Nasedáte na koně z levé strany a proč?

16. 06. 2020 06:00

Obrázky: 10

Autor: Michaela Burdová Rubrika: Etologie koní Počet přečtení: 4067 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Většina lidí nasedá na koně z levé strany. Pro jezdce zažitá a praktická záležitost, koně si zvyknou na všechno. Kdyby si však mohli vybrat, možná by někteří preferovali mít člověka po pravé straně a vlastně by se jim líbilo, aby jim vůbec nelezl na hřbet. Má to cenu vůbec řešit? Mnoho začátečníků se ptá, proč z levé strany. Nějak jim odpovědět musíme.

Faktem je, že dnes většina lidí na světě nenasedá z levé strany na koně. Většina lidí nasedne do auta a řídí se dopravními předpisy. V jezdeckých pravidlech paragraf určující správnou stranu koně pro nasedání nenajdeme, přesto je levá strana pro tento účel hluboce zakořeněná. Nasedání ze země – přes třmen je tak jako tak pro koně dost náročná záležitost. Odborníci spočítali, že když 90 kg vážící jezdec nasedá ze země na koně o váze 475 kg, zatěžuje mu levé nohy silou odpovídající 479 kg. Je to fyzika a nemám tušení, jak to spočítali – nicméně je to číslo minimálně k zamyšlení. Nic příjemného pro koně, zvláště, když mu jezdec na boku dlouhé vteřiny visí při každém nasedání, navíc téměř pokaždé z levé strany. Dny, měsíce, roky. Fyzioterapeuté by mohli vyprávět.

Tradice a lateralita jezdce jsou dva hlavní důvody, proč se stále běžně nasedá – a učí nasedat z levé strany koně, z levé strany se koně sedlají i vodí. Výstroj je běžně přizpůsobena manipulaci z levé strany – zapínání podhrdelníku, podbřišníku... Třetím důvodem by mohla být preference koně mít člověka po levé straně. 

Tradice – ne vždy a všude

Jako spoustu dalších norem v jezdectví, i zásada nasedání zleva vznikla tam, kde kůň sloužil k vojenským účelům. Jak už bylo snad tisíckrát napsáno, voják měl meč nebo šavli zpravidla po levém boku (krátké sečné zbraně obvykle na pravém) a pokud se měl hbitě a bezpečně i se zbraní vyhoupnout na koně, pak jedině z levé strany. Proč měl meč vlevo? Aby mohl jednoduchým pohybem vytasit dlouhou čepel pravou rukou. I proto se dřív chodilo vlevo, takže meče měli protijdoucí zvenku a nepřekáželi si.

Při nasedání na koně zprava s mečem u levého boku by měl zbraň v cestě nohy a stejně tak mohla sklouznout po hřbetě koně a splašit ho. Pak je tu aspekt vojenského pořádku – kdyby nasedal v řadě každý jezdec z jiné strany koně, takový chaos je v armádě nemyslitelný.

Xenofón (430-355 před n. l.) ve své slavné práci Horsemanship velmi podrobně popisuje, jak nasednout na koně, a automaticky začíná popisem nasedání zleva. Tehdy se nasedalo na koně malého, žádné třmeny. Kůň by se měl umět sehnout pro větší komfort jezdce, ale Xenofón zdůrazňuje, že by měl jezdec zvládnout nasednutí i bez takové asistence. Nasedání popisuje z levé strany – chytit se levou rukou hřívy za ušima, pravou rukou hřívy na bázi krku a přešvihnout pravou nohou přes koně – a zdůraznil, že v žádném případě při nasedání nesmí otěž cuknout koni v hubě. Pokud však ze země vede koně levou rukou a v pravé má kopí, pak s pomocí kopí nasedá z pravé strany. Xenofón ostatně zmínil nutnost nácviku nasedání z obou stran koně pro případ nějaké naléhavé situace v bitvě.

Japonští jízdní samurajové nasedali na své malé koně Kisouma z pravé strany a stejně tak se to traduje o Indiánech. Dokonce existoval termín popisující koně pocházejícího od Indiánů jako „Indian broke“. Bylo pro ně přirozenější držet luk a šípy v levé ruce, chytit se pravou rukou hřívy (nebo sedla, pokud ho měli) a vyhoupnout se na hřbet. Mladší generace si později osvojila nasedání zleva podle kovbojů.

Pokud se však podíváte na staré obrazy nebo fotografie jezdců nasedajících na koně, kterých Google nabídne bezpočet, jako jeden muž mají při nasedání v levém třmenu levou nohu. Má to co dělat i s lateralitou jezdce.

Jezdci leváci a praváci

Leváci byli za starých časů spíše považováni za hříčku přírody a dokonce upalováni. V lidské populaci je cca už od dob neandrtálců kolem 10 % leváků. Jak obstáli leváci v bojích? Nikdo jim nedal speciálně upravené zbraně ani si nemohli přehodit meč a štít. Museli se to naučit a bojovat stejným způsobem jako ostatní. Jistou výjimečnost měli leváci v osmanské říši. Sultán měl tři bodyguardy, kteří se od něj ve válce nehnuli na krok. Také tu byly čtyři regimenty (solaks – leváci), což byli zkušení janičáři – lučištníci. Velel jim ten nejdůležitější, který vždy držel sultánovi při nasedání třmen. Polovina těchto vojáků byli praváci a polovina leváci. Leváci šli s napnutými šípy po pravé straně, praváci po levé.

Dnešní jezdec se pravděpodobně neocitne v bitvě, ale stačí nepříjemná situace v terénu, kdy potřebuje (třeba po malé potřebě) nasednout ze země zprava na úzké cestě lemované po levé straně skálou, z pravé strany sráz apod. Proto není od věci si nasedání zprava vyzkoušet – a seznámit s touhle novinkou i koně. Děti s tím nemají obvykle problém, ale my starší, kteří jsme vyrostli za vlády „vše zleva“, už to raději ani nezkoušíme a když je na dvoře nástupní rampa nebo blok, je vyřešeno. Logicky by bylo žádoucí při častém nasedání přes třmen měnit strany, aby nedocházelo k jednostrannému zatěžování koně, ale praktikuje to bohužel málokdo. Naštěstí je čím dál víc dobrým zvykem nasedat z vyvýšeného místa. Je to pohodlnější pro jezdce a ohleduplnější pro koně. Berme i jistý benefit po stránce estetické, pokud jde o jezdce, kteří se elegantně na koně nevyšvihnou, ale spíš na hřbet nějak drápou, visí mu na boku plnou váhou svého pozadí, zatímco se nebohé zvíře snaží udržet rovnováhu.

Mimochodem – jezdci leváci nejsou „leví“

Být levák, levej, mít obě ruce levé, dopadlo to na levačku… co je levé, bylo vždy spojováno s negativním hodnocením, s neobratností, nešikovností, co nebylo správné – a pravdivé (anglické right nebo německé Recht). Nicméně, pokud jste levák, pak jste ve velmi dobré společnosti. Řada nejvýznamnějších osobností na světě je dlouhá – jsou to ti nejslavnější umělci, vědci, sportovci. Právě ve sportu bývá leváctví výhodou – ve fotbalu jedna studie prokázala, že fotbalisté-leváci jsou oproti pravákům významně dražší.

Co se týče jezdectví, v roce 2014 byla na Equitation Science Conference v Dánsku prezentována studie dokládající, že leváci jsou schopnější zaujmout ideální pozici v sedle. Když se posuzoval sed praváků a leváků na stojícím koni, všichni jezdci byli schopni zaujmout korektní pozici s linií ucho-rameno-kyčel-pata a sedět symetricky. Jak se kůň dal do pohybu, pak se symetrie a pozice u jezdců narušila. Praváci měli tendenci se více předklánět a strkat holeně dopředu, otvírat koleno. Začátečníci se předkláněli více než zkušení jezdci. Leváci měli tendenci více prošlápnout pravou patu, nepředkláněli se trupem, ale jen hlavou. Jen podotýkám, že dominance levé ruky neznamená stejnou míru dominance levé nohy, což může mít také vliv.

Také proběhl výzkum týkající se sportů, ve kterých je leváctví výhodou. Dr. Florian Loffing z Univerzity Oldenburg studoval poměr leváků v šesti sportovních disciplínách během let 2009–2014. Objevil souvislost mezi počtem leváků a kratší reakční dobou – jinými slovy, leváci excelují tam, kde sport vyžaduje rychlé reakce – např. stolní tenis, odpalování v baseballu – nabízí se také drezura nebo parkur, kde jezdec musí reagovat ve zlomcích sekundy – Loffing tyto sporty nesledoval, ale jeho poznatek stojí za zamyšlení.

Je také dokázané, že pokud má jezdec a kůň stejnou lateralitu – oba jsou buď praváci nebo leváci, pak jsou mnohem lépe koordinovaní (články o koních levácích a pravácích od MVDr. Dominiky Švehlové nepřehlédněte). Samozřejmě tu hraje roli i zkušenost jezdce. Obecně ale praváci mají tendenci jezdit na koních-levácích se silnějším napětím v otěžích. („A comparison of rein tension with methods to determine equine laterality" Sandra Kuhnke a Uta König von Borstel 2016)

Nevýhodou je tradičně leváctví v jezdeckém pólu. Byly doby, kdy jezdec levák do družstva nesměl, protože mohl přispět ke kolizi. Později už sice zase mohli hrát, ale jen proto, že byl jezdců póla nedostatek. Mimochodem i princ William je levák a přitom hrál pólo celkem úspěšně – a nasedá dle fotografií, jak jinak, z levé strany.

Ať už nasedáte přes třmen nebo se vyšvihnete jak za Xenofóna z jedné nebo z druhé strany, pamatujte:

  • Když při nasedání ze země zatáhnete za přední rozsochu koně, sedlo se vychýlí a táhnete k sobě obratle kohoutku. Nedělejte to, raději se rukou zachytněte za vnější stranu kohoutku nebo hřívy. O tom, jak tyto síly působí na koně, najdete zajímavé informace v článku ZDE.
  • Pokud neumíte pružně a zlehka ze země nasednout, použijte nástupní můstek, rampu, pařez nebo jakékoliv vyvýšené místo – není to ostuda, je to ohleduplné ke koni. Právě tam, kde jezdí hodně začátečníků, je lepší je naučit nasedat na dřevěném koni nebo jiném vhodném trenažeru. Jsou trenéři, kteří na tento trenažer položí sedlo bez podbřišníku. Žáci se velmi rychle naučí na sedle neviset a vyšvihnout se rychle – nešplhat. Je potřeba umět ze země nasedat, přesto je vhodné zvláště u koní, na nichž se střídá více jezdců, používat nástupní blok. Aneb – buďte jako např. vévoda z Wellingtonu.

Jeden z nejslavnějších nástupních bloků najdete v Londýně na rušném náměstí Waterloo před budovou bývalého klubu Athenaeum. V době, kdy byl Vévoda z Wellingtonu ministerským předsedou (1828–1830), zde byl pravidelným návštěvníkem a na jeho přání tu postavili nástupní blok (což je vysvětleno na nápise na tomto žulovém kousku historie). Do klubu Athenaeum chodíval ve své době také Charles Darwin, Arthur Conan Doyle, Winston Churchill nebo Charles Dickens. Vítěz bitvy u Waterloo díky nástupnímu bloku šetřil nejen své tělo, ale také hřbet svého koně. Nastupovat z vyvýšeného místa (jako hiporehabilitační středisko na to máme i luxusní rampu), není ostuda, ale projev ohleduplnosti ke koni a jeho zdraví.

  • Když si dáte nohu do třmenu a poskočíte – nebo dokonce poskakujete, abyste se odrazili, cukáte koni za kohoutek.
  • Střídejte strany na nasedání – i když je pro praváka nasedání zprava nepohodlné, dá se to naučit.
  • Pokud je kůň léta navyklý na nasedání zleva – může se nasedání zprava leknout. Připravte ho na to.

 

Lateralita koně

Preference levé nebo pravé strany a pohled levým nebo pravým okem v souvislosti s různými podněty a sociálními interakcemi zaujala nejeden výzkumný tým. Výsledky studií položily další kamínky do nekonečného puzzle jménem kůň, které se lidstvo snaží už 5 tisíc let složit.

Shrnutí základních poznatků vycházejících z výzkumů:

  • Na podněty vyvolávající pozitivní nebo negativní emoce se dívá spíše levým okem než pravým.
  • Neutrální podněty sleduje spíše pravým okem.
  • Lateralita se často projevuje u podnětů vyvolávajících emoce.
  • Temperament plemene má vliv na pravděpodobnost asymetrie (temperamentnější koně – výraznější asymetrie).
  • Pokud prezentujeme nové podněty z pravé strany koně, vyvolávají méně strachu (což je zajímavé při práci s mladými koňmi).
  • Jak kůň dospívá a postupuje výcvik, jednostranná preference se vytrácí.
  • Lateralita je vrozená.
  • Klisny mají silnou tendenci mít hříbě zleva (lidské matky zase nejraději nosí dítě na levém boku) – ideálně, aby i hříbě mělo matku po levé straně, aby se na sebe dívali levýma očima (což samozřejmě není možné, když se pohybují). Tato preference je silnější u koně Převalského, kde je větší míra ostražitosti vůči predátorům.
  • Když má kůň z nějakého podnětu velký strach, projevuje zjevnou preferenci jedné strany – většinou levé.
  • V různých stádech je různá četnost praváctví – při útoku predátora pak běží spíše na levou stranu.
  • Výcvik není snadný u koní s výraznou preferencí levé nebo pravé strany.

 

Jak to souvisí s nasedáním zleva?

Studie prokázaly, že afilační (družné, přátelské) chování koní a poníků je významně lateralizované doleva. To dává další prostor pro výzkum smyslové laterality u koní, který se doposud zaměřil na agonistická (agresivní, kontakt s predátory) setkání, která také ukazují preferenci vlevo.

Exmoorský pony – pozice levými zornými poli k sobě

Tato tendence zpracovat sociální situace vlevo (a tedy zapojit více pravou hemisféru) je v souladu s tradičním přesvědčením, že je vhodnější přistupovat ke koni zleva. Uznávání preference koně v tomto ohledu by mohlo potenciálně snížit stres při výcviku. Na druhou stranu se prokázalo, že koně na nové podněty reagují méně emocionálně, pokud je mají v pravém zorném poli.

Skutečně to vypadá, že i pro koně je levá strana při kontaktu člověkem výhodnější. Dr. Patricia Barlow Irick, která pracuje 30 let s mustangy, se mimo jiné dotazovala ve svém výzkumu 53 trenérů mustangů, z které strany je koně nechtějí mít. 42 z nich odpovědělo, že z pravé. 

Roger (2017) ovšem předpokládá, že míra laterality má větší význam než její směr. Je možné, že pozorovaná lateralita při jednostranných interakcích je prostým důkazem toho, jako moc pozornosti koně a poníci danému objektu věnují a do jaké míry je prožívají emocionálně.

Máme se tedy řídit tím, že nové věci a bubáky budeme nejdřív učit zprava a sociální kontakty včetě nasedání provozovat zleva? Asi není dobré příliš podléhat vědeckým studiím. Koně jsou zvířata zvyku a pokud si zvyknou, že na ně nasedáme saltem vzad, ani je nenapadne, že je něco špatně. Vědecké studie nás mohou ale nasměrovat k tomu, čeho si všímat a co by mohlo komunikaci s koněm usnadnit. Navíc věda stále postupuje a co je dnes objev století, může další výzkum vyvrátit.

Například fenomén levé a pravé hemisféry nelze brát jako dogma. Rozdíly v tom, co která a jak zpracuje, jsou lákavým zjednodušováním při hledání příčin reakcí a chování. Známý trenér Jimmy Anderson tvrdí, že kůň má dva mozky, respektive, že jezdec má vlastně dva koně. Co naučí levého, musí také naučit pravého. Vypadá to, jako kdyby tyto dvě části mozku byly zcela oddělené – ale i koně mají dobře vyvinutou jejich spojnici, tzv. corpus callosa (kalózní těleso), která obě hemisféry propojuje hustou sítí nervových vláken a koordinuje jejich aktivity. Přestože tato spolupráce nevylučuje lateralitu a každá hemisféra má své zaměření (příroda neplýtvá – k čemu by bylo, aby byly obě hemisféry identické), nemáme dva koně – když už, tak dva spolupracující koně.

Také vědci vyvrátili mýtus, že to, co vidí kůň jedním okem, se nedostane „na druhou stranu“. Dr. Hanggi provedl sérii testů s obrázky, které kůň nikdy předtím neviděl. Bez přítomnosti osoby, která by mohla koně ovlivnit, měli koně volbu dotknout se daného předmětu, aby získali odměnu. Naučili se se zakrytým jedním okem reagovat na jeden ze dvou obrázků. Když koni zakryli druhé oko, koně neměli žádný problém označit správný obrázek. Proč se tedy koně leknou poštovní schránky, když ji vidí z jiného směru – jiným zorným polem? Je to tím, že ji vidí z jiného úhlu pohledu, nikoliv proto, že by o ní vůbec nevěděli. Jen na ni mohou z každé strany jinak reagovat (a jsme zase u levé a pravé strany –  emocí a racionality). Výrazně odlišné reakce mají spíš mladí a nezkušení koně. (Hanggi 2018).

Mladá arabská klisna (foto výše) zaměřila předmět pravým okem, není pro ni důvod k obavám. Je zvyklá na nasedání z levé strany z nástupní rampy a manipulaci i vodění z obou stran.

Je tedy nasedání z levé strany jen zbytečné lpění na tradicích na úkor zdraví koně? Ano, pokud se tak nasedá často, neohrabaně a výhradně z levé strany ze země. To nám říká i prostý selský rozum. Je vhodné nasedat i z pravé strany nebo použít nástupní blok. Je doslova povinností jezdce naučit se pružně a hbitě nasedat z obou stran s co nejmenší zátěží koně, nebo si prostě najít vhodný pařez. Jestliže kůň preferuje určitou stranu pro sociální interakci, můžeme toho využít pro efektivnější a bezpečnější výcvik, hlavně v jeho začátku – než nasedneme. 

 

Zdroje:

Připojené obrázky

Připojené články

13.07. 2009 12:00 Koně praváci, koně leváci
17.07. 2009 11:00 Koně praváci, koně leváci: díl 2
22.01. 2019 07:00 Levák, nebo pravák? Optimista, nebo pesimista?

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: