Nebojte se řádně zapřáhnout!

28. 2. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Pro všechny, které vozatajství přitahuje, ale neví, kde začít, s kým a s čím, jsem připravila seriál, který by vás měl problematikou výcviku koně pro práci v zápřeži provést díl po dílu, od úplných začátků až po samostatnou jízdu spřežením. Nebojte se tedy řádně zapřáhnout! Jdeme na to!

Kůň jako tažné zvíře je s naší kulturou a historií spjatý ještě významněji nežli kůň užívaný pro práci pod sedlem. Až do příchodu průmyslové revoluce a ještě dlouho po ní byla práce koní v tahu naprosto nepostradatelná pro každodenní život člověka.

Koně přispěli nejen k zajištění vyšší zemědělské produkce, ale na jejich tažné síle byla závislá osobní, nákladní i lodní doprava, důlní průmysl i lesnictví. Snad právě proto nám tažní koně tak silně evokují nostalgii starých časů a působí na romantickou stránku našich značně přetechnizovaných duší.

Mohlo by se zdát, že v této na koňské síle zcela nezávislé době tažní a kočároví koně zapadnou v pavučině času. Naštěstí tomu tak ale není. Nejen rekreační, ale i sportovní vozatajství je na vzestupu a o využívání koní v těžkém tahu se zajímá stále širší a pestřejší sociální skupiny – ať již jde o fanoušky chladnokrevných koní jako takových či o příznivce permakulturních teorií trvale udržitelného rozvoje a ekologicky pojatého zemědělství. Vlnu zájmu o tažnou sílu zaznamenalo i lesnictví, a to především na západ od naší republiky.

Koně v zápřeži jsou kulturním dědictvím naší civilizace a tato jejich hodnota je již také v mnoha jazycích četně skloňována. Koně se vrací do svých tradičních rolí. Jako živoucí reklamní magnety propagují značkové pivo, doprovází významné státní návštěvy či společenské události. Samozřejmě tento zájem souvisí se vzrůstajícím zájmem celé společnosti o kulturu, historii i ekologii. Souvisí s „návratem člověka k přírodě“.

Přesto ale není v České republice vozatajství stále ještě tak populární, jako je tomu v jiných částech Evropy. Což může souviset s tím, že na našem území byla tradice využívání tažných koní přerušena ještě o něco důsledněji, než tomu bylo u koní sedlových. Tažný kůň vypadl z našeho kulturního kontextu, a dnes stále ještě není dostatek příležitostí, kde se s prací s koňmi v těžkém tahu či ve sportovním vozatajství pod odborným vedením seznámit.

Učitelů jízdy spřežením je poskrovnu a jezdecké školy mnoho možností k získání a prohloubení vozatajských znalostí či vědomostí potřebných pro práci kočího opravdu nenabízejí. Dostat se tedy k praktickým zkušenostem souvisejícím s tímto způsobem využití koní vyžaduje značnou míru detektivního talentu. Školy jízdy se spřežením sice v posledních letech přibývají, ale jejich nárůst rozhodně není bouřlivý a pro začátečníka rozhodně není snadné posoudit jejich úroveň a kvalitu služeb. Cena lekcí se spřežením je také obvykle poměrně vysoká, což ale samozřejmě neznamená, že cena koreluje s kvalitou výuky.

Většina těch, kdo zapřahají, se tedy dnes rekrutuje z řad samouků či účastníků několika málo seminářů, které se sem tam pořádají na různých místech naší republiky. Což jistě není ideální cesta nejen ke spokojenému vozataji, ale ani ke spokojenému tažnému koni.

Lidé sice koně zapřahají po celá tisíciletí, to ale neznamená, že můžeme koupit kdekterého koně zcela bez rozmyslu, první kočár z bazaru, postroje stáhnout z dědečkovy půdy a bez obav vyrazit do světa. Tak jako u všech ostatních činností je i zde nezbytně nutné, abyste věděli, co děláte a proč. Zapřahat koně jen tak, hurá stylem, bez znalosti teorie, bez praxe a bez obeznámení se s pravidly bezpečnosti je velmi nebezpečné pro všechny zúčastněné.

Jízda spřežením má mocné charisma a času strávenému projížďkou v kočáře se jen tak něco nevyrovná. Navíc si tyto úžasné chvíle můžete užít i společně se svými blízkými. Což se vám v sedle, samozřejmě, stát nemůže. Jezdectví je o vás a o vašem koni. Vozatajství může nabídnout ještě o kousek víc. Vždy ale pamatujte, že teorie by praxi měla předcházet, výcvik koně nelze zkrátit a jeho přípravu podcenit.

Výběr koně

Pokud jste člověk, který se s vozatajstvím teprve seznamuje, není ideální volbou zapřahat koně, který má právě tolik zkušeností, jako máte vy. Dobrým partnerem začátečníka by vždy měl být zkušený profesor, tedy kůň, který vám pomůže, kůň, který si poradí, když vy sami si rady nevíte.

Varianta, kdy se kombinuje nezkušený vozataj a nezkušený kůň, není ideální, ale samozřejmě nelze říci, že je nemožná. Nejeden zkušený vozataj právě tak začínal, bez ohledu na to, zda tento postup ideální byl či je. Pokud jste v právě takové situaci, nechcete kupovat školního koně či dlouhodobě brát lekce od zkušeného instruktora, přistupte ale k tématu opravdu maximálně zodpovědně a důsledně promýšlejte každý krok, který máte v úmyslu učinit. 

Začátečník by se ale nikdy neměl pokoušet zapřahat nezkušeného koně bez předchozí konzultace s odborníkem, bez alespoň několika hodin praxe se zkušeným koněm, a bez toho, aby teoreticky ovládal vše, co s vozatajstvím souvisí. Každoročně se na vozatajských kurzech, určených začátečníkům, objevují lidé, kteří své koně již statečně zapřahají, ale nemají nejmenší ponětí o tom, jak má být správně napasován postroj či v jaké vzdálenosti od kočáru se má pohybovat kůň. Tyto „detaily“ jsou přitom tak významné! Nejde jen o bezpečnost, ale i o to, že z neznalosti můžete působit koni utrpení. Nikdy tedy nevystavujte sebe a svého koně nebezpečí, kterému lze snadno předejít tím, že se dříve, než zapřáhnete, seznámíte s teorií a platnými pravidly.

Pokud jste v situaci, že již máte koně a chcete ho zapřáhnout, je potřeba zvážit, zda váš kůň bude pro práci v zápřeži vhodný kandidát. S určitými typy koní nechtějí pracovat ani zkušení profesionálové! Kůň, který nemá vlohy pro práci v zápřeži a nemá dobrý charakter, by zapřahán být neměl. Je to totiž opravdu nebezpečné. Pravděpodobnost, že takový kůň v rizikové situaci selže, je příliš vysoká. Kůň vhodný pro práci v zápřeži by měl mít vyrovnaný charakter, neměl by být extrémně vzrušivý, ani bázlivý se sklony k hysterii a neměl by mít tendenci nadměrně kopat. Pro koně, který má pracovat v rukou začátečníka, to vše samozřejmě platí dvojnásob.

Vodítkem k výběru vhodného koně může být i plemenná příslušnost. Do rukou profesionálů – nikoli začátečníků! – patří temperamentní, vzrušiví koně, které můžeme vidět na přehlídkových show, mezi které patří například plemeno hackney, španělští a arabští koně, některé sekce a linie velšských plemen a také koně primárně určení pro vrcholový sport (klusácká plemena, KWPN, holandský kočárový kůň, a obecně vzato všechna moderní teplokrevná plemena koní). Ideální volbou pro začátečníky nejsou ale ani chladnokrevná plemena koní. Tato plemena mají velkou sílu a tělesnou hmotnost, kterou nemusí být snadné kontrolovat, pokud vozataj nemá dostatek zkušeností. Chladnokrevná plemena vyžadují také pravidelné pracovní nasazení.

Pro začátečníky a „samouky“ jsou podstatně vhodnější volbou malá či menší plemena koní a pony, jejichž předpoklady pro práci v zápřeži jsou selekčním výběrem  geneticky upevněny. Ideální  jsou například všechna mountain a moorland pony plemena, americký miniaturní kůň, hucul, hafling, fjordský kůň či irský cob. Samozřejmě, že lze říci, že každý kůň bez ohledu na plemennou příslušnost může pracovat v zápřeži. Přesto ale rozhodně platí, že některá plemena se s nezkušeným vozatajem kombinují lépe než jiná.    

 

Příprava koně pro práci v zápřeži

Principy přípravy koně pro práci v zápřeži jsou v zásadě shodné s principy přípravy koní jezdeckých. Ale protože většina problémů, s kterými se koně a lidé potýkají, souvisí s nedostatečnou přípravou koně k zapřažení, budeme se tomuto tématu věnovat o něco více.

Příprava koně, který má být využíván pro práci v zápřeži, je velmi zodpovědný úkol, který by se neměl uspěchat a vždy by měl být perfektně nejen proveden, ale i „dotažen a načasován“. Právě příprava koně ze země je tím, co zásadním způsobem určuje míru jeho „spolehlivosti“ a následně i bezpečnosti.

Existují dvě možnosti, jak „dostat“ koně do kočáru. První možnost je ta, že přípravu koně svěříte do rukou odborníka. Druhou pak ta, že si koně připravíte vy osobně. Pokud se rozhodnete, že si koně nebudete připravovat sám a dáte ho do výcviku, pak pečlivě vyberte osobu, které koně svěříte a rozhodně neočekávejte, že se vám hotový kůň vrátí z výcviku za několik týdnů. Dobře a kvalitně provedený základní výcvik koně pro práci v zápřeži skutečně vyžaduje čas a to pro majitele představuje nemalou finanční investici. Rozhodnete-li se pro druhou variantu, a je úplně jedno, jaké jsou vaše pohnutky, opravdu věřte tomu, že tím nejdůležitějším stavebním kamenem vašeho úspěchu je právě příprava koně ještě před připřažením.

Nespěchejte tedy s první lekcí koně u kočáru! Pokud chcete koně obsednout, jen tak mimoděk, po cestě do výběhu, pak budiž, zkusit to můžete. Nikdy ale nelze, jen tak mimochodem, připřáhnout koně ke kočáru. To nikdy nedělejte! Nejde jen o zástup katastrof, které by za dané situace mohly nastat, ale i o celou „kočárovou“ budoucnost koně a o jeho fyzické a psychické zdraví. Jestliže totiž kůň není dobře připraven na svoji první lekci v kočáře, může se velmi snadno stát, že z první lekce bude i lekce poslední.

Negativní zkušenost, kterou kůň takto získá, obvykle generalizuje a vše, co bude ve výcviku následovat, už bude přijímat s nejistotou, stresem a obavami. Je neoddiskutovatelným faktem, že spolehlivý, dobře ovladatelný kočárový kůň je „produkt“ systematické, klidné a trpělivé práce ze země.

Práce na ruce vhodná pro koně připravované pro práci v zápřeži

Práce ze země má v hipologii obecně své významné a nezastupitelné místo. Všechny metody, ať již klasické, které jsou dodnes živé v renomovaných výcvikových centrech či ty „moderní“, které přinesl horsemanship, mají, přestože to na první pohled nemusí být zcela patrné, jedno společné. Pojítkem je cíl – zdravý, fyzicky a psychicky zdatný, uvolněný a lehce ovladatelný kůň, který na stupnici vzdělání postupuje bez potíží vzhůru. Práce ze země je ověřená výcviková metoda, která umožňuje připravit koně, bez zvýšené fyzické a psychické zátěže, na jeho budoucí využití v disciplíně, ve které má být využíván a je to také metoda, která zajišťuje, že kůň zůstane psychicky a fyzicky natolik zdatný, aby mohl být dlouhodobě pracovně využíván. Práce na ruce velmi dobře funguje i u koní „zkažených“, bázlivých, problematických či zdravotně indisponovaných.

Nácvik vodění

Tím prvním, co musí kůň, který má být zapřažený, perfektně ovládat, je chůze na vodítku. S nadsázkou lze říci, že ten, kdo umí vodit svého koně, má prakticky vzato již zapřaženo.

Při nácviku chůze na vodítku je úplně jedno, kterou z běžně přijímaných škol si vyberete. Zda tradiční metodu, kdy vodič kráčí na úrovni plece koně, či upřednostníte některou z moderních metod, kde je obvyklé, že se kůň pohybuje za vodičem. Výsledek je stejný. Kůň se musí naučit dbát na to, aby dodržoval odstup od svého vodiče, respektoval jeho osobní prostor, reagoval na jeho pokyny, udržoval směr a tempo a plně se soustředil na požadavky, a to i pokud je rozrušen.

Přestože právě chůze na vodítku se může jevit jako „slabikářová tematika“, které zde není potřeba věnovat příliš pozornosti, je jisté, že opak je pravdou. Tuto skutečnost si můžete ověřit na každém kroku i mimo svět vozatajství. A to nejen při bedlivém pozorování chování koní v jejich domovských stájích, ale především na všech akcích, přehlídkách či závodech. Vodění koní je jednou z nejvíce podceňovaných a „nedotažených“ záležitostí ve výcviku koní všech úrovní a disciplín.

Tak málo koní se v neznámém prostředí, při nakládání a vykládání z přepravníku, při čekání na soutěž či veterinární kontrolu umí chovat tak, jak by mělo. O kolik je běžnější vidět koně, který přepravník opouští střemhlav s majitelem vlajícím pár metrů za ním, než koordinované a disciplinované vystupování krok za krokem, přesně podle požadavků svého vodiče? Přitom se jedná o naprosté základy, které by měl kůň zvládat dávno před tím, než začne pracovat.

Je nemožné očekávat bezpečnou jízdu kočárem, když již při postrojování a připřahání koně potřebuje vozataj partu zkušených pomocníků. Schopnost koně nechat se řízeně vodit tedy musí být dovedena skutečně k dokonalosti. Pokud má kůň i ten nejmenší problém s chůzí na vodítku, neměli bychom uvažovat o zapřahání.  Je to silné zvíře, které je schopno člověka, a potažmo i samo sebe, vmanipulovat do velmi nebezpečných situací, a proto je naprosto nezbytné koně naučit, že se vždy musí pohybovat disciplinovaně a musí být soustředěný. Bez zafixování těchto dovedností je vaše budoucí pozice na kozlíku stejná, jako byste si dobrovolně sedli na bednu se střelným prachem. Nikdy tedy nebuďte v těchto věcech vůči svému koni tolerantní.

Zastavení

Dalším velkým tématem, které se týká koně, který má pracovat v zápřeži, je nácvik stání a zastavení. Tažný kůň musí umět zastavit a stát, a to snad ještě spolehlivěji, než ten pod sedlem. V případě, že se kůň zamotá do postraňků, praskne-li oj,  důležitá část postroje, či kočáru, je naprosto nezbytné, abychom měli co nejvyšší míru jistoty, že kůň je schopen zastavit a počkat, než se situace vyřeší. O tom, co všechno se může stát, pokud tato část výcviku koně selže, v rušném silničním provozu či v prostředí plném lidí a koní, ani není nutné se zmiňovat. Kůň, který není schopen spolehlivě zastavit a v klidu stát, by tedy neměl být zapřahán. Je to nesmírně nebezpečné! Zastavení a klidné stání je téma, které je třeba soustavně procvičovat a vždy by mělo být součástí každé výcvikové hodiny. I pokud pracujete s koněm v přírodě, představte si, že na každém druhém rohu „svítí červená“ a zastavte. Tento cvik má nejvyšší míru priority.

Snížení citlivosti

Kůň, který má být zapřažen, se musí v průběhu výcviku ze země naučit snášet dotyky na všech částech těla. Musí být připraven akceptovat dotyky různé intenzity, různými předměty, za různých situací, v různorodém prostředí a to i velmi intenzivní či překvapivé. Pokud budete tomuto tématu věnovat dostatečné množství času, ušetříte si možné nepříjemnosti, které vás mohou při jízdě kočárem překvapit nejen na silnici, ale i na poklidných venkovských cestách. I obyčejný klacek, na který kůň vstoupí či který se zaplete do postroje či do kola kočáru, může být v případě, že na to nejste připraveni, původcem tragické nehody. 

Jestliže se rozhodnete využívat koně pro práci v zápřeži, je obecně velmi vhodné zařadit do jeho tréninkové přípravy i výcvikové lekce, jejichž cílem je snížení citlivosti na nezvyklé podněty. Kůň, který má být připřažený ke kočáru, musí být schopen adekvátně reagovat i v neobvyklých situacích. Měl by být seznámen s osobními a nákladními vozidly, zemědělskou technikou, cyklisty, volně pobíhajícími psy, střelbou, kouřem, intenzivním zvukem a tak podobně.

Práce na dvou lonžích/opratích

Práce na dlouhých lonžích byla v minulosti důležitou součástí výcviku každého koně, na což se dnes obecně poněkud pozapomíná. Kůň se touto metodou velmi nenásilně a přirozeně učí reagovat na povely k pohybu vpřed, na povely určené k provedení obratů, změn směru, ruchu i zastavení. Na dvou lonžích pracujeme nejprve na jízdárně, později ale i mimo ni. Koně bereme do různorodého terénu a i na cesty se silničním provozem, aby si zvykl na vizuální a sluchové dojmy, s kterými se později setká při práci v zápřeži. Pro kočárové koně je práce na dvou lonžích základní technikou, kterou ve výcviku používáme. Není od věci, pokud se i se zkušeným koněm budeme k tomuto druhu práce pravidelně vracet. 

 Technika práce na dvou lonžích

 Základní vybavení:

  • Obnosek nebo uzdečka
  • Lonžovací obřišník, část poprsního postroje nebo sedlo – dlouhé opratě/lonže se vedou z udidla do kroužků obřišníku nebo se provlékají třmeny sedla. V tomto případě je vhodné použít další řemen, kterým se třmeny upevní, aby jejich pohyb koně nerušil. Ideálně tak, že třmeny svážeme řemenem, který vedeme po spodní části těla koně.
  • Dvě stejně dlouhé lonže/opratě. Standardní délka bývá šest metrů, ale můžete, pokud vám to tak více vyhovuje, používat lonže i delší.
  • Bič. Pokud svého koně systematicky připravujete pro práci v zápřeži, zařaďte dlouhý bič do výcviku co nejdříve. Ve vozatajství bič primárně neslouží k pobízení koně, nýbrž zastává obdobnou funkci, jakou má holeň jezdce. Bič je tedy pro dobré vedení koně nezbytný.
  • Jezdecká přilba a rukavice
  • Bandáž na ocas. Ocas by při tomto druhu práce měl být zapleten.

Postup při práci na dvou lonžích

S výcvikem se začíná na kruhu a postupuje se stejným způsobem jako při běžném lonžování. Pokud je váš kůň zvyklý pouze na „klasické“ lonžování a nemá zkušenost s druhou lonží, je vhodná přítomnost asistenta, který koně povede a bude ho uklidňovat. Dejte koni čas, aby si na druhou lonž zvykl, a dejte pozor, aby se druhá dlouhá otěž nedostala pod ocas, což koně velmi často děsí, i když se s obdobnou situací setkali při jiné příležitosti. Když je něco nové, je to zkrátka zbrusu nové, tak koně uvažují!

Z počátku je vhodnější nechat lonže volné, neprotahujte je tedy kroužky na lonžovacím obřišníku nebo třmeny sedla a to proto, že pokud by nastaly nějaké potíže, budete schopni koně efektivněji a rychleji usměrnit. Tímto způsobem upevněte lonže až později.

Jakmile je kůň již schopen pracovat na kruhu na dvou lonžích bez problémů a bez pomocníka, je možné, aby se cvičitel postupně přesunul z pozice ve středu kruhu do pozice za koněm. U mladých začínajících koní je důležité dbát na to, abyste se nikdy nepohybovali příliš blízko zádi koně. A to samozřejmě z důvodů bezpečnosti. I hodný a vychovaný kůň může kopnout a na to není dobré zapomínat. U klidného, zkušenějšího koně je možné odstup zmenšovat a to tak, abyste se později mohli pohybovat i v těsné blízkosti zádi koně.

Při práci na dlouhých opratích se musíte pohybovat hbitě, musíte okamžitě reagovat na pohyby koně tak, abyste opratěmi koni nebránili v pohybu vpřed. Kůň by měl jít dopředu na jemný pokyn a cvičitel by měl mít velmi „lehkou“ ruku. Uvědomujte si své postavení vůči koni a trénujte zkracování a povolování otěží. Postupně do práce začleňujte změny směru a obraty. Velmi vhodné je, pokud je to možné, přesunout se s koněm na klidné cesty a do přírody. Nejen, že se kůň seznámí s novými podněty, ale bude také nucen se více na práci soustředit. Mimo to je práce v terénu také přínosným zpestřením rutinního výcviku.

Dokud koně neovládáte bezchybně v kroku, nezačínejte pracovat v klusu. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že každý krok plánujeme dopředu, soustředíme se na signály, které k nám kůň vysílá, a povely koni zadáváme jasně a srozumitelně. Vaše tělo musí přesně a rychle reagovat na pohyby těla koně. Lepšího podsazení dosáhnete tak, že se vnitřní opratí (nebo dlouhým bičem) budete dotýkat boku koně v místě, kde by se při práci pod sedlem dotýkala koně holeň jezdce, a to ve chvíli, kdy se stranově příslušná zadní končetina připravuje vykročit.

Až do chvíle, než budete dokonale ovládat práci na dvou lonžích v kroku a klusu a to nejen na jízdárně, ale i v terénu, dokud váš kůň nebude mít 100% zastavení a dokud nebude umět v klidu stát tak dlouho, jak je o to žádán, nebudete potřebovat postroj a ani kočár. 

Výběru postroje, udidla a typu zápřeže se tedy budeme věnovat příště.

Podobné články

Jste obdivovateli historických kočárů? Pak přijměte pozvání na přednášku předního českého odborníka na historické kočáry pana Milana Nováka, nazvanou…

Mezinárodní sraz mistrů řemesla kolářského a kočárnického, přehlídka kočárů a mistrů opratí Josefkol 2023 se v letošním roce bude konat 22. a 23.…