Balistické natažení a svalový tonus

Zastánci metody ježdění v hloubce o ní rádi myslí/mluví jako o protahování. Protahování (střečink) je pozitivní slovo, aspoň v současnosti. Zjistilo se, že natahování či protahování je užitečné pro zlepšení atletické výkonnosti a jako zdravotní prevence, do své současné vypracované podoby se vyvinulo celkem nedávno. Z hlediska protahování svalů pro zlepšení atletických dovedností jsou lidi, koně, kočky i psi stejní.

Sportovní kůň je velké svalnaté zvíře s enormním atletickým potenciálem. Drezúra, ať už ve smyslu tréninku či předvádění tohoto tréninku v soutěži, od něho vyžaduje maximum. Ne pouze svalovou sílu, ale také pružnost, rovnováhu, obratnost, koordinaci, propriocepci a eleganci. Kůň se ztuhlými, zkrácenými, nevybalancovanými svaly, nebo ještě hůř kůň bolavý nebo poraněný nemůže v tréninku ani na závodech předvést to nejlepší. A jednou z nejzákladnějších a nejefektivnějších terapií napětí, křečí, nerovnováhy a špatné propriocepce je protahování, strečink.

Můžete přímo porovnat anatomii koně a člověka. Máme podobnou stavbu kostry, ale rozdílně ji využíváme. Nejvýraznější charakteristikou člověka je to, že je dvounožcem, zatímco kůň je čtyřnožec. Ale kůň má stejné svaly jako člověk. Funkce lidského kápového svalu nelze srovnávat s funkcí stejného svalu u koně, avšak základní funkce svalové tkáně je stále stejná.

Co se týče strečinku, pokroky jsou mnohem větší v terapii lidí než u koní. A všichni věci znalí terapeuti a vědci důrazně varují před cviky balistického protahování, například přední fyzioterapeuti Olaf Evjenth & Jern Hamberg ve své knize Autostretching.

Brad Appleton:
"Tento typ protahování (balistické) se nepovažuje za užitečný a může vést k poranění. Nedovolí vašim svalům, aby se přizpůsobily natažené pozici a uvolnily se v ní. Místo toho může způsobit, že ztuhnou následkem opakované aktivace natahovacího reflexu." (Brad Appleton: Stretching and Flexibility - Types of Stretching)

Při balistickém strečinku se protahuje sval v aktivně staženém (zkráceném) stavu a využívá se přitom hybnosti pohybujícího se těla nebo výrazného otáčení/silového pružení. Sval na to reaguje jako na něco, co považuje za nebezpečí nebo možnou příčinu poranění, křečovitě se stáhne. Je to přirozený a dobrý reflex. Pokud by mělo dojít k vykloubení nějakého kloubu, napínací reflex kloub ochrání a může tak zachránit život celému zvířeti. Namožený, ztuhlý sval je lepší než vykloubený kloub nebo roztržený sval, pokud svému majiteli zachrání život tím, že mu umožní útěk před predátorem. Kůň udělá cokoli, aby se zachránil, i kdyby ho to stálo doživotní bolest.

Když kůň hýbe končetinami, jeho svaly se stahují nebo uvolňují, aby stabilizovaly nebo rozhýbaly kosti. Tento děj probíhá tak, že uvnitř svalových vláken se navzájem překrývají a zase od sebe kloužou tzv. „stažitelné zóny" (viz obrázek vlevo). To, do jaké míry dochází k překrývání a klouzání, závisí na rozsahu pohybu daného svalu. Pozitivní na tom je, že tento rozsah lze zlepšit protahováním (strečinkem) - čím více mohou zóny klouzat od sebe, tím více se mohou opět překrýt při kontrakci (svalovém stahu). A nyní přichází ta nejdůležitější část...

Pokud je sval současně stahovaný i protahovaný, tj. balistický strečink, zóny nebudou klouzat od sebe. Sval je velmi silný a bojuje proti tahu. Natáhne se však něco jiného a zůstane - někdy natrvalo - prodloužené, a to šlachy na koncích svalu a šlašité nepružné zóny ve svalovině, jejichž úkolem je udržovat svalové napětí. Rozsah pohybu kloubu se může zlepšit, ale gymnastický rozsah natažitelnosti svalů se zmenšuje. Aby sval udržel potřebný tonus (svalové napětí), trochu se zkrátí. V tomto stavu se nikdy neuvolní do neutrální délky, a proto ztrácí svoji schopnost se silně stahovat. Pro účinné a neškodlivé protažení musí být sval relaxovaný (uvolněný) - tedy nečinný.

Natahování svalu by se mělo měřit a kontrolovat a samozřejmě je s tím třeba přestat, jakmile se objeví první příznaky odporu nebo nepohody. U koně je nejlepší provádět strečink v klidu a bez jezdce. Kůň je pod kontrolou své vlastní rovnováhy a kdykoli může proces ukončit, z jakéhokoli důvodu. Natahovaný sval není zatížený a může se spolehlivě uvolnit.

Žádný rozumný člověk nebude nikdy pobíhat s plným baťohem a protahovat se balisticky v pozicích, které narušují jeho rovnováhu. Ano, dělávalo se to ve 40. a 50. letech 20. století, ale pouze ti nejstatnější atleti byli schopni podstoupit tento druh týrání. Během ježdění je pracující hřbet koně zatěžován, a to následkem posunu od zádě i hmotnosti jezdce. Hřbetní svaly jsou přitom balisticky protahovány působením nákladu na hřbetě a další, přerušované natažení přichází s každým krokem. Krční svaly jsou zatížené, protože musí držet hlavu staženou dozadu a nahoru, místo aby ji nechaly volně viset dolů, a jsou pod tímto zatížením natahovány. Výrazné ohýbání krku do stran pouze představuje další dílek skládačky vedoucí ke vzniku zranění.

Krční svaly jsou natažené v místech svých šlach a šlašitých zón, následkem toho jsou ochablé a nejsou schopné podporovat páteř a hlavu. Natažený hřbet poklesne, protože nemá dostatečný tonus. Jakmile jdou s hlavou opět „nahoře", někteří koně se pohybují zčásti líně, protože jejich svalový tonus je nedostatečný, zčásti ztuhle, protože potřebují stabilizovat svoji kostru a nahradit tak přirozený tonus. Pouze skutečnost, že jsou tito koně většinou trénováni v „umělém tonusu" v pozici v hloubce, je chrání před poškozením těla následkem opotřebení z nedostatečného přirozeného tonusu.

Plné natažení - relaxace

Na konci každé krátké výcvikové jednotky, po náročném cviku nebo jednoduše v pravidelných intervalech (nejpozději každých 2-5 minut) necháte otěže pomalu proklouznout dlaněmi, kůň má následovat udidlo dolů až do úplného natažení/relaxace (uvolnění). To znamená, že jeho svaly „pracují" za nízkého napětí, aby se z nich mohly odplavit vedlejší produkty metabolismu, které by jinak způsobovaly bolest a ztuhnutí. Je překvapující, jak málo ztuhlý bude kůň, který se naučil, že po každé námaze bude vždy následovat protažení a RELAXACE.

Je dobré to koně naučit nejdříve v kroku, protože v něm je menší riziko, že ztratí rovnováhu. Více v dalších kapitolách.

Pokud máte koně, který byl naučený pracovat s prohnutou horní linií nebo zalézat za otěž/být za pomůckami a který nechce přijít na přilnutí, můžete ho učit, aby došlapoval zadníma nohama pod sebe, natáhl hřbet a teleskopicky vytáhl krk za udidlem. Dělejte to ze země. Pro koně to má tu výhodu, že vás nemusí během učení nést na svém hřbetě, a výhodou pro vás bude to, že vidíte, co kůň dělá. Poté, co to kůň pochopí, to můžete provádět ze sedla, tím koni ukážete, jak si může uvolnit hřbet a krk a přitom stále nést jezdce. Dokonce se naučí nést jezdce ještě pohodlněji.

Když kůň povolí do úplného natažení, budete po něm chtít, aby jeho natažený krk byl co nejdelší a nejrovnější, v čemž vám pomůže gravitace. Protože hmotnost hlavy a krku natáhne krk směrem k zemi, všechny svaly krku a čelisti mohou relaxovat a nahromaděná kyselina mléčná se může odplavit. Krční páteř ve tvaru S se natáhne a krk se prodlouží. Pro koně teď bude snazší se vrátit nahoru tak, že zvedne základnu krku korektně a vyklene kohoutek. Pokud by byly svaly unavené, oslabovala je nahromaděná kyselina mléčná, základna krku koně by poklesla a krk se zaroloval za otěž.

Pokud místo toho silou nutíte koně zarolovat krk nahoře, podpoříte tím esovitý tvar krční páteře a krk se zkrátí. Šíjový vaz (růžový) se táhne jako gumový pás pod hřebenem krku od týlu ke kohoutku (a pokračuje jako nadtrnový vaz po vrcholcích obratlů v oblasti hřbetu). Dál se natáhnout nemůže. Když je krk zarolovaný, šíjový vaz je natažený a odolává. Omezuje zarolování krku. Takže se páteř v rámci tohoto omezení křiví do výrazného tvaru S. Svaly, které táhnou hlavu dozadu (zelené) jdou od dolní čelisti ke střední části krční páteře. Stejnou silou, jakou táhnou hlavu směrem dozadu, táhnou i páteř a vyboulí ji dopředu.

Táhnout hlavu dozadu - lehký v rukou?

Hlava visí z prvního obratle jako lustr z háku na stropě. Gravitace chce, aby spadla dolů, ale její připevnění na krk ji nutí viset. Gravitace táhne kolmo na zem, směrem do středu Země. Hlava je pověšená v přední části lebky (věřte nebo nevěřte). Nos koně je lehčí než dolní čelist, protože je dutý, a protože většina týlních svalů (které pomáhají zvedat nos nahoru) je uvolněná, nos zůstane mírně před kolmicí, tedy ve stavu naprosté relaxace.

Takže když táhneme nos koně za kolmici, musíme bojovat s gravitací a se svalovým tonusem. Pojďme si udělat malý pokus.

Řekněme, že hlava teplokrevníka váží 25 kg. A tato hlava je tažena dozadu do úhlu 45° za kolmici, to znamená, že 12,5 kg je silou drženo vzadu a 12,5 kg je necháno, aby táhlo dolů (gravitace). Nyní vezměte nějakou velkou tašku. Naložte ji knihami, aby vážila asi 25 kg (hodně knih). Někam ji pověste. Držte tašku za ucho a potáhněte ji do úhlu 45°. Vaše ruka nyní drží polovinu hmotnosti tašky.

Když kůň táhne hlavu dozadu malými svaly v dolní části krku a čelisti, musí vynaložit stejně velkou sílu. Nyní si představte, že tyto svaly jsou přírodou určené pouze k polykání, řehtání a trhání trávy na pastvině. V korektním drezurním tréninku mají být relaxované a nečinné, jinak BUDOU zkracovat krk.

To je přesně to, co se stane, když má kůň nos 45° za kolmicí a je lehký v rukou. Pokud je v rukou těžký, držíte rukama hmotnost hlavy pouze na tenkém kousku udidla, který leží koni na jazyku a dásních. V tomto případě také pravděpodobně zkracujete krk tahem svých rukou.

Ztuhnutí čelisti a jazyka - slinění

Sara Wyche:
„Systém svalů (dlouhý sval krční = m. longus colli, který jde od obratle k obratli, můj dodatek) se klene pod dolními plochami krčních obratlů, chrání oblast 1. žebra tím, že ji táhne pod hrudní obratle do hrudního koše. Společně se svalem m. sternomandibularis, který spojuje hrudní kost s dolní čelistí, ohýbá a táhne hlavu směrem k hrudníku. Jsou zde další dlouhé svaly spojující hrudní kost a jazylku, která je u kořene jazyka. Když je hlava koně stažená dozadu (kůň ji drží za kolmicí svými vlastními svaly, moje poznámka), není schopen polykat. Díky tomu je působení udidla poněkud nepohodlné a pravděpodobně je to prostředek, jak si vynutit konkrétní držení hlavy koně."

Slinění, které lze vidět u mnoha koní ježděných v hloubce nebo silově, je výsledkem právě této skutečnosti. Tah za otěže způsobuje ztuhnutí jazyka a působení udidla, především je-li ruka jezdce těžká nebo tvrdá, to ještě zhoršuje. Tah za dolní čelist způsobuje, že ji kůň zatne, ztuhne. Pevně stažený nánosník se často používá k tomu, aby to zakryl. Kůň však bude i přesto mlít jazykem uvnitř huby jako metličkou na sníh, pokouší se tak uniknout bolesti a svírání způsobenému udidlem a svalem m. sternohyoideus. Proto tito koně pění a sliny jim tečou proudem. Občas pootevřou pysky, aby nechali odkápnout pramínek slin na zem a zčásti i na své přední nohy.

Vlhká huba „omalovaná bílou rtěnkou" je dobré znamení. Lze si jí často všimnout u koní v redrezuře, když začnou pracovat správným způsobem - jednou ze změn je to, že jejich huba změkne a zvlhne. Avšak pokud je tato vlhkost našlehána do tuhé pěny, jazyk je příliš aktivní a huba se rozevírá z nervozity, sevření či bolesti.

Pokud si chcete přečíst o funkci krčních svalů a korektním teleskopickém natahování krku versus zarolování za kolmici, navštivte The Signs of Collection - A Source of Misconceptions (pozn. překl.: zatím jen v angličtině, překlad se plánuje).

Příště ještě zůstaneme u svalů. Řekneme si, jak je to s tvarem krku, vyrýsováním jeho svalů, ale také se zmíníme o působení udidla a stažených nánosníků.