Léčba koňmi: 17. PPA – Od hipoterapie k aktivitám s využitím koní

14. 09. 2009 07:00

Obrázky: 2

Autor: Věra Lantelme Foto: archiv OS Svítání Seriál: Léčba koňmi Počet přečtení: 5907 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Když k nám Honzík s maminkou přijel v roce 2001, zvládal lezení po čtyřech, vzpřímený klek, postavil se u opory a ušel pár kroků za obě ruce. Jeho diagnóza zněla – dětská mozková obrna, mozečková triparetická forma.

Klinicky měl sníženou hybnost dolních končetin, poruchu rovnováhy a všechny polohy od sedu výše nebyly stabilní. Honzovi komplikovala pohyb kloubní hypermobilita a střídavé svalové napětí. Tyto faktory ovlivňovaly negativně i cílený úchop a jemnou motoriku. Psychické schopnosti odpovídaly jeho kalendářnímu věku. Maminka s Honzíkem jezdila pravidelně do lázní, doma spolu cvičí a dochází na rehabilitaci. Do klasické rehabilitace zapojili Shiatsu masáž a také změnili přístup k životosprávě.

hiporehabilitaceHipoterapii jsme zahájili v prosinci 2001 seznámením s prostředím a jízdou v hale na Chanelovi, 8letém českém teplokrevníkovi. Dojížděli 2krát týdně. Honza příliš nadšen nebyl, odmítal helmu a vztekal se. Fyzioterapeutka s ním hrála pohádku o skřítkovi, který bydlí v hřívě koně, tak jedině bylo možné ho odpoutat od jeho negativního přístupu. Do konce ledna, kdy odjeli do lázní, chlapec jezdil bez helmy a velmi nerad se nechával přesvědčit k jízdě. O hlazení a krmení Chanela také neměl zájem. V dubnu 2002 přijel, nechal si dát helmu a zamiloval se do Bonety, 12leté klisny českomoravského belgika. I když z hlediska šířky hřbetu byl vhodnější Chanel, museli jsme ustoupit. Nejdříve jsme jezdili v písku všemi směry a na konci dubna jsme se vydali na cestu podél potoka. Museli jsme ho neustále upozorňovat na sed, jinak se přestal snažit. Stále odmítal jezdit bez asistence maminky, ale postupně si na Bonetu lehal, hladil jí a také jí začal s maminkou krmit.

V červenci s námi jeli na týdenní rekondiční pobyt s hiporehabilitací, kde nás Honzík lépe poznal a začal s námi ochotněji komunikovat. Zvolili jsme pro něj 15 minutovou jízdu z kopce na Bonetě a Honza to perfektně vyrovnával.

Po letních prázdninách jsme navázali na předchozí terapie, Honza se na Bonetu moc těšil. Do konce září jsme volili jízdu z kopce lesem a bez maminky. Honzův sed i chůze za ruku byli stabilnější. Potom odjeli do lázní a v hipoterapii pokračovali od listopadu 2002. Vybrali jsme opět Chanela a od ledna Tranzita. Honzík musel pořádně „makat" a sed byl kvalitnější.

hiporehabilitaceV roce 2004 nám situaci zkomplikoval zákaz vstupu koní do lesa, k dispozici jsme měli pouze cestu za stájemi, halu a pískovou jízdárnu. Proto jsme se snažili nahradit terén akčnějším koněm. Honzovi byl přidělen 4letý anglický plnokrevník Gulliver, na kterém jezdil až do prázdnin 2005. V té době pravidelně chodil na rehabilitace, kde cvičil reflexní lokomoci podle Vojty a kraniosakrální terapii pro orofaciální oblast. V září 2005 nastoupil Honza do 1. třídy a hodně se zlepšil v mluvení a v jemné motorice. Domácí úkoly píše na počítači.

V říjnu 2005 se projevila únava z pravidelného režimu, také prudce vyrostl a začal se na koni stáčet do rotace trupu, nechtěl držet vzpřímenou hlavu. Vrátili jsme ho zpět na relaxační hřbet Chanela, občas jsme ho posadili pozadu s oporou o natažené horní končetiny, aby vylepšil postavení hlavy. Na teplokrevníkovi Chanelovi jezdil až do listopadu 2006, kdy byl kůň prodán. Od prosince jezdil na 8leté kobylce huculského typu Saly, ale bohužel si začali vzájemně vadit. Honza hodně vyrostl, a když se stáhnul, tlačil ji nohama do břicha, což kobyla špatně snášela. Proto jsme od března 2007 opět změnili koně s akčním pohybem hřbetu - 14letého slezského norika Dana. Změna koně také znamenala změnu od relaxace k akci, neboť Honza si už na školu zvykl a nebyl tolik unaven.

Po letních prázdninách v roce 2007 si Honza sám řekl o „normální ježdění". Po konzultaci terapeutického týmu začal jezdit na lonži na Danovi. Jeho jezdecké lekce trvaly ze začátku maximálně 15 minut, kdy na stojícím a pomalu jdoucím koni cvičil s horními končetinami. Byl sice unavený, ale velmi šťastný. Postupně se lekce prodlužovala na 30 minut, Honza zvládal dámský sed v kroku, holubičku a svíčku na stojícím koni. Honza chtěl stále víc a žádal svoji cvičitelku o klus. Bohužel to sám nezvládnul, hlava se mu nekontrolovatelně kývala. Proto cvičitelka přistoupila k asistovanému klusu, kdy seděla za Honzou a v pomalém klusu mu fixovala hlavu. Během pár měsíců se mu kontrola hlavy značně zlepšila. V našem sdružení každoročně pořádáme Jarní maškarní veselici a Honza byl jedním z účinkujících. Pilně nacvičoval svoji sestavu, kterou pak bravurně předvedl před diváky.

Honza ve svém individuálním jezdeckém programu stále pokračuje. Dnes již samostatně chodí, jezdí kolem domu na tříkolce, velmi dobře se učí a srozumitelně mluví. Ve škole ho nejvíc baví matematika a angličtina. V ježdění chce pokračovat, na koně se moc těší. Cílem terapie je stálé zpevňování svalového korzetu a správného držení těla, nácvik prohloubeného dýchání, tolik potřebného ke správnému mluvení, udržení celkové fyzické kondice.

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: