Mistrovství České republiky v paravoltiži 2019

10. 10. 2019 06:00

Obrázky: 6

Autor: Michaela Burdová Foto: Petr Mikuláštík Rubrika: Parajezdectví Počet přečtení: 602 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Staccato pneumatik na jistém úseku D1 napovídá, že do Brna to už není daleko. Ještě je tma a prší. V areálu Veterinární a farmaceutické univerzity vyložíme koně. Mohutný slezský norik Patron zapluje do jednoho z pečlivě nachystaných boxů a pustí se do sena. Je půl sedmé ráno a národní šampionát v paravoltiži začíná přesně v 11 hodin.

Ze dveří jednoho z boxů kliniky koní si mě zvědavě prohlíží střapatý osel s opravdu velkýma ušima. Časovou rezervu vyplňuji čištěním Patrona a v osm hodin ho beru na prohlídku haly.

Hala na VFU v Brně dýchá historií, tady kdysi trénovali dragouni, v těchto místech byla založena vůbec první vysoká škola (Vysoká škola zvěrolékařská) po vzniku Československa. Moderní jezdecká hala by v areálu univerzity působila jako pěst na oko a uvedení různě přestavované budovy do původní podoby dalo vzniknout v roce 2012 Centru pro ortopedickou diagnostiku a jízdárně, která dokonale zapadá do charakteru celého areálu. Patron mé nadšení nesdílí a nedůvěřivě si prohlíží závodní kruh.

Do ticha naší samoty kolem osmé hodiny zaklapou kolem haly kopyta dalších koní a proniknou hlasy dětí. Po chvíli klubovna v patře nad jízdárnou hučí jako úl. Tady se v teple převléká do dresů a dlouhé vlasy dívek jsou splétány do hladkých účesů. Organizační výbor JK Fany Hostěnice v čele s manažerkou paravoltiže Janou Sklenaříkovou má plné ruce práce. Rok od roku cvičenců i koní přibývá, pořadatelství je náročnější.  

Prvním bodem programu je slavnostní nástup 10 paravoltižních oddílů. Čas tlačí, pár minut slávy stačí a hned po defilé už nastupují první cvičenci na první kolo, ve kterém se cvičí povinné sestavy. Jsou to jen čtyři cviky, ale kdo sed, holubičku, mlýn a klek podcení, připraví se o cenné body, možná i jen desetiny, které pak do medailové pozice budou chybět, i když se povede volná sestava. Všichni se proto velmi snaží, včetně našich cvičenců – Patron jim to neusnadňuje, pořád je napjatý a jde rychleji, než jsou na něj zvyklí z domova. Prostor v hale vedle závodního kruhu začíná být těsný, je tu víc koní, někteří stojí, jeden cválá na kruhu, v rozích se děti rozcvičují na zemi nebo na dvou barelech. Kam se za pár let vejdeme?

Tři rozhodčí – Jakub Weingartner (hlavní r.), Markéta Švábenská a Vendula Titěrová během dopoledne ohodnotili 59 jednotlivců včetně deseti z přátelské soutěže. Atmosféra je příjemná, obědová pauza se však nijak neprotahuje, protože volné sestavy už jsou delší a do soutěže vstupují také čtyři dvojice a pět skupin. Přesto se ještě náš tým stačí vyfotit u bronzového dvojníka Arda z Václaváku a pak už rychle na koně. Favorité jsou celkem jasní, ale nic není rozhodnuto, protože v neděli cvičence čeká ještě druhé kolo volných sestav. Navíc došlo k překvalifikaci některých cvičenců do jiné kategorie postižení. Například mistryně republiky z roku 2017 a 2018 Veronika Písaříková postoupila z kategorie TH1 (těžké postižení) do LPT (lehké tělesné postižení), což jen dokládá, že cvičenci v paravoltiži výkonnostně rostou a dokonce překonávají hranice svého handicapu. Kolik je za tím dřiny i podpory rodičů, to ví jen oni.

Pohár České hiporehabilitační společnosti

Po maratonu cvičení se večer rozdělovaly ceny České hiporehabilitační společnosti – nejlepší klub, sportovec, nejtalentovanější sportovec. Mezi vystavenými cenami vidím i dva poháry pro skokany roku. Dva?

Dalo se očekávat, a také se tak stalo, že Pohár ČHS získal tým TJ Orion Praha a jeho cvičenci navíc obsadili první tři místa v poháru ČHS jednotlivců v pořadí Štěpán Švarc, Veronika Písaříková a Pavla Tetaurová.

Talentem roku se stala Daniela Widerová a dva poháry pro skokany – skokanky roku s nelíčenou radostí převzala dvojčata Renata a Ludmila Kujalovy. Proto dva poháry a zaslouženě, vždyť z barelu na hřbet koně se na závodech přesunuly teprve letos. Velkou měrou se na jejich "skoku" podílelo i letní soustředění, které absolvovaly v Podmitrově.

Nedělní výkony určily vítěze

Do paravoltiže se ovšem moc nehodí dodat „a poražené“, protože pořád v této disciplíně vládne přátelská, přející atmosféra a dekorováni jsou všichni účastníci a každý bod navíc, každý posun je sám o sobě vítězstvím.

Kategorie MP1 (mentální postižení)

Mezi devíti startujícími se nejlépe vedlo Petře Malákové z TJ Orion Praha s bodovým ziskem 7,22. Jednoduché vítězství to nebylo, po povinných sestavách vedl Peter Pollack z Epony Brno, která však nakonec skončil druhý. Bronz putuje do JK Fany Hostěnice zásluhou Elišky Vrbkové, která měla nejlepší nedělní volnou sestavu, ale ztrátu z povinné sestavy už nedohnala.

Kategorie MP2

Daniela Widerová reprezentující JK Voltiž Trojan na mohutném velkopolském koni Druh jako jediná dosáhla skóre nad 7 bodů a dokázala, že titul nejtalentovanější cvičenky roku 2019 získala zaslouženě. Zkušená Petra Mikuláštíková si sáhla pro stříbro a Michal Obst pro bronz, oba z Epony.

Kategorie LPP (lehké postižení psych.)

Hana Šimečková (foto vlevo) z TJJ Lucky Drásov zabojovala a se skóre 7,74 sesadila z trůnu mistra republiky 2017 a 2018 Štěpána Švarce s Luganem z TJ Orion Praha rozdílem necelých dvou desetin bodu. Bronz získala Barbora Mikesková ze stáje Bonanza Trojanovice. Šimečková loni i předloni startovala a získala titul mistryně v kategorii MHŽ a Švarc byl v roce 2017-18 v kategorii MHM, letos už se sešli ve smíšené kategorii LPP. 

Kategorie LPT (lehké postižení tělesné)

Eliška Čejková z JK Počin na Šibalovi si udržela náskok v každém kole a v první volné sestavě dosáhla hodnocení dokonce 8,49. Před tímto výkonem se musela sklonit mistryně republiky minulého roku Veronika Písaříková, přesto byla těžkou soupeřkou a ztratila jen 5 desetin bodu v celkovém výsledku. Bronz získala Lenka Rychtecká ze Sdružení AMBRA, loni stříbrná, tentokrát nejela naplno kvůli nervóznějšímu Patronovi, který historii a krásu zdejší haly s námi nesdílel.

Kategorie TP1 (těžké postižení)

Z vyrovnaného souboje na medailových pozicích nejlépe vyšel Sebastián Lodin z JK Voltiž Trojan, stříbro získala Barbora Ševčíková - JK Počin a bronz Anna Lubalová z Epony.

Kategorie TP2

V konkurenci sedmi statečných obsadili pódium Pavla Tetaurová z TJ Orion, Michal Jančík - JK Fany Hostěnice a Anna Marie Koudelková - JK Briliant Petrovice. Jančíkovi do zlaté medaile chybělo pouhých 5 setin.

Kategorie ZO (zdravotní oslabení)

Soutěž nejobsazenější kategorie cvičenců, které od voltiže dělí jen zdravotní oslabení, ovládla Tereza Chmelařová z JK Počin, která jako jediná docílila celkového hodnocení nad 8 bodů (8,16). Veronika Marečková, taktéž z JK Počin, byla k metě 8 bodů blízko a získala stříbro, Klára Michlová z JK Fany Hostěnice vybojovala bronz.

Dvojice

Pět dvojic ze 4 klubů nabídlo divákům krásné sestavy. "Deja-vu" se povedlo dvojici Veronika Písaříková a Štěpán Švarc z TJ Orion Praha, kteří obhájili zlato z loňského (i předloňského) roku na Luganovi ziskem 8,33 bodu. Dvojice Petra Maláková a Pavla Tetaurová hranici osmi bodů neatakovala, ale pro Orion získala další cenný kov, bronz putuje do stáje Bonanza Trojanovice zásluhou Barbory Mikeskové a Markéty Horníkové. 

Skupiny

Jen jedna setina oddělila vítěznou skupinu JK Fany Hostěnice (Besina) od stříbrné skupiny z TJJ Lucky Drásov (Dajana). Bronz si na Šibalovi zasloužila skupina z JK Počin Praha

Přátelská soutěž

Atmosféru mistrovství okusilo 9 cvičenců, kteří se do mistrovských soutěží nekvalifikovali nebo nedosáhli věkové hranice pro účast. Přesto jsme viděli velmi pěkné výkony. Zvítězila Denisa Králíková (kategorie ZO), která se do mistrovské soutěže nestačila kvalifikovat. Na druhém místě skončila Eliška Rychtecká ze Sdružení AMBRA, která už se těší, jak bude příští rok cvičit na koni. Třetí příčku obsadila Stela Minaříková. Heroický výkon mezi jinými předvedla i letošní debutantka Tereza Dovicová, která sice nástup absolvuje na vozíku, ale na barelu už má zajímavou volnou sestavu. 

Dekorování zahájilo defilé koní, kteří dostali krásné deky – Besina, Kenya, Druh, Lugano, Leon, Dajana, Navaro I – 20/Evita, Arleta, Šibal a Patron.

Následovalo dekorování vítězů a umístěných, jako vždy bouřlivé, potlesk a jásání nemá konce – než do vzduchu letí bonbóny a všichni se sklání k zemi a loví…

Mistrovství republiky je za námi, opět se drncáme po D1 směr Praha. Tam zamíříme příští rok, protože pořadatelskou štafetu mistráku přebírá pro rok 2020 TJ Orion. Nezbývá než poděkovat pořadatelům, rozhodčím a všem rodičům, bez nichž by se paravoltiž v současné míře a na této úrovni nenacházela. Paravoltiž v ČR je unikátní disciplína a google vás i v angličtině zahrne odkazy především na práce Jany Sklenaříkové a na českou verzi této parajezdecké disciplíny. Paravoltiž v rámci britské RDA (Riding for Disabled Assotiation) se nejezdí jen v kroku, cvičenci mohou dosáhnout i do kategorie cval/krok. Co je ale v paravoltiži nejdůležitější, to příhodně napsala několikanásobná britská šampionka v paravoltiži Lizzie Bennett, která trpí Ehlers-Danlosovým syndromem, v článku publikovaném v časopisu RDA:  

Když máte postižení, které není vždycky vidět, cítíte se osamělí a izolovaní. Nejde o to, jak těžká je každá minuta vašeho dne, ale to, že nemůžete ze svého těla uniknout. Pokud se však stanete součástí velké komunity, která vás podpoří, ocení vaše úsilí a rozumí, s čím se potýkáte, aniž byste to museli vysvětlovat, to je mnohem cennější než cokoliv jiného. 

 

Připojené obrázky

Připojené soubory

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: