Loes Corsel: Jezdec musí koni rozumět

26. 02. 2019 05:00

Obrázky: 6

Autor: Katka Lipinská Foto: Markéta Lipinská, Martin Lipinský Rubrika: Drezurní ježdění Počet přečtení: 2078 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Už druhou sezónu k nám dojíždí výborná holandská trenérka Loes Corsel a já si nenechám ujít ani jedinou její návštěvu. A vždy se domů vracím nadšená, namotivovaná, inspirovaná a s novými informacemi. Loes se dokáže perfektně přizpůsobit každému jezdci a koni, najít jejich slabiny a ukázat, kde se zlepšit a jak na to. A to všechno ve velmi pozitivním duchu, tak typickém pro Holanďany.

Mám ráda Holanďany. Většina z těch, které jsem poznala, jsou vzdělaní a přemýšliví lidé s pozitivním přístupem k lidem, vzdělávání, všemu, co dělají, a vlastně k celému světu. Ať už dělají cokoli, jsou systematičtí a přemýšlí o nejlepší cestě, nepracují mechanicky. Nemají problém věci vysvětlit a jsou otevření i smysluplné diskuzi. Těch několik holandských trenérů, které jsem poznala, je také takových. Loes má všech těchto „pět pé“ a ještě něco navíc. Nadšení, které ji neopustilo ani po letech trénování.

Naše dvoudenní lekce často probíhají tak, že první den začínáme od začátku, který je nesmírně důležitý – Loes mi kontroluje, zda klisna dobře pracuje odzadu. Základem, bez kterého nelze pokračovat dál, je totiž správná práce hřbetu. Ten musí být pružný – energický pohyb od zádi prochází přes něj a přes uvolněný krk do přilnutí. „Jezdec by se měl naučit cítit, jestli hřbet pruží. Jakmile přestává pružit, tuhne a postupně se začíná prohýbat.“ V tomto kontextu Loes zmiňuje propojení těla a psychiky koně. „Psychické napětí se odráží ve ztuhnutí hřbetu a obráceně - ztuhnutí ve hřbetu vyvolává i psychické napětí v koni. Proto je potřeba si pružný hřbet opravdu hlídat.“ (viz obrázek níže vlevo)

Hlídat ale neznamená koně držet silou nebo dokonce škubat za otěže. Tím se dosáhne možná falešného přilnutí, ale kůň se neuvolní a energie přes hřbet procházet nezačne. Ruka nesmí být ani tvrdá a agresivní, ani příliš rychlá. Chci-li koně uvolnit v žuchvě, není to škubání, ale spíše potáhnutí. 

Ale ruka sama koně nemůže uvolnit, protože ztuhlost většinou nevychází z krku, ale z těla koně. Samozřejmě, je potřeba koně přistavit, ale pak použít holeň, aby se ohnul v těle. „Když jezdec pracuje na uvolnění přistavením a ohnutím, často ztrácí plynulý pohyb vpřed. Je potřeba vždy zachovat rytmus… a když cítí, že kůň změkl, musí zjemnit i ruka. Pokud jezdec pracuje dobře, měl by vidět, jak je kůň vyklenutý a jak svaly na jeho krku uvolněně pracují.“

K tomu je bezpodmínečně nutné, aby kůň opravdu respektoval naše pomůcky, a to jak holení, tak otěží. Nejhorší, co může jezdec udělat, je střídat toleranci s potrestáním. Příkladem je přilnutí. Pokud se kůň věší do ruky a vy to stále tolerujete a v určité chvíli, kdy už třeba nemáte sílu držet víc, začnete škubat nebo protahovat. Kůň neví, co je špatně, když předtím jste ho neopravili, a jediné, čeho dosáhnete, je nejistota a nedůvěra k ruce. „Jakmile se kůň začne opírat do ruky, je potřeba ho opravit, ne čekat, až to bude nesnesitelné. Podobně je to i s holení - základem je okamžitá reakce na holeň. Kůň může vyběhnout, může zvednout hlavu, prohnout se, nacválat, ale musí reagovat, nesmí holeň ignorovat,“ zdůrazňuje Loes.  

Můj problém, na který mě Loes musela upozorňovat, je, že když cítím, že něco není úplně v pořádku (zpravidla proto, že kůň začíná z nějakého důvodu tuhnout nebo ztratí kmih), mám tendenci to opravovat rychle a všechno najednou, až příliš hekticky. To ale není dobrý přístup, kůň má právo na to se leknout nebo ztuhnout a dostat čas na to, aby se zase uvolnil a zkoncentroval.

Nicméně abych se vrátila ke struktuře našich soustředění. Loes není trenér, který by jezdci něco vnucoval. Řekne svůj názor, ale nechává na jezdci, na čem chce pracovat a jaké problémy chce řešit. Já jsem zpočátku nechtěla ztrácet drahocenný čas tím, že si nechám zkontrolovat opracování koně, chtěla jsem pilovat cviky a posouvat se dál. Zjistila jsem ale, že když první den věnujeme víc času dobré přípravě, vrátí se mi to jednak ještě ten den na konci lekce, a pak druhý den. To už si opracuji sama a pak stihneme neskutečnou spoustu věcí. To, jaký je kůň dnes, záleží na tom, jakou práci jsme odvedli včera,“ říká k tomu Loes. A opravdu to platí. 

A když potom dojde na cviky – nejdůležitější je nastavit podmínky tak, aby to pro koně zpočátku nebylo moc těžké. Z toho vzniká ztuhlost a odpor. Jako příklad Loes udává: „Například poloviční překrok – já i s koňmi, kteří umějí překrok už velmi dobře, začínám na začátku hodiny ustupováním na holeň, ovšem s pěkně rovným koněm. Potom chci jen „poloviční“ poloviční překrok, méně přistavení, abych udržela prostorný, aktivní pohyb. A postupně přidávám ohnutí.“

„Neznamená to, že by člověk neměl pracovat na tom, co koni nejde, je to právě naopak: pracuj na tom, co kůň nechce dělat, to totiž ukazuje, že s tím má problém. Pokud zpomaluje, jezdi ostře dopředu, naopak, pokud chce utíkat, pracuj v pomalejším tempu. Když ti na jednu ruku nabízí záď dovnitř, jezdi v pozici „záď ven“.“

Ovšem je potřeba postupovat malými krůčky, ne na koně „nastoupit“. A hlavně, nejezdit dlouho cviky v jednom zátahu, je důležité koně předtím a mezi cviky vždy pustit dolů a uvolnit. Kromě toho, že se protáhne, je to pro něj odměna a nejdůležitější způsob, jak říkáme koni, že pracuje správně.

A nejdůležitější je být pozitivní a mít koně rád – on to pozná!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Loes Corsel je drezurní jezdkyně, trenérka a rozhodčí. Vlastní stáj s 21 koňmi v malém městečku Coevorden na severu Holandska. Někteří jsou chovní a někteří patří jejím klientům. Kromě drezurních koní až do úrovně Grand Prix tam má i skokové a military koně. Většinu její pracovní náplně tvoří výuka ježdění, pět koní aktuálně jezdí a má šest studentů. Učí ale nejen jak jezdit, v rámci holandské jezdecké federace je „trenérkou trenérů“, takže učí i jak trénovat ostatní.

Když už jsme seděly v restauraci u oběda, trochu jsem ji zpovídala. Jezdeckých mouder jsem měla posbíráno hodně, proto můj první zvědavý dotaz směřoval k tomuto – co považuje za nejdůležitější, co by měl umět a dělat trenér.

„U dobrého trenéra je nejdůležitější, aby se dokázal podívat na dvojici a co nejdříve odhalit, co potřebují a na čem je třeba pracovat. A na tom potom pracovat krok za krokem. Trénink nesmí být příliš obtížný, je potřeba začít u základních věcí a pokračovat postupně, systematicky, krok za krokem.“

Co dalšího budoucí trenéry učíte?

„Dodávám jim sebejistotu. Dobrý trenér musí být sebejistý. Když stojí na jízdárně a trénuje, musí si věřit, že žádá správné věci.“

A co je nejdůležitější pro jezdce?

„U jezdce je nejdůležitější, aby rozuměl svému koni. Pokud rozumím svému koni, jeho temperamentu, jeho tělu, pak můžu se svým koněm pracovat a ne s ním bojovat.“

Často jezdci se svými koňmi bojují?

„Ano. Nechápou, proč jim kůň nerozumí a neumí najít společnou řeč.“

Je to problém jen českých jezdců, nebo i holandských?

„Všech. Všichni na celém světě mají tenhle problém.“

Pokud srovnáte české a holandské jezdce, v čem se nejvíc liší?

„Možná, že čeští jezdci mají méně zkušeností a vědomostí. Ale myslím, že jak koně, tak jezdci tady jsou velmi talentovaní a také se s nimi velmi příjemně pracuje, protože se velice snaží. V Holandsku se mi častěji stává, že jsou jezdci arogantní a mají pocit, že vědí všechno nejlíp.“

No, jsme vděční za příležitost pracovat s vámi… nemáte ještě nějaký vzkaz pro české jezdce? Něco, co by jim pomohlo na cestě ke zlepšení?

„Mmmm… kde začít. No asi na začátku, tam by se mělo začínat. Dobře koně opracovat. Pokud máte dobře opracováno, pak je všechno i všechny cviky snazší. Nesmírně důležité jsou dobré základy. Pokud máte dobré základy, pokud je kůň zdravý, dost silný, ohebný a narovnaný, potom pro něj budou další naše požadavky na cviky snadné. Pak bychom neslyšeli tak často „on to nechce dělat… je líný… vzteká se.“ On to udělat nemůže, protože na to není dobře připravený, ne že by nechtěl."

Takže pak je třeba se vrátit k základům…

"Ano. Ale ono pokaždé je potřeba se vracet k základům. Je to pořád dokola – před závody se připravujeme, posouváme se dál a po závodech zase zpátky k základům a znovu je upevnit. Je to úplně jako s lidmi. Když trénuješ sebe, také se nemůžeš každý den tlačit na maximum – potřebuješ i odpočívat, uvolnit se a protáhnout, a potom se zase začít připravovat na další závody."

To je otázka tréninkového plánu…

"Ano, plán je velmi důležitý. Zaveď si diář a všechno si piš. A pak si řekni: dneska byl můj kůň fantastický, co jsem dělala včera? Protože to, jaký je kůň dnes, je výsledek toho, co jste spolu dělali včera. Proto si vedu záznamy a udržuji informace. Potom vím, jak to mám udělat, když chci mít zase znovu fantastického koně. Musím ale samozřejmě přitom myslet na to, že to nemůže být perfektní každý den… takže perfektní ježdění, ale potom třeba zase práce na protažení. Nebo se jít protáhnout do terénu."

Takže ne tréninky několik dní po sobě?

"Můžeš trénovat dva dny po sobě, aby kůň zesílil. Když sedneš na koně, musíš cítit, co je potřeba dělat dál. Někdy si sednu a cítím, že dneska bude dobrý trénink. A jindy třeba chci trénovat, mám na to čas, těším se a pak sednu na koně a cítím, že je unavený. Tak musím plán změnit. Nebo cítím, že je třeba ztuhlý vlevo. A tak musím zase změnit plán. Žádné cviky, jen uvolnění. To všechno se dá naučit.

Myslím, že to tady máte těžší, než to máme my. Protože v Holandsku je spousta možností závodů na všech úrovních. A kdo chce, pořád může jezdit a dívat se. Má spoustu inspirace, doslova každý den se může jet podívat někam na závody. Tady u vás je mnohem těžší najít někoho, na koho se můžete dívat a od koho se učit.“

Máme také v Holandsku dobrý systém podpory talentované mládeže. Od mládí trénují s kvalitními trenéry, takže jejich pokrok je potom rychlý. A když tam dávám soustředění, přijedou spolu s jezdci i jejich trenéři a dívají se, takže potom doma pokračují v tom, na čem s nimi začnu pracovat. Není to jako tady, že jezdci přijedou sami. To si myslím, že by se tady mohlo zlepšit. I trenéři by se měli vzdělávat."

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: