Narovnání (1)

11. 06. 2012 05:00

Obrázky: 1

Autor: Sue Morris Seriál: Zápisník klasického ježdění Zdroj: ClassicalDressage.co.uk Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 7501 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Křivý jezdec nemůže narovnat křivého koně... Narovnání je celoživotní proces... Kdyby to jen bylo tak lehké... Ale proč se snažit o narovnání, k čemu je to dobré, když to znamená takovou dřinu? Sue Morris se tuto problematiku snaží vysvětlit svými slovy a pohledy.

Klidně, dopředu a rovně...

Co se tím myslí?

Obecně se rovnost či narovnání definuje tak, že kůň jde v jedné stopě - zadní končetiny následují stopu stejnostranných předních končetin. Každá zadní končetina nese stejnou hmotnost. Když je kůň narovnaný, je prostupný pro pomůcky a reaguje stejnoměrně na každou pomůcku otěží. Mladý kůň na začátku výcviku ještě nepůjde v kmihu, ani nebude mít obě zadní končetiny stejně zatížené.

Jezdci a koně jsou od přírody jednostranní. Musí pracovat svědomitě na tom, aby se stali oboustrannými v jezdeckém smyslu. Kůň pohybující se ve volnosti, bez jezdce, je v přirozené rovnováze. Nemusí se ale pohybovat ve „funkčním narovnání", jak ho požadujeme v drezuře.

Přestože ve výcvikové škále je narovnání až na 5. místě, nejedná se o výčet striktně lineárního pokroku. Všechny body jsou zde propojené. Na narovnání by se proto mělo pracovat už od začátku, protože křivost je nerovnováha.

Křivý kůň je nevybalancovaný kůň. Nevybalancovaný kůň bude ztuhlý a bude odporovat požadavkům. Ztuhlý a nevybalancovaný kůň nebude schopný se uvolnit: druhý bod výcvikové škály. Kůň, který není v rovnováze, uvolněný a narovnaný neposkytne jezdci lehké, rovnoměrné, pružné/živé přilnutí, což je třetí bod výcvikové škály.

A zde je výčet některých výrazů, které se používají pro popis pocitů, které jezdec cítí na každé otěži, když křivého koně požádá o obrat:

  • ztuhlý x dutý
  • tvrdý x měkký
  • konvexní x konkávní
  • silný x slabý
  • prodloužený x kontrahovaný
  • dlouhý x krátký
  • jako banán
  • karamelový x čokoládový (to bylo přirovnání mého prvního německého učitele, který tento rozdíl vysvětloval lámanou angličtinou).

Obvyklá teorie toho, proč jsou koně jednostranní, mluví o poloze plodu v děloze. Nyní se ale spíš předpokládá, že je to proto, že koně mají - tak jako všichni savci - rozdělený mozek na dvě hemisféry, přičemž každá kontroluje jiné funkce.

Řekněme, že náš hypotetický kůň je vlevo ztuhlý a vpravo dutý. Obvyklým znakem pro jezdce je to, že je těžší v levé otěži, je problém ho ohýbat/otáčet doleva - kůň padá na levou plec a utíká od pravé otěže, má problém s nacváláním. Je křivý.

Jaká je biomechanika křivosti?

Zadní končetiny nepracují v rovnoměrných fázích posunu a nesení. Levá zadní dělá krok dopředu, ale neudělá ho tak dlouhý, protože nese pánev v určitém úhlu. To znamená, že levá zadní nedošlapuje tolik pod tělo, jak by měla. Zůstává za kolmicí (spuštěnou z kyčelního kloubu) příliš dlouho a sune více, než nese. Nepodporuje levou plec, takže kůň musí přenášet více hmotnosti na levou přední končetinu a tím si lehá víc do levé otěže.

Úhel pánve, který způsobuje, že levá zadní končetina nedošlapuje dostatečně pod tělo, má důsledky na pravou zadní končetinu, kterou odtlačuje doprava, od trupu koně. Tím se pravá kyčel dostává před levou a dostává koně do nekorektní pozice „dovnitř záď" vpravo. Pravá zadní ani nesune, ani nenese, jen kráčí „vedle" koně. Výsledkem je, že svaly na levé polovině koně jsou vyvinutější než na pravé straně a jezdcův sed sklouzává z pravé strany sedla. Často se to pak jezdec snaží vyrovnat tím, že se naklání více doleva, otáčí se v pase a zalamuje se v levé kyčli. To způsobuje, že levou ruku nese výš a více vzadu, než pravou. Toto nadměrné používání levé otěže ještě více blokuje levou zadní končetinu koně. Ten s ní kráčí ještě kratšími kroky, což ještě více zhoršuje jeho nerovnováhu. Kůň je stále těžší a těžší na levé otěži, což je následek nadměrného posunu a nedostatečného nesení levou zadní končetinou.

Kdy máme začít narovnávat koně?

Křivý jezdec nemůže narovnat křivého koně! Musíte si velmi dobře uvědomovat uspořádání svého těla a jeho pozici v prostoru a být schopni udělat jakákoli opatření, pokud jsou nutná. Kdyby to jen bylo tak lehké!

Trenér stojí na zemi a říká: „Zalamujete se vlevo / předkláníte se / vytahujete paty / držíte ruce, jako byste hráli na klavír."

Je to odpovědnost jezdce, aby seděl rovně, bez ohledu na to, co kůň dělá. Když si myslíme, že sedíme rovně a v rovnováze, skoro vždy se předkláníme, máme jednu kyčel nebo rameno více vepředu a zatěžujeme jednu sedací kost více, než druhou. I když byl jezdec více či méně narovnáván pod dohledem trenéra, křivost se mu vrátí, jakmile si na to přestane dávat pozor. Myslím si, že narovnání je jednou z vlastností, které rozlišují mistra jezdectví od průměrného jezdce. Význam „rovnosti" koně i jezdce nelze nikdy přecenit. Můžeme to vidět u jakéhokoli jezdce, jakéhokoli koně. Pokud se plec nebo záď koně odchyluje od středové linie byť jen o centimetr, kůň okamžitě ztrácí kmih, poddajnost, lehkost a podélné ohnutí. Jakmile je opět narovnán, spraví se i čistota jeho chodů. Samozřejmě jen velmi rovný sed je schopen detekovat i tu nejjemnější odchylku od rovné pozice koně.

To, co vám brání se narovnat a přizpůsobit, je „svalová paměť"

Klíčovou roli hraje pojítko mezi myslí a svaly. Svaly si pamatují určité pohyby, především pokud je prováděly dlouhou dobu. Tyto pohyby se do svalů a mysli „vryjí" a je pak velmi obtížné je změnit. Jste zvyklí určitým způsobem sedět - ať už na židli u PC nebo v sedle. Jste v tom jedineční. Pokud se pokusíte tuto pozici změnit - pro své dobro - už za krátkou dobu vám to bude nepohodlné, protože vaše svaly se chtějí vrátit do pozice, kterou znají jako normální.

Bohužel, pokud svoji mysl odvrátíte od své nové pozice, abyste dávali pozor na něco jiného nebo abyste dali pomůcku, vaše tělo se automaticky vrátí do navyklé pozice. Jakmile se přestanete soustředit na to, co děláte, vaše tělo dělá to, co cítí, jak má dělat, a ne jak vy to chcete!

Je dobré myslet na to i z pohledu koně. On má svůj vlastní názor na to, co je „normální", a bude se snažit k tomu vrátit. Silný kůň snadno donutí slabého jezdce, aby seděl, jak on chce. Jinými slovy budete skákat, jak on píská. Jde o to dostat koně - prostřednictvím dosažení vašeho vlastního korektního držení těla - aby on skákal okolo vás.

Narovnání je onen ideál, kterému se chceme při každém ježdění přibližovat. Je to kontinuální proces, který začíná, když si poprvé sedneme na hřbet mladého koně. V tomto stádiu a v průběhu kampanní školy (asi na úrovni S) se zabýváme obvyklým narovnáním; zadní končetiny následují stejnostranné přední ve stejných stopách. Kůň se stává podélně pružný - pružně došlapuje zadními kopyty směrem k hubě do rovnoměrného, živého přilnutí.

Poté přichází na řadu získané neboli funkční narovnání. Nyní jde vnitřní plec před vnitřní zadní končetinu s mírným sestavením v týlu dovnitř. Začíná se s laterální prací a tři klouby vnitřní zadní končetiny se ohýbají a přebírají více zatížení, předek se odlehčuje.

Závěrečné neboli absolutní narovnání je pro velmi pokročilého koně. Může být řádně ježděn od vnitřní holeně po vnější otěž a je skutečně prostupný a schopný provádět pokročilé cviky: piafu, pasáž, piruety, počítané změny cvalu atd. Během všech těchto náročných požadavků nikdy nesmíte ztratit ze zřetele základy - musí se zachovat podélná pružnost a kůň musí zůstat narovnaný vzhledem ke cvikům, které právě provádí.


Příště se k narovnání vrátíme a představíme si jedno z pojetí, jak toho vlastně dosáhnout.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: