinné říši. Některé rostliny rostou jen tam, kde je společenství ostatních rostlin pro ně příznivé a vytvářejí tak jedinečné biotopy, které je možné využít jak k pobytu v nich, tak vnitřním užitím bylin v nich vyrostlých. Rostliny v těchto případech nesou informace o celém biotopu. Léčba spočívá většinou v požití bylin nebo čajů z celých živých rostlin. Nejčastěji se v případě takovéto léčby rostliny užívají syrové a celé. Jestli vám to připadá příliš vzdálené, tento princip využívá i homeopatie a Bachova květová terapie. Obě tyto metody také využívají informační obsah rostliny. O šamanském způsobu podávání bylin toho v naší kultuře příliš nevíme, ale zdá se, že právě zvířata ji sama často praktikují.

obr. 6

Právě jsme si řekli, že nejefektivnější bylinná terapie vychází z prapůvodních šamanských receptů. Je velmi obtížné skloubit do jednoho produktu obsahové a informační vlastnosti a bohatství rostliny a navíc je nějakou technologií zakonzervovat a zhutnit. To prozatím dokázala pouze jedna firma - Herba Vitalis. Na bázi jejích extraktů z celých živých rostlin je například vyrobena řada specifických bylinných kompozic pro léčbu koní, ale i lidí (obr.6).

Při bylinné léčbě musíme dbát mnoha doporučení. Například větší množství přesličky rolní či bahenní způsobí koni koliku. Přeslička je ale vynikající harmonizátor na močové cesty a pohlavní orgány. Můžeme proto aplikovat lihový extrakt a tím se vyhneme nebezpečí křeče hladkého svalstva střev. Podobné to je i s kaštanem (jírovec maďal). Ten je také pro koně v syrové formě toxický. Opět lze využít jeho extrahovanou formu a koni pomoci při problémech žilního charakteru u otoků končetin. Tak, jako jsme hovořili v minulých dílech o jednotlivých orgánových okruzích, v bylinné terapii se používají k harmonizaci těchto informačních struktur výrobky z rostlin. Nesmíme však zapomínat i na bylinné produkty, které jsou vyrobeny jako kompozice více bylin. Tady platí, že tyto mixy by měly být vyrobeny vždy s ohledem na vzájemnou vyváženost komponent a respektovat potřeby toho kterého pacienta. Rozhodně jsou nevhodné komerční výstřelky některých výrobců, kteří z neznalosti věci vezmou herbář a začnou míchat různé byliny například na kašel. Stačí pak ve směsi jedna nevhodná bylina, která sice je například na kašel, ale která se momentálně pro daného pacienta nehodí. Celá směs přestává být díky této bylině pro tohoto pacienta účinná a nebo může jeho stav dokonce zhoršit. Při bylinné terapii je proto nezbytné individuální cílené předepsání. Z tohoto důvodu by ve směsi také mělo být maximálně pět bylin, aby se jejich účinky příliš nepřekrývaly a daly se přesně individuálně nastavit.

Z předchozího vidíme, že užití bylin v léčbě není tak jednoduché, jak se často prezentuje. Byliny můžeme používat jak k léčbě, tak v prevenci, jen musíme vědět jak. Právě sféra prevence onemocnění za použití bylin je jaksi zapomenuta. Možná, že to je i tím, že mnoho informací zaniklo v čarodějnických procesech, ve kterých bylo mnoho nevinných kořenářek a bylinkářů posláno na hranici, nebo tyto zkušenosti později vytlačila medicína. Jedno je ale jisté. Sezónní užívání některých bylin se zachovalo v rodinné tradici dodnes a postupně se vrací. Podobně jsou tyto tradované zkušenosti užívány i při léčbě zvířat. Je-li kůň na pastvině a je-li vychováván ve stádu, získá zprostředkované informace stáda a v určité omezené míře si může sám vybrat, co mu v dané chvíli znalost předků a jeho instinkt velí. Možnost výběru závisí na pastvině, na které žije. Někdy je nabídka opravdu pestrá (obr.7). Podstatně složitější to je na pastvině s monokulturou a již naprosto nevyhovující ve výběhu, který je často jen blátivá plocha.

obr. 7

My ale i přesto můžeme být sami svým koním nápomocni jak při prevenci, tak v případě zdravotních potíží.

Můžeme pomoci zlepšit imunitní odezvu, zlepšit prokrvení a průtok lymfy v končetinách, můžeme pomoci odstranit komplikace po nezbytném očkování nebo po odčervení, lze též zlepšit účinky odčervení, zmenšit potíže při přechodu koně z podkov naboso, pomoci při různých alergických problémech, které se periodicky opakují, zlepšit odbourávání kyseliny mléčné po sportovních výkonech, upravit svalový tonus po námaze a tak podobně. Je jen nezbytné užívat byliny uvážlivě a s dostatečnými znalostmi. Pokud máme možnost a víme kde je sehnat, je lepší podávat bylinné extrakty než sušené byliny a ze směsí užívat kompozice maximálně z pěti druhů bylin. Také je vhodné pro každou příležitost míchat novou směs z čerstvých komponent. Byliny by neměly být starší jednoho roku. Dbejte také na to, aby směsi a jejich výběr, pokud si na to netroufáte sami a nemáte dostatečné znalosti, dělal jen zkušený bylinář. Byliny jsou skvělý pomocník, který mnohé dokáže, ale jejich neuvážené použití může být nebezpečné.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: