Navštívili jsme... divoké koně

17. 03. 2015 05:00

Obrázky: 13

Autor: Katka Lipinská Foto: Katka Lipinská Rubrika: Navštívili jsme… Počet přečtení: 13610 Počet komentářů: 17 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Milovičtí „divocí koně“ vyvolali mezi „koňáky“ velkou kontroverzi. Opravdu se plánují vypustit do české krajiny mezi pole a silnice? Co s nimi (poníky) udělá jarní pastva? Nepřemnoží se? Jsou to opravdu koně „divocí“? Proč se vlastně dovážejí koně z ciziny, když máme dost svých českých... vydali jsme se pro odpovědi na všechny tyto otázky a také si stádečko prohlédnout na vlastní oči.

vwsZ dávno opuštěné a neudržované cesty zpustlým vojenským prostorem, lemované torzy bývalých vojenských budov, se v posledních týdnech stala milovická promenáda. Možná i díky na únor celkem teplému počasí potkáváme skupinky lidí od maminek s kočárky přes sportovce a pejskaře až po důchodce s hůlkou. Několikrát zodpovídáme dotazy, kde najdou „ty" koně. Směrujeme je k dvouhektarové „aklimatizační" ohradě na konci cesty. Velmi brzy už koně dostanou mnohem větší životní prostor, čeká na ně ohradníkem důkladně ohrazená pastvina o rozloze čtyřiceti hektarů, podél které cesta vede. Je překvapivé, jak rychle se divocí koně stali atrakcí pro místní.

A klisny? Těm je to jedno, nějací lidé je zjevně nezajímají. Čtrnáctihlavé stádo je očividně spokojené a již plně aklimatizované. Klisny odpočívají, popásají se, pečují o srst. Když přicházíme, tři z nich leží, jedna rozplácnutá na boku asi chytá bronz ze sluníčka, které čas od času vykoukne. Lituji, že nemám dlouhý objektiv, protože předpokládám, že když se přiblížím, divoký kůň okamžitě vyskočí a uteče. Chyba lávky, fotím ze tří metrů a klisna mě má tak na salámu, že ani nenastraží uši. Obdivuji kontrast tmavého zimního kožichu a jemné světlé linky kolem očí a nozder. Jsou to opravdu krásná zvířata, i když trochu jinak než běžní domácí koně. V kohoutku mají kolem 130 centimetrů a je tu zjevná podobnost s velši. Tytéž krátké silné nohy, souměrné tělo, ale na rozdíl od nich ještě krátká a silná hlava, malé uši a co nejvíce zaujme - jiné oči, tzv. žabí (vystouplé okolí oka s mělkou očnicí). Díky tomu mají tyto klisny trochu neobyčejný výraz. Navíc jsou barevně téměř jednotně hnědé, jen odstíny se liší. Bílé znaky u nich nenajdete. Kopyta mají alespoň na zběžný pohled zdravá a silná.

fa

Čtrnáctihlavé stádo je složené ze dvou menších stádeček. Sedm klisen bylo skutečně divokých, převzatých přímo z rezervace, druhá polovina jsou klisny částečně zvyklé na péči lidí. Většinou se prý skupiny drží spíš odděleně, ale tento den se pásly všechny pospolu. Samotný výběh je porostlý vysokou „stařinou", místy už hodně sešlapanou a částečně spasenou. Koně mají k dispozici koryto s vodou, solný liz a velký přístřešek se senem, o který ale přinejmenším během naší návštěvy nejeví zájem. Tito „divocí" koně se lidí zjevně nebojí, ale naprosto nemají potřebu je vyhledávat. Jejich divokost nespočívá v plachosti, ale ve faktu, že jsou schopní přežívat v přírodě bez péče a zásahů člověka. Jsou extrémně zdraví, odolní a také inteligentní. Podle studie Divoký kůň (Equus ferus) a pratur (Bos primigenius): klíčové druhy pro formování české krajiny (Dostál et al. 2014) jsou například schopni si ve svém přirozeném prostředí vyhledat potřebné léčivé rostliny. Právě jejich „bezúdržbovost" a také „primitivní" potravní preference byly jedny z důvodů, proč se obecně prospěšná společnost Česká krajina rozhodla do Milovic dovézt právě exmoorské pony.

Obecně prospěšná společnost Česká krajina je celostátní nezisková organizace působící v oblasti ochrany přírody, krajiny a životního prostředí. Jejím hlavním cílem je ochrana biologické rozmanitosti (biodiverzity) a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka a adaptace krajiny na změny klimatu. Součástí těchto snah je vytváření sítě nestátních přírodních rezervací, které umožní přežití ohrožených druhů rostlin a zvířat, případně jejich návrat do oblastí, kde byly vyhubeny. Základem našeho přístupu jsou nejenom ekologická a vědecká kritéria, ale také ekonomický přístup. Příroda se po celá tisíciletí vyvíjela přirozeným způsobem bez zásahu člověka, a obnova přirozených procesů v rezervacích je nejlevnějším způsobem údržby krajiny i ochrany živočichů a rostlin. Dlouhodobě snižují potřebu umělých zásahů na údržbu krajiny, která zatím daňové poplatníky stojí několik miliard korun ročně. Více informací najdete na webu: http://www.ceska-krajina.cz.

Více informací nám poskytl jeden z duchovních otců celého projektu, Mgr. Miloslav Jirků, PhD. z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích. Ač vědeckým zaměřením parazitolog a „nekoňař", problematika ochrany přírody ho zavedla až k divokým koním. Konkrétně se jednalo o údržbu bezlesí v bývalých vojenských prostorech, která jsou biologicky velmi cenná. V dobách, kdy tam operovala armáda, byla tato místa udržovaná. Když ssarmáda přestala tyto plochy udržovat, zarostly. Místa, kde dřív byla druhově bohatá společenstva kvetoucích rostlin, začala zarůstat několika málo agresivními druhy a dřevinami a veškerá rozmanitost se začala vytrácet. Údržba je velmi problematická, protože se jedná o velké plochy členitého terénu a sekání je velmi finančně náročné (pro představu ročně vyjde hektar mezi 3-20 000 Kč - v závislosti na dostupnosti, vzdálenosti, realizovaných pracích, atd.)

Mnoho bývalých i současných vojenských prostorů proto vypadá jako ten milovický, který byl zjevně udržovaný naposledy někdy před dvěma desetiletími...

...Tehdy mě napadlo, proč tyhle lokality neudržovat pastvou velkých zvířat. A ke svému úžasu jsem zjistil, že pasení velkými býložravci, kteří jediní jsou s to neblahý vývoj zvrátit, se u nás nikdo nevěnuje. Ke stejnému závěru došel Dalibor Dostál, bývalý žurnalista a ředitel obecně prospěšné společnosti Česká krajina. Kamarád nás dal dohromady a od roku 2009 jsme začali připravovat mimo jiné tento projekt.

Divocí býložravci, kterých máme v přírodě dost, tedy srny, jeleni, daňci a podobná zvířata, jsou nevyhranění, resp. kombinovaní okusovači-spásači a jestli se na něco specializují, pak na šťavnatou vegetaci. Preferenčně okusují listy dřevin nebo čerstvé byliny (hlavně dvouděložné), mladou trávu, mladé větvičky a podobně. Proto nejsou ani ve vysokých počtech schopni otevřené biotopy udržovat od chvíle, kdy v nich vlivem přirozené sukcese převládne „hrubá", špatně stavitelná vegetace, třeba všudypřítomná třtina křovištní a následně dřeviny. Naše aktivity jsou proto zaměřené na to, doplnit do našich společenstev divokých býložravců specializované velké spásače, kteří na rozdíl od nich hrubou vegetaci ochotně spásají. Ti zde historicky byli, ale v současné době už nejsou. V našich podmínkách mezi ně patří, nebo spíše patřili, koňovití a velcí tuři. Ti divocí, jako divoký kůň a divoký osel, respektive pratur a zubr, u nás byli dávno vyhubeni a jejich domácí příbuzní, kteří je na několik tisíciletí zdatně zastoupili, s intenzifikací zemědělství z přírody zmizeli též. Stalo se tak se zánikem dříve široce rozšířené toulavé pastvy a jiných tradičních forem hospodaření.

vsProč ale zrovna koně? Proč ne třeba krávy?
Plochy, které potřebujeme udržovat, jsou tak zarostlé, že by je krávy, natož ovce a kozy nespásaly, je tam metr vysoká stařina, místy již dokonce převládají dřeviny. Je to mnoho let neudržovaná džungle, zarostlá především třtinou křovištní a podobnými lahůdkami. Pokud byste tam chtěli pustit konvenční dobytek, ovce nebo běžné koně, museli byste mu pastvinu nejprve zkulturnit. A to je to, čemu se chceme vyhnout. Pokud bychom je pustili na tuhle pastvinu, vypásli by pouze plošky se zbytky kvalitní píce a dvouděložných rostlin a naopak tuhle třtinu, které se potřebujeme zbavit, nechají netknutou.

Tihle koně ji ale spásají. Ve velkém. Je to vždy o volbě vhodného plemene. Čím primitivnější plemeno, tím více se zaměřuje na tuhle hrubou biomasu. Na ni je kůň evolučně přizpůsobený i způsobem trávení. Díky zadnímu trávení dokáže zpracovávat i tuto málo výživnou potravu, kterou by se jiný býložravec neuživil. Proto také může obývat mongolské stepi, kde by třeba skot nepřežil. Daní za to je, že je citlivější na některé rostlinné toxiny. Lidé, kteří pracují s těmito poníky v Británii, nám říkali, že tam, kde se pasou, výrazně vzroste podíl dvouděložných rostlin, protože poníci vyžírají traviny. Domestikovaní koně v lidské péči ale už mohou mít potravní preference jiné. A právě proto, že tito poníci preferují suchou trávu na úkor té výživné, nemají ani problémy s laminitidou.

Proto jste si tedy vybrali právě tyto poníky?
Ano, hlavním důvodem byla jejich preference hrubé pastvy, kterou ostatní zvířata odmítají. Dalším kritériem bylo, aby se sem hodila biogeograficky - abychom sem nepřivezli zvířata, která se sem nehodí a mohla by zde mít problémy s adaptací. Představte si třeba, že by tady začali spásat rostliny, které jsou jedovaté, ale se kterými se ve své domovině nesetkali. Proto jsme neuvažovali třeba o koních ze středomořské oblasti, i když i tam žijí koně, kteří jsou prokazatelně schopni fungovat bez lidské péče. Právě bezúdržbovost totiž byla dalším kritériem. A nakonec jsme chtěli, aby byli vzhledem, zbarvením a velikostí co nejpodobnější našim původním vyhubeným koním. A navíc vzhledově ustálení a homogenní - což je typické právě pro přírodní druhy. Když jsme vzali v úvahu všechna tato kritéria, vyšlo nám ve středo- a západoevropském regionu vlastně jen jedno možné plemeno, a to právě exmoorský pony.

vs

Ve své domovině exmoorský pony žije místy opravdu divoce a bez kontaktu s lidmi. U nás ale asi nejsou místa, kde by se mohli koně vypustit úplně volně, aniž by neohrožovali dopravu nebo zemědělství.
Samozřejmě. Není v plánu tady pouštět koně do volné přírody, to není možné :-) Mohou žít na velkých plochách, ale vždy ohraničených. Nyní to vyzkoušíme na čtyřiceti hektarech tady v Milovicích. Máme tu čtrnáct klisen a na tomto počtu zůstaneme, plánujeme sem dovézt hřebce, ale klisny už ne. Jejich „divokost" nebude spočívat v tom, že by se potulovali bezprizorně a bez veterinárního dohledu, ani v přehnané plachosti, ale spíše v jejich bezúdržbovosti.

vsČasem, pokud to bude fungovat a exmoor se tu opravdu osvědčí, bychom rádi vytvořili několik stád v různých lokalitách přírodních rezervací a bývalých vojenských prostorů. Celkem by tu mohly být tak tři uzavřené, nepříbuzné chovné linie (každá v několika stádech).

Co se týče péče - jak to bude s péčí o kopyta, veterinární péčí, očkováním a podobně?
Koně samozřejmě budou pod dohledem - ostatně veterinární správu už jsme tu na kontrole měli před týdnem, ale naší snahou je udržet je pokud možno bez našich intervencí - bez medikací, bez péče o srst, bez úpravy kopyt a v neposlední řadě celoročně bez přikrmování, tedy pokud nebude ohrožen jejich život. Jedná se o jedno z nejodolnějších plemen po stránce zdraví, kopyt i reprodukce a chceme proto do jejich života zasahovat stejně málo, jako je tomu v jejich původním domově v Exmooru.

Budou koně odčervováni?
Ne, tedy pokud nedojde k něčemu nečekanému. Tohle je jeden z důvodů, proč pro spásání rezervací nemůžeme využít konvenčně chovaná zvířata. Běžně používaná antiparazitika jsou vysoce toxická a i trus takto odčervovaných zvířat je po dlouhou dobu toxický například pro koprofilní hmyz (nemluvě o kontaminaci půdy). Úplně ho vyhubí. A co je horší, třeba běžně používaný ivermektin působí u některých koprofilních brouků jako atraktant, takže když budete mít na pastvině trus ošetřených i neošetřených zvířat, pak oni si pro kladení vajíček často vyberou toxický trus. Pro larvy potom není úniku. To je důvod, proč ve výběhu v trusu takto odčervovaných koní či skotu nežije kromě pár opravdu odolných druhů hnojníků vůbec nic. Kvůli tomu tam také trus leží celé týdny a ne několik dnů, jak by to bylo přirozené. Je zde přímá zpětná vazba - když trus nikdo neodstraňuje, jsou zvířata na pastvině více exponována infekčním stadiím parazitů.

caKdo je vlastně za zvířata zodpovědný a jak bude jejich chov financován?
Za koně je zodpovědná Česká krajina. Peníze na koně máme z grantů. Jak na dovoz a přípravu území, tak péči o koně. Péči zatím do října, podáváme žádost o další grant, pokud nevyjde, budeme to muset táhnout ze svého, jsme na to v případě potřeby připraveni. Vycházíme z toho, že začátky a zejména první rok jsou nejnákladnější, pak už by měly být náklady velmi nízké.

A časem budete moci využívat i dotace, ne?
To uvidíme. Pokud chce majitel pobírat na pozemku dotace, musí i dosekávat nedopasky. Což trochu koliduje s tím, co chceme a považujeme za správné my.

Myslela jsem, že jsi říkal, že tihle poníci spasou všechno...
To ano, ale přesto budeme mít nedopasky, nikdy nebude výsledkem golfový trávník. Takhle se zvířata přirozeně nepasou. Pokud budou mít dostatečně velký prostor, zbudou po nich ostrůvky vegetace, které nechají být, nebudou vypásat vše kolem keřů... příroda není nastavena na golfový trávník. Vznikne jemnozrnná mozaika různých vegetačních prostředí. Najdeš tam místa bez vegetace, přes místa, kde je golfový trávník, až po místa, kde se zrovna ten rok z nějakého důvodu nepasou. A to koliduje s dotačními podmínkami. Různé rostliny a živočichové mají odlišné nároky a právě v takové složitě strukturované vegetaci si každý druh či vývojové stadium najde to své. Ale určitě alespoň v některých lokalitách budou majitelé pastviny dosekávat, aby na dotace dosáhli.

Nicméně aktuálně je cílem projektu především vytvoření fungujícího, vzájemně provázaného přírodního společenství pokud možno bez zásahů člověka. Představujeme si, že koně v Milovicích budou sloužit třem účelům. Především již zmíněnému spásání, ale také mají mít funkci rekreační a vzdělávací. Středem čtyřicetihektarové pastviny vede cesta, ta bude po zkušebním období volně přístupná veřejnosti. Ohrada má průchody pro pěší ve tvaru V a ohradníkové branky. Časem bychom tyto branky rádi nahradili rošty, přes které bude možné přejet, ale zvířata přes ně nepřejdou, podobně jako je to na mnoha pastvinách v Alpách. Máme v plánu pro návštěvníky vybudovat i vyhlídkovou plošinu. Terén je tu totiž dost členitý a koně tak budou mít možnost se před lidmi ukrýt mezi terénními vlnami. Z plošiny uprostřed by ale mohli být vidět.

vwsNebojíte se, že je lidé budou plašit a honit?
Tihle koně se lidí příliš nebojí, ale zároveň je nevyhledávají. A prostor je dostatečně velký na to, aby se lidem vyhnuli, když o jejich společnost nebudou stát. Ale je pravda, že už máme první škody na ohradě - přetržené dráty. Těžko říct, zda od divokých prasat, která chtěla dovnitř, nebo od dvounohých záškodníků.

Plánujete dovézt hřebce, takže dojde k rozrůstání stáda. Pokud se koně osvědčí, budou mít jistě území, na kterých budou moci žít, ale přeci jen časem může dojít k přemnožení. Počítáte s tím?
Ano. Sice to bude až za dlouhou dobu, protože už teď máme spoustu lokalit, kde se tito koně uplatní, ale počítáme, že by toto mohlo nastat. Pak přichází v úvahu třetí případné využití těchto koní a tím je možnost produkce masa, podobně jako v mnoha dalších zemích. Uvědomujeme si, že se v chovu vyskytne spousta nestandardních zvířat, která nebudou chovatelsky vyhovovat, a tímto způsobem by mohla být využita. A v budoucnu zřejmě nastanou i kapacitní důvody. Rozhodně bych viděl nerad, aby jakákoliv zvířata končila bez dalšího využití v kafilerii. Takový přístup cítím jako projev hrubé neúcty k úžasnému živému tvoru, jehož životním údělem je buď sejít stářím, nebo se stát něčí potravou, nikoliv odpadem. Uvidíme, je to otázka relativně vzdálené budoucnosti.

S něčím podobným jsem se setkala v Tyrolsku v chovu haflingů - jejich kritéria na zařazení do chovu jsou velmi přísná a jedna z chovatelek mi popisovala jako běžnou praxi, že nejlepší mladá zvířata jdou do chovu a ta, která nesplňují kritéria, jsou poražena. Prý je o jejich maso velký zájem...

Ano, ke zvířatům bychom se měli chovat s maximálním respektem, ale zároveň bez falešného sentimentu. I proto chceme exmoorským pony i u nás zachovat status divokých koní, aby lidé neměli morální problém. Nebude to snadné, ale je to do budoucna jediná racionální možnost. V každém případě, pokud vše půjde podle plánu, tito koně by měli být nejen prakticky bezúdržboví, ale také v podstatě beznákladoví a měli by se stát smysluplným obohacením naší krajiny.

Zájemce o návštěvu bychom jen chtěli požádat o trochu trpělivosti - než bude rezervace volně přístupná, bude možné vstoupit dovnitř v doprovodu po předchozí domluvě. Již nyní po prvním měsíci se u nás koně zdají být zcela doma a jejich dopad na vegetaci splňuje očekávání. Snad se jim u nás bude dařit a naší těžce zkoušené krajině i nám lidem přinesou hodně dobrého.

fa

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. nitka

    Díky

    07:57 - 17. 03. 2015

    Dík moc za článek, byl to výborný nápad. Myslím, že je pěkně v kostce odpovězeno na nejžhavější otázky, které v diskuzi o milovických ponících padaly. Zní to logicky, projektu držím palce. Samozřejmě, nikdo není vševědoucí.

  • 2. Eva Holubcová

    Děkuji za věcný přístup

    08:05 - 17. 03. 2015

    S velkou chutí jsem si článek přečetla, zodpověděl mi všechny otázky, které jsem si kladla a hlavně... DĚKUJI ZA VĚCNÝ PŘÍSTUP k problematice "odpadu", to je něco co mi tady v koňařském prostředí, kde dominují mladé slečny, chybí. Takže díky!

  • 3. Átek

    Díkybohu za nekoňáka!

    08:21 - 17. 03. 2015

    Jsem moc ráda za vysvětlení celého projektu a myslím, že střízlivý pohled na věc díky tomu, že autor projektu je nekoňák je více než užitečný. Hlavně je pro mě zajímavé to s tím odčervováním. Je škoda, že se často my koňáci na vše koukáme bez širšího rozhledu a už nás nezajímá, co všechno pácháme na přírodě v zájmu blaha našich koní.

  • 4. Markéta Mičková

    Kopyta

    08:30 - 17. 03. 2015

    Opravdu budou bezúdržboví, co se kopyt týče? Nebudou jim v tomto terénu přerůstat? Přece jen tam není moc míst, kde by se mohla kopyta přirozeně obrušovat...Jen mě to zajímá,-)

  • 5. Katka K.

    Odčervení, kopyta, aj.:-)

    08:57 - 17. 03. 2015

    Ano, také mi to zní logicky... další návštěvu plánuji koncem jara, uvidíme, jak se pastvina změní a jaké budou potravní preference koní. Co se odčervení týče, to mě také velmi zaujalo a rozhodně bych ráda Miloslava Jirků na toto téma vyzpovídala hlouběji... takže se máte na co těšit.:-)

    Co se týče kopyt, zajímalo mě totéž. Bohužel nebylo možné kopyta pořádně nafotit, ale prohlížela jsem je u několika klisen a vypadala velice dobře. Vzhledem k tomu, že poníci prý žili předtím v bažinách, měla by kopyta být na měkký povrch adaptovaná. Je ale pravda, že pokud porovnám s kopyty koní z Hampsonova pozorování, jejich tvar připomínal mnohem víc kopyta koní ze suchých oblastí (krátká, silná, kompaktní), než koní z měkka (olámaná, sukňovitá, nevzhledná). Což mě překvapilo. Takže uvidíme na jaře.

  • 6. Filip Tesař

    Bažiny

    11:50 - 17. 03. 2015

    V bažinách snad přímo nežili. Anglicky je to "marshes", a jsou to spíš mokřady než bažiny. nicméně pochybuju, že by si koně dobrovolně máčeli dlohoudobě kopyta, skot je schopnej a adaptovanej na rozbahněnej terén, ale poníci na různých místech Británie, kde žili v "marshes", tj. nejčastěji na vřesovištích, taky mohli vyhledávat suchý místa, který tam samozřejmě jsou. Marshes v britským smyslu nejsou zdaleka jen bažiny, jak bychom to viděli u nás, kde je i maličký rašelinišťátko přírodní rezervace - tím máme zúženej pohled. Tam to bude spíš širší oblast, co se týče terénu a biotopu mozaikovitá. Specifika oproti jiný krajině: takovýhle oblasti byly a) nevhodný pro scelování velkých ploch a tudíž provoz velkostatků, b) byly nevhodný pro ovce, který měli tradičně v celý Británii mnohem větší význam, než u nás, c) byly potenciálně nebezpečný pro skot, kterej má sice šlapky přizpůsobený do bahna, ale může taky zapadnout do hlubokýho bahna a utopit se v něm. Což u koní, vyhýbajících se pokud možno rozměklýmu terénu, nehrozilo. Konkrétně Exmoor je krajina mozaikovitá, kopcovitá, se spoustou luk, remízků, zdaleka ne jen skála s vřesem nebo bahno s lesem.

  • 7. Katka K.

    Re:

    12:34 - 17. 03. 2015

    Reaguje na 6.

    Filipe, díky za upřesnění, dává to smysl. To by vysvětlovalo tvar těch kopyt. A v takovém případě si myslím, že ten povrch bude velmi podobný tomu, co je třeba v těch Milovicích, viz poslední fotky.

  • 8. terunice

    odčervení

    12:43 - 17. 03. 2015

    Super osvětlení, díky moc.

    Připojuji se k ostatním - také by mě blíže zajímalo to odčervení a toxicita pro hmyz (jak dlouho působí, jak a proč ho to ovlivňuje a další věci).

    Budu ráda i za odkazy na studie a další.

  • 9. Filip Tesař

    K těm kopytům

    14:11 - 17. 03. 2015

    Podle mě terén, kterej vede k přerůstání kopyt, je jinej: konkrétně je to lesostepní rovina, na jaře a na podzim podmáčená. Viděl jsem to na vlastní v Chorvatsku, tam jsou oblasti podél řeky Sávy a Kupy (silně meandrovitý toky se spoustou bočních a slepých ramen, pro představu - u nás by tomu trochu odpovídala snad Dyje, případně Ploučnice), kde se chová navolno posávskej kůň - chorvatskej chladnokrevník. A přerostlý kopyta tam maj některý koně fakt až hrozivě. Tradičně jim to nechávaj růst, prej se to v létě oláme...

    Ze 17. století podobný zprávy z lesostepního pásma Ukrajiny, francouzskej šlechtic de Boeuplan, kterej tam strávil ve vojenskejch službách roky, píše o tom, že se běžně na maso lovili zdivočelí koně, žijící si vesele v zemi nikoho mezi Polákama a Tatarama. Považoval za výraz Boží prozřetelnosti, že divokejm koním přerůstaj kopyta, anžto je nikdo nestrouhá, a proto nemůžou utéct člověku, kterýmu sloužej za potravu...

  • 10. Filip Tesař

    Oprava

    14:12 - 17. 03. 2015

    De Beauplan - překlep, zatr. francouzština.

  • 11. Pavouček

    Brouci

    14:36 - 17. 03. 2015

    Reaguje na 8.

    Tohle by byl úkol pro přítele, je entomolog. Už jsme se i tom několikrát bavili, třeba že entomologové jezdí zbírat určitý druh jen na jednu jedinou pastvinu do Maďarska (zřejmě ještě neodčervují), že v Čechách vyhynuli už nejméně 2 druhy "hovniválů" a další jsou na ústupu, ačkoliv počet pasoucích se zvířat vzrostl. Pozeptám se, jestli nemá nějaké odkazy na studie.

  • 12. terunice

    brouci

    14:54 - 17. 03. 2015

    Reaguje na 11.

    To by bylo skvělý!

  • 13. klafus

    Na československého hucula se zapomělo?

    19:24 - 17. 03. 2015

    Moc pěkný článek popisující nanejvýš bohulibou činnost!! Jsem moc zvědavá, zda se ekosystém dokáže vrátit do určitého stabilního stádia. Ještě bych se ráda zeptala, proč se ve výběru konkrétního plemene vůbec nezvažovala původní linie československého hucula, gurgul nebo goral... o jehož záchranu se už desítek snaží nejenom hucul klub v PZE? To je snad naše druhé nádorní plemeno hned po Starokladrubácích a my si sem musímě dovážet koně z ostrovní anglie, kteří jsou "jen" podobní koním původním u nás.... Dost mě to mrzí a ráda bych se dozvěděla plnohodnotnou odpověď v které bych pochopila, co mají tito koně a huculové to nemají... (a odpověď se u nás, na slovensku ani v Evropě nedá pořídit "divoký" lidmi nezkažený jedinec v genovém fondu není ta správná odpověď ;-) Díky, Klára

  • 14. Katka K.

    Pro klafus

    21:40 - 17. 03. 2015

    Reaguje na 13.

    Vkládám odpověď Miloslava Jirků (poněkud fundovanější, než by byla ta moje):

    Hucul je často prezentován jako potomek hypotetického divokého koně z karpatské oblasti a je tak proto chovateli i veřejností běžně vnímán. Literární prameny však jasně ukazují, že jde o novodobé plemeno staré asi 150 let, které vzniklo na objednávku C.K. amády z nedohledatelné směsice různých plemen, včetně např. noriků a arabů.

    Ta potřebovala tzv. horského koně k tahu těžkých houfnic v náročném terénu. Hucul byl jako kandidát pro polodivoké chovy za účelem údržby krajiny zvažován poměrně intenzivně, ale bylo od něj upuštěno, neboť se nabízela autentičtější a čistokrevná plemena. Z podobných důvodů z výběru vypadl i německý tzv. Heckův kůň, někdy dokonce nabízený na trhu jako "tarpan", a polský konik. Zejména polský konik je v západní Evropě k údržbě rezervací často používán. V obou případech však jde rovněž o plemena směsného původu, v tomto případě šlechtěná nezávisle od 30. let 20. stol. za účelem vytvoření plemen připomínajících vyhubeného divokého koně, s nímž ale ve skutečnosti nemají nic společného.

    Zvláštním případem je dulmenský pony, který do začátku 20. století exteriérem odpovídal exmoorskému ponymu. Představoval možná nejarchaičtější plemeno kontinentální Evropy. Bohužel, v prvních dekádách 20. století byl z obav z inbreedingu pokřížen různými plemeny, čímž zcela ztratil svj původní ráz.

  • 15. klafus

    Děkuji

    10:48 - 18. 03. 2015

    Děkuji za pěknou a hlavně zajímavou odpověď. Bylo by možné poskytnout obyčejným smrtelníků přístup ke zdroji o těchto původních plemenech Evropy, z kterých jste nakonec čerpali i vy? Moc mě tato problematika zajímá a oceňuji, že si s tím dá někdo takovou práci a o tuto oblast se racionálně zajímá. Možná jen nesouhlasím s tím, že hucul jakožto plemeno koně bylo vyšlechtěno pro ČS armádu... Je třeba nezapomínat, že Huculové byli především původní obyvatele Zakarpatské oblasti a pro své kočovné životy využívali právě původních polodivokých koní, které domestikovali a od tohoto národu získali i své jméno- huculové.... takže ti koně tady byli dost dávno před nějakou armádou :-) Nemyslím to nijak zle, jen přidávám další uhel pohledu a osobní názor a také proto jsem v začátku příspěvku i žádala odkaz na prameny, ze kterých jste čerpali, protože i tam by se mohla zmínka o původních huculech objevit. Děkuji, Klára

  • 16. Katka K.

    Studie

    11:02 - 18. 03. 2015

    Reaguje na 15.

    Rozumím, zde je ke stažení studie: http://www.ceska-krajina.cz/wp-content/uploads/2015/01/Dostal-et-al_2014_Divoky_kun_a_pratur_Studie_Equus_Ferus_Bos_primigenius.pdf

    A pozor, ne ČS armáda, ale císařsko-královská (tj. Rakouskouherská).

  • 17. Filip Tesař

    Huculové

    13:46 - 18. 03. 2015

    Reaguje na 15.

    Tak dnešní hucul coby plemeno je opravdu vyšlechtěnej pro c.k. armádu, včetně příměsi tzv. ušlechtilý krve. Nicméně koně tohoto typu žili v Zakarpatsku, v Moldavsku, Bulharsku atd. atd. i předtím, ale onen čistej původní typ už je těžký nalézt, zrovna třeba v Bulharsku v podstatě vymřeli před pár lety a už se jen lomí rukama, jestli nepůjdou nějak zachránit, asi jako Převaláci. Ještě teda huculové nebyli stejnojmenným etnikem využívaný ke kočovnýmu životu, jako spíš ke každodennímu nošení nákladů, případně jarním a letním lokálním přesunům na pastviny, podobně tomu bylo i jižněji v karpatský a dinárský oblasti. Polodivokej kůň je dost obecnej termín, ale podle všeho to nemůže znamenat, že by to byli koně ještě napůl divokýho druhu. Původně to byli koně obvykle chovaný volně, řekněme polodivoce, bez ohrad, ale domestikovaný, jakkoli možná svým vzhledem blízký původnímu divokýmu druhu. Divokej kůň je ovšem stepní živočich, do hor koně přived člověk - stejně jako do tý Británie, podle všeho, pochopitelně. Ale mezi dnešním exmoorem a dnešním huculem je rozdíl v míře šlechtitelskejch zásahů, možná ne tak velkej, ale přece jen je. V tom vidím důvod rozhodnutí pro exmoory.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: