Mýty kolem dostihů: sázky

28. 12. 2014 Eva Holubcová Autor fotek: © archiv Moniky Diego Salvatore, archiv D. Macháčové, Getty Images, Jamie Squire

Máloco je kolem koní tak pevně spojeno s příchutí neřesti, pikantnosti a sebezničení. Sázky na dostihové koně zničily mnoho lidských osudů a bývají častým tématem v románech. Sázet na koníčky je totiž skvělou zábavou, která se však snadno zvrtne...

Sázky jsou také páteří dostihového provozu, jeho alfou a omegou. Dá se říci, že bez sázek by dostihy neexistovaly. Vždyť prapůvod dostihů vychází z předpokladu, že „můj kůň je lepší než ten tvůj", a hlavně ve svých počátcích byly součástí temných praktik v dostizích.

Slavná nejistota turfu totiž neumožňuje s matematickou pravděpodobností předvídat doběh dostihů. Nejen proto, že dostihy běhají živí tvorové, speciálně tak emočně citliví tvorové jako koně, které jezdí člověk se všemi svými chybami. O výsledku dostihu rozhoduje stav dráhy, průběh dostihu, distance, váhy jednotlivých koní, pak „detaily" jako počasí - jsou koně, kteří např. nesnáší déšť, jiní těžko snášejí transport, tudíž dobře zaběhnou jen na domácí dráze, další zase nikdy nezaběhnou dobře na určitém profilu dostihové dráhy. Hodně důležitá je taktika v dostihu, kdy řada koní preferuje určitý styl běhání (např. z čela stylem start-cíl nebo chodí koncem dostihu s drtivým finišem), který když není dodržen, tak kůň svůj standardní výkon nepodá.

Knockara Beau s J. FaltejskemTato kombinace všech potenciálních a dost často nepředvídatelných faktorů dává dohromady nekonečné množství potenciálních výsledků v cíli. Opravdu spolehlivých koní, kteří se vždy umístí tzv. za peníze, totiž zase tak moc není, v každé dostihové populaci jednotlivých zemí je jich zlomek a jsou velmi cenění. Koně, co jsou schopní sériově vyhrávat, jsou ještě vzácnější. Dostihové dějiny poznají takových neporažených koní velmi málo, určitě nelze opomenout v 54 startech neporaženou Kincsem nebo z úsvitu dějin plnokrevníka je všem známý Eclipse a nebo ještě lépe přísloví „Eclipse první a zbytek nikde". Neporaženými byli i Nearco a Ribot či v současné době v 25 startech neporažená australská fenoménka Black Caviar. Jinak většina koní dříve nebo později najde svého přemožitele.

V současné době jsou dostihy, speciálně v Evropě, tak vyrovnané, že už závisí spíše na momentální kombinaci všech faktorů než na čemkoliv jiném. Z toho vyplývá, že žádný vítěz není nikdy předem daný. Každý, kdo se chvíli kolem dostihů pohybuje, zažije dostih, kolem jehož výsledku se rozhostí hrobové ticho a zaraženost (a to i na straně trenéra či majitele, který třeba ani není přítomen); a nebo naopak výkřiky „to snad není pravda!" a přísahání na všechny svaté, že na toho dotyčného vítěze by si nevsadil, ani kdyby věděl výsledek předem. Také jsou dostihy, tzv. handicapy, u kterých se šance jednotlivých koní vyrovnávají vahami žokejů a v ideálním doběhu by měli všichni dojít v jedné rovině. To se sice nestává, ale o dramatické a infarktové doběhy opravdu není nouze, a ne jen v rámcových handicapech (např. doběh vrcholového australského dostihu Manikato Stakes, kde se do rozmezí jednoho krku vešlo šest koní). Jindy projde polem jak nůž máslem kůň, kterého opravdu nikdo nečekal.

Dostihy mohou ovlivnit i nešťastné nehody, např. pády či srážky koní. Bezprecedentní hromadný pád stál za prohrou Lakmuse v našem derby, zatímco letošní Breeders Cup Classic byl ovlivněn velmi agresivním stylem, kterým pozdější vítěz dostihu Bayern vyběhl z boxů do strany nikoliv rovně; přitom smetl jednoho z top favoritů Shared Belief. Předpokládaný favorit může být v rozhodujícím okamžiku také zavřený v klubku koní a nebo zaútočit příliš pozdě. Někdy si kůň i jeho žokej nevšimnou náhle blížícího se soupeře, takto přišel o Trojkorunu a jisté vítězství ve St. Leger náš velmi populární kůň Ray of Light a to rozdílem pár centimetrů. A stávají se sice zřídka, ale i takové neuvěřitelné věci jako pád koně ve vítězné pozici těsně před cílem, jako se to stalo právě Dicku Francisovi a jeho Devon Lochovi ve Velké národní. V překážkách doběhy zase ovlivňují pády koní a volně pobíhající koně na trati. Ostatně outsider 100:1 Foinavon svoji Velkou národní vyhrál jen proto, že většina pole ztroskotala na jedné překážce (vybočení koní) a on, protože běžel pomalu vzadu, se skrumáži vyhnul.

FestivalV té nejistotě a nepředvídatelnosti spočívá krása dostihů. U sázek tedy neplatí hlášky „je to tutovka" nebo „nemůže být poražen". I ten největší šampion může být poražen, pokud má konkurent formu a trochu štěstí. V této souvislosti platí okřídlené dostihové přísloví „forma poráží třídu".

Dějiny dostihových sázek a jejich temná strana

Sázky byly spjaty se začátkem a vznikem dostihů, ale skutečného rozmachu dosáhly v éře 90. let 18. století, kdy se objevil první skutečný bookmaker, pan Ogden, který nabídl kurzové sázky na všechny koně dostihu. To se setkalo s nadšením, ale vstup bookmakerů na scénu turfu přinesl i velmi nekalé praktiky, které obraz dostihů zásadně poškodily. Tedy uplácení žokejů nebo zajištění toho, aby kůň do dostihu nenastoupil. To se dělo nejrůznějšími způsoby, od mírných prostředků (např. dát koni těsně před dostihem napít vody) až po ty nejzávažnější, tedy snahou vyřadit favorita ze hry způsobeným úrazem či jeho otrávením.

Přesto lze usoudit, že vrcholu dosáhlo sázkové podsvětí v Derby roku 1844, kdy několik koní s vysokými šancemi bylo ježděno prapodivně, k tomu vítězný kůň nebyl tentýž, za kterého byl vydáván. Případ se rozsáhle vyšetřoval, výplaty výher byly pozastaveny do úplného vyšetření. Nakonec byl vítěz, který mezitím „zmizel" i se svým majitelem, diskvalifikován a modrou stuhu turfu získal druhý v cíli: Orlando. Od té doby se datuje klíčový předěl dostihových sázek, kdy tyto praktiky začaly být na ústupu. Do boje proti těmto praktikám nevytáhl nikdo jiný než vášnivý sázkař lord Bentick. Manipulace s výsledky totiž poškozují ostatní sázkaře a profit přináší pouze jedné nebo několika osobám. Sázející je velmi důležitou, neodmyslitelnou součástí dostihového provozu, a proto musí být sázení maximálně transparentní. To znamená, že koně jsou bezpečně identifikovaní (v současné době mají všichni čipy a rutinní identifikace každého koně je prováděna před každým dostihem), označení (startovním číslem) a je zaručen bezpečný, férový start pro každého koně, což nakonec vedlo od praporků postupným vývojem techniky k užití startovních boxů v rovinových dostizích, kdy se dvířka všem otevřou ve stejný moment. Dále také v 19. století vznikly dostihové řády a s nimi související komise, které v případě podezřelého výsledku předvolávají jezdce či trenéra a rozhodují o možném dalším řízení.

Zmíním ještě stručně několik případů ve 20. století, které měly souvislost se sázkařským podsvětím. Obrovskému výbuchu favorita Gorytuse v Dewhurst Stakes 1982 předcházelo časté kálení, což ukazovalo na možné použití projímadla. Bohužel se to nepovedlo nikdy vyšetřit a objasnit, na rozdíl od případu v Ascotu, kdy byl užit extrémní až bondovský způsob, jak zajistit porážku favorita. Ile de Chypre, který vedl v ten moment už o několik délek a vítězství měl už dávno v kapse, byl doslova sestřelen z vítězné pozice ultrasonickou pistolí. Hřebec po brutálním zásahu prudce vybočil, žokej G. Starkey z něj spadnul, čímž oba přišli o jisté vítězství. Případ se pochopitelně dostal před soud a dotyčný pachatel byl odsouzen. Také atentát na Phar Lapa byl pravděpodobně iniciován z řad bookmakerů.

U nás v 70.-80. letech byly léta ovlivňovány některé provozní dostihy formou podplácení žokejů tzv. černými bookmakery. Odsouzen byl jen Pepíček Dolejší, který poté emigroval a následně se pak v německém dostihu tragicky zabil.

Sázky v současné době

Sázkaři už tedy obecně spíše sahají k „zaručeným" informacím ze stáje nebo ke hrám s bookmakery, kdy je jejich předpokládaný vítěz uměle sehrán nahoru směrem k lepšímu kurzu způsobem, který připomíná sofistikovanou matematickou hru. Masivní sázení na nepředpokládané vítěze sníží jejich kurzy, ale naopak zvýší kurz vybraného koně, na kterého v ten moment vsadí. Pohyby kurzů a objem vkládaný na jednotlivé koně je ale nápadný a pokud je nějaký kůň, který není v dostihu favoritem, těžce hrán, vede to k alarmu v sázkových kancelářích. Takto byly bookmakery pozastaveny letos sázky na dostihy v Lingfieldu, když několik koní, papírově ne favoritů, bylo těžce hráno. O to větší pozornost ale dostihová komise a veřejnost věnovala doběhům i týmům jednotlivých hraných koní.

Mine That BirdDnešní sázkař má k dispozici maximální objem informací o koni, jeho původu, trenéru i žokejovi, kdy jsou k dispozici velmi objemné statistiky jdoucí i do takových detailů, jako procentuální úspěšnost tandemu žokej-trenér a výsledky trenéra s jednotlivými typy koní a na určitých závodištích. V USA jsou k dispozici i denní tréninkové časy jednotlivých koní a možnost veřejného sledování tréninků. Maximální a transparentní objem dat tedy umožňuje sázejícímu se rozhodnout podle všech relevantních údajů. Přesto to ale mnohdy nevede k sázkařskému úspěchu, jak nejlépe ukazuje animované video s Goofym studia Disney :), protože nádherná nejistota turfu umí všechny prognózy postavit na hlavu.

V současné době je velmi nesnadné ovlivňovat doběhy dostihů, když existují podrobné videozáznamy ze všech možných úhlů a detailní fotografie, které vidí nejen dostihová komise, ale i zainteresované publikum, a to nejen na závodišti, ale i u TV či PC. Proto se v současné době jedná spíše o matematické hry s bookmakery a číhání na jejich chyby - vypsání neodpovídajícího kurzu. Při obrovském objemu denního dostihového provozu, který probíhá na celém světě, chyby dělají i bookmakeři a v době internetových sázek obzvláště. Tudíž jde jen o tohle: najít si „správného outsidera" s pěkným kurzem :)

Na outsiderskou notečku

Metody, jak trefit správného outsidera, má každý jiný a samozřejmě v tom často hraje roli i pouhá náhoda. Astronomickou výhru tak může získat člověk, který dotyčného koně vsadil jen podle barvy nebo kukuče či jakéhokoliv „pofidérního" hlediska. Domnívám se, že jakékoliv hledisko je přijatelné.
Podle čeho se dalo jinak odvodit to, že vyhraje zrovna Mine that Bird v kurzu 50:1 Kentucky Derby? Jak mohl kdokoliv, kromě trenéra, tušit, že Arcangues v kurzu 133:1 vyhraje Breeders Cup Classic? Ani trenér nečekal výhru Norton´s Coina v kurzu 100:1 ve vysoce prestižním Gold Cupu, kam ho dohlásil jen proto, že nestihl jeho přihlášku na rámcový dostih. Nikdo neočekával ani výhru Mon Mome ve Velké národní 2009 či výhru Sole Powera v Nunthorpe Stakes 2010.

Obrovský šok loni ostrovním sázejícím připravil i náš žokej Jan Faltejsek (s Orphee des Blins 3x zvítězil ve Velké pardubické), když s poctivým, ale ne tak skvělým Knockara Beau porazil v kurzu 67:1 legendárního Big Buckse.
Letos asi největším překvapením ve světě byla výhra Take Charge Brandi v BC Juvenile Fillies po nevalných výsledcích v kurzu 62:1.

LibentínaA z historického hlediska: dalo se s jistotou tušit, že výborný steepler Festival, poté, co měl problém přelézt proutky v Tochovicích, vyhraje v témže roce Velkou pardubickou zadrženě daleko? A kdopak mohl čekat Bellera v kurzu 77:1 s nezkušeným mladičkým jezdcem v sedle v cíli Čs. derby? Velkým šokem bylo i vítězství Adély v Memoriálu R. Deyla (skoro 101:1), která porazila jedničkové vítězky, jako byla mimořádná Palomia. Trenér Paulík vzpomínal, že nemohl věřit vlastním očím, když kolem něj přelétla Adéla jako první. Také s Hexou (88:1) jako vítězkou Ceny zimního favorita nikdo moc nepočítal. Libentína vyhrála díky pádu Železníka Velkou pardubickou 1990 v kurzu 81,2:1 a totálním překvapením byla i Tamalirega a její velmi působivé klasické vítězství v Jarní ceně klisen v kurzu 68,4:1, kde ale její trenér Eduard Kotáb nebyl překvapen, protože věděl, že její předchozí výsledky ovlivnily problémy se zuby, které byly před JCK vyřešeny. To už je věc, kterou ale sázející vědět nemohli. Pěkným překvapením byla i výhra polokrevného Simona ve Velké pardubické (40:1), kdy jeho jezdec Knápek před startem řekl startéru Šindlerovi, že dnes vyhrají a on se mu vysmál. Po doběhu se přišel omluvit.

Nečekané výhry nejsou zase tak vzácné, byť u nás jsou sázky vypisovány dost při zemi s často nehratelnými kurzy, na rozdíl od jiných dostihově vyspělých zemí.

Z přehledu statistik můžeme vidět, že mezi léty 2003-2014 byli největšími vítěznými outsideři ve Velké Chuchli Vernal Point či Aurevoir (60:1), dále Aronjo (50:1), City Hall, More than Breath či Ver (všichni 40:1).
Největším chuchelským šokem ale za poslední léta byla zřejmě výhra koně Talgado v Derby s šestnáctiletou jezdkyní v sedle. Památný je moment po doběhu, kdy trenér vítězného koně (p. Neuberg) i poraženého favorita (p. Váňa) stáli na dráze bok po boku v neskrývané rozpačitosti.

V průměru v ČR za rok 2013 vyhrálo 33,2 % favoritů, v předcházejících letech 2006 až 2012 procento vítězných favoritů oscilovalo mezi 32 % až 37 %. Z toho je dobře vidět, že u nás vyhraje zhruba každý třetí předpokládaný vítěz dostihu.

Dostihy a financování dostihového provozu ze sázek v současnosti

Podle posledního výročního reportu IFHA se na dostihy celosvětově v letech 2003 až 2013 prosázelo nad 80 000 miliónů € každý rok, z toho roku 2013 se Asie podílela 56,3 %. Asiaté jsou obecně velmi vášniví sázkaři, takže tomu úměrně odpovídají objemy sázek.

Nejvíce sázek se loni zpět sázejícím vrátilo ve Velké Británii (88,9 %), kdy se ze vsazených 12 004 727 569 € vrátilo do kapes nadšeným výhercům zhruba 10 672 020 442 €, zatímco 1,1 % šlo do kapes státu a 9,3 % objemu sázek do kapes bookmakerům, 0,8 % jde zpět do dostihového provozu.

V ČR se prosázelo loni 802 269 € a z toho 65,8 % získali sázející zpět (527 571 €), přičemž největší objem zpravidla tvoří Velká pardubická, kdy si vsadí mnozí sváteční sázkaři. 7,6 % jde do kapes státu a naše jediná dostihová sázková společnost BETINO si do kapsy strčí 26,7 % objemu sázek. Podle IFHA se u nás do dostihů u nás nevrací nic (údaj chybí). Situace v ČR je velmi specifická a dostihový provoz je u nás sponzorován z kapes sponzorů, majitelů a z reklamy.

Zpět do dostihů se nejvíce peněz v přepočtu na procento z objemu sázek vrací v Argentině (26 %) a ve Venezuele (28,9 %). V Evropě je suverénně nejlépe financovaným dostihovým provozem Francie, a to díky důmyslnému sázkovému systému a symbióze s PMU, která přináší profit všem stranám, nakonec i sázejícím, protože ti mají při uhodnutém doběhu šanci na obrovské výhry.

Závěrem

Sázky na koně jsou nedílnou součástí dostihů a dopřávají i svátečním návštěvníkům velmi příjemný adrenalin. Sázet může každý, i kdyby si jen vybíral podle barvy, jednou se jistě trefí!

A na konec video, jak může absurdní shoda okolností a po všech stranách velmi nevydařený dostih s „herkama" vést k vítězství koně v kurzu 999:1 :-)

Podobné články

Obsahem této kapitoly bude zřejmě nejožehavější téma týkající se dostihových koní, a tím je trénink ve velmi raném období - ve věku dvou let. Účelem…

Doping v dostizích není mýtem, ale přítomnou realitou. Existuje a dostihové autority proti němu intenzivně bojují. Nicméně ve velké většině případů…