Léčba koňmi 33: Požadavky na hiporehabilitační koně v ČR

6. 12. 2010 05:00

Obrázky: 2

Autor: Vanda Casková Foto: archiv o.s. Baneta Seriál: Léčba koňmi Počet přečtení: 10608 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Aktualizace ke dni 6. 12. 2010: V textu byly provedeny drobné úpravy podle nejnovější platné terminologie a pravidel. // Současný stav hiporehabilitace je v ČR velmi podivný. Vedle kvalitních specializovaných center se stále častěji setkávám např. na webových stránkách zájmových sdružení i jednotlivých chovatelů a majitelů koní s nabídkou „hipoterapie” bez zajištění požadované kvality a kvalifikace. Co to znamená? To, že mám koně a vozím na koni osoby s postižením, ještě neznamená, že dělám hipoterapii.

Být profesionálem - terapeutem představuje něco zcela odlišného. Za prvé musím mít dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti ve svém oboru. Pokud nemám, bylo by ctí každého zájemce o provádění terapie pomocí koně spolupracovat s odborníkem v dané profesi. Tedy pokud jsem majitelem koně a např. cvičitelské licence, ale chybí mi vzdělání v oboru fyzioterapie, pak bych měla mít dost soudnosti k tomu, abych tuto specializovanou činnost přenechala odborníkovi a sama se věnovala tomu, čemu dobře rozumím - tedy práci s koněm. Než však začnu uvažovat o provozování terapie, měla bych se seznámit s legislativou ohledně provozování jakékoliv činnosti s koňmi. Tady už ale narážíme na velkou neznalost nejen mezi laickou, ale i mezi odbornou veřejností. Přitom neznalost zákona neomlouvá.

Terapeutické využití koní je vymezeno legislativou ministerstva zdravotnictví, dále ministerstva práce a sociálních služeb a činnost okolo koní spadá pod legislativu ministerstva zemědělství.

Terapeutické využití koní je vymezeno legislativou ministerstva zdravotnictví, dále ministerstva práce a sociálních služeb a činnost okolo koní spadá pod legislativu ministerstva zemědělství. Jednou z povinností všech, kteří pracují s koňmi, a to nejen terapeuticky, je vytvořit řád organizace na ochranu koní proti týrání, kde musí být přesně specifikováno vše o tom, kteří koně smějí provádět terapii, co koně omezuje a vylučuje z provádění terapie, dále vše, co s koněm v rámci přípravy i vlastní terapie mohu provádět, tj. včetně specifického využití koní v terapii, podrobný popis jednotlivých cviků a prostředí, v němž je činnost prováděna, včetně způsobu ochrany používaných koní proti utrpení, povolená a nepovolená výstroj pro jízdu pod sedlem, na lonži, pod klientem apod. A to z pohledu ochrany koní včetně popisu přípravy koní, jakým způsobem je zachován welfare koní... Takto vypracovaný řád poskytuje částečně právní ochranu pro provozování terapie lege artis.

Z navrhovaného řádu vyjímám:

Terapeutických aktivit se mohou zúčastnit zdraví koně bez klinických příznaků onemocnění včetně poruch pohybu všech plemen včetně kříženců v dobré kondici:

  • pro hipoterapii (HT) kůň starší 5 let;
  • pro aktivity s využitím koní (AVK) a pro terapii terapie s využitím koní pomocí psychologických prostředků (TVKPP) - do vlastní terapie kůň starší 5 let;
  • pro využití v oblasti dotykové terapie - kontakt i s mladšími koňmi, vždy však s ohledem na věk koně;
  • pro sport handicapovaných (SH) kůň starší 5 let.
Činnosti koní zařazených do terapie:

Práce koně je dána jeho užitkovým typem s ohledem na plemennou příslušnost a věk koně s přihlédnutím k prováděné činnosti a dělí se na:

  • výcvik koně a nácvik potřebných dovedností;
  • výcvik a udržení potřebných dovedností včetně nácviku pro terapeutické využití;
  • součástí přípravy koně je lonžování, jízda pod sedlem, skoky jak pod jezdcem, tak ve volnosti pro udržení dobré fyzické i psychické kondice koně.

Ve výcviku není povoleno násilné vyvazování, nadměrné a neadekvátní trestání koní způsobující koni nepřiměřenou bolest, dále nutit koně k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly, používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že by působily klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat. Jedná se především o elektrické podněty, používání předmětů z ostnatého drátu, dále zákaz používat elektrický proud k omezení pohybu končetin nebo těla zvířete mimo použití elektrických ohradníků a práce u rampy s ostrými hranami, u nestabilní rampy s možností sklouznutí rampy či klienta pod koně.

Práce koně zařazeného do HT představuje manipulaci břemenem, které představuje klient často neschopen zaujmout korektní polohu na hřbetu koně, v kroku. Kůň je veden během HT vodičem „na ruce".

hipoterapiePro využití koně v terapii je nejdůležitějším kritériem vyhodnocení mechaniky pohybu a charakteru koně k požadovanému výkonu, což pro koně zařazeného do rehabilitační a terapeutické činnosti má speciální vymezení:

  • představuje ochotu koně klidně pracovat a schopnost trpělivě snášet případné nejisté nebo časté změny v pohybu klienta, který k němu přistupuje nebo je nesen na jeho na hřbetě;
  • kůň musí v klidu zvládnout hlasité a ostré zvukové projevy klientů, nebo nečekané podněty z okolního prostředí;
  • kůň musí s ochotou a pečlivě vykonávat povely cvičitele např. stát klidně u rampy při nasedání, stát v klidu nebo pravidelně se pohybovat ve stanoveném kmihu atd.;
  • hmotnost břemene (jezdce) neseného na hřbetě koně nesmí při rehabilitační a terapeutickém využití přesáhnout ⅛ živé hmotnosti daného koně.

Práce koně v AVK a TVKPP představuje manipulaci břemenem, které představuje klient, voltižní cvičení, jízdu pod sedlem na jízdárně i v terénu. Do činností AVK a TVKPP patří i činnosti spojené s ošetřováním koně klientem před a po práci.

Jako ideální se jeví vytvořit systém výkonnostních zkoušek koní zařazených do terapie, kde by byli koně podrobeni zkoušce způsobilosti a spolehlivosti.

Při práci na nově vznikajícím řádu České hiporehabilitační společnosti (ČHS) jsem si uvědomila nutnost systému kvalitní přípravy a přezkoušení koní. Jako ideální se jeví vytvořit systém výkonnostních zkoušek koní zařazených do terapie, kde by byli koně podrobeni zkoušce způsobilosti a spolehlivosti.

Zkoušky koní pro získání licence ČHS by mohli absolvovat koně ve věku minimálně 5 let bez rozdílu plemenné příslušnosti včetně kříženců.

Obsahem navrhovaných zkoušek je:
  • posouzení typu koně, hodnocení exteriéru, zdravotního stavu;
  • posouzením kondice a mechaniky pohybu;
  • posouzení stupně ovladatelnosti a povahových vlastností při předvedení na ruce;
  • posouzení zkouškou specifických dovedností;
  • možnost kontaktu po celém těle;
  • ovladatelnost při vodění;
  • přistoupení k rampě;
  • chování koně během nakládání a sesedání klienta;
  • reakce koně na nečekané podněty z okolního prostředí.
Specifické dovednosti představují:
  • Kontakt na těle - kůň na terapii má být schopen tolerovat kontakt na všech částech svého těla. Během testu se cvičitel a potom osoba, kterou kůň nezná, dotýká koně po celém těle včetně slabin a končetin - rukou, tušírkou, měkkým hadrem.
  • Ovladatelnost při vodění - kůň je veden cvičitelem na uzdečce s jednoduchým stihlovým udidlem nebo na akupresurní provazové ohlávce, v postroji dle okruhu terapie (madla, sedlo). Kůň veden u hlavy na ruce nebo na dvou lonžích zezadu, hodnotí se plynulost vykročení, ochota podřídit se vedení na ruce, klidné zastavení na povel.
  • Přistoupení k rampě - kůň prokáže schopnost klidně přistoupit k rampě a klidně na povel stát během manipulace s klientem při tzv. „nakládání" těžce pohyblivého klienta - ze stoje, z vozíku a to jak z pravé, tak i z levé strany. Zkouška z přistupování k rampě, manipulace s klientem při nakládání a sesedání klienta se provádí u rampy vysoké do 2/3 břicha koně.
  • Reakce na stresové situace - kůň prokáže dostatečný návyk na nenadálé a neobvyklé podněty - např. na vozík, berle apod. včetně adekvátní odezvy na létající předměty okolo těla, skřeky, na neadekvátní pohyb na hřbetě.

Příprava koně pro terapii by měla představovat samostatné odvětví jezdectví, kde kůň musí projít speciální přípravou. Nejsem si však jistá, nakolik je jezdecký instruktor - laik obeznámený s danou problematikou, a jak je schopen vést nepřipraveného koně během „terapie". Selhání koně s rizikem úrazu a možného poškození klienta je v takto prováděné hipoterapii výrazně větší. Není to však chybou koní, ale nesoudných lidí okolo nich. Vytvoření zkoušek by mohlo pomoci ke zvýšené kvalitě přípravy koní pro terapeutické využití.

Bc. Vanda Casková
Fyzioterapeutka
Vedoucí sekcí hipoterapie a LPPJ v rámci ČHS
Vedoucí odborného kurzu Hiporehabilitace a LPPJ
Epona@hipoterapie.cz

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: