Navštívili jsme za vás... Stáj Vasury Kolesa

29. 03. 2013 07:00

Obrázky: 8

Autor: Katka Lipinská Foto: archiv Sůrových Rubrika: Navštívili jsme… Počet přečtení: 9689 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Při příležitosti seriálu zimních drezurních soustředění jsme tentokrát, dokonce hned dvakrát, navštívili Stáj Vasury Kolesa. Podělíme se nejen o to, jaké to je vyrazit si s koněm do Koles (vzhledem k množství rozličných akcí, které se tam pořádají, to asi dřív nebo později potká skoro každého sportovního jezdce), ale také jak tento areál funguje, jak se vyvíjel a kdo ho vybudoval.

Stáj Vasury je skutečně jedinečný komplex. Najdete tam totiž zázemí pro všechny disciplíny jezdeckého sportu a mimoto také pro dostihy a jejich trénink nebo výcvik jezdců. A nemyslí se jen na koně. Rozlehlý areál nabízí nejen parkurové kolbiště, drezurní obdélník, velkou halu, dostihovou a krosovou dráhu, ale také útulný penzión, výbornou restauraci (opakovaně osobně vyzkoušeno) a dostatek venkovních boxů, což zde umožňuje bez problémů pořádat prakticky veškeré akce jezdecké, závody, soustředění, ale i akce nejezdecké, například výjezdní zasedání. Jen během letošní zimy zde vedle zmíněného seriálu drezurních soustředění probíhala také soustředění Sportovního centra mládeže a soustředění s německým drezurním trenérem Bernhardem Fischerem. Přes sezónu se stejně jako každý rok budou konat závody drezurní, skokové i všestrannostní a dostihová odpoledne.

let

Hlavně se neztratit

Kolesa jsou malá vesnice, schovaná v borových lesích, vzdálená 3 km od Kladrub nad Labem. Díky blízkosti hradecké dálnice jsou velmi dobře dostupná. Samotný areál je opravdu rozlehlý, zabírá dobrou polovinu vesnice. Je rozdělený na dvě části, mezi kterými jsou krosová dráha, kolbiště a drezurní obdélník. Má dva vstupy a obě části jsou propojené pouze cestou pro pěší, autem neprojedete. Proto když tam jedete, je dobré si ujasnit, kam přesně chcete. Za Sůrovými, do restaurace, penzionu, k dostihovým koním nebo na drezurní obdélník musíte odbočit z hlavní silnice, zatímco pokud jedete s koněm na soustředění nebo halu, použijete vjezd z hlavní (výjezd ze vsi směrem na Tetov).

parNejezdím moc ráda na soustředění někam, kde to neznám. Znamená to nejprve hledat, kudy zajet s přívěsem do areálu, potom hledat někoho, kdo poradí, kam koně a auto s vozíkem zaparkovat. Dost často potom řeším ještě seno, slámu, vodu, o svém ubytování nemluvě. Zkrátka spousta věcí k zařízení a občas se člověku stane, že dorazí někam, kde není nikde nikdo, anebo je tam lidí sice spousta, ale nikdo vám nedokáže poradit... a poraďte si. Proto jsem byla příjemně překvapená, když jsem poprvé přijela do Koles, kde je evidentně pořádání podobných akcí denním chlebem a řešit nebylo potřeba nic. Zkrátka vjedete na rozlehlý dvůr, složíte koně a rovnou zavedete do připravených venkovních boxů. Nemusíte nikoho hledat a obtěžovat s dotazy, protože boxy i sedlovna jsou prakticky to první, na co v areálu narazíte. Vše potřebné, tedy seno, sláma k dostlání, voda a pomůcky k místování jsou v dosahu.

Když zaopatříte koně a mrknete, kde je hala (což je hned vedle), buďto přejedete autem nebo projdete cestou pro pěší okolo haly k velkému, pěkně zrekonstruovanému statku. V restauraci vždycky najdete někoho, kdo vám poradí s ubytováním a navíc tam opravdu dobře vaří. Ubytování si můžete vybrat podle preferencí, buďto levnější jedno- až třílůžkové pokoje nebo dražší apartmány. A pak už si můžete užívat své akce s jistotou, že je vše zařízeno pro vás i pro koně, že máte kde spát a dostanete najíst. Můžete dokonce využít saunu, kulečník, stolní tenis a v létě bazén.

Kdo je kdo

belTento velký areál obhospodařuje rodina Sůrových - pan Sůra jako hlavní živitel rodiny se věnuje především své stavební firmě, paní Sůrová zabezpečuje penzión a restauraci a dcera Pavlína se věnuje především koním a trénování. Trénuje koně dostihové i sportovní a závodí ve všestrannosti. V minulosti sportovala v drezuře (do stupně S), parkurech (stupeň ST) a ve všestrannosti se dostala až na stupeň T a mezinárodní úroveň. Mimo jiné je v této disciplíně mistryní ČR mladých jezdců a bronzovou v seniorské kategorii. Je absolventkou střední veterinární školy a v současné době se plně věnuje trénování svěřených dostihových koní a svých žáků. Pokud máte paměť spíše na koně než na lidi, více vám řekne jméno Belfast Vasury (Hugben-49 - Beta), Pavlínin nejúspěšnější kůň a známý plemenný hřebec. Tento sedmnáctiletý bělouš je skutečně všestranný a s Pavlínou absolvoval závody v drezuře, parkuru i všestrannosti. Jeho asi největším úspěchem je účast na mistrovství světa mladých koní ve všestrannosti, kterého se zúčastnil jako šesti- i sedmiletý a oba závody zdárně dokončil. Své dožití ve stáji Vasury má zajištěné. Najdete ho nejspíše v malém „domečku" (stáji asi pro šest koní) přímo před statkem. Spolu s ním zde bydlí i někteří jeho potomci, které si Pavlína připravuje do sportu. Nejznámější je asi bělouš Belwet. Případný zájemce o připouštění si tedy krom plemeníka může prohlédnout i některé jeho potomky na jednom místě. V hlavní stáji pak stojí dostihoví plnokrevníci, které má Pavlína v tréninku.

Zajímá vás, podle čeho stáj získala své jméno? Ne, Vasury nebyl žádný z Pavlíniných úspěšných koní, ale jedná se o akronym, vzniklý ze jména a příjmení svého majitele VAclavaSURY. Původně to byl název chovné stanice irských setrů pana Sůry a když začala Pavlína závodit, pojmenoval tak i svou stáj.

Dostihnout Pavlínu je prakticky nemožné, za dva víkendy, které jsem v Kolesích strávila, jsem ji viděla možná pět minut, ale větší štěstí jsem měla s paní Sůrovou, která si na mě udělala čas a povyprávěla mi nejen o tom, jak se areál budoval, ale i o tom, jaké to je být matkou úspěšné military závodnice. „Pavlína nezačínala v military. Jako malá začínala v Kladrubech voltiží. krosPozději se začala věnovat parkuru. Měla tehdy šikovnou klisnu jménem Vipka (Paico-Vibrace), se kterou dosáhla prvních významnějších úspěchů, ale pořád ji to táhlo ke krosu a k military. Jezdila by ráda i dostihy, ale to kvůli váze nešlo, tak alespoň kros. Vystudovala střední veterinární školu, získané vědomosti se jí dnes velmi hodí. Ráda by byla tehdy pokračovala, ale sportovala a měla úspěchy a nelze sedět na několika židlích zároveň. V současné době se zaměřuje na trénování dostihových koní, všestrannost bere spíše jako doplňkový sport."

Všestrannost je nejen náročná, ale i nebezpečná disciplína, takže logicky jeden z mých dotazů na paní Sůrovou se týkal toho, zda se o dceru bála, nebo spíše jak se s tím vypořádala: „Zpočátku to nebylo tak zlé, protože jsem sama v mládí jezdila. Sice jsem nezávodila ve všestrannosti, to tehdy moc dostupné nebylo, ale patřila jsem také k těm, kteří rádi skákali a moc se nebáli. Takže když Pavlína začala jako malá jezdit, strach jsem neměla. To ale zavpřišlo později s tím, když přišly první vážnější úrazy, kterým se v tomto sportu nevyhnete. Potom jsem začala mít strach. Ale snažím se to brát tak, že co na člověka čeká, to ho nemine. Navíc Pavlína je už dost stará na to, aby věděla, co si může dovolit. Když byla dítě, bylo to horší, neměla pud sebezáchovy."

Pavlína má několik šikovných a úspěšných svěřenek, především militaristek. Martina Chramostová, Barbora Pospíšilová a Eliška Orctová se velmi dobře umístily na MČR ve všestrannosti, Eliška se mimoto věnuje i drezuře a skokům a drezuře se věnuje i Tereza Pechmannová. Získala již i několik vítězství v dostihovém sportu, ponejvíce v cross-country. Svého svěřence měla i ve Velké pardubické - valach Brambush se umístil na šestém místě.

Pohled zpět

Překážkoví koně se v Kolesech trénují už opravdu dávno. Za první republiky se na zdejší dráze učila skákat přes přírodní překážky „malá" Lata Brandisová, mimochodem sestřenice hraběte Kinského. V říjnu 1927 se potom objevila na startu Velké pardubické jako první žena v historii tohoto dostihu. Pětkrát spadla a přesto dojela pátá. Jen o pár let později se zde začala ke své dostihové kariéře připravovat žlutá klisna z chovu hraběte Kinského - Norma. Ta byla dalším koněm Laty Brandisové do Pardubické. Několikrát se v ní společně umístily, ale až roku 1937, v poslední Velké pardubické před dlouhou válečnou přestávkou, se jim konečně podařilo zvítězit. Lata Brandisová se tak stala nejen první ženou, která v tomto náročném dostihu startovala, ale i první, která v něm zvítězila.

Koně se v Kolesech chovali a trénovali i za socialistické éry a po roce 1989 se statek stal součástí restitucí hraběti Kinskému. Ten jej za cenu restituce odprodal Sůrovým. Opravovalo se postupně, jak dovolil čas a finance. Sůrovi brzy začali podnikat, což jim umožnilo vydělat na rekonstrukci a provoz peníze. „Původně jsme měli dva koně a začínali pouze s objektem stájí a budovami, kde je dnes restaurace a ubytování. Pavlína v té době již jezdila a získávala zkušenosti na stážích v cizině. Postupně jsme si pronajímali a kupovali přilehlé pozemky a začali budovat areál a military dráhu. Působil tu tehdy jako trenér pan Čermák, který měl v této oblasti zkušenosti. V podstatě jsme nepřestali budovat dodnes, Pavlína stále dotváří profily skoků. Ale ty přírodní jsou původní, které vznikly tehdy," vzpomíná paní Sůrová.

dosPozději přibyl další objekt, původně kravín, který Sůrovi zrekonstruovali na další stáj. Tam dnes stojí nájemní a hobby koně. Protože to pro pořádání jezdeckých akcí stále nestačilo, přistavěly se na dvoře před bývalým kravínem ještě dřevěné venkovní boxy. A samozřejmě hala. Ta byla postavena brzy, protože byla potřeba k tréninku. Hala je v Kolesech opravdu luxusní. Má velkorysé rozměry 20 x 60 m, kvalitní povrch, dřevěné obložení a na několika místech strategicky rozmístěná zrcadla. Na krátké stěně i galerii pro diváky. V areálu nechybí ani kolotoč a pás pro koně.

Když člověk vidí několik koní sportovních a ke dvacítce koní dostihových (v areálu celkem je kolem čtyřiceti koní), vrtá mu hlavou spousta otázek. Tou první asi je, kolik toho může běžný smrtelník za den stihnout. „Koně, kteří jsou v tréninku a ježdění, máme na statku. Koně nájemní, poníci a ti, se kterými se pravidelně nepracuje, třeba proto, že se zranili, jsou v bývalém kravíně. Tam mohou i chodit do výběhu. Pavlína se věnuje především trénování dostihových koní a svých svěřenců a ve zbývajícím čase si připravuje mladé koně do military." Druhou otázkou je, jakým způsobem může běžný smrtelník zvládnout rekonstrukci takto velkého areálu. I když není přehnaně honosný, dává tušit, že na uvedení do tohoto stavu bylo zapotřebí mnoha investic jak časových, tak finančních. Rekonstrukci a růst areálu umožnila především pokvzkvétající stavební firma pana Sůry, která se specializuje na zemní práce a montáž elektrických zařízení. „Byli jsme tehdy jedni z prvních, kteří začali. Bylo to snazší než dnes, tehdy byla velká podpora malého podnikání, dnes už se malým podnikům už tolik nepřeje. A šlo to pomalu a velmi postupně. V současné době se navíc snažíme, když už areál máme a stále ho chceme zvelebovat, aby se využíval a alespoň část peněz si vydělal. Proto zde máme nájemní koně, pořádáme různá soustředění a podobné jezdecké akce, ale i akce s koňmi nesouvisejícími."

Areál si ale na sebe v současné době nevydělá. „Je to špatné, hodně na nás dopadla krize," vysvětluje paní Sůrová. „Celý tenhle komplex má jasně daný význam - je tu ubytování, stravování, ustájení, zázemí pro všechny druhy jezdeckého sportu. Ale protože opravdu je krize a lidé nemají peníze a šetří, šetří samozřejmě v první řadě na svých koníčcích. Mimo jezdeckého sportu zde proto pořádáme sportovní akce - máme tu fotbalové hřiště, které je pravidelně využíváno, je možné sem přijet na dovolenou a často tady třeba máme výstavy psů a akce různých chovatelských klubů. Lidé tu bývají spokojení a za ta léta jsme tu už viděli spoustu zajímavých akcí. Doufejme, že se situace opět zlepší, že lidé budou mít práci, aby měli peníze i na své koníčky, protože teď je to opravdu složité."


obdCo všechno se nachází v jezdeckém areálu stáje Vasury?

Dostihová dráha:     rovinové a překážkové dostihy  F 146
                              cvalová dráha o délce 1600 m
                              nejdelší překážkový dostih na 5000 m
                              specialita závodiště "Koleský skok do vody, zahrádky na uměle vytvořeném valu"
                              dráha CROSS-COUNTRY - uměle vytvořené překážky na úrovni 2**
Parkurové kolbiště:  travnaté 150 m x 200 m
                              písčité 100 m x 60 m
Drezurní obdélník:    20 m x 60 m
Krytá jízdárna:         20 m x 60 m

Pokud byste zatoužili s koněm vyrazit ať již si zacválat na dostihovou dráhu, vyzkoušet si překonat terénní či dostihové skoky, anebo pouze si zaskákat na venkovním kolbišti či v zimě pojezdit na hale, za 200 Kč máte možnost. Je možné i krátkodobé nebo dlouhodobé ustájení za přijatelné ceny.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: