Navštívili jsme za vás... Paso fino kolombiano

6. 6. 2012 Katka Lipinská Autor fotek: Katka Lipinská

Vlastně je ostuda, že jsme tyto koně, jediné v ČR, nenavštívili už dříve. U pana Kubeši nedaleko Olomouce najdete úplně jiný svět. Vlastní tři jedince plemene paso fino kolombiano. Kromě velmi podrobného a zajímavého povídání o plemeni mi nabídl i vyjížďku, takže se vám pokusím předat nejen informace o těchto neobyčejných koních, ale hlavně netradiční zážitek.:-)

obaPaso finové pana Kubeši jsou spokojenou koňskou rodinkou - černý ryzák hřebec Bonachon del Rey si žije na pastvině se svou družkou Islerou del Gavilan. Odrostlý synek, krásný vraný Resorte de Quebrada Grande má výběh svůj. Vyjma tohoto vraníka, který svou atraktivní barvou a dlouhou hřívou upoutá na první pohled, jsou paso finové vcelku nenápadní drobní a štíhlí koníci. Jemná, ušlechtilá hlava přivádí na myšlenku, že někde během jejich vývoje jim možná zkřížil cestu arab. Jak jsem se později dozvěděla, jsou to berberští koně, z nichž paso finové pocházejí.

Název „paso fino" není název plemene, ale spíše způsobu, jakým se tito koně pohybují. Je to zvláštní druh mimochodu. Berberští předci těchto koní se do Kolumbie dostali už s Kryštofem Kolumbem. Tehdy to byli mimochodníci s nepravidelným čtyřdobým mimochodem. Při dvoudobém mimochodu jde zvíře současně dopředu oběma nohama na stejné straně těla - tedy pravou přední s pravou zadní a levou přední s levou zadní. Čtyřdobý mimochod znamená, že přední noha nejde společně se stejnostrannou zadní, ale o trochu později. Tento chod tehdejších berberských koní se jmenoval paso llano. Pohybovala se jím prý i známá Rosinanta dona Quijota.:-) Během staletí, která koně žili v Kolumbii, se chod stále modifikoval - došlo k dalšímu opoždění přední nohy vůči stejnostranné zadní noze. V Peru tak vznikl zvláštní, na pohled velmi nepravidelný chod s výrazným rozmetáním předních nohou, kterým chodí peruánský paso (http://www.youtube.com/watch?v=j0chjCSt-wE). Tomuto chodu se přizpůsobila i stavba těla, zaúhlení zádi a lopatky.

mladyKolumbijští koně se ale vyvíjeli dál a přitom se přední nohy dále zpožďovaly za zadními. U všech předchozích plemen šla vždy první zadní noha, chvíli po ní stejnostranná přední. Následovala kratinká pauza a pak stejný pohyb nohou na druhé straně. U koní paso fino postupně došlo k prodloužení přestávky mezi stejnostrannou zadní a přední nohou a naopak zkrácení přestávky před pohybem nohou na opačné straně, takže výsledkem je naprosto pravidelný chod zvaný paso fino! Tedy levá přední noha se za levou zadní opozdí o stejný časový interval jako potom uplyne před pohybem pravé zadní. Posloucháte-li údery kopyt, slyšíte tak čtyři údery v pravidelných intervalech (http://www.youtube.com/watch?v=HAsqskEB-qw)

Překvapilo mě, že jezdit na koních paso fino neznamená, že si jezdec sedne a kůň půjde paso fino, ale je to pořádná věda. Stejně jako u diagonálních koní je zde velká možnost nepravidelností. Jsou schopni velkého rozptylu mimochodu od nepravidelného čtyřdobého paso llano přes synchronní paso fino až po nepravidelný čtyřdobý mimochod nazývaný trocha castellana s ještě větším zpožděním přední končetiny (rychlejší rytmus: http://www.youtube.com/watch?v=vwvnl4iE-yA, uvolněnější rytmus: http://www.youtube.com/watch?v=jx-jwHw5B40&feature=plcp). Ovšem pokud má jít kůň čistým paso fino, musí být uvolněný a jezdec v sedle sedět naprosto klidně, v rovnováze a koni nepřekážet. Kůň musí jít aktivně odzadu vpřed, ale nesmí být hnán. To není vůbec snadné, zejména vezmeme-li v úvahu, že se jedná o koně velmi ohnivé. Mimo těchto zvláštních chodů tito koně chodí i normálním krokem a cvalem.

sedloJací jsou koně paso fino kolombiano?

Jsou především velmi temperamentní. Na můj dotaz, jak mám Isleru pobízet, se pan Kubeša jen usmál: „není třeba pobízet, půjde sama. Stačí jen jemně přibržďovat." Měl pravdu, když jsem se po chvíli uvolnila a nechala jí volné pole působnosti, předtím méně pohodlný a mírně drncavý chod (trocha) se výrazně změnil a Islera přešla do plynulého klouzavého paso fino. Pocit je to poměrně nepopsatelný, obzvláště pro nás, kteří jsme zvyklí na výrazný pohyb sportovních koní. Kolem vás se velkou rychlostí míhá krajina, pod vámi se ještě rychleji mrskají koňské nohy, pod sebou cítíte pohyb zad, ale přitom se, pokud jste uvolnění, v sedle ani nepohnete. Přiznám se, že mi zpočátku dělalo velké problémy „jen sedět", pořád jsem podvědomě očekávala, kdy budu muset začít aktivně pružit a „rajtovat". Pan Kubeša se jen smál, že nejlépe se na těchto koních jezdí lidem, kteří nemají předchozí jezdecké zkušenosti. Ten, kdo je zvyklý na diagonální koně (pokud to zrovna není malý poníček:-), je vždy trochu vyveden z míry.

Byla jsem překvapená rychlostí a vytrvalostí těchto koní - i po delší době vypadali, že by takto vydrželi šlapat celý den. A já to cítila stejně. Mnohem větší „šok" jsem ale zažila, když si to pak pan Kubeša v tomto poměrně hodně svižném chodu zamířil z prudkého kopce dolů - po mokré travnaté louce. Nejprve jsem Isleru zadržela, neměla jsem zatím v plánu se mrzačit a tenhle svah vypadal, že za stávajícího mokra se ve zdraví seběhnout nedá. Isleře se ovšem oddělení od „manžela" vůbec nelíbilo a než řešit ve svahu skopičiny, raději jsem ji nechala jít a odříkala krátkou modlitbičku.:-) Nedělo se nic, sjela svah jako namydlený blesk bez nejmenšího uklouznutí. Až pak mi smějící se pan Kubeša vysvětlil, že mé obavy byly zcela zbytečné, protože při tomto zvláštním chodu je vlastně kůň stále dvěma nebo třema nohama na zemi, tudíž je velmi stabilní.

resProč právě paso fino kolombiano?

Pochopitelně mě zajímalo, jak došlo k tomu, že se na Moravě ocitly právě tyto zvláštní exempláře: „Já jsem žil sedm let v Kolumbii. Tam mi tito koně učarovali, proto jsem je sem dovezl. Jsou úplně jiní, než všichni koně tady. Kolumbii mám moc rád a rád se tam vracím. Nemám žádné ambice, své koně jsem si dovezl pro radost, nejprve Bonachona, potom Isleru. Odchoval jsem šest hříbat a jedno z nich jsem si nechal."

Podle pana Kubeši ale nejde jen o plemeno, nýbrž o celou filosofii ježdění a přístupu ke koním. Vše je nenásilné, žádný nátlak, žádné ostruhy. Čisté paso fino nejde z koně „dostat" nátlakem, ale jezdeckým uměním. K tomu, aby tak kůň chodil, musí jít, stejně jako diagonální koně, aktivně odzadu. Nesmí spěchat ani nesmí být držen, obojí vede k chybám. Během výcviku se kůň shromažďuje, ale bez použití sedu a holení, pouze prostřednictvím cviků, zastavování, couvání... „Způsob práce paso fino s diagonálními koňmi je v principu stejný. Proto je možné, že si tak rozumím s panem Zálišem, i když každý jsme získali zkušenosti jiným způsobem a s jiným druhem koní a jezdeckých škol."

Jak konkrétně se tedy s těmito koňmi správně pracuje?

bon„Je vidět už na výstroji, kde vše je volné a měkké, že tam není žádný nátlak, žádné donucení, žádná bolest. Jezdí se na měkkém bosalu, udidlo dostávají koně nejdříve v pěti letech, kdy už jsou dobře přiježdění na bosalu a jen někteří. Není nutné k ovládání koně." Je to pro našince poněkud zvláštně vypadající páka, udítko je nelomené. Ramena jsou volně pohyblivá a částečně prokluzují. Podbradní řetízek je také volný, vejdou se pod něj dva prsty, takže tam není pákový efekt jako anglická uzda.

„Kolumbijské sedlo je něco mezi anglickým a westernovým sedlem - i váhově. Váží asi 11 kg. Nemá jako westernové sedlo zadní podbřišník, ale je uchyceno čtyřbodově. Zpravidla obsahuje i poprsník a podocasník. Sedlo zpravidla nemá hrušku, pokud se kůň nepoužívá k lasování. Je to mnohem příjemnější. Pod sedlo se dává kožená podložka. Je to velmi praktické, v Kolumbii je horko, koně se hodně potí a po kůži pot bez problémů steče."

bosalNa kolumbijských paso finech se nejezdí pomocí nohou, tj. ani stehen ani holení či paty. Holeň je volně spuštěná a „od koně" a sed zcela klidný. Pobízení prakticky není třeba, pro přechod do vyššího ruchu stačí pomyslet a možná nepatrně přizvednout ruku. Zastavování je také skoro na pomyšlení a kratinkým aretem otěží. Okamžitě po zádrži ale musí přijít povolení. Při zatáčení také působí pouze jedna otěž a to mírně do strany. Je překvapivé, jak jsou tito koně jemní a jak dobře reagují na pomůcky.

Koně paso fino jsou populární i v USA, kde se uplatňují i ve vytrvalosti, mají velmi dobré předpoklady pro rychlostní disciplíny jako pole bending nebo barely. Ale nejvíce je jich k vidění ve speciálních soutěžích, kde se hodnotí tři hlediska: fenotyp (vzhled koně), přiježděnost a pohyb koně. Pohyb tvoří 50 % celkového hodnocení, druhá dvě hlediska 25 %. U vzhledu se posuzuje stavba těla, úhlení, výška, ale i barva (např. nesmí být pinto - to není paso fino). Přiježděnost se hodnotí na osmičkách mezi kůly, vzdálenými od sebe 3 metry, na nichž se kůň musí ohýbat. Dalšími cviky je slalom mezi kužely a couvání. Hodnotí se harmonie, pravidelný rytmus, nesení hlavy a reakce na udidlo. Kůň musí velmi dobře spolupracovat a nesmí jevit známky nevole, jako třeba švihání ocasem nebo házení hlavou. Nejnapínavější a rozhodující je ale zkouška chodů - přejetí 20 metrů dlouhé a 2 metry široké dřevěné dráhy, pod níž je příkop. Tento požadavek je záměrný, protože umožňuje dobře slyšet a posoudit údery kopyt do dřeva a tak rozeznat čistotu, rytmus a kadenci. Při pohledu na pohyb paso fino je jasné, že pouhým okem by ho nedokázal posoudit nikdo, proto se hodnotí sluchem.

Odjížděla jsem plná dojmů. Převládal asi údiv, jak je možné, že v tak odlišném jezdeckém světě platí tak podobné principy, jako v tom mém, důvěrně známém. A také sympatie a úcta k těmto malým, nenápadným, ale přesto vytrvalým a ohnivým koníkům, kteří se tolik snaží vyhovět...

 

Pokud byste se chtěli s těmito zajímavými koňmi setkat osobně a dozvědět se ještě více, máte možnost na semináři o kolumbijském jezdectví a paso fino kolombiano, který proběhne v Huzové u Šternberka (Olomoucký kraj) dne 23.6.2012. Pozvánku najdete pod článkem.


Spousta dalších informací o paso fino kolombiano i o koních pana Kubeši najdete na jeho webových stránkách: http://web-dog.net/hoste/pasofino/mainpage.html

Podobné články
V dámském sedu.

Sobota 21. května: v areálu JS Hobit Domašov u Jitky Bednářové Smíškové se třepetají vlajky s různými erby, pod rukama alchymisty to bublá, barevně…

I když ke kovbojovi mám hodně daleko, otestovat si schopnosti a důvěru svého koně v trochu extrémních podmínkách mě lákalo už dlouho a prázdniny k…