Nehody koní aneb pozor, co si postavíte na koňoprostory!

16. 09. 2019 06:00

Obrázky: 24

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky za přispění přátel a veterinářů Rubrika: Nehody a prevence Počet přečtení: 2817 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V minulých týdnech jsme se zabývali předcházením rizik v jezdectví, a to úrazy jezdců. Nyní se podíváme na rizika úrazů koní. I ti si zaslouží pozornost, i jejich tělesná schránka je důležitá, nejen ta naše. Obzvláště když za mnoho zranění, která koně v jejich domově na pastvinách a výbězích postihují, můžeme my, majitelé.

Každý letitý koňák již zažil nehody svých zvířat, které ho upřímně překvapily, které by neočekával ani ve snu – stejně jako ty, které spadají do kategorie „no jo, já jsem to tušil!“…

Dá se úrazům koní předcházet?

Stoprocentně jistě ne, ale mnoha situacím předejdeme chytrým rozvržením prostor, na kterých se pohybují koně kolem staveb a zařízení, o která se potenciálně mohou zranit. A především velkým rozmyslem a předvídavostí ještě před tím, než na koňské plochy cokoli postavíme. Někdy opravdu stačí jen přemýšlet, jindy pomohou neuvěřitelné a odstrašující příklady z okolí. Jen o nich vědět, že...?

Věříte, že nejvíce nehod na výbězích a pastvinách, krom úrazů koní navzájem, v současné době zapříčiňují krmelce? Někdo nemá jedinou negativní zkušenost, jiní chovatelé by mohli vyprávět! Jak tedy krmelce na výběhy umístit? A které jsou bezpečné a které nikoli?

Vždy saháme po takových, kterým výrobce garantuje použití přímo do stáda ke koním. Všechny jiné než vyráběné speciálně pro koně neberou zřetel na specifika koňské mentality, na jejich charakteristickou vznětlivost a výbušnost. Pokud se kráva chytne rohem nebo nohou v mezerách mezi šprušlemi krmného zařízení, v klidu to bude zkoušet tak dlouho, až nohu zase vyndá. Pokud to nepůjde, holt zůstane stát a čekat… určitě si raději nohu neurve a neumlátí se v zoufalé snaze vyprostit končetinu doslova za každou cenu. Kůň? Kdepak rozvaha! Koně reagující v takovéto situaci klidně jsou spíše výjimky, nebo jedinci pečlivě majiteli na podobné okamžiky učení. Ale ukažte mi krevnatého arábka nebo jiná plemena v krvi, která budou rozvážně zkoušet vyprošťovat nohu z mezery a v klidu si u toho počítat hvězdy na obloze… Většina krevnatějších (jezdeckých) koní propadne, pokud ne přímo hysterii, potom zcela jistě alespoň několika počátečním hektickým pokusům nohu honem honem zachránit – a tedy pro jistotu fofrem vyškubat… Mnozí koně na sebe berou jakýs takýs ohled, brzy pokusy vzdají a čekají, jestli je nepřijde vysvobodit majitel (nebo smrt :-)), ovšem i tak již může být úraz na světě… A je též veliké procento těch, co se raději doslova umlátí, než by pokusy o záchranu vzdali.

Krmelec pro krávy na této fotografii má pár nebezpečných výstupků, které mezi koně rozhodně nepatří! Fotka hezky zachycuje situaci, kdy by stačilo, aby si ležící poník prudce stoupl, a snadno si o plechový úchyt přivodí tržné zranění. Známá přesně po tomto momentu šila koně se svým veterinářem skoro do půlnoci…

Proč se náhle, po létech bezproblémového užívání příkrmišť, tito koníci rozhodli vlézt do krmelců, u kovového i „jak se tam, propána, dostal?“ – to byly otázky, které trápily majitele, když přišli do výběhu a našli tohle nadělení… Naštěstí se po rozřezání konstrukce zvíře dostalo ven, aniž by došlo k úrazu kohokoli ze zúčastněných. Koník z dřevěné konstrukce vylezl sám po otevření bočních dvířek.

Proč se tento filuta rozhodl vstoupit do krmné bedny, je opravdu pro lidské uvažování záhada – sena měl ještě dost, nikam se pro zbytky nepotřeboval natahovat, ohrádka je malá, takže určitě nesvádí ke vstupu, pravda, mohla by být trochu vyšší, ale přímo nízká také není… Přesto koník naznal, že potřebuje nutně stát předními uvnitř. Ovšem ven to již jaksi nešlo…

Pokud chcete mít jistotu, že vám koně do napájecích nádob nepolezou, musíte je postavit poměrně vysoko – výše plecí to většinou jistí… Tady tento valach zřejmě došel k rozhodnutí změkčit si kopytní rohovinu, než dorazí mistr kopytář. A pro jistotu hubou směrem do pásek… :-)

Následující série fotografií ani nepotřebuje komentář, nehoda je hezky zdokumentovaná. Bylo mi řečeno, že koník strčil do krmelce nohu, ve chvíli, kdy zjistil, že ji nemůže ihned vyndat, propadl panice a začal lítat po pastvině s krmelcem na noze. Čímž se, samozřejmě, panika stupňovala, jak jinak… Nakonec do kruhu padl – a to byl okamžik, kdy již majitelé, kteří byli nehodě přítomni, mohli konečně zasáhnout. Následky, ošklivé odřeniny a řezné ranky, se povedly zdárně vyléčit.

Další překvapení… Rozumbrada vlevo se rozhodl, že podrobně prozkoumá konstrukci, která v přístřešku sloužila coby krmná ohrádka na seno. Majitelka myslela, jak se doslovně vyjádřila, „že to s ní švihne…“, když takto koníka nalezla. :-) Po rozřezání konstrukce pilkou na železo (kobylka se třásla, dala si ale říct a stála) se povedlo pouze s menšími odřeninami zvíře vyprostit.

Kobylka vpravo, krom odřenin, vyvázla bez zranění…

Časté jsou nehody v klecích od 1000litrových nádrží na vodu. Bílý koník vyvázl jen s malými zraněními, ale někdy jindy někde jinde odstávče se stejnou klecí na pastvině dopadlo fatálně – způsobilo si zranění takového rozsahu, že muselo být uspáno…

Dalším nikoli výjimečným úrazem jsou různá tržná a vnitřní zranění při překonávání ohrad koňmi, kteří se nutně potřebují dostat na druhou stranu hrazení… Následující fotografie mi poskytla paní veterinářka, která měla koně v péči na klinice.

Následky jsou výmluvně vidět i bez komentáře:

Dalším velice častým ďáblovým vynálezem a příčinou závažných úrazů (již několikrát fatálních), jsou kovové vchodové spirály ve vstupech do pastvin a výběhů. Ačkoli v současné době již velká většina prodejců varuje zákazníky a zdůrazňuje, že kovové pružiny jsou vyráběny ke kravám, nikoli do stád koní a jejich dlouhých ocasů, které se tak rády žíněmi po mávnutí směrem k pružině zachytí do spirálové pasti, stejně stále a stále tyto pružiny v koňoareálech potkávám, bohužel. A stále znovu a znovu slýchám, po upozornění na rizika, stejnou větu: „Máme to už roky a nikdy se nic nestalo!“ (Poslední dobou jsem už osvětu na tomto individuálním poli vzdala a rozhodla se raději napsat na palčivé téma článek…)

Incident na fotografiích naštěstí dopadl dobře, počítám-li rány na hlezně a nohách k ještě stále dobrému konci. Protože znám několik koní, kteří skončili na klinice po té, co se jim ocas zachytil ve vchodové spirále a oni i s ní a kusem oplocení v panice prchali krajinou xy kilometrů. Občas tyto nehody končí i uspáním koně…

Riziky jsou, pro mnohé zcela neuvěřitelně – obyčejné karabiny! Od těch na dekách, kterými se koně při kontaktu pleci se sítí na seno zachytí do oka síťky – a v lepším případě je majitelé najdou přicvaklé k senu, v trochu horším vysvlečené z roztrhané deky, případně s dekou celou, ozdobenou utrženou sítí na seno… Méně úsměvné jsou tyto situace s koňmi v dece s karabinami na pleci v kombinaci s krmnými kruhy s kovovými oky. U těch, když se k nim přicvakne kůň a běhá s nimi panicky po pastvině, již tak veselo nikomu není – nedávno kolovalo výmluvné video…

A karabiny samotné, bez dek, coby úchyt na zavěšení sítě, používejte zásadně šroubovací, ne cvakací. Protože již mnohokrát, ač se tomu nechce věřit, nalezli ustajovatelé své svěřence s roztrženým pyskem v důsledku hrátek s karabinkou na stěně boxu či přístřešku – karabina se přicvakla koníkovi na hubu či nozdry a po škubnutí hlavou – hádejte. Ano, bylo co šít…

Ještě bych ráda zmínila jednu skupinu častých venkovních úrazů – a to velmi závažných, vyžadujících mnohdy dlouhodobé a nákladné léčení, ne-li rovnou uspání koně. Nehody způsobené zemědělskými stroji odloženými na pastvinách/výbězích využívaných současně i koňmi, nebo také přímo cisternami na napájení – koně většinou v důsledku honiček s kolegy a chvilkové nepozornosti vletí buď přímo do stroje, kde uvíznou, nebo se nabodnou na některou součástku, případně o techniku „jen“ v běhu zavadí, v důsledku čehož si přivodí většinou masivní tržné rány a časté jsou též zlomeniny.

Zde si ještě neodpustím zdůraznit, že nejde o „blbost“ koní – zvířata nejsou neomylné stroje, sice bychom rádi, aby měli vždy každou situaci naprosto pod kontrolou, aby byli stále jen a pouze převelice pozorní a klidní, ale prostě tomu tak není. I malé děti občas v zápalu hry přehlédnou silnici, člověk začtený do novin stoupne na otevřený kanál, … – chci říci, že i my lidé chybujeme, úrazy si občas prostě přivodíme, aniž bychom měli umenšenou inteligenci. Stačí být chvíli nepozorný. Nehody se holt stávají trdlům i géniům… Neškatulkujte tedy prosím hned tato zvířata jako pitomce, kteří si neumí dát sami na sebe pozor – a neuklidňujme falešně sami sebe, že naši koníci jsou přece chytří, tudíž zcela mimo nebezpečí. Není tomu tak! Nikdy nevíte, jak moc se váš kůň zabere do honičky s kolegou, takže přehlédne trčící oje od cisterny na vodu zaparkované mírumilovně již mnoho let uprostřed pastviny… nebo jak moc zděšeně bude uskakovat před novým kolegou ve stádě, takže nějaký stroj v rohu výběhu nevezme vůbec na vědomí… Známým si mladý valach došel mezi luční brány, odstavené v odlehlém koutě pastvin, pro jedinou vyšší trávu v okolí – jenže ona prorůstala mezi branami. Dovnitř to šlo s rozvahou, směrem ven si již mladé zvíře rozvážně nepočínalo – a stálo ho to fatální zlomeninu...

U této kategorie nehod (zemědělská technika odstavená v pastvinách, neoddělená od koní) by se měli VŽDY zamyslet lidé. Svádět na hloupost koní vlastní chyby je možná omluva pro umenšení našeho vlastního pocitu viny, ale zraněným koním nepomůže… (Koník na fotografii dopadl dobře, po zásahu záchranných složek odešel bez úrazu po svých.)

Nesmím opomenout ani úrazy o hrazení výběhů – ať už jde o ohrady dřevěné, které jsou ve stavu, kdy z nich trčí velké ostré třísky a úlomky (a nemusí jít o nedbalost majitelů! – koně umí zdemolovat v panice i ohrady poměrně nové…), nebo o ohrady kovové.

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám přidat k této pasáži fotografie, které jsem dostala od veterinářů k dispozici (koně nabodnutí na kovové sloupky, koně potrhaní zlomenými dřevěnými ráhny, koně s vypíchnutým okem od trčících třísek hrazení), ale nakonec jsem se rozhodla neděsit veřejnost přespříliš, protože pohled to není vůbec hezký…

Přidám jen zcela mírné a dobře nakonec vyhojené tržné zranění víčka třicetileté kobylky, které bylo sešito a zrak zůstal nepoškozen. Majitelé netuší, zda se úraz stal v důsledku keřů a stromů, nebo hrazení.

A ještě jedna častá skupina úrazů stojí za zmínku: po větrech a bouřích překocené přístřešky a krmelce coby viníci zraněných koní. Úrazy zde vznikají z velké většiny druhotně – v důsledku poplašeného stáda uniklého z ohrady, kdy se nehoda přihodí cestou na útěku…

Následující obrázky znáte, kolovaly již mnohokrát internetem, přesto je, asi již bez průvodního slova, protože jsou výmluvné samy o sobě, neškodí připomenout… … naši koně jsou prostě umělci!!!

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Výborný

    14:24 - 19. 09. 2019

    Výbornej článek, vyčerpávající.

    Pro koně je přirozený při jídle i při pití postupovat pomalu kupředu. Proto myslím hlavně to lezení do ohrádek a vaniček. Nejsou zkrátka dělaný na sezení u stolu.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: