Malá ustájení u domu - princip lesních zahrad

1. 08. 2018 10:00

Obrázky: 34

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archiv autorky se svolením dotyčných Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 7172 Počet komentářů: 5 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes, kdy je mezi koňáky obrovské množství majitelů dvou tří koní u domu, se nesmírně zvyšuje poptávka po estetických úpravách pozemků s ohledem na pobyt koní v domácích prostorách. Není vůbec jednoduché skloubit zahradu a plochy pro tak těžká a velká zvířata, ale našla jsem pár inspirativních lidí, kterým se to více než dobře podařilo.

Cílem dnešních písmenek je inspirace. Povzbuzení pro ty, co hledají řešení. Ukázat, že nic není nemožné a dá se dosáhnout velmi mnoho i na poměrně malém prostoru. Osobně naprosto rozumím těm, kteří i přes koně na pozemku chtějí žít moderně, jako lidé ukotvení ve své době, jejichž děti se nemusí stydět pozvat si kamarády. Pokud stav ploch těsně přiléhajících k domu evokuje v kolemjdoucích nevábně čpící skládku plnou železného šrotu, odpadků promísených s exkrementy zvířat, navíc neustále se rozrůstající, není divu, že mají takovíto koňáci pověst nepříjemné skvrny na tváři vesnice či městečka... 

Veškeré naše budování by vždy mělo směřovat ke zkrášlení prostor, nikoli k zanesení všeho, s čím přijdeme do styku, odpadem a, s prominutím, bincem. V článku tohoto typu si neodpustím apelovat na ohleduplnost k okolní krajině, kterou bychom vždy měli udržovat a zvelebovat, nikoli hyzdit a vykrádat.

Pokud se zcela vážně chcete obout do tak nelehkého úkolu, jako je kombinace menších ploch, koní u domu a zeleně, je nejdůležitější přehodnotit myšlení – tedy přestat uvažovat „postaru“, kdy koně měli k dispozici veškerou plochu, kterou také celou dokonale vyšlapali a zničili. Budeme se muset začít zajímat o systém PP - tedy Paddock Paradise. Pomohou také principy budování tzv. lesních zahrad.

Tam všude nalezneme notnou porci inspirace. Pokud se nám totiž podaří vytvořit koním pro život přívětivé prostředí, které bude zároveň estetické díky vhodnému členění do jednotlivých ploch spojených cestičkami – to vše olemujeme pásy, ostrůvky a kopečky lesního typu, máme vyhráno!

Všechna propojení směřující od domácích prostor směrem ven na pastvin(k)u je v těchto typech ustájení nutné pojmout ve stylu PP treku – tedy jako cestu, která má za úkol koně dovést na rozšířené prostranství s větším prostorem. Tyto cesty můžeme zvenčí ozelenit a osadit naprosto podle libosti – koně se mimo stopu nepouští, tedy nezničí vysázenou a opečovávanou vegetaci. (Přesto se velmi přimlouvám za použití nejedovatých rostlin!)

Aby celá kompozice zapadala do prostor rodinného domu a nerušila nutnými technickými doplňky, jako jsou vlečka na hnůj, sklad krmiv, garáž na techniku, je důležité zvolit jednotný typ celé výstavby a budovat v tomto duchu. Plechová kůlna na nářadí se určitě bude tlouct s dřevěným domem a dřevěným přístřeškem, pokud ji ale obložíme palubkami nebo bambusovými rohožemi, přestane vyčnívat a splyne s ostatní zástavbou. Stejně tak pokud okolí domu obklopují růže a skalka, bude vhodnější osázet prostory před navazující stájí v podobném duchu a vytvořit přechod od růží k lesní výsadbě za stájemi pomocí citlivě zvolených dřevin a keřů.

Ti, co se nepotřebují zahradnicky vyřádit a pojmou ozelenění nenáročně, si samozřejmě zjednoduší život. Zahradníci tělem duší se naopak na takovémto projektu vyřádí jako málokde!

Každopádně platí, že čím více zeleně zapojíte do projektu „koně doma“, tím přirozenější a příjemnější vzhled vám ve výsledku bude dělat po dlouhá léta společnost. Znovu zdůrazním nutnost objektivně zhodnotit, jak zelené máte prsty! Pokud hodně, neomezuje vás vůbec nic, jen váš vkus. Jestliže ale jste zahradník spíše z leknutí, nechte si doporučit výsadbu vhodnou přímo pro vaše stanoviště a vybírejte přednostně rostliny nenáročné, snadné na pěstování i údržbu.

Koně u domu kladou vysoké nároky na okolí. Nežijete-li na tolerantní vesnici a nemáte k dispozici dostatečný prostor, určitě budete bojovat se zápachem, s prašností v létě a blátem na podzim. Buďte ohleduplní a prozíraví, neznepřátelujte si sousedy nadměrnou koncentrací zvířat na ploše a dobře zvažte, zda opravdu dokážete vytvořit podmínky ke spokojenému životu vašich rodinných koní. (A prosím, nepořizujte si koně jediného, do samoty! Minimum jsou dva, stádo ale tvoří tři kusy a víc...)

Pokud jste vše dobře uvážili, s okolními nájemníky máte přátelské vztahy a ti jsou vlídně nakloněni koním coby sousedům jejich zahrad a domů, pusťte se chutě do díla! Mějte ale na paměti, že s touto koncepcí (koně na menších prostorách) se pojí zcela základní nutnost a neoddiskutovatelnost: ZPEVNIT všechny plochy a cestičky, které jsou celoročně koním k dispozici. Je opravdu nutné, chceme-li celkový pohled na koně u domu udržet v esteticky vysokém standardu, budovat, nikoli pouze užívat. Tedy všechna zatěžovaná a celoročně koním přístupná místa vysypávat pískem, štěrkem, používat speciální desky, pryže a rastry, zatravňovací dlaždice nebo i třeba zátěžové koberce či umělý trávník (viz níž fotografie z Německa, kde se v Paddock Paradise systému umělé trávníky používají často a mají tam s nimi velmi dobrou zkušenost).

Pokud jste rozhodnuti využívat štěrk, kombinujte ho ještě s jinými materiály – tak, aby koně nebyli nuceni stát a chodit jen a pouze po kamení. Vždy by měli mít možnost štěrkové úseky opustit a přejít na jiný povrch, umožňující nejen válení se a ležení mimo kámen, ale i chůzi po různorodém podkladu. Rozhlížejte se u ostatních koňáků a hledejte možnosti, které pomohou udržet i v mokrá a blátivá období okolí domu v oku lahodící formě – a že to s koňmi opravdu NENÍ jednoduché!

Počítejte s nutností navážet zásypový materiál – ať už máte v úmyslu paddock před přístřeškem a treky zpevňovat jakýmkoli typem povrchů využívaných pro koně ve venkovních chovech, vždy budete potřebovat dopravit na místo náklady písku a štěrku coby základ pro položení finální vrstvy. Mnozí treky vysypávají pouze pískem samotným, ale přesto většina oslovených chovatelů ze zkušenosti poukazuje na nutnost i pro pískové cestičky podloží raději zbudovat. Tedy odebrat zeminu, zasypat štěrkem, položit fólii, aby se nepromíchaly vrstvy, a písek použít až jako finální povrch. Z toho všeho je zřejmé, že budovat koňoprostory na zadním dvorku domu, kam není přístup s velkou technikou, se může ukázat být hodně velkým oříškem! Myslete na to, prosím.

Pokud budujete postupně, s koňmi již v domě, zkuste se nevzdávat vysokých cílů a trvat na kvalitě provedení všech prací – opravdu se to ve výsledku vyplatí! Klidně si dočasně pořiďte místo pěkného, dřevěného a bytelného přístřešku chatrný, horko těžko pozpevňovaný stan – ovšem opravdu jen na chvíli, jako provizorní řešení. Často si říkáme: „Zkusím na moment, jak se TO (dosaď si cokoli) osvědčí... a pokud ano, zbuduji TO znovu a lépe!“ A ejhle - rok se s rokem sejde... a dva... a tři... a provizorium stále stojí na místě, i když jsme si přísahali, že je touto dobou dávno nahradí trvalá, krásná verze. Takže, přátelé budovatelé, buďme na sebe přísní!

Mějte stále na paměti, že přece směřujete k trvale hodnotným a líbivým prvkům ve svém okolí, že vaše vize cílí (krom nezbytné bezpečnosti a užitnosti všech staveb v koňoprostoru) i na uspokojení stránky estetické. Vnímejte plochy i přes hledáček celkového propojení s okolím a buďte v otázce vzhledu přísně nekompromisní. Jedině tak se vám podaří vybudovat si kolem domu a soukromých obytných prostor malý ráj.

Někdy stojí velké sebezapření být dostatečně kritický a nebát se svá počáteční provizoria „hodit do koše“, jakmile začne hlodat pocit, že TO „není tak úplně ono“. Někdy je snadnější přesvědčit sám sebe, že „tak nějak“ poslepované TO vám přece úplně stačí. Nestačí.

Nebojte se mít na krásno kolem vás vysoké nároky! Přece jen žijete se svými čtyřnožci v jedinečné pospolitosti, dělíte se o plochu k životu, je tedy logické, že ne vše, co stačí koňské straně, bude uspokojovat i stranu lidskou. Koním většinou vycházíme vstříc velmi ochotně, nebojme se ale vyjít vstříc i sami sobě, svému cítění.

To, co esteticky stačí koníkům, nemusí stačit nám (nebo třeba i sousedům, kterým výhled směřuje, ať chtějí či ne, právě na naše koňoplochy) – nároky na pořádek a krásno mají naši kopytnatci určitě podstatně menší než lidé, to ale neznamená, že bychom ze smyslu pro pořádek a estetično měli, coby dvounozí obyvatelé pozemku, slevovat. Nejtěžší na koncepci „koně u domu na malých prostorách“ je totiž vyvážení nutného welfare koní a zároveň udržení vysokého standardu vzhledu okolního prostředí.

Rodiny, které mají pro koně k dispozici větší prostory, volí rády přírodní materiály a přírodní vzhled pozemků. Držet se dá samozřejmě klasického schématu „kolem koní vše vypasené a vysečené, prostor otevřen“, ale jelikož je téma dnešního inspiračního článku „lesní zahrady“, podíváme se na koncept odlišný: na taková ustájení, která jsou vkomponována do lesních prostor, případně jsou lesní prostory uměle u domu navozeny.

Někomu se líbí obehnat si pozemek vyššími stromy pouze zvenčí a uvnitř žít na volné ploše, jiní se nebáli zařadit les také do vnitřních prostor, takže žijí s pocitem ochrany korun stromů – vše je na vašich preferencích. Každopádně doporučuji nespokojit se pouze s ochrannou a okrasnou funkcí stromů a keřů, ale nechat si jimi i obohatit jídelníček, kutilové a řemeslně zruční si zase posvítí na druhy vhodné například ke košíkářství (líska, vrba), mužská část rodin bude určitě myslet na otop v zimě – a hledat ty stromy a keře, které snadno obráží z pařezů (bříza, habr, jedlý kaštan, jilm, lípa, líska, olše, hloh, vrba), tedy je lze postupně zmlazovat a starší dřevo využívat k zatápění.

Co je tedy principem lesních zahrad? A jak velký pozemek musí být, aby se vůbec dalo nad tímto konceptem uvažovat?

LESNÍ ZAHRADA je vlastně takové smíšené pěstování stromů, keřů a kulturních plodin v jednom – to vše se dá navíc propojit s chovem zvířat, a to pěkně dohromady na jedné lokalitě, která nemusí být nutně velká. Již na 1000m2  se dá lesní jedlá zahrada funkčně a esteticky zbudovat. Podstatou tohoto biospolečenství je propojenost jednotlivých složek.

A že majitelé malých ploch propojovat prostě musí! Jak jinak poskytnout koním z mála hodně a přitom moci i něco vypěstovat pro rodinu? Už tušíte, kde se nám koncept lesních jedlých zahrad, systému Paddock Paradise, okrasných ploch a chuti mít koně u domu protíná...?

Literatura nám pomůže v orientaci – pod pojmy jako jedlé zahrady, přírodní zahrady nebo jedlý les najdeme nespočet tipů a návodů, jak propojit zahradu užitkovou se zahradou okrasnou a lesem k tomu. Již méně se dozvíme o propojení s chovem hospodářských zvířat, a bohužel naprosté minimum v rámci této tématiky nalezneme o chovu koní. Přesto je mnoho rodin, které se rozhodly postavit se držení koní čelem a udělat vše pro funkční a oboustranně spokojené soužití. Všechny tyto koňáky i nekoňáky, pokud se na mne obrací o radu, upozorňuji na nutnost propojení praxe se studiem odborné literatury. Majitelství koní je samo o sobě velmi náročné na čas a vědomosti o těchto zvířatech (plus přidružených oborech). Natož, když se rozhodneme vytvořit jim zázemí u domu. Myslete na to, prosím, kůň opravdu není pes nebo kočka a péče o něj se prolíná s ještě mnoha dalšími obory (zemědělství, zahradnictví, krmivářství, veterina, sedlářství, kopytářství,...). Zděsila jsem vás? To je dobře, protože podcenění stavu „majitel koně u domu“ se vždy vymstí na živém tvorovi!

Ale už dost hrozících ukazováčků a apelů na fakt, že mnohdy zdravý rozum nestačí (protože prostě v určitých oblastech studium nemůže nahradit). Pojďme se vrhnout na lesozahradničení!

Dnes se nebudeme zabývat základními principy lesních zahrad z pohledu hospodaření s plodinami a výnosem (i když i to je velmi zajímavé a doporučuji se v problematice zorientovat), ale věnujeme čas pohledu na možnosti maximálního využití rodinného pozemku – tedy aby zahrada a plochy kolem domu přinášely jak užitek, tak zvládly poskytovat plnohodnotný domov koním. Kdo se rozhlíží po kraji, jistě ví, jak moc se to v běžně vedeném systému, na který jsme v Česku zvyklí, tluče! A nejvíce na frak dostává právě estetika... (Raději ještě zdůrazňuji, že pokud mluvím o malých plochách pro koně, opravdu nemám na mysli přístřešek a plácek 5 x 5 metrů před ním. Samozřejmě takový zpevněný paddock je fajn, když ale z něj koně mohou přecházet alespoň během dne do ploch větších, ideálně na malou pastvinku.)

Lesní zahrady obecně nenabízí pozorovateli klasický pohled na užitkovou část a odděleně na část okrasnou. Lesní zahrady jsou divočejší, zarostlejší, mohou působit skoro neudržovaně a velmi velmi „přírodně“ – jako by v nich chyběl řád, na který jsme zvyklí z upravených, nekompromisně vysečených předzahrádek a přísně souměrných linií parků. Ale není to tak. Majitelé lesních zahrad vám řeknou, že jim trvalo roky pečlivé práce, než dosáhli stavu, kdy se zahrada stala skoro bezúdržbovou a zároveň začala vypadat vkusně, plodit a poskytovat všestranný užitek. Prvních pár let není snadných ani jednoduchých, mnoho lidí to vzdá. Ale kdo vydrží, výsledek je mu sám o sobě odměnou.

Chcete-li do takovéto zahrady zakoncipovat i koňské prostory, musíte hodně hodně přemýšlet a plánovat předem. Proto radím: vezměte koně k domu teprve tehdy, až máte základy položeny. Vydržte a než zbudujete a osázíte alespoň startovní plochy, nechte koníky v ustájení, protože ve chvíli, kdy už budou doma, vaše energie poteče dost možná úplně jiným směrem než ke kytičkám a zelenině.

Další moje rada souvisí s předchozí a zní: na produktech lesních zahrad trvejte (na mysli mám ovoce a zeleninu, koření, ořechy, bylinky, jedlé listy, rukodělné materiály, palivové dříví) – neochuzujte se o ně! Teď se asi ptáte, jak by asi tak mohlo jít kouzelně seskládat všechno dohromady a přitom zachovat funkčnost? Stačí využít, jak jsem nastínila hned v začátku článku a jak musím zopakovat, dobře známého konceptu Paddock Paradise – tedy systému uliček, kdy koně nemohou mimo vyznačený trek. Tedy ani k vegetaci za hrazením. Protože tam se vysazuje, pěstuje a zelená. Na treku samém se zpevňuje a vysušuje. 

Samozřejmě tím nikoho nenavádím, aby vzal koním všechny plochy, udělal z nich zeleninovou zahrádku a nechal zvířata žít pouze v uzounkých uličkách! Podstatou systému PP je fakt, že treky-cestičky koně vždy někam dovedou: do lesíku, na rozšířený pískový plac, do kopce s rozhledem po kraji, na pastvinku. Tedy mimo úzké treky.

Nenechte si namluvit, že v systému PP žijí zvířata pouze na cestičkách – není tomu tak! Mrkneme na systém PP a prostornost, kterou může nabízet, podrobněji:

Samozřejmě vše se odvíjí od plochy, kterou hodláte dát zahradě a koním k dispozici. Od tohoto základního rozměru se odrážíte pro další plánování. Najděte si nejvhodnější místo na přístřešek, který by měl být dostatečně prostorný pro váš počet zvířat. Ponechejte před ním plac o velikosti minimálně lonžovacího kruhu – tedy 16 až 20 m v průměru (vše navíc je obrovské plus) – a myslete na to, že tyto prostory budete zpevňovat (pokud je vysypete pískem, máte zároveň vhodnou jízdárničku pro základní jezdeckou práci). Na opačné straně pozemku vytvořte druhý plácek, pokud máte před přístřeškem namísto písku rohože, udělejte si pískový pracovní plac právě tam. Samozřejmě bude zároveň sloužit i k volnému pohybu koní, k ležení a užívání si pískovo-válícího prostoru. Pokud zvládnete ještě i třetí stanoviště – lesík, máte základ ráje hotov.

Tyto rozšířené prostory (klidně i větší pastviny, kdo může hýřit plochami) propojte navzájem treky/cestičkami. Šíři treků paddockáři doporučují minimálně 3–4 metry, já osobně i trochu (nebo podstatně) větší – pod tuto minimální šířku ale určitě nechoďte! Ideální je, pokud koridory neústí do slepých uliček, ale vytváří logický „putovní“ okruh, spojující zázemí pro koně (přístřešky, otevřené stáje) s odpočinkovými zónami (např. slaměná lehací nebo „gumová“ plocha) a zábavou (lesík, skalka s minerály, kamenité úseky, dřevěné kmeny) – to vše „propojeno“ kupičkami sena po cestě tak, aby koně museli za potravou skutečně „putovat“. Ideální je, pokud se dá z tohoto Paddock Paradise království alespoň dávkovaně otevírat i do prostornějších pastvin, samozřejmě. V žádném případě nesmíme dopustit, aby život koní v PP rovnal se pobytu jen a pouze v úzkých uličkách!  Tuto železnou zákonitost mějte při budování stále na paměti.

Pokud jsme si dobře rozvrhli prostor, kde nám nechybí žádná zóna, nutná ke komfortnímu životu koní, jsme hotovi s budováním a zpevňováním treků vedoucích logicky a bez slepých uliček od někud někam – co nám vlastně ještě schází? Už jenom „maličkost“ – osázení prostor kolem koní a domu. Tato závěrečná tečka je však kapku náročnější, pokud se rozhodneme pro lesní zahradu se vším všudy, tedy i se zákonitostmi, které pro jedlý les platí. Oč vlastně v kostce jde?

Koncept lesních zahrad je vlastně takové umělé budování malého, zcela funkčního biotopu. Vše zde má svoji roli. I okrasné rostliny, nevhodné ke konzumu, jsou vysazovány s ohledem na přinášený užitek pro hmyz, ptáky a celkovou pestrost rostlinného a s ním souvisejícího živočišného společenstva. Koncept lesních zahrad dbá na pečlivé hospodaření s dešťovkou, snaží se ji zachytávat na pozemku nejen formou sběru do nádob a nádrží, ale i tvarovat terén úpravami tak, aby voda neodtékala a nesplavovala vrchní vrstvy půdy, ale byla zadržována a zpomalována natolik, aby dostala šanci se co nejvíce vsakovat do podloží. I nakládání s odpady je v rámci filozofie lesních zahrad maximálně hospodárné a příklon ke kompostování a mulčování je naprosto samozřejmý. Z tohoto pohledu koně velmi přirozeně zapadají do celkového biosystému (produkce hnoje je žádoucí) a je jen na nás, jak pozemek pořešíme, jaký management nastolíme, aby se jednotlivé složky (rostlinná a živočišná) podporovaly navzájem, nikoli si konkurovaly.

Charakteristika lesních zahrad:

  • dlouhodobě udržitelné společenství rostlin poskytujících potravní užitek a produkci dalších benefitů pro rodinu
  • biologický systém, který by měl po počátečních letech vykazovat minimální údržbovost a schopnost samostatně čelit klimatickým změnám v průběhu roku
  • zastoupená škála druhů rostlin by měla být natolik pestrá, aby zajišťovala biodiverzitu

A jak si to představit? Jako bujnější zahradu, kde je naprostá většina porostu jedlá. Rostliny jsou nakombinovány tak, aby si nekonkurovaly, ale podporovaly se. Pěstují se minimálně ve třech patrech nad sebou – stromové, keřové, bylinné (více je ale lépe.)

Zkuste si představit, že v této zahradě pod jabloněmi a hrušněmi neroste tráva, zato jsou stromy hojně podsázené ostružiním a maliním, sem tam trsem pažitky, také šalvějemi a afrikány, coby hlídači škůdců. Keře angreštu a rybízů, které plodí i ve stínu pod okrajovým lemem vysokých modřínů a břízek, prorůstá aktinídie. Cestička vás vede pod mohutný ořešák, kde zjara najdete záplavu medvědího česneku a celé plantáže stínomilných jahod.

Tímto stylem lze, s přihlédnutím k rostlinným vazbám (nebojte, vše nastudujete, pokud vás jedlý les „chytne“ a ponoříte se do problematiky), velmi efektivně využít i hodně malý prostor v různých úrovních nad zemí, dosáhnout větší produkce  a ještě stvořit na zahradě plochy zajímavé pro hmyz a ptáky, kteří se za odměnu postarají o škůdce. Koním vytvoříte k životu něco navíc než pouze plácek s přístřeškem a kus holiny. A sobě, v neposlední řadě, zajistíte vstupenku do maličkého ráje – a do tělocvičny. S předplatným na mnoho let dopředu! :-)

Lesní zahrady se ideálně skládají z:

  • patra vysokých stromů (borovice, ořešáky, duby, břízy, vrby, topoly, ...)
  • patra nižších stromů a vyšších keřů (ovocné stromy, hlohy, lísky, šípky, ...)
  • patra nižších keřů a vyšších bylin (rakytníky, rybízy, muchovníky, angrešty, aronie, maliníky, borůvky, plicník, echinacea, měsíček, ...)
  • patra trvalek, popínavek, bylinek (klanopraška, chmel, aktinídie, meduňka, šalvěj,  medvědí česnek, ...)
  • patra půdokryvného (jahodník, byliny,...)
  • patra podzemního (jedlé kořeny jako topinambur, brambory, ... léčivé kořeny jako echinacea, žen-šen)

 

Při zakládání biopásů kolem koňských ploch či cest je ideální kombinovat ochrannou a nutriční funkci dřevin.  V praxi je ozkoušeno a potvrzeno jako zcela nutné vytvořit jednotlivá patra, přičemž bereme v úvahu potřeby světlomilných dřevin a vhodně je doplňujeme těmi, které snáší zastínění. Vybíráme druhy podle nároků na stanoviště a vhodnosti do našich konkrétních klimatických podmínek. Dřeviny podsazujeme spodním patrem travin a bylin, které snášejí sešlapání a zastínění – mějme na paměti, že se kolem stromů budeme pohybovat nejen v době sklizně úrody, ale i během roku při nutné počáteční péči.

Nyní je už jen na vás, jestli se zamyslíte a prostory kolem koní využijete v tomto stylu. Jde to. Není to jednoduchá ani obvyklá cesta, ale výsledek stojí za to! Představa, že si hovíte na zahradě v houpací síti, poblíž se pasou koně, hrají děti, roste ovoce i zelenina, kvetou květiny, zpívají ptáci ve stromech – a to vše dohromady tvoří zcela harmonický, úpravný celek...  No nechtěli byste takto žít?

A něco zcela konkrétního na závěr:

Anna-Katharina Cziudaj ze Severního Porýní-Vestfálska vlastní malé ustájení pro své dva koně, které provozuje formou otevřených stájí s pískovým paddockem hned u domu, z nějž vedou zpevněné cestičky do lesíku a přes něj na samotnou pastvinu. Plocha je sice menší, ale velmi dobře rozčleněná, takže koně dost nachodí. Kolem treku už se ujímá vegetace, v plánu je něco na způsob lesních zahrad – tedy jedlý porost keřů promísený s menšími stromy. Podle počasí koně mohou využívat buď všechny prostory, nebo pouze zpevněné části a treky s lesíkem. Pastvinka je v blátě zavřená.

Díky zpevnění cest se estetický dojem nemění ani v bahnitá období. Cestičky se denně ráno i večer sbírají od trusu, hnojokompost je umístěn co nejdále od zástavby směrem k lesu a k pastvince. Bez všech těchto opatření by celý projekt „koně u domu“ v této lokalitě nefungoval a nebyl sousedy trpěn.

Chvíli po vybudování, ještě minimálně osázené a zarostlé:

Současný stav (výsadba bude stále pokračovat, v plánu jsou jedlé plodící keře a bylinky):

Přechod přes lesík do pastvinky:

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. blanka

    Diky za skvely clanek

    10:23 - 04. 08. 2018

    Tohle je koncepce, ke ktere pomalu procitam a prokoukavam a libi se mi to moc. Uvitala bych i ukazky z konkretnich pozemku, pro inspiraci. Takovehle zahrady jsou poklady, nikdy neprestanou bavit.

  • 2. žofré

    Náprstník v prostoru pro koně?

    13:44 - 05. 08. 2018

    Děkuji také za krásný a zajímavý článek, přidávám se jen pod vlivem diskuze právě probíhající na ifauně s dotazem.
    Na "již zarůstajícím" treku ve břehu vedle zpevněné cesty je to opravdu náprstník? Pokud ano-co vede majitelku k tomu, že ho tam ponechává?

  • 3. Ivetashena

    náprstník

    22:32 - 05. 08. 2018

    Reaguje na 2.

    Žofré, vřele doufám, že jedovatý náprstník je na treku jen proto, že je na fotce v době úpravy :-) - dodělávalo se hrazení a právě osázení břehu.

  • 4. žofré

    Náprstník -re

    05:39 - 06. 08. 2018

    Děkuji:-).

  • 5. pipilota

    Více takových článků!

    07:07 - 08. 08. 2018

    Tiše závidím šťastným majitelům takových areálů (ale jako přejícně, vím, že se mám víc snažit, abych také měla). Zvláště v tomto vedru jsem ráda, že stíháme posbírat bobky a trochu napást.
    Ale ráda bych připomněla, že právě srpen je čas řízkování a taky schovávání si semínek na příští rok. Takže i ti co se už poněkud vydali díky koním z peněz můžou zvládnout okrášlovat okolí. A nebojte se zapojit i omladinu (kolečka hnoje jsou těžká, ale pohrát si s řízkováním levandule nebo růží je velmi dívčí). A nasbírat pytlík od mouky semínek měsíčku zahradního, slézu, slunečnice také posiluje ženskost....

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: