V dnešní první části nahlédneme do archiválií, které poodkrývají historii „koňských zákulisí“ – jedná se o místa, osoby nebo události,
které byly pro správný chod hradního koňského světa rozhodující a nezbytné, ale zároveň zajímavé a vzrušující: stáje, krmení, den podkoních
… jak to všechno probíhalo?
|
Masaryk v jezdeckém. 1. československý prezident měl ke koním kladný vztah; v mládí se vyučil kovářem. Obrázek převzat z http://www.mujweb.cz/www/Dames |
Je samozřejmé, že pro výkon služby prezidenta, ale i pro plynulý hospodářský chod Pražského hradu, bylo zapotřebí koní jezdeckých, kočárových
i tažných. První koně na Pražském hradě, kteří nastoupili do služby z jara roku 1919, byli zapůjčeni Ministerstvem národní obrany
a Policejním ředitelstvím. Následujícího roku pak Masaryk rozhodl, že tito čtyři původně zapůjčení koně se odkoupí – týkalo se to
Hektora, Máňi, Fanouše a Krásy (během dalších let se počet koní rozrostl
a ustálil na desíti až dvanácti „kouscích“). Ti tedy formálně spadali pod
Hospodářskou správu Pražského hradu. V červenci 1922 pak prezident přikázal převést stájový inventář pod Správu domácnosti presidenta
republiky v Lánech, takže někteří koně, postroje, nářadí a další věci byly hrazeny ze soukromého rozpočtu prezidenta Masaryka.
Původně byla hradní stáj i s příslušenstvím a remisou pro kočáry zřízena místo staré konírny u Míčovny. Úprava starých stájí byla
započata v zimě roku 1920 a vyžádala si 104.867 korun. Renovovaná stáj měla 16 štontů, přičemž tato kapacita měla být plně dostačující
pro jezdecké a kočárové koně, kterými prezident disponoval, a také pro koně hostů.
Ze záznamu Kanceláře presidenta republiky se dozvídáme, že dne 15.6. roku 1920 odpoledne, si v doprovodu správce Kovandy a technického
úředníka Jana Kadlece přišel prohlédnout přestavbu konírny i prezident Masaryk. Ten údajně upozorňoval na možnost vlhkosti a chladu v
důsledku stromů, které stíní jak nádvoří, tak konírně samotné. Správce Kovanda dodává, že na jeho poznámku,
že se mohou stínící stromy probrat, prý prezident odpověděl: „Tož ano, něco se muže probrat, neb hlavní je slunko“.
Další zmínka o stájích je z jara roku 1923, kdy zvěrolékař Antonín Deyl upozorňuje: „Ve dvoře hradních stájí na Prašném mostě
umístěna jest zděná nádrž na benzin. Odtud zásobují se denně automobily benzinem. Hlukem a výfukem benzinových par naplněn jest
celý dvůr i stáje“. Jak se celá věc řešila, to už archiv neprozradil.
|
|
|
|
Na jaře roku 1920 vypracoval plukovník Hoppe pro Kancelář Presidenta Republiky Návrh personálu pro stáj o 10 koních, podle
kterého bezprostředním nadřízeným všech zaměstnanců konírny byl vrchní podkoní, do jehož kompetence spadalo
opatřování a rozdělování píce pro koně i medvědinec (medvědinec byl umístěn v horní části Jeleního příkopu – pozn. aut.), zajišťování oprav kočárů a postrojů,
dále jízda se čtyřspřežím i koňmo
(tzv. pojezdný); zejména však měl za úkol doprovázet prezidenta jakož i cizí hosty na vyjížďkách. Po celou dobu Masarykova prezidentování
zastával tuto funkci Josef Krejčík, který si pro svou odbornou způsobilost získal respekt i důvěru nejen svých podřízených, ale jeho
práci oceňoval i Masaryk, když mu do výhradní péče svěřil Hektora, což byl jeho osobní kůň. Krejčík také z pověření prezidenta
jezdil po státních i soukromých hřebčínech a vyhledával koně, kteří by byli vhodní pro hradní službu.
Zástupcem vrchního podkoního byl tzv. první kočí, který uměl jezdit s kočárem i v sedle a na starosti měl 2 koně s příslušným řemením.
Za ním následovali druhý kočí, jenž pouze jezdil kočárem a čistil 2 koně s řemením, a celkem tři podkoní, z nichž každý měl na starosti
dva koně. V návrhu se počítalo také s pomocníkem, který by měl na starosti kočáry a staral se o pořádek.
Nutno poznamenat, že mezi nejčastější prohřešky zaměstnanců stájí patřil alkohol; alespoň tak o tom vypovídají objemné archivní
zprávy, protokoly a výpovědi. I ty však jsou z historického hlediska velmi cenné, například kauza Karla Čermáka (viz dále) je příkladem
velké shovívavosti a tolerance Správy Hradu ke svým zaměstnancům.
Práce s koňmi byla velmi náročná, začínala brzy ráno a končila
pozdě večer, volno měli zaměstnanci stájí jedenkrát do týdne (v neděli), často cestovali: vždyť prezident trávil část roku v Lánech a často pobýval
i na Slovensku a to znamenalo stěhovat část stáje s ním. I přes velmi trvrdé podmínky nebyli kočí, jak vyplývá z dokumentů, moc dobře
placeni. Správa se jim tedy snažila vyjít vstříct alespoň tím, že jim nabídla služební byt, popřípadě zaměstnala jejich ženy.
Za zmínku stojí kočí Jan Sup, proti kterému bylo
zahájeno disciplinární řízení ve věci neoprávněného prodeje lahvového piva. Provinil se tak proti Pracovnímu řádu, který říká,
že „nesmí se prodávati potravin a jakékoliv jiné zboží v hradním areálu a už vůbec ne hradním
zaměstnancům“. Kočí Sup kupoval litr piva za 2,40 Kčs a prodával za 2,60 Kčs, přičemž dvacetihaléřový rozdíl byl určen kočímu,
který pivo dovážel. Jan Sup byl potrestán srážkami ze mzdy, důtkou a zaražením služebního postupu.
Dalším „vyvedeným“ kočím byl již zmíněný Karel Čermák, který si od Hospodářské správy Pražského hradu půjčil 1000 Kčs na zaplacení doktora a
léků pro svou manželku, která měla těžký porod s komplikacemi. Přes několikeré upozornění Hospodářské správy částku nevrátil a tak mu
byla srážena ze mzdy. Kočí se však proti tomu dotčeně ohradil s tím, že mu Správa nic půjčovat nemusela, když mu hned mzdu zase sráží.
Na to zareagovala Správa tak, že jeho ženě poukázala v hotovosti 300 Kčs. Dále už vypovídá Čermákův kolega do protokolu:
„Karel Čermák nejenom, že nekoná svých povinností pokud se týče čištění a udržování stájí, nýbrž v poslední době přichází do stáje
o sedmé hodině ranní a často aniž by koně krmil neb je čistil, vyjíždí s nimi ven“. Cituji dále z protokolu, jak uváděli další zaměstnanci:
„v noci se hádá se ženou, ve dne spí a koně jsou ponechávány osudu“, nebo jiný kolega: „manželka taktéž nemírnému pití alkoholických
nápojů holduje“, dále: „Kočí Karel Čermák se vrátil v podnapilém stavu v šest hodin ráno a zanedbal povinnosti spojené s ošetřováním
a krmením koní“. S Čermákem byl rozvázán pracovní poměr a taktéž musel opustit i služební byt, který mu byl na Pražském hradě přidělen.
Další kauzy spojené s kočími, respektive záznamy o nich, jsem již raději nevyhledávala, ale neodpustím si ještě, že kočí Hamouz dostal důtku,
protože ve stáji se rozhodl chovat králíky, čímž „podporuje se výskyt myší“.
A jak vypadal den ve stájích prvního prezidenta? Přirozeně začínal napájením a krmením koní, za kterým následovalo očištění a
srovnání steliva. Po sedmé hodině ranní stanovil rozvrh práce prohlídky podkov, sedlání koní k projížďce, příprava postrojů a kočárů;
mezi osmou a jedenáctou hodinou se otírali z projížďek se vracející koně, čistila se a umývala kopyta, sedla, postroje, kočáry atd.
Mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou se opět napájelo a krmilo a pak byl až do druhé hodiny odpočinek, po kterém opět následovalo
důkladné očištění koní, mytí kopyt a úklid ve stáji i v přilehlých komorách pro krmivo. Odpolední práce probíhaly od půl čtvrté do šesté
hodiny a lišily se podle dnů v týdnu:
| Pondělí | svážení píce |
| Úterý | úklid komor a skladiště |
| Středa | mytí a čištění hřív a ohonů koní |
| Čtvrtek | podávání soli |
| Pátek | mazání kočárů a vozů |
| Sobota | čištění stájí a příslušenství |
| Neděle | ráno podávání soli odpočinek |
K tomuto rozvrhu práce připojil ještě vrchní podkoní Krejčík následující poznámky:
| oves | 1440 kg |
| seno | 1440 kg |
| sláma | 900 kg |
Výše uvedená spotřeba z roku 1922 znamenala, že krmná dávka osmi jezdeckých koní se skládala z pěti kilogramů ovsa, tažní koně dostávali
asi čtyři kilogramy ovsa. Dále slámu po třech kilogramech a dostatek sena. Tyto krmné dávky jsou pochopitelně orientační, z různých účtů a faktur, které
na Hrad docházely, lze odvodit, že se přikrmovalo otrubami, mrkví, chlebem atd. Samozřejmě, že se vždy přihlíželo ke kondici a zdravotnímu
stavu koní, stejně jako k množství práce, které v daném období vykonávali.
Zajímá Vás jací koně byli v prezidentových službách? Kdo je vybíral a odkud se vzali?
Víte, co obnášelo být záložním koněm v osobním vlastnictví?
Příští díl se bude jmenovat Hradní koně.
Doporučené zdroje:
Poděkování:
Písemné dokumenty jsou citovány v originální podobě se zachováním odchylek vůči současnému pravopisu.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
