Léčba koňmi: 18. Výběr koně pro hiporehabilitaci

28. 09. 2009 10:00

Obrázky: 6

Autor: Šárka Smíšková Foto: archiv OS Svítání Seriál: Léčba koňmi Počet přečtení: 9848 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Někteří provozovatelé hiporehabilitace se neustále vrací k tématu striktního vymezení typu koně, který je pro tuto terapii vhodný. Rozhodla jsem se proto, že čtenáře obohatím svým názorem, vytvořeným za 15 let praktického provozování hiporehabilitace. Nejprve pár slov na téma „Kůň pro hipoterapii“:

Se svými klienty jsem první zkušenosti s hipoterapií začala sbírat s pomocí týmové kolegyně Helenky, na jedno oko slepé kobylky, která byla milosrdně zavzata do chovu, neb ve své závodní kariéře měla celkem dobré výsledky a slušnou figuru k tomu. Stála v polorozbořeném statku nedaleko mého tehdejšího bydliště, kde jsem se byla zeptat, jestli by tam takovou aktivitu strpěli. A tak jsem si za 150,- Kč na hodinu pronajala Helču. Myslím, že byla plnokrevná, ale zajímala mě spíš povaha, hřbet a pohyb. A tak by to mělo být. Při výběru koně pro hipoterapii není totiž nejdůležitější původ koně, ale jeho vztah k lidem. Pak teprve následuje bližší vymezení podle toho, kterému oboru hiporehabilitace se chci věnovat.

slezský norikV oborech hiporehabilitace, nazývaných Terapeutické využití koní psychologickými prostředky (TVKPP) a Aktivity s využitím koní (AVK) je možnost zařazení rozmanitých koňských typů širší. Primárním parametrem zde totiž není pohyb, který kůň předává, ale jeho přirozená interakce s člověkem. Zajímá mě, zda je kůň ochoten nechat se několikrát denně čistit klienty, dává ochotně k čištění nohy, nechá klienta bez problémů pohybovat se v boxu, včetně prostoru pod svým břichem. Ideální jsou drobné individuální kladné odchylky typu „mlsný loudil", který leze všem do kapes a shání, co dobrého mu zas přinesli, či „nevinný mamut", který při zbrklém, nedůsledném či ležérním chování klienta prostě jen tak ustoupí a nevšimne si, že „přehleďáka" lehce namáčkl na box a ten marně tápe, kudy kam, přičemž nikam to moc nejde.

kříženec huculaKlienti se při TVKPP a AVK učí základům ježdění, proto je podstatná i ochota koně k neustálému opakování základních jízdárenských cviků. Zde je velmi výhodným typem kůň „pedagog", držící se filozofie „až to uděláš správně, pak zareaguji", ale i „žertovný poťouchlík", jehož hlavním cílem je při nesoustředěnosti klienta několik krátkých cvalových skoků a jemné smýknutí zádí. Následky bývají vzdušné a pozornost dokonale obnovena. V TVKPP a AVK je tudíž možnost pro uplatnění široké škály koňských „modelů", nicméně požadavek na fyzické a psychické zdraví zůstává.

V parajezdectví jsou nároky, kladené na koně nejvyšší v oblasti ovladatelnosti koně a jeho ochoty přizpůsobit se nestandardním pobídkám či pomůckám. Vše se řídí potřebami jezdce či jezdců (v praxi se většinou o takového koně dělí víc jezdců se specifickými potřebami).

Nejen povinnosti má však hiporehabilitační kůň. Má i svá práva, která přesně vymezuje Řád ochrany koní, pracujících v hiporehabilitaci. Pokud Vás toto téma zajímá podrobněji, vyhledejte si Řád na www.hiporehabilitace-cr.cz , kde naleznete jeho plné znění.

Takže co napsat na závěr? Při výběru koně pro hiporehabilitaci je nutný náročný výběr. Vždy je však na prvním místě otázka, k čemu chci koně využít a jaká je skladba klientely. Pokud klientelu tvoří děti s DMO, zajímá mě šířka hřbetu koně (aby ho děti obsedly), pohyb hřbetu (aby byl naplněn základní princip hipoterapie - stimulace kvalitním pohybem), výška koně (abych dítě bezpečně při terapii jistila proti pádu).

anglický plnokrevníkZajímá mě také hlava koně a to nikoliv z důvodů exteriérových. Potřebuji totiž plnohodnotného člena týmu, který je schopen vyhovět léčebným potřebám klienta, tlumočeným fyzioterapeutem-specialistou pro hipoterapii. Ten totiž vidí, zda pohybová souhra koně a klienta, která je cílem terapie, nastala či nikoliv. Proto dává povely cvičiteli, aby vedl koně tak, jak klient potřebuje. Pomaleji, delším krokem apod. A zpomalit či prodloužit krok, to musí kůň umět, nebo ho to může cvičitel naučit. Při terapii to však již musí být samozřejmostí, stejně jako přistoupení koně k nasedací rampě a klidné stání u ní.

V minulosti (a pro někoho zřejmě i v současnosti) byla hipoterapie mimo jiné i líbivou formou záchrany nepotřebných koní. Máme stádo huculů, budeme tedy provozovat hipoterapii a tvrdit, že toto plemeno je k tomuto účelu nejvhodnější. Jinde mají vysloužilé závodní plnokrevníky, tak zdůrazní jejich klady, popřou potíže a nejvhodnějším plemenem je rázem úplně jiný typ koně. Zajímavé je, že obě plemena mohou dát své. Proto na základě mé zkušenosti trvám na tom, že stejně jako všichni víme, co je individualita člověka, existuje i individualita koně. Bude-li ve středisku hiporehabilitace zkušený tým odborníků, ať si vozí klienty na čem chce, ale musí být vidět výsledek. A kdo z nás terapeutů to nevidí, ať hiporehabilitaci nedělá. Aspoň bude mít prostor na úvahy, k čemu je které plemeno koně vhodnější.

Všichni koně na přiložených fotografiích pracovali nebo pracují v hiporehabilitaci. Na plemeni nezáleží, vybraný jedinec musí mít odpovídající stavbu těla, pohybové vlastnosti a charakter.

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: