Lonžování koně

9. 07. 2012 05:00

Obrázky: 3

Autor: Sue Morris Foto: archiv autorky Seriál: Zápisník klasického ježdění Zdroj: ClassicalDressage.co.uk Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 24359 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Kvalitní příprava jezdeckého koně není jen o ježdění. A redrezura koně zkaženého také není jen o ježdění. Čas od času musí člověk zpět na zem a pustit se například do lonžování. Sue Morris vám dá pár tipů, jak to dělat, na co dbát a co si hlídat.

Často dostávám prosby o radu, co dělat s koňmi, kteří mají různé jezdecké problémy. Příčiny mnoha z nich lze hledat v nedostatcích v základním výcviku. Často proto odpovídám, že se mají vrátit zpět na začátek a začít od znova. Má to jednu výhodu: protože ti koně už nosili jezdce, není třeba se obávat obsedání.

Metody, které zde popíšu, fungují dobře pro mladé remonty i pro koně v redrezuře.

Nebudete potřebovat žádnou velkou výbavu, abyste mohli začít. Dobrou pomůckou je lonžovací obnosek, i když v některých případech (například u citlivých plnokrevníků, pro které je příliš silný) ho nahradí padnoucí nylonová ohlávka. A musí být pohodlná. Je ideální, pokud se může nastavovat velikost na dvou místech, takže je možné ji přizpůsobit hlavě koně, aniž by sklouzávala do oka, tak, jak na hlavě leží obnosek. Ten je mnohem těsnější okolo nosu, než normální nánosník, takže nesklouzne na stranu, když zatáhnete za lonž.

Základní výstroj koně:

  • lonžovací obnosek (nebo padnoucí ohlávka),
  • lonž,
  • lonžovací bič,
  • obřišník nebo sedlo,
  • bandáže nebo kamaše, pokud má kůň tendenci se okopávat.

Základní výstroj pro lonžujícího:

  • rukavice - lonž může způsobit velmi nepříjemné popáleniny, když se do ní kůň náhle opře a zatáhne za ni,
  • dobré boty,
  • přilba - pokud lonžujete skutečně neposlušného koně.

Než se ale dostaneme k vlastnímu lonžování, je velmi důležitá fáze ještě před tím, konkrétně je nutné koně naučit na hlasové signály (povely). Standardní povely jsou „krok", „klus" (nebo častěji, aby se rozlišilo od kroku „klusss") a „cval" (nebo „hop"). Pro cval mám ve zvyku vyslovit slovo poměrně rázně, abych ho odlišila od již ostřejšího povelu pro klus). Pro zpomalení používám „hou" s dlouhým tónem. Pro úplné zastavení lze koně naučit na různá slova. Pokud už nemáte něco naučeného, lze si vybrat mezi „stůj", „stop", „prrr" (Němci často učí koně zastavit na „brr" nebo můžete vybrat cokoli jiného (pozn. překl.: používám pro okamžité zastavení z jakéhokoli chodu velmi ostré „ššš").

kůň s uzdečkou a obnoskemKoni můžete nasadit i uzdečku, která bude bez nánosníku. Ujistěte se, že lícnice uzdečky jsou vně ohlávky nebo obnosku.

Když chcete koně naučit, nebo si osvěžit hlasové povely, nasaďte mu ohlávku nebo obnosek a korektně ho voďte, jděte přitom vedle jeho plece, takže jeho hlava bude před vámi.

Někdy, často, se při vodění stane, že kůň zastaví, protože zastavil vodič - kůň neposlouchlá hlasové povely. Čas, který strávíte v této fázi, nebude nikdy promarněný; je dobré, když se ujistíte, že přechody krok - zastavit - krok - klus - krok atd. kůň provedl na vaše hlasové povely a nikoli na signály vašeho těla, které při lonžování budou jiné, než při vodění. Taky je dobrý nápad vodit koně v tomto stádiu z obou stran, abyste se stali vy i váš kůň oboustrannými!

V další fázi je seznámit koně s lonžovacím bičem. Já vždy nechávám koně, aby si nové věci prohlédl, nechám ho, aby je očichal a dotkl se jich. Klisny jim často uštědří nesmělý štípanec, aby se nakonec ujistily o jejich neškodnosti. Když se takto ujistí, že je to nesní, začnu je bičem lehce hladit po pleci a nohách a pokládat šlahoun přes jejich hřbet, dolů po nohách a dotýkám se jich bičem ze všech úhlů, dokud nepřestanou reagovat negativně.

Nyní je třeba provést dva velmi důležité úkony:

  1. Dostat koně od sebe.
  2. Být na svém místě.

Na prvním bodu je potřeba trochu zapracovat - a lze ho pak využít při jakékoli manipulaci, ne jen u lonžování. Je velmi časté vidět člověka, jak před koněm couvne a někteří koně se zase přisunou ke člověku, až, obrazně, člověka převálcují, když se po nich chce, aby odešli. Pokud se ale po koni požaduje, aby respektoval osobní prostor člověka a aby oni byli tím, kdo uhne pryč, toto „vzdorovité" chování bude mnohem vzácnější.

Druhý bod je další věc, kterou lidé jen málo dodržují. Znamená přesně to, co je napsáno. Máte zůstat stát na jednom místě a otáčet se okolo své vnější nohy. Někteří lidé jako by měli problém to udělat a je pro ně snadnější opisovat kruh - ne větší než poklop od kanálu nebo víko od popelnice - soustředný s kruhem, který opisuje kůň. Veškerý účel a smysl lonžování ale přijde vniveč, pokud vás kůň vytáhne ven z tohoto kroužku.

pozice lonžujícího vůči koniDalším tématem je to, jak stojíte během lonžování. Optimální pozice je ukázána na obrázku. Lonžující stojí na vrcholku trojúhelníku a předek a záď koně představují jeho základnu. Lonžující se má dívat na střed těla koně. Jsou spojeni lonží vepředu a bičem vzadu.

Pokud je kůň poněkud líný, můžete trochu ukročit, abyste se dostali za něho, pokud má tendenci spěchat, můžete se přesunout trochu k jeho hlavě - opět úkrokem do strany - a podržet zvednutý bič před jeho nosem jako bariéru.

Když lonžuji, snažím se mít stejné pocity a svalový tonus, jako při ježdění. Lokty ohnuté, ruka drží lonž na stejném pružném kontaktu, jako by to byla otěž. A nezapomínat, že použití vašich hlubokých svalů se přenese do paží, podél lonže až ke koni.

Koně je třeba povzbudit k tomu, aby měl svobodu v pohybu vpřed. Nechcete používat bič neustále k tomu, abyste udrželi koně v pohybu - pamatujte si, že pomůcky jsou pro sdělení změny způsobu, jakým se kůň pohybuje, ne k tomu, aby působily pořád.

Kůň je nyní v pohodě na lonžovacím kruhu a ochotně jde vpřed podél tohoto kruhu aspoň v kroku a klusu. Vy se snažíte, aby se uvolnil během své práce a zvedl hřbet, vyklenul krk a uvolnil týl. Možná to udělá sám od sebe, ale je mnohem pravděpodobnější, že padne na vnitřní plec a stočí hlavu ven z kruhu. Musíte ho jemně přimět, aby se narovnal, a to tím, že jemně, pružně „zatáhnete" na lonž. Chcete po něm, aby stočil nos zpět na linii kruhu. To bude provázet akce biče, který koně požádá, aby vyšlápl dopředu svojí vnitřní zadní končetinou. Pokud však zatáhnete příliš tvrdě, stočí krk dovnitř a zádí uhne ven.

V tomto případě je malý detail v načasování biče a lonže; bič se použije jako první, aby vyrobil větší krok dopředu a pod tělo a použije se ve chvíli, kdy kůň přechází z fáze podpěru do fáze posunu, čili když se začne sunout vnější zadní končetinou. Po tom ihned následuje pomůcka lonží, když zadní končetina opouští zem a než opět došlápne.

Kůň se nyní pohybuje dopředu na kruhu a začíná vyhledávat kontakt. To je začátek podélného natažení, které bude zlepšovat jeho horní linii těla. Aby toto bylo kompletní, kůň musí být rovný, tj. jeho vnitřní zadní bude došlapovat do nebo před stopu vnitřní přední končetiny - na obě ruce.

Když kůň takto pracuje v pohodě, můžete začít používat vyvazovací otěže. Při ježdění také přece nepoužíváme jenom nohy bez rukou, to by energie utekla pryč „předními dveřmi". Koni je proto třeba ukázat signály pobízející ho dopředu i signály, které ho budou vepředu omezovat.

A o tom - tedy o vyvazovacích otěžích během lonžování - bude další díl našeho seriálu.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: