Nejdražší dostihoví koně

27. 11. 2019 06:00

Obrázky: 19

Autor: Eva Holubcová Foto: © archiv Keeneland, sporthorse data atd. Rubrika: Dostihy Počet přečtení: 1408 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V zásadě odnepaměti platilo, že nejdražším koněm byl ten nejrychlejší. Nebo ten, který tu možnost sliboval. A je jen jedno plemeno na planetě, které tomuto hodnocení „nejrychlejší“ odpovídá, a to je A 1/1, plnokrevník, thoroughbred, vollblut, pur sang, pełna krew angielska… zkrátka v rodokmenech to pro mnohé děsivé červené zbarvení.

Plnokrevník se z ostatních plemen zásadně vyděluje i tím, že naprostá většina populace plnokrevníka ve vyspělých zemích projde dražbou, která stanoví hodnotu koně podle rodokmenu (rodina, otec, sourozenci atp.), nálady trhu, dostupnosti potomstva po daném plemeníku (hodnotu plemeníka ovlivňuje mnoho faktorů, včetně toho zda je zrovna „trendy“ a to je hodně ošidné měřítko), a mnoha dalších faktorů, které nejsou úplně podchycené. A řada z nich navíc ani není objektivně podchytitelná. Plnokrevník se od ostatních plemen odlišuje i důrazem na rodiny. V dražebním katalogu je prostě otec zmíněn jménem a vypsána je rodina. Bez rodiny není plnokrevník nic. Samozřejmě, hodně plemen to takhle má, ale neprochází dražbami nebo podobným veřejným zhodnocováním, pouze interním mezi znalci. Ale celý chovatelský průmysl plnokrevníka je de facto i de iure postaven na kvalitě rodiny. Samozřejmě, vždy existují výjimky z pravidla.

Prodej plnokrevníka ze stáje do stáje nebo potenciálního plemeníka po složitém vyjednávání je věc druhá, tam se ceny většinou nezveřejňují nebo se pouze odhadují.

To vše má ale jedno velké ALE. Sebelepší papíry a exteriér vám prostě dostih nevyhrají, pokud kůň nemá srdce a také psychiku a kousek nezbytného štěstí. Ano, dostihová fortuna je vrtkavá. Pořád platí, že pouze několik procent z populace je těmi úspěšnými, tedy podle měřítka neúprosného kusu dřeva v cíli. Měřítko úspěšnosti je vlastně v anglosaské civilizaci vítězství nebo umístění v black type dostihu. Tito koně jsou v dražebních katalozích u rodin pak tučně zvýraznění (odtud spojení „black type“).

Hodnota plnokrevného koně se může změnit doslova z minuty na minutu. Ne, není to jen o zranění nebo podobné nešťastné náhodě, ale o prostém faktu, že sourozenec (částečný nebo úplný) dosáhl nějakého úspěchu nebo otec překvapil svými výsledky.

Proměna hodnoty koně

Krásným příkladem, a ještě zčerstva horkým, jak se může změnit hodnota koně, je klisna Lil Indy (Anasheed). Ta byla z USA prodána za 11 tisíc dolarů do Jižní Koreje jako březí. Uběhla krátká doba od prodeje a její syn Maximum Security (po nevýrazném plemeníku New Year´s Day) vyhrál Florida Derby, Kentucky Derby (následně byl diskvalifikován pro křižování) a Haskell Invitational. Všechno Gr.1. (nejvyšší status/hodnota, kterou dostihový kůň může vyhrát). Klisnu převezli z Koreje zpátky a prodali ji za 1 850 000 dolarů na keenelandské dražbě 6. listopadu. Hodnota klisny se proměnila v rámci jednoho roku o 1 839 000 dolarů.

Velká očekávání, velká zklamání?

Díky naprosté nevyzpytatelnosti dostihové fortuny se fanoušci a příznivci potkávají každoročně s mnoha četnými příklady, kterak koně na dražbě nechtění nebo prodaní za pakatel na dráze působivě vítězí a vstupují mezi legendy, zatímco po koních, kteří zářili v dražebním ringu, není vidu ani slechu. Kůň v malé hodnotě pak na dráze poráží koně v hodnotách x miliónů dolarů, kteří patří šejkům, úspěšným byznysmenům. Dostihový sport je v tomto přísně spravedlivý, pokud máte dobrého koně, nezáleží na tom, kdo jste. Můžete cokoliv, na co kůň má. Inspirativní je v tomto příběh Gordon Lord Byrona. Zkrátka a znovu, je jedno, co má kůň za papíry, když to neukáže na dráze.

Kvalitní dostihoví koně byli samozřejmě vždy nejdražšími koňmi vůbec, ale počátky boomu superdrahých ročních koní v 70., ale hlavně v 80. létech způsobil až souběh několika okolností. Objevení se fenoménu plemeníka Northern Dancer na chovatelské scéně, noví velcí majitelé na scéně (část z nich vznikla i díky ropné krizi v 70. létech, což znamenalo vzestup arabských států po ekonomické stránce), a mnoho dalších nepodchytitelných faktorů. Výsledkem byla plejáda drahých nákupů.

Když se na scéně objevil Northern Dancer

Northern Dancer je hřebec, po kterém se prodalo procentuálně z produkce nejvíce koní za horentní sumy. Maličký kanadský hřebec, vítěz Kentucky Derby a dalších 13 startů z 18, se velmi záhy po uvedení do chovu prokázal být naprosto přelomovým plemeníkem, takovým, který zakládá dynastii. A on ji založil s naprosto dechberoucí lehkostí. Dával hvězdy jak na běžícím pásu. Propukla honba za jeho krví za každou cenu ve snaze ulovit dalšího z jeho skvělých synů, vnuků a pravnuků. Northern Dancer totiž každý rok připouštěl jen přibližně 36 klisen, takže na dražbu se dostalo hodně málo ročků (jak diametrální rozdíl oproti dnešku!).

Udává se, že 49 potomků Northern Dancera se prodalo více než za milión dolarů. Vrcholem pak byl rok 1984, kdy se prodalo 14 ročků po něm za průměrnou cenu 3,3 milióny dolarů. A za již dvacetiletého Northern Dancera bylo nabídnuto 40 miliónů dolarů v roce 1981, což bylo samozřejmě briskně odmítnuto.

Roku 1984 padla desetimiliónová hranice, když se jeho roční syn Snaafi Dancer prodal za 10,2 miliónů dolarů. Snaafi Dancer nejen že nikdy nevyběhl, ale byl i neplodný, dal pouze 4 potomky. Ani jeden z nejdražších potomků Northern Dancera neuspěl na dráze, ani v chovu. Ať už to byli Ballydoyle (r. 1981 prodán za 3,5 miliónů $), Jareer (r. 1984 prodán za 7,1 mil. $) či Imperial Falcon (r. 1984 prodán za 8,25 mil. $) a další. Všichni disponovali oslnivými papíry a předpoklady, ale zkrátka vysoká sázka na to, že to budou „ti praví“, nevyšla. Uspěli ti „levnější“, ale to je zase jiná kapitola.

Pikantní je, že Northern Dancera nabídnutého za 25 tis. $ jako ročka nikdo nechtěl :)

  • Život a dobu jedinečného Northern Dancera si můžete připomenout v tomto videu.

V první polovině 80. let to vypadalo, že jeho úspěšným nebo vlastně nejúspěšnějším pokračovatelem bude syn Nijinsky II, držitel Trojkoruny a jeden z nejlepších dostihových koní historie. Nastala honba i za jeho krví. Roku 1985 byl zakoupen za ohromující sumu a nový světový rekord 13,1 milionů dolarů roční syn Nijinského jménem Seattle Dancer. Byl polobratrem držitele americké Trojkoruny Seattle Slew a vítěze 2000 Guineas Lomonda. V té době měl zkrátka nejlepší možné pedigree plemeníka, které bylo myslitelné. Na dráze se ukázal pouze pětkrát, ale vyhrál dva Gr.2. dostihy a umístil se druhý v Grand Prix de Paris (Gr.1.). V chovu nebyl špatným plemeníkem, vystřídal řadu zemí, nakonec uhynul v Německu, ale původním očekáváním dostát ani nemohl.

Nijinsky II je v rekordních tabulkách ještě se syny Empire Glory (r. 1982 prodán za 4,25 mil. $) a Laa Etaab (r. 1984 prodán za 7 mil. $). Ani jeden z nich nezaznamenal velký úspěch, první odběhal 6 dostihů startů, ale náznaky třídy tam opravdu byly (mj. vítěz Gr. 3. dostihu), a druhý ani nevyběhl. Ale zato jiný syn Nijinského prodaný za vysokou sumu 3,5 milionů dolarů byl přesně tím, co se od něj žádalo. Hřebec Royal Academy byl na dráze šampiónem tříletých v Irsku a evropským šampiónem tříletých mílařů. Vyhrál July Cup a Breeders Cup Mile (obojí Gr.1.) a v chovu byl úspěšným plemeníkem.

Matkou Royal Academy i výše zmíněného Laa Etaab byla velmi rychlá klisna Crimson Saint, která je zároveň jednou z mála klisen, jejíchž více potomků se prodalo za horentní sumy, a to rovnou pět, kteří přesáhli hodnotu miliónů dolarů jako ročci.

Crimson Saint dala Terlinguu, jednu z nejlepších dcer božského Secretariata, která je krystalickým příkladem toho, co se od plnokrevníka chce. Byla raná, rychlá a tvrdá. Zazářila už jako dvouletá, velké dostihy vyhrála i jako tříletá a čtyřletá a do chovu odcházela s vizitkou 17 startů a 7 vítězství. Byla utracena ve věku 32 let jako vážená dáma a matka několika plemeníků, ale především to byla máma Storm Cata.

Storm Cat (Storm Bird) byl vnukem Northern Dancera a na dráze vítězem Gr.1. dostihu a těsně druhý v Breeder´s Cup Juvenile. Na absolutním vrcholu připouštěl za půl miliónů dolarů (za živé hříbě). Dal celou řadu skvělých koní a založil svoji vlastní úspěšnou větev v rámci dynastie Northern Dancera. Dožil se třiceti let a byl dokonce naklonován, klon samozřejmě jako plnokrevník nebyl uznán (chov plnokrevníka funguje i dnes tak jako vždycky, pouze připouštění naživo). Ale nebudeme psát o jeho výsledcích v chovu, ale na dražbách. Pikantní je, že samotný Storm Cat na dražbu nebyl akceptován, protože byl pozitivní na EVA a tak se ho majitelé rozhodli si ho ponechat. Šťastné to rozhodnutí. Celkem na dražbách po něm bylo prodáno 462 ročků za více než 319 mil. dolarů, a 91 z nich stálo více než milión dolarů. Mezi nejdražšími potomky byli Jalil (9,7 miliónů $), Mr. Sekiguchi (8 miliónů $), Tasmanian Tiger (6,8 miliónů $) a Van Nistelrooy (6,4 miliónů $) a takhle bychom mohli pokračovat. Nejlepší z těch nejdražších byli Gr. 2. vítězové Van Nisteloory a Jalil, který nyní připouští v Mongolsku, Van Nistelrooy v Chile. Osmiliónový Mr. Sekiguchi, který byl pojmenován po svém novém majiteli, byl z matky, která byla polosestrou skvělého plemeníka A. P. Indy a sám byl opravdu krásný kus koně. Nicméně na dráze se ukázal 4x, 2x zvítězil, 2x byl druhý a pro zranění odešel do chovu, kde však byl zklamáním. To Tasmanian Tiger, jinak polobratr šampiónky Storm Song, nebyl v chovu ani vyzkoušen, byl pro neuspokojivé výsledky na dráze v Irsku vykastrován a prodán do Hong Kongu.

Rivalita mezi Coolmore a šejky

Byl to právě Storm Catův syn Forestry (sám byl prodán na dražbě za 1,5 milionů $), který se stal v chovu autorem nejdražšího mladého koně v historii vůbec. Dvouletý The Green Monkey byl prodán za naprosto dechvyrážející sumu 16 miliónů dolarů v únoru roku 2006. Tehdy nedávala cena smysl a zpětně se to celé jeví jako shoda okolností. Forestry byl začínající plemeník, který v té době na dráze neměl opravdu špičkového koně a původ dvouletka měl do rodokmenu budoucího plemeníka o dost dál, než by odpovídalo té ceně. Zatímco všechna ostatní zvířata, která jsme zmínili výš, měla opravdu top papíry bez jakýchkoliv pochybností, The Green Monkey byl vlastně výjimkou z pravidla. A jak vidno, nejdražší :)

Co bylo příčinou vysoké ceny? Hřebec zaujal v pracovních cvalech před dražbou oba největší hráče na plnokrevném trhu – jak Coolmore, tak šejma Mohammeda, který vlastní dostihovou megastáj Godolphin a chovnou megastáj Darley Stud. Dražbu ve svůj prospěch vyhráli zástupci Coolmore.

The Green Monkey, jak tušíte, na dráze nezaběhl vůbec nic, ze tří startů byl jednou třetí a do chovu odešel s výdělkem 10 440 $. V chovu neuspěl a byl utracen na opakované problémy s laminitis jako čtrnáctiletý.

Rivalita mezi Coolmore a šejkem Mohammedem (a ostatními šejky) měla za následek mnoho šťastných chovatelů a majitelů, o jejichž koně se tito dva aktéři střetli na dražbách jak na Ostrovech, tak i v USA. Vysoké ceny, často nepřiměřené reálné hodnotě zvířat, pak byly zaručeny. Oba dva největší hráči k tomu navíc také masivně podporovali vlastní plemeníky, po nichž kupovali za krásné peníze koně. Byl to způsob velmi účinné reklamy, kdy pak mohli inzerovat své začínající plemeníky jako ty, po nichž se za vysoké peníze kupují ročci. A naopak nekupovali ročky po hřebcích svého rivala. A takto byl velmi významně ovlivňován elitní trh plnokrevníka v podstatě od 90. lét až vlastně doposud, kdy oba hlavní aktéři uzavřeli jakés takés příměří. To však dlouho nevydrželo. Ale to je už jiná kapitola.

A co ti ostatní?

V žebříčku těch nejdražších mladých hřebců před dostihovou kariérou nesmíme opomenout ani Plaviuse (Danzig), který stál opravdu betelných 9,2 miliónů dolarů, když si ho roku 2006 koupil Godolphin. Danzig byl jiný syn Northern Dancera, který sám na dráze vyběhl pouze 3x a 3x zvítězil. Založil v chovu svoji vlastní úspěšnou dynastii, ale to je na opravdu dlouhatánské povídání. Bohužel ani Plavius nebyl tou správnou volbou. Na dráze zaznamenal 18 startů a výdělek 25 446 £. Nepodařilo se mi dohledat, zda ho zkusili v chovu, ale poslední informace k němu je kastrace z roku 2013.

Podobný výdělek na dráze měl i Meydan City (Kingmambo) z hřebčí linie Mr. Prospector, a to 24 104 £ z osmi startů. Meydan City byl zakoupen Godolphinem za 11,7 miliónů $.

Ti aspoň mohli zkusit štěstí na dráze, ale veliká smůla potkala kupce polobratra australské neporažené šampiónky Black Caviar (jejíž otec Bel Esprit je z linie Nijinsky II) a skvělého All Too Hard. Roční hřebec po Redoute´s Choice (vnuk výše zmíněného Danziga) stál rovných 5 miliónů australských dolarů na dražbě v Inglis roku 2013. Tím byl překonán dosavadní rekord 3,6 mil. novozélandských $ zaplacených za ročního Don Eduarda, který později vyhrál AJC Derby a byl jedním z mála drahých koní v rámci Australasie, který na dráze dostál očekáváním, když koně např. jako Emaratee (za 4 mil. AUS$) či Mount Olympus (za 3 mil. AUS$) byli těžkým zklamáním. „Jimmy“ se tedy stal nejdražším koněm na území Australasie, bohužel zakrátko o něm noviny psaly zcela jinak. Drahého hřebce na pastvině kousl jedovatý pavouk. Jeho život se dva měsíce snažili zachránit na klinice, ale alergická reakce na ATB v kombinaci s laminitis vše fatálně zkomplikovala a hřebec byl uspán. To byla opravdu hořká tečka za soudní bitvou o zaplacení sumy z dražby.

Jak vidíte, příběhů o drahých koních by bylo opravdu nepřeberně, takže nebylo snadné mezi nimi vybírat, když je to téma na knihu :)

Současnost

současné době jsou dlouhodobě nejdražšími plemeníky na dražbách v Evropě Galileo (zástupce Coolmore) a Dubawi (zástupce Darley); zatímco v USA mezi na dražbách nejvíce ceněnými otci jsou Curlin, Pioneerof the Nile, War Front, Medaglia d´Oro či Tapit. To dlouhodobě je zdůrazněno záměrně, velmi často se stává, že za draho jsou kupovány produkty slibných mladých plemeníků, ale ne vždy tito plemeníci obstojí z delšího časového hlediska.

Letos prozatím nejdražším ročním hřebcem v Evropě byl za 3 600 000 guineas (ekvivalentem je 4,62 mil. $) vydražený na dražbě v Tattersalls polobratr Barney Roy, vítěze St. James´s Palace Stakes (Gr.1.) po Dubawi. Cena byla výsledkem strhující dražební bitvy mezi starými známými, a to Coolmore s Godolphinem, kteroužto bitvu tentokrát vyhrál Godolphin.

  • Video z dražby polobratra Barney Roy ZDE a dražební katalog TADY.

I letos nejdražšího ročního hřebce v USA koupil Godolphin, když za 4,1 miliónů dolarů na dražbě v Keeneland koupil hřebečka po Curlin z novozélandské šampiónky Bounding. I zde porazili v dražbě Coolmore.

Rekord z této dražby ale drží klisnička, jejíž hodnota přečíslila nejdražšího hřebce dvojnásobně… ale to si prozradíme v druhém díle :)

Závěrem

Je naprosto nezbytné říci, že je velký rozdíl mezi promile superdrahých koní a většinou těch ostatních a že se jedná o sféry, na které většina z nás nikdy finančně nedosáhne. Ale dané koně je možné na dráze porazit s koňmi koupenými za pár korun :) A v tom spočívá krása dostihů a slavná nejistota turfu.

V příštím díle se budeme věnovat syndikalizacím a cenám plemeníků, tj. již hotovým koním, a především klisnám, kde si budete moci přečíst např. o Better Than Honour (prodané jako chovné za 14 miliónů dolarů).

Připojené články

08.01. 2019 08:00 Nejdražší skokoví koně
24.09. 2019 06:00 Nejdražší drezúrní koně

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: