Naši koně v UNESCO (II)

6. 09. 2019 12:00

Obrázky: 4

Autor: Lenka Gotthardová Foto: archiv Lenky Gotthardové, EQCH Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 285 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Jeho milosti obora císařská se dočkala. Přesně po 440 letech od povýšení císařem a králem Rudolfem II. na císařský hřebčín byla tomuto místu udělena ochrana nejvyšší, a to zařazení na právoplatný seznam světového dědictví památek UNESCO pod evidenčním číslem 1111… Minule jsme si řekli něco o výjimečnosti kladrubského hřebčína a o začátku cesty k ocenění, dnes se mimo jiné dozvíme, které koňské památky v UNESCO jsou.

Přinášíme plné znění druhého ze tří dílů zevrubného komentáře k dlouhé překážkové dráze Kladrubského hřebčína mezi špičku světových památek, který poskytla znalkyně u nás nad jiné povolaná – Ing. Lenka Gotthardová CSc., ředitelka NH 2004–2008, od roku 2014 starostka obce Kladruby nad Labem.

Kdo je v UNESCO?

Podle evidenčních čísel víme, že pod ochranou UNESCO je na celém světě již 1121 kulturních a přírodních památek, a stovky tzv. nemateriálních památek, kam patří například udržování tradic, tance, ústně předávané umění atd. V naší zemi máme v současné době 14 „materiálních“ a 6 „nemateriálních“ památek.

Co se týká koní a areálů s chovem koní souvisejících, tak se zatím žádnému místu, vyjma Kladrub n. L., nepodařilo dostat se do materiálních památek, nebudeme-li v to počítat prehistorického koně v muzeu fosilií v hessenském Messelu. Všechny ostatní aktivity s koňmi náležejí k nemateriálnímu seznamu památek, které jsou zapisovány od roku 2001.

Prvním nemateriálním statkem z oblasti chovu, výcviku či prezentace koní bylo zapsání jezdeckých slavností v kolébce chovu koní v Mongolsku v roce 2010. Tam se koná mongolský národní svátek v Naadamu, jehož součástí je zápas, lukostřelba, a hlavně jízda na koni v rámci poměrně dlouhého dostihu. Koně tam jsou využíváni i ke slavnostní prezentaci během festivalu.

Nás může těšit, že se slavné jízdy králů ve Vlčnově, Kunovicích, Skoronicích a Hluku dostaly na tento seznam hned mezi prvními, a to v roce 2011. Do budoucna tam zamíří možná jízdy sv. Jiří, sv. Leonharda a další. Ve stejném roce 2011 byla vyslyšena snaha Francie a jejích odborníků, kteří tam prosadili francouzské jezdecké umění pilně udržované od roku 1814 do současnosti ve vysoké jezdecké škole Cadre Noir v Saumuru. V Belgii existuje dlouhá tradice lovu ryb na koních v přímořských oblastech. Ve flanderském letovisku Oosterduinkerke, které leží mezi Dunkerquem a Bruggami, se jim podařilo v roce 2013 do nemateriálního dědictví UNESCO zapsat rybaření s pomocí koní. Jezdci na chladnokrevných koních vozí u sedla dva velké koše, kam potom umísťují úlovky ze sítí.

Naši rakouští sousedé se snaží o zápis do UNESCO pro hřebčíny s chovem lipických koní, to je dlouhodobě připravovaná záležitost, kam by měly patřit hřebčíny v Piberu, Lipici, Szilvasvarádu, Topoľčiankách, Dakovu a na dalších významných místech. Bude se jednat o název Znalosti chovu lipických koní, který je také směrován na nemateriální dědictví. Protože je v tom zainteresováno více zemí, je příprava delší. Co se však Rakušanům velice rychle povedlo, byl zápis do téže skupiny v oblasti jezdeckého umění ve Španělské dvorní jezdecké škole ve Vídni roce 2015. Když už byl zapsán Saumur, který je v podstatě mladou školou, nemohla si Vídeň nechat takovou záležitost ujít – dlouhodobě bylo uváděno, že škola vznikla v roce 1572, před několik lety ji ostaršili o 7 let, neboť v roce 1565 byly postaveny sousední stáje v renesančním slohu.

Z exotických zemí, jako je Omán, můžeme obdivovat jezdecké slavnosti Ardhah, v jejichž centru pozornosti jsou koně a velbloudi. Na seznam UNESCO se tyto slavnosti dostaly v loňském roce. Omán se také řadu let účastní jako jedna z mála arabských zemí výstavy koní Equitany v Essenu.

Naše cesta

Konkrétní kroky vedly několika směry. Velmi důležitým byl ten, kdy jsme s emeritním ředitelem NH Ing. Milanem Vítkem a zootechničkou Ing. Zuzanou Šancovou v srpnu roku 2004 do hřebčína pozvali nejzkušenějšího odborníka na UNESCO v České republice Mgr. Michala Beneše, CSc. V Kladrubech jsme s ním hovořili o postupu pro zapsání na „čekací“ listinu UNESCO. Diplomat a odborník ministerstva kultury Michal Beneš dostal v ČR téměř všechny stávající unescové památky pod tuto organizaci. Byla s ním výborná spolupráce.

Počátkem roku 2005 následovalo zaslání dopisů ohledně UNESCO ministrovi kultury Pavlu Dostálovi, ministru zemědělství Jaroslavu Palasovi a hejtmanovi Pardubického kraje Michalu Rabasovi. Výborné komunikaci s ministerstvem kultury velmi pomohl 1. náměstek ministra kultury Ing. Zdeněk Novák, který je jedním z nejdéle působících podporovatelů vstupu Kladrub do UNESCO. Na ministerstvu pracoval s kratšími přestávkami od roku 1995, a tak nejlépe ví, jak to všechno probíhalo.

V mezičase se vyřizovala ještě řada dalších důležitých úkolů. Když jsem za hřebčín řešila rozhodnutí a podpis pro přihlášku na indikativní seznam UNESCO, velice jsem u toho přemýšlela, co to všechno může znamenat – pro koně, pro lidi, pro hřebčín, pro obec a okolí. Již tak byl hřebčín jako národní kulturní památka zatížen nejrůznějšími památkářskými pokyny a ochranářskými nařízeními. Dlouhou dobu jsem vše zvažovala a pak zvítězila myšlenka ochrany hřebčína a koní. A to jsem netušila, že budu UNESCO časem řešit i z pohledu obce... Ne všichni obyvatelé Kladrub nad Labem z toho mají radost. Na druhou stranu jsme po souhlasu zastupitelů v lednu roku 2018 podepsali s dalšími obcemi Selmice, Semín, Řečany n. L. a městem Přelouč memorandum o podpoře vstupu hřebčína do UNESCO.

V lednu 2007 nastoupil do funkce ministra kultury ČR Václav Jehlička, který měl pro starokladrubské koně velké pochopení, a díky jeho aktivitě se věci daly opět do pohybu.

Z tehdejší zprávy na „Týden.cz“ dne 20. 4. 2007 můžeme citovat:

Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem patří nově mezi kandidáty České republiky na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO,“ oznámil ministr kultury Václav Jehlička. Hřebčínu proto stát nabídne „pomocný servis“, který mu pomůže získat evropské peníze na opravy zázemí i rozšíření služeb.

„Celá léta se kolem hřebčína chodilo po špičkách, přitom prestiž kladrubských koní ve světě i u nás stoupá,“ uvedl Jehlička, který celý den jednal v Kladrubech s vedením hřebčína a se zástupci Pardubického kraje.

Významný podíl na tomto kroku měla také vrchní ředitelka odboru ministerstva kultury Ing. Jana Vohralíková (následné zařazení do programu IOP a přidělení evropských peněz), dále Ing. arch. Věra Kučová, která připravovala podklady pro zápis na čekací listinu a později společně s prof. Petrem Hořínem a Ing. arch. Miroslavem Kroulíkem připravili srovnávací odborné práce a publikaci na téma Kladrub a vybraných evropských hřebčínů. Z titulu své funkce náměstkyně MK či ředitelky odboru památkové péče hřebčínu velmi pomáhala paní PhDr. Anna Matoušková, CSc. Dlouhodobě zde za Národní památkový ústav Praha působily dámy ing. arch. Jana Hančlová, Ing. Božena Pacáková, PhDr. Naděžda Kubů, CSc. a za MK Mgr. Petra Ulbrichová a řada dalších specialistů z odborných institucí z Prahy, Pardubic a dalších míst. Management plán připravil Ing. et. Ing. Tomáš Jiránek.

  • V posledním díle se dozvíte něco o hřebčíně jako národní kulturní památce a konečně si dořekneme tento hezký příběh s dobrým koncem.

Připojené obrázky

Připojené články

30.08. 2019 14:00 Naši koně v UNESCO (I)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: