Naučená bezmocnost: Kůň pod tlakem

5. 06. 2009 11:00, Aktualizováno 10. 08. 2015 09:33

Obrázky: 1

Autor: Ulrike Thiel Foto: archiv autorky Rubrika: Etologie koní Zdroj: časopis Horses for Life Překladatel: Katka Lipinská Počet přečtení: 16857 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Řeč koňského těla odkrývá mnoho i o stavu jeho mysli. Dr. Ulrike Thiel vysvětluje, jak dokáže poznat, zda kůň prochází drezurním tréningem duševně vyrovnaný a relaxovaný. Nebo byl-li podroben nátlaku a naučen, že se nemá snažit bránit.

Překlad článku z časopisu Horses for Life (červen 2006), původně přeloženo ze St Georg (prosinec 2005)
Autorkou článku je Dr. Ulrike Thiel
Originální znění najdete na stránce http://horsesforlife.com/LearnedHelplessness


Poznámky překladatelky:

Rollkur je obecně odsuzovaný pro přehnanou flexi krku. V tomto duchu také FEI prováděla svou inspekci, zda je nebo není poškozující. Na to někteří drezurní jezdci celkem logicky namítají, že je-li kůň na tuto pozici dlouhodobě trénován, nepřináší mu tato pozice diskomfort, podobně jako gymnasté mají mnohem pružnější tělo než většina ostatních lidí. Článek ale poukazuje na další věci, které se s rollkurem pojí a které diskomfort způsobují: ztráta možnosti balancovat krkem, pohyb delší dobu ve vnucené pozici a omezené zorné pole, atd. Je i vysvětleno, proč rollkurovaní koně tak často vítězí: stres a psychická nepohoda je motivuje k extrémním výkonům a impozantnímu zjevu a jsou-li propuštěni z extrémní pozice, rázem jim to dá křídla (i bez redbullu :-).

Přestože ale článek kritizuje hlavně rollkur (není divu, autorka je holanďanka), mnoho informací jde mnohem dále. Především je to dokonalý popis, jak vzniká stav, nazývaný naučená bezmocnost. Ač to tak může vyznívat, naučená bezmocnost není doménou jen rollkuru a v nepohodě nejsou jen rollkurovaní koně. Kolik koní na našich obdélnících je sice správně na kolmici, ale chybí jim autorkou jmenované uvolnění. Opravdu uvolněný, mentálně i fyzicky "vláčný" (ne únavou!) kůň je rarita, která se u nás často nevidí. Ohnutí v krku není totéž jako jeho uvolnění. Kolik koní je schopno stejnoměrného ohnutí celého těla, ať již se to týká laterálního ohýbání nebo "kulatého" tvaru? Kolik lidí u nás vůbec pozná, jestli jde kůň kulatě nebo má jen ohnutý krk? Kolik lidí považuje odkapávající pěnu u huby za známku uvolnění? Jistěže v tomto článku najdete věci, které jsou možná sporné nebo diskutabilní, ale kdyby nic jiného, poukazuje na věci, kterých bychom si při ježdění měli všímat především.


Držení těla, výraz koně, pohyb uší a pohled nám poskytují informace, zda je zvíře v klidu a pohodě, nebo zda pociťuje diskomfort - za předpokladu, že rozumíme řeči koňského těla. Jinak řečeno, pozice, do níž koně dostaneme, se promítne i do duševního rozpoložení. Z toho důvodu klasický tréning považuje za velmi důležité, aby jezdec svým sedem a pomůckami koně nerušil a nepůsobil mu bolest, ale aby jej přiváděl do pozice, v níž se kůň cítí příjemně. Měl by být v rovnováze, nejen tělesné, ale i duševní. Efekt prohnutých zad a ztuhlého, přehnaně vzpřímeného krku na jeho pohodu byl popsán v předchozím článku (ST GEORG 05/11. P82): kůň je ve stavu neustálé pohotovosti, nemůže se stát poddajným a "vláčným", cítí se být stále na útěku.

V takovém případě může pomoci jezdit vzrušeného a tudíž nepozorného koně krátce s trochu hlouběji a kulatěji neseným krkem (důraz je na slovech "krátce" a "trochu"), aby se uvolnil. To jej přiměje vyklenout hřbet a tento způsob pohybu jej uvede do lepšího psychického rozpoložení, takže se může znovu soustředit na jezdce. Jakmile je pozornost a uvolnění obnoveno, jezdec se může vrátit k normálnímu tréningu a dovolit koni posunout nos vpřed, tam kam patří, tedy mírně před kolmici.

rollkur< Rollkur umožňuje jezdci maximální ovládnutí koně. Kůň se naučí, že nemá žádnou možnost odporu ani úniku, jeho zorné pole je omezené a nemůže používat svůj krk k vyvažování. Behaviorismus tento stav nazývá naučenou bezmocností (orig. learned helplessness).

V historii jezdeckého sportu se často objevovaly pokusy uvádět koně do nepřirozené, vynucené polohy a používat takové pohybové vzorce, doporučené jako "tréningové držení" nebo "posilovací cvičení" k dosažení určitého psychického rozpoložení koně. Jezdec je schopen snadno koně dostat do fyzické pozice "uzlíčku nervů", kdy reaguje hyperaktivně a pohybuje se vzrušeně a napjatě. Není těžké koně fyzicky uvést do nejistoty a nerovnováhy. V kombinaci s "vhodnými" pomůckami (průvlečky, ostré udidlo, někdy obojí) je možné i tak koně efektivně ovládat.

 

"Velkolepé"

Dává-li jezdec protichůdné pomůcky, dostane koně rychle do vysokého stupně aktivity. Sebejistota klesá, ale pohyb se stává velmi efektním. Při pozorném pohledu můžete z výrazu koně vyčíst, že tato mimořádná aktivita je vykoupena stresem. Oči, výraz, dýchání a celková tenze tento trik prozradí.

Podobných reakcí se dosáhne, pokud je kůň delší dobu ježděn v extrémní pozici (nos směřující k hrudníku). Dochází k hrubému narušení rovnováhy a přirozenému vybalancování koně a krk je vyřazen z funkce. Kůň nevidí, kam jde, což v případě rychle se pohybujícího zvířete vede k dalšímu stresu. Přidá-li se ještě příliš silné působení udidla (a průvleček), bolest v hubě a spodní čelisti, kruh se uzavírá. Vzrůstá energie, způsobená panikou a kůň reaguje extrémním způsobem.

Kůň se naučí, že jezdec nereaguje na jeho signály. Musí jít dopředu, ať je nebo není v rovnováze. Ať vidí nebo nevidí. S hlavou ani krkem nemůže hýbat. Dokážete-li si představit, že je možné koně doslova přibít k zemi pevným držením krku, tak jako predátor drží svou kořist, umíte si možná i představit, jaké instinkty jsou v tu chvíli probouzeny v mozku koně. Jezdec koně ovládá tak, jak by jej predátor držel na zemi. Kůň je bezmocný. Protest je možný jen zmobilizováním všech svých rezerv. Diskomfort koně ale může být zvýšen - (člověku se nechce to ani popisovat), jezdec může hrubě zatáhnout za otěže, vzápětí použít ostruhu a pokud kůň odskočí, opřít se do třmenů, zaklonit se a škubnout za otěže. Tak se kůň opakovaně přesvědčuje, že je závislý na milosti svého jezdce. Odborně se tento jev nazývá naučená bezmocnost, získaná bezmoc, kdy kůň musí reagovat přemrštěnými chody, protože nereagování znamená ještě větší stres. Zejména koně vysoko v krvi, a tudíž výrazně duševně i fyzicky aktivní, si zvyknou alespoň po určitou dobu na tento způsob reagování a s ním spojený stres. Reagují požadovanými extrémními chody, zatímco jiní koně ne.

Na nejvyšší sportovní úrovni jsou k vidění jezdci, kteří uvádějí své koně do stavu hyperaktivace, se kterou se zvířata nejsou schopna vyrovnat, a ovládají je pomocí techniky zvané rollkur. Kůň vypadá alespoň na první pohled, že se pohybuje aktivně a správně, dobře reaguje na pomůcky. Často se problémy objeví později, kdy mnoho těchto koní má zdravotní problémy, nebo přestanou tréning zvládat mentálně.

Rozpoznat tenzi

Z celého projevu koně lze rozpoznat, že je v tenzi. Tato tenze nezmizí, když se zahodí otěž a tréning nebo úloha je u konce.

Často takový výsledek pramení z neschopnosti jezdce koně správnou prací uvolnit - a to i psychicky. A to je záležitost trenéra. Při vedení lekce sleduji především, co mi svým tělem říká žákův kůň a snažím se být "překladatel". Takto mohu zpravidla pomoci jezdci rychle znovu najít soulad s koněm a naučit ho cítit, jaký efekt měla jeho korekce na koně. Na ukončení působení bolesti nebo stresu koně většinou reagují okamžitým uvolněním. "Neurážejí" se tak, jak to chápeme my, lidé, ale okamžitě reagují na to, co jim vadí. Jezdecký cit není nic jiného než dovednost umožnit koni pohyb pod jezdcem v poloze, v níž se cítí pohodlně a užívá si jej.

Karin Rehbein, Donnerhall< Takto by to mělo vypadat: Donnerhall s Karin Rehbein uspokojivě předvedl úlohu. Vytahuje se dopředu adolů a uvolněný, v klidném kroku opouští obdélník.

Pohybuje-li se kůň v rovnováze, na dobrém kontaktu a s vyklenutým hřbetem, takže jezdcova váha pro něj nepředstavuje žádné nepohodlí, a když může používat krk k vyvažování (dostane-li se pod jezdcem do nerovnováhy), pak se obecně cítí příjemně, i když musí usilovně pracovat. V principu kůň nezažívá obtíže i když trénuje tvrdě. Jako tvor vždy připravený k útěku se přirozeně projevuje v pohybu a hře.

Tento stav, v němž se kůň cítí dobře, byl popsán celosvětově přijímanými pravidly: stupeň shromáždění odpovídá tréningové úrovni, aktivita zádě a pozice krku (který je volně nesen), je výsledkem stálého, stejnoměrného přilnutí, vycházejícího od koně. Týl je nejvyšším bodem a nos je před kolmicí, což umožňuje flexi krku, když se kůň uvolní ve spodní čelisti. Pravidla mluví též o uvolnění, harmonii a dobrovolném poddání se jezdci. Při tréningu toto znamená přechody mezi shromážděným tvarem a tvarem "dopředu a dolů".

V souladu s tímto by rozhodčí měli sledovat celkové vzezření koně. Dýchání, pocení, výraz a harmonie pohybu, švihání ocasem a vrzání zuby, to vše jsou důležitá kritéria. Rozhodčí musí také vidět: Které svaly jsou uvolněné a které napjaté a ztuhlé? Který pohyb je uvolněný a plynulý a který ne? Každý kůň podává informace o svém rozpoložení celým svým fyzickým vzezřením. Nápadně efektní pohyb stejně jako extrémně "elektrické" zadní nohy, což vychází spíše z hlezen než ze zapojení zádě, mohou svědčit o tom, že kůň je pod tlakem jezdce a v akutní tenzi. Rozhodčí se musí také ptát, zda kůň a jezdec skutečně spolupracují v "pohybovém dialogu" nebo zda je kůň ovládán mechanicky. Možná by rozhodčí měli být proškoleni i ve schopnosti poznat znaky naučené bezmocnosti nebo mít dovoleno prohlédnout si chování koně před a po zajetí úlohy, aby mohli posoudit, zda je kůň "šťastný atlet".

Stupeň shromáždění odpovídá tréningové úrovni, aktivita zádě a pozice krku (který je volně nesen), je výsledkem stálého, stejnoměrného přilnutí, vycházejícího od koně. Týl je nejvyšším bodem a nos je před kolmicí, což umožňuje flexi krku, když se kůň uvolní ve spodní čelisti.

Abychom dokázali správně určit známky pohybu a celkového vzhledu koně, musíme se je naučit rozpoznat. Je to součinnost mnoha fyzických i duševních projevů, které tvoří celkový obraz. Člověk by měl této řeči rozumět, ať se jedná o jezdce nebo o rozhodčího. Stejně jako někteří herci jsou přesvědčiví a jiní ne, můžeme se naučit instinktivně rozeznat pravou a falešnou harmonii pohybů a výraz, a s čímdál větší jistotou "číst" momentální fyzický i duševní stav koně.

Každému jezdci, který chce mít šťastného koně, doporučuji si tuto dovednost nacvičit. Je dobré si opakovaně pořizovat videonahrávky. A je důležité si srovnat své cítění ze sedla. Někdy si jezdci po mnoha letech ježdění, kdy neznají nic jiného, zvyknou vnímat pocit z napjatého koně jako správný pocit. Což je jedno z možných nedorozumění mezi lidmi a koňmi.

neuvolněný kůň< Ani stopy po uvolněném kroku, zato na krku je patrná pěna - o vnitřním klidu tohoto koně po dojetí úluhy lze pochybovat.

 

 

 

 

 

 

Fyzické projevy spokojeného koně:

  • Pohyb je harmonický a v rytmu
  • Pohyb je kulatý
  • Výraz odpovídá situaci
  • Uvolněný týl a spodní čelist
  • Klidný a pozorný pohled
  • Uvolněné uši, reagující na měnící se podmínky a na jezdce
  • Pravidelné dýchání s důrazem na výdech (odfrkávání)
  • Pocení odpovídá pohybu, intenzitě tréningu a kondici koně
  • Vyrovnaný, spokojený výraz po celou dobu pohybu
  • Ohnutí a uvolnění všech svalových skupin je harmonicky synchronizováno (celé tělo koně stejnoměrně, ne více krk než tělo)
  • Celkový dojem je pozitivní
  • Ocas se houpe dle pohybu zad

Ingrid Klimke, Damon HillSpokojený mladý kůň: Damon Hill a Ingrid Klimke. Pohled je klidný a vyrovnaný, hra uší ukazuje, že jeho zájem patří jezdkyni a také divákům, ale není jimi vystrašený. >

Nechte strach doma!

Koně, kteří se nějaký čas cítí nejistí, lze rozeznat podle chování, nejen při úloze nebo tréningu, ale i po něm. Toto chování je často špatně interpretováno jako "veselost" nebo bujnost:

  • Panika při dekorování: koně uskakují při připínání stužek
  • Piafují a pasážují ještě dlouho po skončení úlohy, odcházejí z obdélníku nervózní namísto klidného kroku s dlouhým krkem
  • Dýchání, pocení a výraz očí a uší prozrazují nejistotu a strach koně, ne zvíře, které je spokojené, aktivní, ale uvolněné

panika při dekorování< Panika při dekorování vrhá špatné světlo na vnitřní rovnováhu koně.

 

 

 

 

 

 

Potrénujte si oko: experiment

Po poskytnutí základního poučení Dr. Thiel požádala 30 jezdců, terapeutů, rozhodčích a laiků, aby posoudili 10 drezurních koní po opuštění obdélníku. Měli hodnotit dle kritérií, vztahujících se výhradně k welfare těchto koní.

  • Dýchání: klidné a rytmické rytmické oddechování v rytmu pohybu?
  • Pocení pouze v partiích, které kůň musel fyzicky zapojit nebo i jinde
  • Oči: klidně se rozhlížející a pak strnule zírající nebo rozhlížející se bez navazování kontaktu
  • Výraz obličeje: doširoka rozevřené oči, neklidná huba?
  • Ocas: klidně se pohupující nebo prudce švihající?
  • Pohyby uší: mrskání dozadu a dopředu nebo uvolněné pohupování?
  • Svalové napětí (odpovídající zapojení nebo příliš)
  • Celkové vzezření

Po dojetí úlohy:

  • Celkové vzezření
  • Zájem o okolí
  • Důvěra v jezdce
  • Sebedůvěra v dané situaci
  • Pravidelnost rytmu
  • Klidný, rytmický krok
  • Pozice hlavy
  • Aktivita hřbetu od zadních nohou až po týl
  • Aktivita huby

Je zajímavé, že při tomto posouzení se experti i laici z velké části shodovali na tom, kteří koně byli uvolnění a spokojení a kteří byli vystresovaní a v tenzi.


O autorce:

Dr. Ulrike Thiel

Dr. Ulrike Thiel, Holandsko
Klinická psycholožka, psychoterapeutka, odbornice na psychologii sportu
Vzdělaná v terapeutickém ježdění, jezdecká instruktorka a instruktorka ježdění pro postižené
Tělovýchovná instruktorka
Více informací najdete na jejích webových stránkách: http://www.hippocampus-nl.com/

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Ada

    diky za článek

    16:27 - 05. 06. 2009

    Moc hezký článek. Zajímal by mě názor autorky na různé charaktery koní a jejich vhodnost pro drezuru . Protože to co je zde popisováno mi přijde jako určitý ideál padnoucí jen na některé vyvolené koně :-) někteří prostě přijedou na závody a jsou pohodáři, jiní ne... a i když člověk v sobě má nějaký ten ideál jak to má vypadat, tak přes veškerou trpělivost se to prostě nedaří..na jednu stranu by chtěl předvést co se s koněm naučil a na druhou se ptá jestli to má smysl s takovým koněm vůbec závodit. Myslím, že takových koní je docela dost-ale ve finále to vypadá na obdélníku stejně-stres, nespokojenost, napětí..

  • 2. peterkacka

    Pěkně napsáno

    17:31 - 05. 06. 2009

    Moc hezký článek

  • 3. žofré

    Poděkování

    19:13 - 05. 06. 2009

    Děkuji za zajímavý článek s odkazy "dál".

  • 4. Katka K.

    Pro Adelu

    19:37 - 05. 06. 2009

    Nejsem autorka a ani s ni nejsem v blizsim kontaktu, nicmene mail ma uvedeny na svem webu, mozna by bylo zajimave se ji zeptat. Muj nazor je ten, ze kun je zvire zvyku. Pro kazdeho mladeho kone zavody jsou stres, odlouceni od stajovych druhu, cizi kone, hudba, je toho hodne s cim se musi vyporadat. Nektery to zvladne hur, jiny lip. Ale myslim si, ze pokud bude chodit tak, aby to pro nej bylo lehke (tedy dodrzovat zasadu, ze na zavodech se predvadi uroven o stupen nizsi nez jaky zachodi doma), nebude stresovan, trestan a hnan k neobvyklemu vypeti, a bude startovat pravidelne, zvykne si i na zavody stejne jako na vse ostatni. Nektery hur, nektery lip, ale tech, kteri i za techto podminek budou ve stresu bude myslim hodne male procento. Jenze u nas to spis chodi tak, ze uz uz na zavody, jen co to trochu jde a pak to nejen podle toho vypada, ale odrazi se to i na pohode kone. Podobne jako s odchazenim od koni. Kazdy mlady kun z toho ma obavy a je ve stresu, pokud ho ale nic zleho neceka, zvykne si. Samozrejme, zavody jsou narocnejsi, to bude trvat dele. Ber to ale jen jako muj nazor, za autorku mluvit nemuzu.

  • 5. Ada

    pro katku

    20:11 - 05. 06. 2009

    jj pochopila jsem, že jsi jen překládala a poděkování bylo pro tebe za tu práci :-) jen to bylo takové zamyšlení, že kdybych se mohla autorky na něco zeptat bylo by to tohle. Bylo to směřováno ke koním lekavým a těm co je snadno něco rozhodí, rozhodně to ovlivní výchova už od mala, jenže občas se nám prostě dostane do ruky kůň dospělý se zažitými zlozvyky, takového s kterým se nikdo tzv. \"nepatlal\", k tomu ještě temperamentní a pak si klademe otázku jestli má cenu s ním někam jezdit protože to pak přes veškerou trpělivost vypadá tak jak to vypadá :-)

  • 6. jackie

    obecně

    20:49 - 16. 04. 2012

    Každý kůň se může naučit být v pohodě - každý je jiný, každý potřebuje jiný přístup - různě dlouhou dobu - ale nám lidem nezbývá nic jiného než to nevzdávat - ta cesta je a musíme po ní jít a koně vést - vést ho tam kam je třeba a být mu oporou. Každý je jiný, cíl s nimi máme stejný a je jen a jen na nás jakou cestu jim přichystáme.
    A podobné články nám mají být oporou a návodem co sledovat - protože věřte pozorovací talent to je jedno z nejdůležitějších co potřebujem pro práci s koňmi.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 6 čtenářů. Celkový počet bodů: 29.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: