Moje zkušenost s napojením

14. 10. 2016 05:00

Obrázky: 3

Autor: Eliška Šmedková Foto: pixabay.com Rubrika: Vaše příběhy Počet přečtení: 9072 Počet komentářů: 16 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Páteční den máme, jak jste si už jistě všimli, vyhrazený vašim příběhům a zážitkům. Ten dnešní není jen příběh, ale i názor, a poslala nám ho třináctiletá slečna. Ač moc často nezveřejňujeme názory a zkušenosti náctiletých slečen, tady bychom rádi udělali výjimku. Slečna je totiž zjevně přemýšlivá a všímavá (více než někteří dospělí) a její zkušenost poměrně pěkně ilustruje problematiku metody zvané napojení.

Napojení je téma, o kterém se už dlouho nemluví, pravděpodobně proto, že je poměrně kontroverzní. Karol Hollý ve svém seriálu o obsedání mladého koně popisuje, že se mu napojení osvědčuje (zde). Ovšem i napojení se dá dělat různě (někdy i hrůzně) a stejně tak na něj různí koně i různě reagují, navíc propagace Montyho Robertse ... ale to všechno už popisuje příspěvek níže.

Eliška Šmedková: Moje zkušenost s napojením

Už celkem dlouho přemýšlím, jakou cestou se s koníkem mám vydat. A jako asi hodně lidí mě jednou hrozně nadchla metoda napojení.

O napojení jsem se dozvěděla náhodou. S kamarádkou jsme seděly u ohrady, kdy jsme se bavily o naší jezdecké práci s koňmi (rozumějte, když říkám jezdeckou práci, myslím to hodně s nadhledem). Kamarádka se rozpovídala a já pozorně poslouchám. Po chvíli se zmíní, že před tím, než na koně sedne, udělá s ním tzv. napojení. Byla jsem zvědavá a tak jsem se zeptala kamarádky, zda bych se na to nemohla přijít podívat. Souhlasila a já se tak další den opírala o ohradu u ní a se zájmem sledovala, jak sundává bílému poníkovi ohlávku, bere si dlouhý bič a odhání poníka od sebe.

cwBělouš se nesouhlasně zašklebil, avšak po popohnání bičem se rozkluše. Kamarádka ho udržuje v klusu, občas s ním provede změnu směru, kdy se koník měl otočit zadkem k ní. Po chvíli se kamarádka otočila, nahrbila a počkala. Poník k ní bez váhání přišel a počkal, až ho podrbe na čele. Kamarádka se usmála, vykročila a poník ji jako roztomilé štěně následoval. No řekněte, koho by to neočarovalo?

Hned, když jsem přišla domů, jsem zasedla za počítač a hledala si dostupné informace právě o napojení. Samozřejmě došlo i na videa na youtube, kdy jsem seděla jak opařená a fascinovaně sledovala. A co teprve, když tzv. zaříkávači touhle metodou dokážou za několik hodin obsednout a jezdit úplně divokého či problematického koně?

Celá natěšená jsem příští den vyrazila ke koním, vzala si delší bič a požádala kamarádku, aby druhého koníka odvedla na chvíli pryč z menšího výběhu (kruhovku jsme neměli). Hafloška Nancy, kterou jsem si ponechala se mnou v ohradě, na svoji odváděnou kamarádku zařehtala, avšak já si z toho nic nedělala. S mlasknutím, švihnutím biče a ukázáním ruky jsem poslala Nancy na kruh. Napodobovala jsem známé zaříkávače, jak jsem mohla, dávala pozor, zda klisna nezmenšuje kruh, nenastavuje ucho či neuvolní krk a přežvykuje. Nic. Ani po půlhodince, kdy klisna na mě nastražila ouško a krapet zmenšila kruh, se nenapojila. Tenkrát jsem to zabalila a zklamaně odešla.

Po pár dalších pokusech a žádném výsledku jsem tuhle metodu nechala plavat a věnovala se jiným věcem.

v wNicméně zhruba po dvou letech jsem z dlouhé chvíle a z důvodu, že se mnou ke koním skoro nikdo nechodil, tuhle metodu oprášila a zkusila ji ve velké ohradě. Pravda, v tom velkém prostoru to vypadalo šíleně a hodně jsem se naběhala, ale po dvou zhruba půl hodinových lekcích se na mě kobča vážně napojila. No, pro mě to byl velký zážitek a ,,pokrok".

Začala jsem ale o téhle metodě víc přemýšlet. Přečetla knížku a pozastavila se nad ní s (jinou) kamarádkou. Vážně je tzv. napojení nenásilná metoda?

Takže začněme třeba s myšlenkou Montyho Robertse (z jeho knihy): "Pokud chce kůň odejít, tak ho neposílejte na krátkou vzdálenost, pošlete ho hodně daleko." Takže když koně pošleme na kruh (v kruhové ohradě, jízdárně, hale či výběhu), posíláme ho daleko? To asi ne. Tak proč tedy děláme napojení v kruhovce či jiném uzavřeném prostoru, proč napojení neděláme někde venku? Odpověď je jednoduchá - kdybychom tam koně od nás odehnali, už by se k nám nejspíše nevrátil, jelikož koník touží po svobodě se svými čtyřnožci. A taky se člověk nikdy nedokáže smířit s tím, že bude jen člen stáda, on chce být vůdce. Takže, koně radši daleko neposíláme.

veA další, úžasná věta: "Nikdo nemá právo přikazovat: Musíš!". Ok, takže když vidím "zaříkávače koní", jak honí několik hodin koně v kruhovce a čekají, dokud se nenapojí, to mu něco nepřikazují? A když se pak koník nenapojí, odeženou ho a začínají znovu koně "prohánět", nenutí ho? Kůň se rozhodl, že ho za svého vůdce nepřijme, a přitom mu člověk pořád dokola přikazuje: musíš! (přikazuje mu to tím, že ho pořád dokola honí v kruhové ohradě a nehodlá přestat, dokud se koník nenapojí).

"Když dovedete koně do kruhovky, začněte práci tím, že koně odeženete". Začneme tím, že koně ze stáda odhání ostatní koně (většinou vůdčí kůň) za trest. A teď se zamysleme, udělal kůň něco špatně, když jsme ho zavedli do té ohrady? U mě tedy většinou ne. Tak proč ho od sebe odhánět? Jasně, my lidi chceme být vůdcové...

A teď se dostáváme k tomu, zda je napojení nenásilná metoda. No, já bych řekla, že ne. Dáváme koni na výběr, zda se chce napojit nebo ne? Vytváříme na něj nátlak? Říkáme mu musíš? Každý se nad tím může zamyslet.

A jako poslední, představte si, že jste v uzavřené místnosti, kde uprostřed stojí nějaký člověk, jež má v ruce bič, a nutí vás, abyste pořád běhali, dokud se mu nepodřídíte. A když se mu nepodřídíte, tak vás opět nutí běhat, klidně hodiny. A když přejdete do kroku, popožene či švihne vás bičem (nebo lanem). Copak byste se nepodřídili, kdybyste běhali dlouhou dobu v uzavřené místnosti? K tomu člověku byste neměli úctu, respekt, nechovali byste k němu ani nějaké hlubší kladné city. Jen byste z něho měli strach a rezignovali byste.

O autorce:
Eliška Šmedková, 13 let. U koní se pohybuje zhruba 5 let, jezdí a vzdělává se pod trenérkou, další zkušenosti získávala doma na vesnici, kde byli tři koně a parta holek, žádný trenér. Absolvovala několik JUJU závodů.

Já jsem napojení úplně nezavrhla, občas ho zkusím, ale... Napojení u mě trvá maximálně 5 minut, když se koník nenapojí, vykašlu se na to - je to jeho názor a dokud nebudu mít autoritu a vysloužený aspoň menší respekt, chápu to - nezasloužím si to. Ale počkat se vyplatí, věřím, že když člověk tráví s koněm čas, je spravedlivý a koníka miluje, potom vás zaslouženě uzná za svého vůdce a především přítele. Obdivuju lidi, jež mají s koněm úžasný (zasloužený) vztah a ještě k tomu skvěle jezdí. Kéž bych měla jednou stejně krásný vztah s koníkem, ale cesta je dlouhá, složitá a těžká. Jenže se vyplatí.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. nugetka

    pochvala

    15:07 - 15. 10. 2016

    Musím autorku pochválit - hezky se článek čte a je skutečně k zamyšlení. Palec nahoru :)

  • 2. sagi

    horsemani....

    22:13 - 15. 10. 2016

    Jojo, někdo má tendenci vydávat honění koní v kruhovce za nenásilnou metodu a eště se tim chlubí.. to je stejný jako když příslušník ISIS vejde do místnosti se zajatci začně střilet do vzduchu a něco šíleně řvát a my řekneme že je to nenásliné napojení..:D Teď ještě zjistit proč by nás měl kuň opravdu následovat a zařídit se podle toho - to je o dost těžší.

  • 3. Pavel Machek

    nenasilne napojeni

    10:16 - 16. 10. 2016

    No ja nevim -- nenasilne udelat aby me kun nasledoval jde celkem snadno. "Chleba, suchy chleba". Co je tezsi je udelat to tak nejak rozumne... coz ale taky byva otazka hodiny, dvou. Tezsi je aby me nasledoval, kdyz chci pracovat, ale vykaslal se na me kdyz pracovat nechci...

  • 4. fran

    Brutální pravda :-)

    13:30 - 16. 10. 2016

    Tenhle článek příznačným a přízračným (ano, od slova přízrak, děsivý) ilustruje, jak to funguje u koní, proč jezdecká kultura vypadá jak vypadá a že lepší už to nebude, protože toto je moderní styl práce s informacemi. To se takhle jeden ráno vzbudí a nadchne se pro nějaký postup (výcvik, ježdění, kopyta, krmení, ustájení...). Okoukne ho u kámošky, na youtube a šup na to, jdeme do akce. Pak už to frčí jako na drátkách. Přečte se dokonce jedna celá kniha, alespoň párkrát se to zkusí a hle, máme dostatek materiálu na analýzu, syntézu, kritické zhodnocení a závěr. A článek, samozřejmě. A na titulní stranu ECH. Rány boží.......

  • 5. nitka

    Souhlas

    15:04 - 16. 10. 2016

    Naprosto souhlasím s fran, co se týče práce s informacemi...na druhou stranu, článeček beru jako literární útvar třináctileté holky a nepohoršuje mě zas tolik. Pokud dobře čtu, tak poprvé "napojení" zkoušela před dvěma lety, čili v jedenácti...no, je to spíše úsměvné, max. se pozastavím nad tím, že leckde u koní mají děti poměrně volnou ruku a široké pole působnosti.
    Bohužel je pravda, že u dospělých koňáků to často funguje podobně, zaráží mě neochota zkoumat problémy do hloubky a naopak ochota fundovaně se vyjadřovat k věcem, o kterých mám jen lehké povědomí. Běžně je jakákoliv práce ze země označována za přirozenou komunikaci, jakákoliv práce v kruhovce za napojení či "honění na kruhu". Letití koňáci a sportovci jsou často téměř nepolíbení znalostmi z etologie či veteriny..takže pokud takhle přemýšlí třináctiletá dívčina, za mě asi OK...pokud se tedy v životě ještě někam posune :-)

  • 6. nitka

    Doplňuji

    15:54 - 16. 10. 2016

    Po důkladném přečtení úvodních redakčních odstavečků doplňuju a opravuju sama sebe- jako literární úvaha třináctileté dívčiny dobrý, ale napsat v úvodu, že její zkušenost poměrně pěkně ilustruje problematiku metody zvané napojení...a postavit ji prakticky jako protiklad k názoru Karola Hollého, to snad radši ne:-) Vždyť ten pokus dělala jedenáctiletá holčička a opakovala jej ve třinácti - jednalo se vůbec o napojení ? Asi těžko.
    Jinak samozřejmě píše hezky a je dobře, že přemýšlí.

  • 8. Katka K.

    Nepochopení

    22:39 - 16. 10. 2016

    Vaše příspěvky poměrně pěkně ilustrují rozmanitost lidského porozumění čtenému textu.:-) Článek tu visí právě pro to, že pěkně ilustruje problematiku napojení (ale v principu nejen napojení) v praxi - protože přesně takhle (resp. hůř) to u nás bohužel vypadá a v tom jsou tyhle "rychlé, snadné a zaručené metody" nebezpečné. Je zařazen mezi příběhy a hned v úvodu je napsáno, že se jedná o příspěvěk třináctileté slečny, aby opravdu nikdo nemohl mít pocit, že je to dáváno za příklad. Je to z mého pohledu opravdu pěkná ilustrace toho, jak to funguje v praxi a to si skutečně myslím, že slečna je na svůj věk velmi nadprůměrně rozumná (mám doma taky třináctiletou). Pokud má někdo pocit, že to postaveno jako protiklad názoru Karola, pak je to jeho pocit a interpretace, rozhodně ne moje (úvod jsem samozřejmě psala já) a nic takového tam ani nestojí.

  • 9. HelaS

    Jen názor

    23:00 - 16. 10. 2016

    Mně připadá výborné, že se děvče takhle staré snaží rozlišit, co dělat a hlavně co NEdělat.
    Máte, holky (nitka, fran) určitě pravdu s tím srováním nesrovnatelného (internetové tutorialy, příklad-nepříklad, Karol Hollý atd.).
    Jenže u těch návodů i "návodů" nebývá napsáno, že jsou určeny jen - No safra, jak vlastně vůbec definovat, komu?!?
    Shodnem se asi, že XY let u koní není samo o sobě kvalifikací, pokud je člověk celou tu dobu drtič a nepřemýšlí, atd, atd. Není jí ani nedostatek zkušeností, nízký věk a podobně.
    Podle mého autorka projevuje náznak kritického myšlení a neochotu napodobovat to, co dělá kdekdo jen proto, že to kdekdo dělá. Cítím v textu rodící se pokoru ke koni, i snahu pracovat s informacemi kroticky.
    Je nesmírně těžké nechovat se podle návodu okolí, když jde o koně.

    Fran, nitko,to je přece přesně to, co píšete. Okoukne, napodobí... A co má jako dělat?
    Podle mě je dobře, že děvče přemýšlí - a že hlavně (!!!) pozoruje. Myslím si, že má dobře našlápnuto -a že to každý neumí, i když je o hodně let starší.

    Nitko, taky máš naprostou pravdu. Ta nápodoba ostatních a jejich osvědčených postupů je ale velice lidská a pochopitelná; skoro bych řekla, že je geneticky daná (bez ironie: člověk jako druh přežil z nějakých etologických příčin a dvěma z nich je nepochybně schopnost předávat zkušebnosti a schopnost nápodoby).

    Takže pokud autorka tohohle článku dokázala vyhodnotit čtené a vypozorované jako cosi, co je v rozporu, je to podle mne krok správným směrem.
    Jsem ráda, že i třináctileté děvče tu dostalo prostor. Je to správné - a je to zcela na místě, ano, i na titulce.

    Znám, ale - a vy bezpochyby taky - dost lidí už dlouho dospělých, kteří nedošli ani tam, kam autorka.

  • 10. nitka

    Nepochopení

    08:46 - 17. 10. 2016

    Souhlasím, asi jsem tomu porozuměla jinak než bylo myšleno.
    K Hely příspěvku - z mé strany to rozhodně neměla být kritika té dívky, myslela jsem, že je to patrné. Ani si nemyslím, že by třináctileté pisatelky neměly dostávat prostor nebo tak něco.
    Jen pořád trochu pochybuju, jestli článeček opravdu ilustruje tu problematiku napojení.
    Pokud já uvidím někoho lonžovat, aniž bych to kdy dělala, doma zkouknu pár videí, další den vezmu lonž, vyzkouším to s nic moc výsledkem a napíšu článek ... nejspíš nebude ilustrovat problematiku lonžování, ale něco úplně jiného :-) Jisté činnosti prostě těžko jdou provozovat bez důkladné přípravy a znalostí, ale není to problém těch činností.
    Ještě jednou - pisatelku článku nekrituzuju, kéž by všechny třináctileté dívky u koní přemýšlely aspoň takto.

  • 11. Katka K.

    Re:

    09:44 - 17. 10. 2016

    Nitko, v pořádku, já jsem ráda, že se tu rozběhla tato diskuze. Samozžejmě jsem předpokládala, že někomu jeho zveřejnění nebude sedět (to myslím obecně, ne přímo na tebe), důvody se najdou pro i proti, to si uvědomuji.

    Myslím si, že na problém možného špatného pochopení, ne adekvátní realizace málo zkušenými lidmi a třeba i možného zneužití prakticky všech metod je potřeba průběžně upozorňovat. Člověk v zápalu rád zapomíná a přesně jak bylo zmíněno - mnoho dospělých je na tom mnohem hůř než tohle přemýšlivé děvče. Můžu psát moralistické články, ale koho to má bavit.:-) Eliška to ukázala hned na několika úrovních a každý si v tom článku najde něco, co ho (pozitivně nebo negativně) osloví - od toho, že je v takovém případě opravdu potřeba přemýšlet nad nenásilností většiny metod až po "kde to jsme, když třináctiletá holka přečte jednu knížku, něco zkusí a pak o tom napíše." To všechno v tom je. A proto si ten článek podle mého názoru zaslouží prostor.:-)

  • 12. Katka K.

    HelaS

    09:46 - 17. 10. 2016

    Reaguje na 9.

    Přesně jsi mi promluvila z duše, takhle to vnímám, jen to asi neumím tak pěkně shrnout.:-)

  • 13. Pavel Machek

    Eliska Smedkova vs. Karol Holly

    22:55 - 17. 10. 2016

    Reaguje na 6.

    No, kdyz tak koukam na oba clanky... Tak bych radej sveho kone sveril slecne Smedkove nez panu Hollemu. Ne, asi nema tolik zkusenosti co on, to asi malokdo... ale zkusenosti nejsou vsechno.

    Cituji pana Holleho:

    "Preto je treba zaujať nielen onen výhražný odháňajúci postoj, ktorý spočíva v tom, že sa ku koňovi postavíte kolmo (vaše plecia sú rovnobežne s jeho pozdĺžnou osou), dívate sa mu na hlavu (do očí), „robíte sa veľkým" (imponujete tým, že ste vystretý, máte roztiahnuté ruky, roztiahnuté prsty ako drápy, otočené voči koňovi), ale na druhej strane je treba mať aj nástroj, ktorým si pohyb viete vynútiť. Buď zvinutý lonž, povraz alebo bič."

    Takovyhle tlak neni pri obsedani kone nutny (a nejspis ani vhodny). Slecna to uz mozna i pochopila, a ted uz ji staci naucit se jak to udelat jemneji. Pan trener to asi nepochopi, protoze nema motivaci.

  • 14. HelaS

    To Pavel Machek

    01:37 - 18. 10. 2016

    Reaguje na 13.

    Pavle, já znám Karolovu práci zblízka. Proto vím, že takhle vytrhnout z kontextu jednu pasáž z jeho popisu není nic jiného, než slohové výplody, jaké vídáme třeba u bulváru.

    Znám Karolovy koně. Znám jeho způsob výcviku mladých koní . Stres neukazuje žádný. z nich.
    Mimo jiné.

    Podle mne: vzít jako argument Karolovy články, ale vytrhnout z nich jen jednu část bez kontextu (!!!) a tu pak uvádět jako odstrašující příklad, jak něco nedělat, je projevem krátkozrakosti a nepochopení celku..

    Pravda je spíš to, že Karol Hollý, při svých dlouholetých zkušenostech, je na úrovni poznání, o jaké se mnohým z nás může jen zdát... nebo, možná může ... v příštím životě... :-)

    Není toho mnoho, co by Karol ve svém životě nevyzkoušel - a někdy to používá, jindy to zavrhl. Vždy ale uvádí, proč. Píše o těchto věcech naprosto otevřeně.

    Málo takových...
    Být tebou, beru Karolovy texty s pokorou a čtu je stejně, jako třeba skripta.. Čili několkrát, dokud nedojde k tomu "aha efektu". :-)
    Navíc je možné po předchozí domluvě za ním zajet a nechat si všechno vysvětlit.
    Pokud se to toho dokopeš, budeš jen zírat. Jojo.
    Holt - je to jinej level...

  • 15. gutte

    napojení - intuitivní záležitost

    08:47 - 18. 10. 2016

    Já jsem byla několikrát svědkem napojení koní na lidi, kteří nikdy s koňmi nepracovali (maximálně se setkali s kolečkáři na poutích), nebo se jich dokonce báli... Přiznávám, že mě to zpočátku hodně překvapovalo - jak to, že se kůň během prvních 10 minut téměř vždy (odhaduji 19 z 20) napojí na nekoňáka, který netuší absolutně nic o koňáckých poučkách a pravidlech napojení, a to bez pomoci vysokých zdí - v kruhovce ohraničené jen mlíkem, odkud kůň může kdykoliv odejít?
    A proč se spousta koňáků smíří s tím, že se na ně kůň nenapojí a už se o to ani nepokoušejí, nebo si dokonce ani nevšimnou, že k napojení nedošlo? Dá se za napojení považovat stav, kdy mě kůň následuje mezi vysokými zdmi kruhovky, téměř nezávisle na tom co a jak udělám, protože rychle pochopí, že nemá na výběr?
    Postupně jsem začala napojení chápat jako možnost člověka dotknout se s pomocí koní naší vnitřní magie a duše - a k tomu nám (snad) stačí použít naše srdce, intuici a opravdovost. Každý člověk vnímá napojení jinak - a článek Elišky mi to jen potvrzuje, ale pro mě osobně je to vždy magický okamžik, a se stejným pocitem se mi svěřují i lidé, kteří magii napojení prožívají poprvé.

  • 16. Pavel Machek

    (pro HelaS) Eliska Smedkova vs. Karol Holly

    13:59 - 18. 10. 2016

    Reaguje na 14.

    Usuzuju jen ze dvou clanku, ale Karol Holly dela klasickou praci tlakem. Mozna ji dela jemneji nez jini, to tezko posoudim, ale z fotek co u clanku byly bylo jasne ze tam je vic stresu nez by se mi libilo. Je mozne ze bych dlouhym studiem jeho textu dospel k osviceni, ale spis si myslim ze ne, a radeji si doctu Karen Pryor "Don't shoot the dog".

    Slecna Smedkova pochopila, ze svihat bicem v kruhovce s postojem "jsi muj kun, ty me proste budes mit rad, at se ti to libi nebo ne" asi neni uplne eticke. Jestli vyda knizku, rad si ji prectu :-).

  • 17. HelaS

    ...

    19:52 - 18. 10. 2016

    Reaguje na 16.

    Správné rozhodnutí, řekla bych.
    nejsem odborník ani na tlak, ani na netlak, ale jako Karol Holý s koňmi nezacházím, protože
    a/ mí koně se nemusejí uživit po dlouhá léta svého života (a ani nemusejí léčit lidi)
    a
    b/ protože to neumím a takhle nikdy umět nebudu.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 7 čtenářů. Celkový počet bodů: 30.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: