Nejvyšší priorita - zastavit stát... a proč jako?

28. 05. 2018 05:00

Obrázky: 14

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 4000 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Chtělo by se vám sedět u večeře s někým, kdo v jednu chvíli pochoduje kolem stolu, a v následující kope do židle, mlátí sklenkami a příbory a ještě u toho stihne hlasitě hulákat do telefonu? A chtěli byste s někým takovým vyrazit na koncert, na výstavu, zkrátka někam do společnosti? Že nechtěli? Že takový "někdo" vám neprokazuje dostatečný respekt, jeho společnost není příjemná a nelze tušit, co všechno můžete očekávat?

Máte pravdu, představa takového společníka je vážně děsivá. Takže... proč tedy tolerujeme obdobné sprosťáctví a nezdvořáctví u svých koní? Proč nám nevadí, že místo toho, aby kůň v klidu stál a počkal, než dohovoříme s někým, koho jsme potkali, s námi poskakuje, capluje, hází hlavou a řehtá, že není slyšet vlastního slova? Proč tolerujeme, že při nasedání musíme požádat kolegu ze stáje o pomoc nebo se smíříme s tím, že před tím, než se vysápeme do sedla, uběhneme kolem koně kompletní maraton?

S tolerancí k nezdvořáctví se setkáme rovným dílem mezi hobby jezdci jako mezi vrcholovými sportovci. První tvrdí, že jejich kůň se nejspíš narodil jako "anarchista", je nesmírně chytrý a oni ho mají rádi právě takového, jaký je. Je to prý i otázka úcty k partnerovi. Z lásky přece musíme ledacos tolerovat a mnohé pochopit. Nechceme přece otroka, ale kamaráda.

Ti druzí zase mávnou rukou. Můj kůň má výkonnost. Je velmi úspěšný. A takovou celebritu není třeba obtěžovat něčím, co zvládne i obyčejná mula. Na programu lekcí jsou vysoké drezurní cviky, vysoké překážky. Kdo by měl v honbě za úspěchy čas na banality?

Když se ale zamyslíme a také budeme soustředěně sledovat práci všech jezdců a kočích celého výkonnostního spektra, snadno odhalíme, že zastavení a stání je dovednost, která je nejen přehlížená, ale i mimořádně nedoceněná. A to i přes to, že zastavení je základním stavebním kamenem výcviku.

Zastavení odhalí všechny problémy v komunikaci. Výsledek je jednoduchý, čitelný a přímý. Neoddiskutovatelný a snadno kontrolovatelný. Dobře provedené zastavení prověří ochotu koně ke spolupráci, jeho důvěru v jezdce, prověří respekt. Zastavení je zastavení, možná by mohlo být známkováno, ale nemělo by. Protože zastavení buď je, anebo není. Zastavení a stání je absence pohybu v nejčistší formě. A kůň ho buď umí, anebo ne.

Zastavení - otázka respektu i priorit

Nikdo asi nebude rozporovat, když vznesu následující tvrzení: "Jestliže kůň není ochotný v klidu stát, pokud ho o to požádáte, nerespektuje vás a nerespektuje vaše požadavky".

Ale co s tím. Když si stoupnete vedle caplujícího, hlavou máchajícího koně, asi se mnoho nezmění, pokud mu řeknete, že vám neprojevuje dostatečnou úctu. Byl by to asi stejně efektivní postup, jako byste vyprávěli teenagerovi, že když s ním mluvíme, neměl by hypnotizovat svůj mobil a textovat. Chmmm... no a co?

Tudy cesta rozhodně nepovede. Musíte si uvědomit, že pokud se váš kůň či syn chová jako dacan, není to jejich chyba. To vy jste zodpovědný za to, jaké priority ve vašem vzájemném vztahu byly nastaveny a jaké mu dominují. To vy jste určili, co si kdo může dovolit a co už ne.

Každá živá bytost, vy i kůň, máme své priority. Ve vztahu s vaším koněm jste to ale vy, kdo by tyto priority měl určit a vymezit. Pokud tedy má váš kůň problém akceptovat zastavení, odkrývá skutečnost, že tento požadavek ve vašich výcvikových prioritách nebyl a zřejmě ani není. Když kůň zastavit neumí, zastavení nebylo ve vašich prioritách. O koně tu vůbec nejde, on sám není schopen se naučit nové lekce.

Jestliže se pokusíte být objektivní, uvědomíte si, kolik toho pro vás je váš kůň ochoten udělat. Zvedne nohu, když ho o to požádáte, nakluše, přejde lávku, skočí přes překážku, nastoupí do nekomfortního prostředí přepravníku. Zpotí se pro vás! Kůň pro vás tedy ochotně dělá poměrně dost poměrně náročných věcí, jen proto, že věří tomu, že tohle od něj chcete, že to od něj očekáváte, že to je vaše priorita. Proč by tedy nezastavil a v klidu nestál, pokud by si myslel, že to je to, co od něj chcete. Je to přece, na rozdíl od jiných cviků, tak snadné a jednoduché!

Je tedy zřejmé, že důvod, proč naši koně neumí zastavit a stát, není v nich, ale v nás. To my máme pocit, že zastavení není tak významná aktivita, abychom jí věnovali svou cennou pozornost. V praxi záhy zjistíte, že mít koně, který neumí zastavit a v klidu stát, je jeden z nejvíce frustrujících a ostudných problémů, s kterými se vůbec můžeme potýkat. S koněm, který neumí zastavit, se totiž nemůžete v klidu a bez problémů účastnit většiny aktivit. Takový kůň ohrožuje nejen vás, ale i ostatní. Zastavení je, mimo jiné, totiž i otázka bezpečnosti.

Nejčastější "výmluvy", proč náš kůň nestojí

Můj kůň je netrpělivý, má příliš ohnivý temperament.

Omyl, to vy jste netrpěliví!

Pokud si najdete čas a půjdete se podívat na mezinárodní výstavu arabských plnokrevníků, velšských koní, morganů nebo hackneyů, budete svědkem exploze temperamentu. Ve výstavním kruhu budou vířit emoce a temperament bude sálat prostorem. Koně budou "létat" s nejvyšší možnou akcí, jejich oči budou doširoka otevřené, ocasy jako prapory. Lidé budou vyvíjet nevídanou aktivitu, aby temperament a akci svých koní dovedli na maximum. Přesto ale ve chvíli, kdy ve výstavní třídě přijde na řadu posuzování exteriéru, budou všichni koně (tedy alespoň ti úspěšní) plně pod kontrolou, budou "zaparkovaní" a doslova přilepení k zemi. A to je ten nejlepší důkaz, že i temperamentní kůň může zastavit a stát, pokud ho to někdo učil.

Zastavení není aktivita

Velmi mnoho z nás uvažuje tak, že "pokud necváláme, tak netrénujeme". Je to stereotyp v našem myšlení. Nemáme problém pracovat hodiny a hodiny na kvalitě prodlouženého klusu, desetkrát, dvacetkrát v jedné lekci přejít jeden a tentýž skok, opravovat a opravovat chybné nacválání. Ale jen velmi málo z nás věnuje stejnou pozornost i zastavení.

Pokud se váš kůň má naučit zastavit a stát, musíte i vy uvěřit, že stání má svůj význam, že se jedná o plnohodnotný cvik. Tak jako je přeskok dovedností, je jím i zastavení. A dovednost získáme tak, že ji budeme praktikovat, opakovat a zdokonalovat. Pečená husa z nebe obvykle nepadá. Tak jako nacválání, ani zastavení nebude na poprvé dokonalé, ale bude lepší a lepší s každou další lekcí.

Příliš mnoho z nás si myslí, že zastavení je něco, co děláme kdesi "mezi", mezi soustředěnou prací, mezi významnými cviky, mezi skutečným tréninkem. Zastavení nevnímáme jako aktivitu, ale jako pauzu, odpočinek. Pokud dáme zastavení hodnotu odpočinku, uděláme z něj "prázdný prostor", a pak samozřejmě nemůžeme očekávat, že kůň se na ně bude koncentrovat. Pokud odpočíváte vy, odpočívá i kůň.

Platí tedy - klidné stání je dovednost, na kterou se musíme ve výcviku koně zaměřit a kterou musíme pravidelně a důsledně trénovat!

Vysledujte podstatu problému

Pokud kůň opravdu má potíže se zastavením a v klidu stát nedokáže, musíte příčinu tohoto problematického chování vysledovat, najít, kde má kořeny. Musíte se vrátit o pár lekcí zpět, někdy i daleko, někdy až na začátek.

A začátek je dost často opravdu na začátku. :) Tedy v obyčejné, každodenní péči. Problémy s dobrým zastavením mají svou příčinu už v každodenní, běžné péči - zakořenily v boxe, vyrostly na úvazišti. Našly úrodnou půdu ještě před tím, než jsme koně sedlali nebo ho postrojili.

Představte si následující situaci. Kůň stojí na úvazišti. Vy ho čistíte. Kůň poodstoupí zádí o dva malé kroky vzad. Vy uděláte dva kroky směrem k němu. Kůň ustoupí vlevo, vy ustoupíte vlevo. Ve stáji něco hlučí, kůň se prudce otočí, i vy se otočíte. A tak dál a dál. No řekněte, komu z nás to není povědomé!

Všechno se buduje krok za krokem, pomalu, ale jistě. Často si to ani neuvědomujeme. Věnujeme se soustředěně činnosti, kterou vykonáváme, a vůbec netušíme, že právě teď vytváříme problém, který nás bude stát docela hodně nervů. Z některých koní tímto "systematickým výcvikem" vytvoříme skutečné "taneční mistry".

Co s tím? V této situaci se často potýkáme s dvěma "problémy". První je ten, že ani my sami si obvykle neuvědomujeme, že nečistíme, nesedláme koně, ale účastníme se lekcí tanga. Je důležité se zamyslet a podívat se sám na sebe očima diváka. Druhým problémem je skutečnost, že koni neposkytujeme žádnou "prémii", žádnou odměnu za to, že stojí na jednom místě a nepohybuje se. Kůň tedy neví, že tato nehybnost je v této situaci pro člověka důležitá. Většina koní, pokud je trénována bez chyb a omylů, ochotně a ráda plní naše požadavky, dělají to, co chceme, aby dělali. Kdyby koně takoví nebyli, nikdy bychom je nemohli trénovat! Problém je tedy v naší nesrozumitelnosti. Už při základní péči o koně bychom měli mít nejen my, ale i náš kůň dokonale jasno v tom, co je požadováno, co je priorita, co je dobré a co ne.

Drobné prohřešky proti dobré morálce

Někteří koně jsou rození salámisti, mají na háku nejen nás, ale i téměř vše, co se kolem nich děje. Může se zdát, že právě s takovými máme dopředu vyhráno. Ale není tomu tak. Rození flegmatici opravdu dobře a rádi stojí, dokonce může být i problém "je uvést do provozu", pokud je o to požádáme. To ale neznamená, že tento cvik ovládají.

Flegmatici totiž stojí, protože stát chtějí, protože se jim stát zkrátka chce. Nestojí proto, že plní naše požadavky. Takoví koně snadno odvrátí naši pozornost od problematiky zastavení, vyvolají v nás pocit, že cviku zastavit a stát není třeba se intenzivně věnovat. A my pak býváme nemile překvapení, jak rychle se takoví koně dokáží uvést do pohybu, když se jim změní priority. Každý kůň, tedy i ten líný a flegmatický, se musí tento cvik naučit. Musí mu porozumět, musí si ho zafixovat a musí ho také, za všech okolností, respektovat.

Dobrým příkladem, jak se vytváří problém, jsou koně, kteří neumí nebo nechtějí (špatná zkušenost, výcvik atd.) být uvázáni. Není to neobvyklé. Kůň za vodítko tahá, hází hlavou nebo se dokonce vytrhne a uteče. Cvičitel snadno sklouzne do situace, kdy začne považovat popocházení a přešlapování koně při úvazu za něco, co je vlastně "docela dobrý výsledek". Uspokojí nás, že kůň stojí, i když v podstatě nestojí.

A koně tyto situace monitorují podstatně citlivěji, než si myslíme. Koně totiž neustále testují, co ještě lze a co již nelze. Co si mohou dovolit. V tom jsou stejní jako děti. A je až překvapivé, jak jsou v kontrolování vytyčených hranic důslední a metodičtí. Nikdy je nepřestane "bavit" zjišťovat, zda právě teď nejsou "hranice" někde úplně jinde, než byly včera. Koně jsou v této souvisloti i docela dobrými herci. Tváří se, jako by vašemu požadavku "tak trochu" vyhověli, ale ve skutečnosti už velmi jemně posunuli hranice.

Nasedání a zapřežení do kočáru - test poslušnosti, kámen úrazu

Nasedání na koně nebo připřažení do kočáru jsou momenty, které našemu výcviku nastaví zrcadlo, nabízí zpětnou vazbu. Jezdci si často myslí, že neochota koně zůstat stát při nasedání či krátce po něm souvisí s nervozitou, obavami nebo nadšením koně z nadcházející práce. To je ale úplně špatný předpoklad.

Co vždy uděláme, když se posadíme do sedla nebo na kozlík? Prakticky vždy ihned po té, co jezdec sedne do sedla nebo vozataj na kozlík (rozhlédněte se!), následuje pobídka. Často dokonce velmi energická. Den za dnem tedy vytváříme podmíněný reflex, který koni velí "jezdec nasedl, ihned jdi!". Pokud bychom svým koním "hlasitě" a intenzivně "neříkali", že ihned po té, co na ně nasedneme nebo je připřáhneme, mají vykročit, nedělali by to!

Správný výcvik začíná ještě před nasednutím či zapřažením koně a plynule pokračuje ve chvíli, kdy na koně sednete nebo ho připřáhnete. Vždy byste měli minimálně minutu, dvě i víc zůstat v klidu stát.

U koní mladých nebo problematických je dobrým tipem pro výcvik zastavení následující lekce. Koně zastavíme, nasedneme na něj (zapřáhneme ho), necháme ho několik minut v klidu stát a pak sesedneme (vypřáhneme) a odvedeme ho zpět do boxu. Nejen při výcviku stání je stereotyp náš úhlavní nepřítel!

Udělej kruh?

V nejedné jezdecké škole lze slyšet následující povel - "když nestojí, udělej kruh a vrať se na místo". Kde je logika tohoto požadavku? Pokud kůň nechce stát, nechce se přestat pohybovat a nechce se soustředit na zadaný úkol, nabídneme mu, jako odpověď na jeho nevhodné chování, pohyb? Dokonce preferovaný pohyb vpřed? Opravdu se vám to zdá být v pořádku? Přestože se s "tímto typem myšlení" můžeme setkat dnes a denně, je tato premisa naprosto chybná.

Cvik zastavit stát je činnost, při které vyžadujeme absolutní absenci jakékoliv formy pohybu. Chůze na kruhu je pohybová aktivita. Nelze stát a zároveň i jít. Když velíme zastavit stát a kůň se i přesto pohybuje, přešlapuje, ustupuje, couvá a my tuto situaci řešíme tak, že ho vybídneme k pohybu, vykročíme a jdeme na kruh, nelze očekávat, že kůň se ze situace poučí, že požadavek pochopí a bude ho příště lépe akceptovat!

Samozřejmě, jsou situace, kdy vykročení na kruh je lepší volba, než "montování" koně na místě. Jestliže se jedná o ojedinělou událost, je často lepší se nad věc povznést a nechat ji být, jedna nedůslednost mnoho nezmění. Pokud se ale jedná neposlušnost, která se opakuje, kterou spustila agresivita, strach nebo jasný nedostatek respektu, jedná se o signál, že situaci je třeba cíleně řešit. A řešením není "odchod z místa činu", nýbrž trpělivá práce na dobrém zastavení. A zastavení je, jak jsme si již řekli, dovednost, není to náhoda nebo akt dobré vůle. Musí být vyučována, naučena a perfektně zafixována. Této dovednosti rozhodně nedocílíme tak, že budeme učit koně chodit po kruhu.

Několik základních doporučení

Vše začíná u schopnosti plně se soustředit. Pokud se kůň nesoustředí na zadaný úkol, je bláznivé si myslet, že zadaný úkol splní. Jestliže nemůžete získat a udržet pozornost svého koně, nemůžete s ním komunikovat. Nemůžete tedy trénovat, ani zastavení a stání, ani nic jiného. Tedy můžete, ale výcvik nebude efektivní.

V řadě první tedy musíte umět si získat a udržet pozornost svého koně. V této souvislosti je ale dobré říci, že pozornost nemá žádnou souvislost s impulzivností, energií koně. Kůň nemusí být letargický, aby mohl být pozorný. I velmi energický kůň může být koncetrovaný na výkon.

Pokud chcete naučit koně cvik "zastavit stát", musí mu věnovat plnou pozornost nejen kůň, ale i vy. To znamená, že svůj tréninkový plán nastavíte tak, že tento cvik se stane hlavní náplní výcvikových lekcí. Lekce nemusí být dlouhé. Stačí deset patnáct minut.

Jestliže koně požádáte o zastavení, snažte se, aby váš požadavek byl konkrétní. Srozumitelný, jasný a transparentní. Pokaždé, když kůň ustoupí, jemným tlakem ho vraťte co nejrychleji zpět na místo, kde má stát. Snažte se jasně a důsledně zamezit každému sebemenšímu pohybu, žádné popocházení. Snažíte se naučit svého koně, aby byl v zastavení klidný. Pohyb je v přímém protikladu ke stání. Platí také, že pokud má být klidný kůň, musí být absolutně klidný i cvičitel.

Když budete opravdu důslední, překvapí vás, jak rychle kůň pochopí, že nastavenému požadavku přikládáte význam a je pro vás důležitý. Bude se vám snažit, tak jako vždy a ve všem, vyhovět.

V případě, že kůň zachybuje, udělejte z chyby velký problém. Pokud bude v klidu stát, řekněte mu, že je úžasný a absolutně nejlepší. Jestliže nemáte problém s odměnami, nešetřete s nimi. Výcvik za pomocí odměn zvyšuje nejen úspěšnost, ale i efektivitu výcviku.

Nejprve stojíme před koněm, postupně své požadavky navýšíme. Budeme se pohybovat vedle koně, posléze i za ním. V dalších fázích výcviku se budeme od koně vzdalovat i na vzdálenost několika metrů, a to i když už bude osedlaný nebo dokonce zapřažený. Později můžeme použít i bubáky, všemožná rušidla a překvapivé zvuky. Musí být absolutně jasné, že chyba je problém a za každým dobře provedeným cvikem následuje pochvala. Nic nového pod sluncem! :)

Je to sice jen velmi jednoduchý "náčrtek" metody výcviku zastavení a klidného stání, ale je srozumitelný a funkční. Pokud nám kůň vyhoví, hlasitě mu "pogratulujeme", řádně ho odměníme a lekci ukončíme, když kůň nevyhoví, dáme jasně najevo, že on nás "nepotěšil a ani my ho nepotěšíme" a cvik rezolutně, znovu a znovu, opravíme.

Může se vám zdát, že zastavení přece jen není až tak významné, abyste mu věnovali několik svých drahocenných dnů nebo i týdnů. Pokud je to ale jen trochu možné, zkuste svůj postoj přehodnotit. Klid, který od koně budete při nácviku zastavení vyžadovat, otevře nové komunikační dráhy mezi vámi a vaším koněm. Nejen, že navýšíte míru bezpečnosti, ale i kůň bude celkově ovladatelnější. Pokud se vymkne kontrole na vyjížďce po srážce s lesní zvěří, když potkáte kombajn, budete mít problém při dekorování, ocitnete se ve skupině špatně vychovaných koní, dobré zastavení je dobré řešení.

Pokud chcete jezdit na koni nebo ho chcete zapřahat, měli byste mít jistotu, že vaše "vozidlo je v dobrém technickém stavu". A dobré brzdy rozhodně součástí dobrého technického stavu jsou. Zkuste tedy na dobře provedeném zastavení a stání zapracovat. Divila bych se, kdybyste litovali. :)

Dnes jsme si řekli něco o důvodech, proč naši koně neumí zastavit a v klidu stát tak dlouho, jak chceme a jak je potřeba. Příště si povíme něco málo o efektivních metodách, jak cvik zastavit stát můžeme koně naučit a o bonusech, které nám dobře zvládnuté zastavení přinese v běžném soužití s našimi koňmi.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Ustulina

    Super!

    06:24 - 28. 05. 2018

    Krásný článek, bez dobrých základních kamenů to prostě nejde :-)

  • 2. Gabriela Rotová

    Poděkování

    10:54 - 28. 05. 2018

    Reaguje na 1.

    Velmi děkuji za pozitivní zpětnou vazbu! :)

  • 3. EFCA

    Opět skvělé!

    13:41 - 29. 05. 2018

    Moc hezký článek. K těmto základům já taky ještě přidávám vodění na vodítku, vždy mě překvapí, kolik koní se neumí vodit, resp. je to jejich majitelé neučí.

    Paní Rotová, měla bych na Vás prosbu - potřebovala bych naučit koně výstavní postoj (podobný jako u Vašich britských plemen), ale nemůžu nikde najít inspiraci, jak na to. Budete toto alespoň nastiňovat v některém z dalších článků? Moc děkuji!

  • 4. Gabriela Rotová

    Chůze na vodítku...

    16:24 - 29. 05. 2018

    Reaguje na 3.

    Děkuji velice ! :) Už při psaní článku o zastavení jsem si říkala, že bych mohla plynule pokračovat až k "dacanům na vodítku" :) Článek věnovaný výstavnictví se mi zdál být příliš specializovaný, ale pravda je, že s přibývajícími počty koní a pony a vzrůstajícím zájmem o speciální výstavní třídy, by možná alespoň základní úvod do problematiky za zpracování stál. Tak uvidíme...:) Pokud se Vám nechce čekat, napište mi na mail, zkusím Vám alespoň letem světem poradit tam. Krásný den!

  • 5. Fifonzo

    Skvělý článek

    22:51 - 29. 05. 2018

    Kvalita vašich článků me nepřestává překvapovat! !
    Díky, díky, díky! !!

  • 6. EFCA

    RE:

    11:40 - 31. 05. 2018

    Reaguje na 4.

    napsala jsem Vám email

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: