Něco o krmítkách neboli „FEED THE BIRDS, TUPPENCE A BAG…“

16. 11. 2016 06:00, Aktualizováno 13. 02. 2018 23:40

Obrázky: 18

Autor: Helena Smutná Foto: Luboš Zabloudil, Venda Říhová, Soňa Růžičková, Marta Černá, Lenka Plevková, Igor Pavlík, Irena Filipová, Iva Schusterová, Hela Smutná Rubrika: Ptactvo Počet přečtení: 9659 Počet komentářů: 12 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Názory odborné veřejnosti na to, jestli ptáky v zimě krmit, či ne, se liší doslova ode zdi ke zdi. Co platí obecně, kdy začít přikrmovat, jak dlouho a hlavně čím? A také krmítková inspirace.

Znáte film Mary Poppins? Krásná písnička... že jo?
Tady je: https://www.youtube.com/watch?v=KMggqNKTrfE
Nechť si ji pustí jen duše romantické a s vědomím, že je přes padesát let stará...

KrmítkoOdpůrci přikrmování argumentují tím, že se jedná o zásah do přirozeného běhu věcí, při intenzivním přikrmování se mění chování ptáků a navíc tato činnost umožňuje přežít i oslabenějším jedincům, kteří by jinak byli vyloučeni z možnosti rozmnožování - se všemi důsledky.
Dalším argumentem je fakt, že lidé často krmí zpěvné ptactvo odpadky z kuchyně a říci si nedají - a tím skutečně nadělají podstatně více škody než užitku.
Ptáky totiž nevhodné krmení zabíjí, pomalu a velmi krutě.

Zastánci přikrmování ovšem oponují, že chování ptáků měníme už tím, jak měníme krajinu a její úživnost - téměř bez výjimky v neprospěch jejich počtu. Což má mnohé velmi neblahé důsledky.
A tak když na jedné straně jen bereme, můžeme na druhé aspoň trochu pomoci.
A navíc je pravda, že titíž ptáci, kteří naše krmítko pravidelně navštěvují, zároveň proberou naši zahradu nebo sad - a najdou a sežerou kdejaké hmyzí vajíčko či kuklu na stromech, pod kůrou, v keřích i pod nimi... často zárodky druhů, které tam v létě opravdu nechceme. Oni ty rostliny léčí!

Pravda je, že zimní přikrmování skutečně může být jen příslovečnou kapkou v moři. Mimo jiné i proto, že na svá krmítka většinou přilákáme jen druhy více či méně s člověkem již sžité. Je mnoho druhů, kteří se na krmítku neobjeví, nebo jen velmi vzácně a jen za opravdu kruté zimy.
A také jsou ptačí druhy, potřebující druh potravy, který jim jakýmkoliv náhradním způsobem nabídnout nemůžeme. Typickým příkladem takového druhu je modrý drahokam řek a potoků - ledňáček říční. Tomu se dá skutečně pomoci přežít zimu jedině tak, že budeme na vhodném místě neustále udržovat kousek volné hladiny.

Co platí obecně

Zimní přikrmování ptáků má své zásady a pravidla, není dobré něco někam nasypat bez přemýšlení.

Především je třeba znát tu nejzásadnější věc:

KAŽDÝ DIVOCE ŽIJÍCÍ TVOR (NEJEN PTÁK) DÁ PŘEDNOST POTRAVĚ NEJSNADNĚJI DOSTUPNÉ.

Tady někde, například, tkví příčina v pomalém umírání kachen a labutí v okolí míst, kde je lidé denně a hojně krmí pečivem. Přirozenou potravou pro labutě je hlavně tráva a všelijaké vodní rostliny, pro kachny pak i malé rybky, drobné vodní organismy, měkkýši. Ale těch rohlíků je v těch místech dostatek a jsou snadno k získání. Výsledkem je tedy jednostranná strava obsahující - pro ptáky - obrovské množství soli a koření, s absencí bílkovin, vitamínů, minerálů a obecně vzato jakékoli pestrosti. Výsledkem je skrytý hlad, a to dobře známe od koní. Víme, že koním nemůžeme místo jádra dávat suchý chleba ve velkých dávkách, že jim často musíme doplňovat krmnou dávku minerálními doplňky a důkladně zvažovat její vyváženost - a u ptáků je to stejné. Jen jsou o moc menší, takže důsledek chybného, jednostranného krmení se projeví rychleji.

 Potíž je v tom, že ty důsledky neuvidíme. Na rozdíl od koně, který dostane koliku, hubne či tloustne, špatně přelínává - prostě není v pořádku, se nemocný, oslabený pták snaží najít si skrýš, kde by ho nikdo neviděl a tím pádem neulovil; tam buď zemře, nebo se i v tom úkrytu stane něčí kořistí.
Navíc v tuhé zimě je tento proces výrazně urychlen vysokou energetickou náročností na termoregulaci.

Ale neuvidíme to. Nevšimneme si toho. Ten pták umře, ale přiletí jiní; vypadají stejně, jejich počet bude také zhruba stejný.

Velmi důležité je také umístění krmítka. Platí obdobná zásada jako při umístění pítka: kolem krmítka musí být ze všech stran dostatek volného prostoru, aby měli ptáci šanci včas uvidět hrozící nebezpečí. Okolí krmítek je oblíbeným loveckým revírem pro kočky i dravé ptáky.
Stejně jako u pítek je vhodné, je-li poblíž nějaký hustý strom nebo keř, aby bylo taky uprchnout kam - v době, kdy je tuková zásoba v ptačím těle pramalá a o životě či smrti může rozhodnout každý ždibec energie, který ptáčkovi zbývá.
A samozřejmě - často je nezbytné zviditelnění skel. Často dáváme krmítka poblíž oken, abychom mohli ptáky pozorovat, a okenní sklo je opravdu vrah.
Ve třetím dílu mého seriálku se můžete vrátit k návodu, jak to vyřešit.

Kdy začít přikrmovat a jak dlouho

Tohle se liší podle oblasti.
Obecně platí, že na začátku zimy bývá v krajině ještě potravy dost; zato na jejím konci a v předjaří už pramálo; všechno je už sezobáno, sežráno a vypaseno, nového nic ještě neroste a hmyz také ještě nevylezl.
Ovšem napadne-li v půli listopadu půl metru sněhu a svět se pokryje ledovkou, pak zejména ptáci volné - zemědělské krajiny na tom budou zle. Totéž může nastat ve městech a v místech, kde je velká zástavba domků s aseptickými zahrádkami a všude kolem vybetonováno.

 Takže - podle počasí a místa!

A samozřejmě je dost nefér přikrmovat například do února a pak nic, protože nám to zrní jaksi došlo. Pokud jsme krmili pravidelně, tak jsme si ty tvorečky k sobě tak trochu připoutali - a ne každý pták bude mít v té době dost síly, aby mu pomohla křídla a dokázal odletět dostatečně daleko, až tam, kde je vlídnější počasí a potravy více. Kdybychom nekrmili, dost možná by se více na jih přesunul dříve... a na to je třeba myslet už v okamžiku, kdy se rozhodneme krmítko plnit!

Na jaře je nutné s krmením úplně přestat. Opět - podle zásady, které potravě dají ptáci vždy přednost, se může stát, že budou chodit na krmítko dál, jistě. Jenže většina mláďat právě těch druhů, které na krmítko rádi chodí, nutně potřebuje hmyz, žádnou jinou potravu neumí využít. Takže to může snadno skončit zánikem hnízda.

A čím krmit?

Docela šikovné je koupit si na podzim nějaký ten pytel slunečnice černé. Vyjde to levně, dobře se to skladuje, je to tučné, čili plné energie a zobou to skoro všichni krmítka navštěvující ptáci. Dá jim to sílu hledat si i jinou potravu a o to přece jde.

Měli bychom to ovšem zpestřit. Můžeme například sbírat omelky z lučního sena, které jinak ve stáji zameteme a nakonec skončí ve hnoji. Máte-li pěkné seno, nasbíráte lopatou omelků za týden i pár kilo.
Také lze na pozdim sbírat všelijaké plody v přírodě - de facto všechny.
Dá se nabídnout i syrový lůj, zbytky vánoční ryby po vykuchání (také ještě syrové a nijak neupravené, klidně včetně kostí - práci si je oberou).
Oves či ječmen mi u nás ptáci nikdy moc nezobali, ale třebas to u vás bude jinak.
Existuje také velká spousta všelijakého dalšího zrní: lesknice, proso, pohanka, mák; sýkorky nesmírně ocení vyloupané ořechy. Kosi nadšeně zlikvidují rozkrojené jablíčko.
Jen je nutné si pamatovat - NIC SE SOLÍ! I zrnko soli umí malého ptáčka zabít. Do určité míry jsou vůči ní odolní jen havrani a ty labutě s kachnami; zpěvní ptáci vůbec.

Do krmítek nikdy nepatří jakékoli zbytky našeho jídla, NIKDY!

Trocha hygieny

Nemám na mysli strašidla typu ptačí chřipky přenosné na lidi. Rozhodně je ale pravda, že i ptáci trpívají všelijakými nemocemi.

Nemocná sýkorkaNa fotce je sýkorka koňadra, které se podařilo chytit jednu z těchhle nemocí. Pravděpodobně jde o sýkorku, která k nám přiletěla na zimu ze severu, kde je rezervoár této ošklivé nemoci. Tuto sýkorku jsem na krmítku sledovala týden, pak zmizela. Takže nevím, jestli umřela, nebo přeletěla jinam. Možné je totiž oboje.

V každém případě jde o připomínku další zásady: na jaře je potřeba krmítka vyprázdnit, vyčistit a nechat pořádně prosvítit sluncem.
Pokud najdete v okolí svého krmítka mrtvého ptáčka, nebo dokonce dva - udělejte to hned. Aspoň pár dní nechce krmítko prázdné a vystavené mrazu a slunci. Dobré je i Savo. Vaše krmítko se přece mohlo stát místem, kde si ptáci nákazu přenášejí a to je potřeba okamžitě zarazit!
Popravdě - tahle ohavná sýkorčí infekce koňadrám jako druhu zřejmě příliš neškodí, ale jsou jiné, současné, které si ptáci předávají právě na místech, kde se - na svůj druh nezvykle - shromažďují. V současné době jedna taková nemoc decimuje počty zvonků zelených (to je ptáček o trošku statnější než vrabec a zbarvením hodně do zelena, který je v létě nesmírně teritoriální, ale v zimě je častým hostem právě na krmítkách).

Jaké krmítko?

Poprosila jsem různé lidi o fotky krmítek. Jejich reakce byla krásná a výsledek přikládám ve fotogalerii i se jmény autorů a komentářem.

Téhle inspirace asi není nikdy dost! Takže pokud máte nějaké své krmítko, prosím, pomozte a přidejte fotku a svůj malý komentář do Bažiny. Bylo by hezké vidět a mít někde trvale dostupnou tu obrovskou dávku lidské invence, kterou právě zimní krmítka často představují.
Ať se můžeme vzájemně o ty nápady a radost podělit...

Jednoduché a účelné krmítko. Jen nevím, jestli ho hrdličky nebo holubi nepřekotí.

Toto je spíše zásyp, tzn. krmítko na zemi. Potrava je dostupná i "pozemním" ptákům - koroptvím, bažantům. Zásyp se ale může udělat i daleko větší; vždy pokud možno s nějakým překrytím, aby do zrní nepršelo. Rozhodně ale s volným rozhledem kolem, vhodné je i husté křoví poblíž. Zásyp na téhle fotce je na rozlehlé zahradě.

Další klasické krmítko na noze. Umístění je identické jako u první velké fotky, ale autor si vyhrál s vnitřkem, aby se zrní sypalo postupně. Krásná práce.

Opět klasický tvar krmítka, to je ale umístěno příliš blízko plotu. Ovšem autorka mi poslala osm fotek a skoro na všech je krásně vidět, že vždycky někdo HLÍDÁ. V tomto případě vrabci. Na sloupku, na stříšce... a vždycky; to je zákon života v hejnu. A funguje jim to výborně!

Tohle je prostřený stůl pro ptáky různých velikostí a potřeb. Z nabídky si všichni ptáci vyberou a skoro nic nerozhází. Navíc si vzájemně nezavazí - o čemž svědčí pestrost druhů současně se krmících.

Očividně se dá použít i keramika. Krmítko bude zdobit zahradu i v létě, kdy se dá využít jako malé pítko.

I tohle je účelné krmítko. Funguje a na jaře se vyhodí. Pověšeno z větve velkého stromu nabízí i ochranu před dravci. Možná oko estéta pláče, ale takhle se dají krmit ptáci i na veřejně dostupných místech, aniž by se finančně riskovalo.

A s takovým komentářem mi přišla následující fotka: "Posílám fotku našeho krmítka. Vyrobil mi ho před lety bratr jako vánoční dárek. Pokud na něm nejsou závoje rampouchů, tak se do něj nacpou i hrdličky. Ptáci mají dohodnutý pořadník na krmení a je na něm veliký provoz. Protože je zavěšené v prostoru, je v bezpečí před domácími šelmami kočičími :-)"

A takhle to dopadne, když patřičně hravý člověk dostane do ruky lásku k ptákům a pár kokosů. No, není to pastva pro oko i pro ptáky?

Na závěr vás tedy moc prosím: Věnujte zimnímu krmení ptáků tu úvahu; KDY, CO, PROČ - a jestli vůbec krmit. Dělejte to s rozmyslem. Koně tak přece taky krmíme...

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. pipilota

    Ořechy stačí rozbít

    06:46 - 16. 11. 2016

    Babička má několik ořešáků a jak naskladňuje ořechy tak starší přebytky jen tak nahrubo potluče kladivem a nechává je na dvorku na stolku pod stříškou v krabici od kuřat. Sýkorky to milují, krabici pak jen vysype... Škoda jen, že si ty sýkorky létá "kontrolovat" poštolka, no příroda.
    Já v zimě nepřikrmuji, u nás je to jako přetáhování se o ty ptáčky - jakože krmítek až moc.
    Ale nechávám jim v zahradě na vyzobávání hlavně slunečnice (technické konopí bylo pro ptáky moc supr, ale vadilo sousedům), ostropestřec. Zaujalo mě, že zvonci vyzobávali semena afrikánů. Prostě ptáčci mají rádi když se na zahradě neuklízí moc rychle.

    Jo a dala jsem T do zahrady, aby si káně a spol mohla sednout na lov myší a hrabošů. (takže vlastně taky krmítko?)

  • 2. RoteBete

    Ty potvory se nechtěj nechat pozorovat

    12:04 - 16. 11. 2016

    Čekání stálo za to a další díl seriálu mě moc potěšil. Super čtení.
    Nemáš nějakou radu pro pozorovatele? Zatím mi každý "pozorovaný subjekt" uletěl, když zaznamenal, že se ho sleduju a to moje sledování dost kazí. V parku, kterým chodím ráno do práce vídávám žluvu zelenou, ale je velmi ostražitá a když se zastavím, abych si jí prohlédla, tak mi uletí do křoví nebo na strom a tam jí už nevystopuju (zatím tu listí na stromech ještě drží). Když jsem jí viděla poprvé, myslela jsem, že někomu uletěl papoušek .

  • 3. HelaS

    Výbornej postřeh!

    20:34 - 16. 11. 2016

    Reaguje na 1.

    ... když se na zahradě neuklízí moc rychle - přesně! Díky za ta slova...
    A - jo, žluna zelená fakt vypadá jak papoušek. A hlas má, jako že se nám chechtá. Tady u nás je to taky oblíbenec :-)

  • 4. HelaS

    Ale dá se to

    20:38 - 16. 11. 2016

    Reaguje na 2.

    - buď přes okno (dírou mezi záclonama), nebo se venku nějak zakrytovat. A hlavně se nehýbat. Takových deset mimut. Oi si tě obhlídnou, usoudí, že je nesežereš a jejich hlad zvítězí.
    K tomu zakrytování se dá použít stan, na něj položit pár větví a nechat mezeru na oko nebo objektiv. A nehýbat se :-)
    Ta žluna vejš je taky pro tebe. Ona většinou neuletí daleko, ale schová se za kmen a kouká jí jenom oko a zobák...

    A děkuju moc za pochvalu!

  • 5. RoteBete

    Udělat si čas

    18:35 - 17. 11. 2016

    Reaguje na 4.

    No, jako stan už vypadám (nosím dlouhý černý kabát) tak zkusím někde zůstat stát a uvidíme, co uvidím (pokud to vydržím) :-D Většinou jí zahlídnu (tu žluvu) koutkem oka jen na malou chvilku. Ona se lidí evidentně zas tolik nebojí. Pokud jsou na cestě a jdou, ale když se zastaví a dívají se na ní nebo dokonce vkročí na trávník, tak okamžitě odlétá. Takhle u nás v lese můžu půl hodiny chodit kolem stromu, na kterém tluče strakapoud a on v klidu "pracuje" dál, ale jakmile se zastavím a podívám se nahoru, přestane ťukat, začne pohvizdovat a odletí.
    Dřív mi nevadilo, že v přírodě působím rušivě a zvířata natož ptáky jsem moc nevnímala a to, že je plaším jsem neřešila, ale pak mě zdravotní problém na pár měsíců vyřadil z provozu a když jsem pak mohla začít opět fungovat, tak jsem směla jen chodit. A jak jsem tak chodila, tak jsem najednou zjistila co zvířat a ptáků kolem žije.

  • 6. nitka

    Žluva x žluna

    19:59 - 17. 11. 2016

    Reaguje na 5.

    RoteBete, jen takovou malou technickou, myslím, že téměř jistě myslíte žlunu zelenou, nikoli žluvu. Jestli je to tedy zelený šplhavec :-)
    Žluva hajní je o dost vzácnější, viz
    http://www.naturfoto.cz/zluva-hajni-fotografie-74.html

  • 7. HelaS

    Pro RoteBete

    23:50 - 17. 11. 2016

    Reaguje na 5.

    No jo, někdy s náma život zacvičí a donutí nás zastavit se, nebo aspoň zpomalit. To je zas k něčemu dobrý, ne?
    To právě nesmíš stát a koukat - to je chování predátora. Nebo nesmíš být vidět.
    Nebo na tebe můžou být ptáci zvyklí - oni kolikrát rozliší domácí od cizích. Jedny z nekrásnějších fotek zpívajících slavíků dělá obyčejným malým kompaktem kamarád, ketrej chodí na jaře každej den v podvečer tou samou cestou v tu stejnou dobu.
    Mám dojem, že i nitka nějaké takové má :-)

  • 8. RoteBete

    Žluna vs. Žluva a zvykání

    08:14 - 18. 11. 2016

    Ano, ano, je to žluna (ach jo, hlavně, že jsem si vyhledala na internetu oba ptáky a stejně si jejich jména pletu)

    Já jsem pro ptáky k vidění také ve stejnou dobu na stejném místě, tak snad časem uznají, že nejsem nebezpečná.

  • 9. Filip Tesař

    Predátoři

    13:02 - 18. 11. 2016

    Reaguje na 7.

    No jo, ne nadarmo se focení zvířat říká "lovy beze zbraní." Akorát málokomu dojde, že to je doopravdickej lov.

    Mě zase nedošlo to s tím krmením houskama. Bože!

  • 10. HelaS

    Predátoři a housky

    23:53 - 18. 11. 2016

    Reaguje na 9.

    Ale tak zas se tak nermuť, Filipe. Tohle nebezpečí hrozí labutíma akchnám jen tam, kde je například most, kam lidi rádi chodí v davech a krmí a krmí. A možná se to týká i racků, jenže o těch jsem nenašla žádné podklady. Ani o jejich anatomii z tohohle pohledu ne. Možná si to vědci někde syslí, kdoví.
    Každopádně ta sůl je fakt zrada. Mořští ptáci na to mají odgán, aby mohli pít a přebytečnou sůl rychle vyloučit; ale vnitrozemským druhům, včetně těch na vodu vázaných, se nevyvinul; neměl proč. A pro zpěvné ptáky (s výjimkou krkavcovitých, což jsou i havrani, třeba) to platí tím spíš...

    A doopravdickej lov... no, i tady se najdou různá pojetí. Někteří fotí, aby nerušili - a jiní jsou schopní pro dobrý záběr neskutečných věcí typu po mně potopa.
    Je to jako se vším, no.

  • 11. HelaS

    *

    23:55 - 18. 11. 2016

    ... labutím a kachnám :-) A ORGÁN! Moc se omlouvám...

  • 12. Filip Tesař

    Ne ne, žádná potopa

    17:57 - 19. 11. 2016

    Reaguje na 10.

    Vůbec jsem nemyslel na to, jestli někdo fotí tiše nebo nechává za sebou spoušť.

    Měl jsem na mysli chování: nehýbe se to, jen rukou tp opatrně šteluje objektiv, upřeně to na mě zírá - skočí to po mě, mizím!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: