Jsou to totiž ti, kteří svého potomka musí pravidelně na tréninky přivážet, trpělivě čekat na konec jeho výcvikové hodiny, připravovat svačinky, balit batůžky, prát a žehlit jezdecký úbor, pomáhat a zvládat stres při závodech, při nezdaru utěšit, při vítězství chválit, při flákání okřiknout... Jednoduše jsou to ti, kteří se stávají součástí stáje i přesto, že na koni sami nikdy neseděli...

Očima rodičů

Lukášek se narodil ve 26. týdnu těhotenství s váhou 740 g, měřil 33 cm. Bojoval statečně a po třech měsících ho pustili z nemocnice domů. Rozjel se kolotoč rehabilitace, návštěv u lékaře a psychomotorického rozvoje. V roce a půl nám oznámila ošetřující neuroložka diagnózu DMO (dětská mozková obrna). Začali jsme jezdit na léčebné pobyty a to až třikrát ročně. Kolem třetího roku jsme se rozhodli vyzkoušet další léčebnou metodu - hipoterapii.

Luky se koní nebál, z každé jízdy měl velikou radost. Začínal jezdit vleže na břiše, z této polohy přešel do podpory na předloktích, postupně do vzporu. Všechny tyto polohy byly zády ke směru jízdy. Hipoterapie Lukymu velmi prospívala. S přibývajícím věkem začal jezdit čelem do směru jízdy. Někdy to byl boj s gravitací, Lukymu se muselo neustále připomínat narovnání zad. Díky pravidelnosti a důslednosti Lukymu hipoterapie výrazně zlepšovala držení zad a postavení kyčlí, které u spastických dětí s DMO často doprovází luxace, případně subluxace.

Lukyho koně bavili a stále mluvil o tom, že by chtěl koně sám „řídit". Postupem času začal zkoušet paradrezuru pod vedením Zuzky Fialové (zkušené parajezdkyně a předsedkyně občanského sdružení Stáj Rozárka). Nejprve s vodičem a později i samostatně. V současné době je Lukymu 13 let a již jezdí sám dva roky. Nevyhnul se ani pádu z koně. Naštěstí se nic vážného nestalo a Luky hned s chutí usedl zpět do sedla a pod trpělivým vedením trenérky dál sbírá zkušenosti na závodech. Největším jeho úspěchem je 4. místo na Mistrovství ČR v paradrezuře v roce 2011. Se získanými floty (stužkami) se vždy rád pochlubí ve škole svým zdravým spolužákům. Jen díky hiporehabilitaci se Luky dostal ke sportu, který ho opravdu baví, dává mu pocit volnosti a současně mu prospívá i po stránce fyzické. Luky by si moc přál jednou také jezdit na koni jen tak do přírody...

Tento článek vyšel v Časopise Hiporehabilitace v roce 2012. Nyní je Lukášovi 15 let a stále intenzivně trénuje a připravuje se na závody. Na říjnovém mistrovství ČR se umístil na 2. místě s koněm Mon Aer.

Skupina Ia

Jako paradrezurní jezdec je Lukáš zaklasifikován do Ia skupiny (obtížnost: krok, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách a klus) a má schváleny tyto kompenzační pomůcky - poutkové otěže, měkký řemínek na sedle k přidržování, gumičky a suchý zip na třmenech nebo bez třmenů, dvě tušírky, hlas.

Vzhledem k handicapu Lukáše se veškerá práce pod sedlem soustřeďuje na cviky k získávání rovnováhy, udržení pravidelného rytmu, ohýbání, přistavování, zastavování, apod. Většinu jízdárenské práce Lukáš provádí bez třmenů.

"Navzdory všemu"

Lukáš je velmi nadějným jezdcem, v roce 2013 porota složená z členů Výkonného výboru ČJF a jednoho zástupce z každé disciplíny rozhodla o jeho vítězství v kategorii „jezdec navzdory všemu". Cena pro „jezdce navzdory všemu" je pro toho, kdo se věnuje koním a jezdectví i přes svůj tělesný nebo mentální handicap, příp. jiné extrémně obtížné osobní okolnosti.

Lukáš byl také hodnocen jako velmi talentovaný jezdec na soustředění paradrezurních jezdců s významným anglickým jezdcem a trenérem Clivem Milkinsem, který se jezdecké práci s handicapovanými sportovci věnuje již přes 30 let a se svými svěřenci pravidelně slaví úspěchy na Mistrovství Evropy, Mistrovství světa i Paralympijských hrách.

Jak začít s paradrezurou?

Pokud vás paradrezura zaujala, zde jsou informace, jak se stát paradrezurním jezdcem nebo jak založit středisko:

1. Jak se stát paradrezurním jezdcem?

• S lékařskou zprávou od odborného lékaře (anamnéza, zdravotní způsobilost k jezdeckému sportu, vyloučení kontraindikací) se zájemce musí objednat na zaklasifikování do skupiny (Ia, Ib, II, III, IV). Jediným mezinárodním klasifikátorem v ČR je MUDr. Jana Kulichová (kontakt zašleme na požádání).
• Po úspěšné klasifikaci do skupiny je potřeba vyhledat středisko, které se paradrezurou zabývá nebo je ochotné s ní začít. Pro start jezdce v národních paradrezurních soutěžích je podmínkou členství ČJF prostřednictvím registrovaného subjektu a platná národní klasifikace.
• Výše uvedený postup lze absolvovat i obráceně.

2. Jak se stát paradrezurním střediskem?

• Mít dostupné, prostorné, bezpečné a bezbariérové zázemí (výhodou je sociální zázemí, šatna, nástupní rampa, drezurní obdélník, kruhová jízdárna, přístup do venkovních i vnitřních prostor, speciální výstroj, upravené postroje).
• Mít cvičitele nebo trenéra s licencí ČJF, který je ochotný věnovat se jezdcům individuálně dle handicapu a zařazení do klasifikační skupiny (akceptace únavy, momentálních indispozic, nervozity, roztržitosti, spolupráce s rodinou).
• Spolupracovat s fyzioterapeutem, který může (obzvlášť na začátku) pomoci cvičiteli nebo trenérovi přiblížit možnosti a určit problémy konkrétního jezdce a monitorovat jeho zdravotní stav, aby nedocházelo k přetěžování či prohloubení vlastního handicapu.
• Mít tým nadšených a spolehlivých lidí, ochotných přiložit kdykoliv ruku k dílu (příprava a výcvik koní, příprava a výcvik parajezdců - tréninky, příprava a koordinace akcí - soustředění, soutěže, závody).
• Mít spolehlivě přiježděného koně, na kterém se parajezdec bude učit základní cviky.

Pro účast v národních paradrezurních závodech je podmínkou věk koně minimálně 6 let, platná licence ČJF, splnění veterinární podmínky pro start koně v klasických soutěžích a splnění výkonnosti každé dva roky (pro skupiny Ia, Ib a II min. "Z" drezura s výsledkem min. 57 % a pro skupiny III a IV min. "L" drezura s výsledkem min. 57 %).

Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 38 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace - hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.

Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi.