Léčba kmenovými buňkami ... efektivní, šetrná a bezbolestná volba

29. 10. 2019 06:00

Obrázky: 6

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: MVDr. Lucie Formanová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 905 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Léčba pomocí kmenových buněk je moderní, efektivní metoda, která nachází uplatnění jak v humánní, tak i veterinární medicíně.

O této inovativní metodě léčby našich koní a také o konkrétních případech aplikace léčby pomocí aplikace kmenových buněk si dnes budeme povídat s odbornou asistentkou veterinárního projektu Avecell Medicínského centra Praha -  MVDr. Lucií Formanovou.

Přestože zřejmě již každý z nás o možnostech léčby za pomoci kmenových buněk něco slyšel, jistě nebude od věci si připomenout, co jsou kmenové buňky a jak je lze využít ve veterinární medicíně.

Kmenová buňka je prakticky náhradní díl pro poškozenou tkáň. Ve svém klidovém stadiu nemá žádné specifické vlastnosti ani funkce. V tomto stadiu se nachází například v kostní dřeni nebo tukové tkáni. V případě poškození nějaké tkáně v těle nastává její čas a ona putuje krevním oběhem do místa poranění, kde nahrazuje poničené buňky tím, že se do nich sama přemění. Dále se v místě poškození množí a produkuje tak další a další náhradní buňky. Navíc vylučuje různé látky, které napomáhají hojení a snižují zánět.

Můžeme si to představit tak, že máme dům, který je vytvořený z různých druhů cihel. Kmenová buňka je kus nějakého kamene, bez tvaru a funkce. Když někdo rozbije část zdi domu, tak můžeme ten kámen vzít a vytesat z něj přesně tu danou cihlu, kterou potřebujeme na místo rozbitých. Takto se chovají kmenové buňky přirozeně v těle, ale jejich funkce je u vyšších organismů omezená (nová ruka po amputaci nám bohužel nenaroste). My však můžeme kmenové buňky odebrat z nějakého zdroje v těle a uměle je namnožit v laboratoři. Vytvoříme jim takové podmínky, aby se mohly množit co nejvíce a nejrychleji, ale přesto bezpečně.

Aby bylo buněk dostatek pro jejich aplikaci, je nutná doba kultivace zhruba 14-21 dní. Nejčastěji se využívají kmenové buňky mezenchymální, protože se dají jednoduše odebrat z kostní dřeně, velmi dobře se kultivují a mají schopnost se přeměnit například v buňky chrupavky, kosti nebo šlachy. Na odběr kostní dřeně se kůň musí přispat a místo odběru je znecitlivěno lokální anestezií. Psy a kočky je nutno uvést do celkové anestezie. Je to však zákrok na pár minut a jedná se o malý vpich, který se velmi rychle zahojí.

Jak dlouho se tato metoda v praxi využívá?

O potenciálu kmenových buněk jakožto léčebného prostředku se mluvilo již v 90. letech. Největší boom vědeckých studií i prvních klinických zkoušení přišel na začátku nového tisíciletí, kdy se zkoušely uplatňovat různé druhy buněk snad na každé myslitelné onemocnění. Časem se přišlo na to, kde a jaké kmenové buňky účinkují nejvíce. Lidská medicína je více omezená etickými pravidly a legislativou, ale léčba zvířat touto metodou funguje již v mnoha státech minimálně 10 let. V České republice bylo první zvíře (pes s artritidou) léčeno v roce 2011, takže to není žádná "žhavá novinka", ale již pár léty prověřená praxe.

U jakých druhů zvířat tuto metodu aplikujete?   

V současné době se kmenové buňky používají při léčbě psů, koní a koček.

Jaký typ onemocnění lze za pomoci kmenových buněk léčit?

Jak již bylo výše řečeno, mezenchymální kmenové buňky mohou nahradit poškozenou chrupavku, šlachu či kost. Proto se dají využít v případech artrózy, poranění šlach nebo pro urychlení hojení zlomenin. Protože ale vylučují i protizánětlivé látky a tlumí přehnané reakce imunitního systému, mohou být využity i v léčbě alergií (např. astma) nebo autoimunitních onemocnění. Určitý potenciál mohou mít i v léčbě očí, protože například měsíční slepota u koní je dle studií také podmíněna nežádoucí imunitní reakcí.

U těchto onemocnění se kmenové buňky aplikují do žíly, v případě artróz nebo poranění šlach se aplikují přímo do místa poškození. Vědci zkoumají řadu dalších onemocnění, která by mohla být touto cestou léčena, avšak ortopedie je zatím odvětví, ve kterém se kmenové buňky uplatňují nejvíce a kde také nejlépe účinkují.

Pro správný výsledek léčby je nutná přesná diagnostika, provedená veterinárním lékařem. Také je pro nás nutné znát výsledky léčby – po aplikaci musí pacient chodit na pravidelné kontroly, aby veterinární lékař i laboratoř, vyrábějící kmenové buňky, měli dopodrobna zdokumentovaný celý proces. Je to důležitá zpětná vazba, aby se při případném neúspěchu léčby vědělo, kde mohl nastat problém. Každý pacient je jiný a i jeho organismus reaguje různě na mnohá onemocnění, realita mnohdy neodpovídá tabulkám a škatulkám, proto je nutné každého pacienta posuzovat individuálně a dát mu přesně to, co konkrétně potřebuje.

U psů i koní je důležitý také klidový režim během procesu léčby, kmenové buňky se musí usadit a začít postupně v kloubu nebo šlaše působit. Tedy jako při jiných typech léčby je nutné, aby majitelé dodržovali vše, co jim veterinář uloží, i když je to občas s pejsky i koňmi těžké :-)

Mohla byste nás, pro lepší představu o využití metody, seznámit s některými konkrétními případy z koňské praxe?

Úspěšně vyléčených případů máme hodně, procento úspěšnosti jde těžko říct, protože u některých zafungovala léčba 100%, u některých se třeba po roce objevily drobné problémy znovu, u některých nebyla správně provedena diagnostika a léčba nezabrala. Proto vždy platí to, co je řečeno výše – je nutné pacienty posuzovat individuálně a z toho se procenta a počty nedělají snadno.

U koní jsme nejčastěji léčili přetržení a degeneraci šlach, případně artritidy. Příkladem může být sedmiletý holandský teplokrevník, u kterého došlo při krosové části mezinárodního závodu všestrannosti k přehřátí šlachy a její následné degeneraci a ztrátě funkce.

Běžnou léčbou v takových případech je zchlazení a bandáž končetiny, klidový režim a podávání léků tlumících bolest. Pak už jen zbývá doufat, že se šlacha správně zahojí. V tomto případě byla ihned po zranění odebrána kostní dřeň a za 22 dní od zranění už se aplikovaly kmenové buňky. Přesto, že byla provedena výše uvedená opatření, v době aplikace již byla struktura šlachy úplně rozrušená. Kontrola po aplikaci buněk pomocí ultrazvuku proběhla za 1,5 měsíce, 69 dní od zranění a šlacha již téměř měla svou původní strukturu. Kompletní vyhojení šlachy bylo zaznamenáno 2,5 měsíce po zranění, postupně se kůň vracel ke svému původnímu režimu. Nyní je valach bez problémů a jeho jméno můžete stále nalézat na startovacích listinách všestrannostních závodů.

Degenerace šlach potkává i parkurové koně. Příkladem je jedenáctiletý hannoverský valach závodící v parkurech stupně T** na mezinárodních soutěžích. Den po závodech se u něj objevil otok končetiny, na pohmat byla teplá a bolestivá. Byl proveden ultrazvuk a stanovena diagnóza desmopatie mezikostního svalu. Končetina byla ošetřena běžným způsobem a za 8 dní po zranění byla odebrána kostní dřeň a periferní krev. Za 16 dní kultivace byly připraveny dvě stříkačky kmenových buněk o objemu 1,5 ml, které byly aplikovány ze dvou stran přímo do poškozené šlachy pod kontrolou sondy. Na končetinu byl aplikován obvaz, nařízeny 4 dny klidu v boxu a poté krok na tréninkovém pásu. Kontrola proběhla za 3 týdny, ultrazvuk ukázal výrazné zlepšení struktury šlachy. Další kontroly probíhaly po měsíci, za tři měsíce od aplikace byla šlacha kompletně zhojena.

Zástupcem pacienta s artrózou může být sedmiletý valach používaný na rekreační ježdění. Jedná se sice o starší případ, ale lze na něm demonstrovat účinek kmenových buněk při tomto typu onemocnění. Objevovalo se u něj nepravidelné kulhání na pravou hrudní končetinu, nejvíce viditelné po delší době v klidu. Epizody kulhání trvaly různě dlouhou dobu a kůň občas nechtěl na končetině stát. Byly provedeny rentgeny a stanovena diagnóza artróza korunkového kloubu. Byla mu odebrána kostní dřeň a zhruba za tři týdny aplikovány kmenové buňky přímo do korunkového kloubu ze dvou stran, aby se buňky mohly rozprostřít po celé ploše kloubní plochy. Na končetinu byl aplikován fixační obvaz a nařízeny 3 dny klidu v boxu, pak postupná rekonvalescence ve výběhu. Kulhání postupně ustávalo, poslední zpráva byla po roce od aplikace, kdy byl valach v běžném tréninku bez problémů.

Obobné úspěchy jste zaznamenali i u psů a koček?

Úspěšné případy máme i mezi psy. Například fenka aljašského malamuta, které bylo šest měsíců, když si majitelé všimli kulhání na levou hrudní končetinu. Veterinář provedl klinické vyšetření a zjistil bolestivost a zvýšenou náplň loketního kloubu. Po provedení dalších vyšetření (např. rentgen a krevní testy) byla stanovena diagnóza dysplazie loketního kloubu. Kloub byl ošetřen pomocí artroskopie v lednu 2018 a při tom byla odebrána kostní dřeň. Na konci ledna proběhla aplikace kmenových buněk do loketního kloubu. Na konci března byl kloub bez bolestivosti a náplně, při kontrole u veterináře fenka vůbec nekulhala. Majitelé uváděli jen velmi mírné kulhání po zátěži. Do budoucna by bylo vhodné zvážit druhou aplikaci buněk.

Podobný, i když trošku jiný případ je čtyřletá fenka plemene hovawart. Tři měsíce kulhala, byla u ní zjištěna bolestivost a náplň kolenního kloubu. Ve stoji měla nadzdvihnutou packu, aby si od bolesti ulevila. Pan doktor při krevních testech objevil revmatoidní faktor a autoimunitní protilátky. Toto jsou faktory, které poukazují na přítomnost autoimunitního onemocnění – revmatoidní artritis. Problém u tohoto onemocnění je ten, že je podmíněno špatnými reakcemi imunitního systému. Ten se doslova obrací proti vlastnímu tělu a poškozuje různé buňky. V případě revmatoidní artritidy je tedy poškozen jeden či více kloubů, a když aplikujete léky pouze do kloubu, sníží se sice příznaky, ale onemocnění se neodstraní. Proti autoimunitním onemocněním působí kortikosteroidy, ty ale zatěžují organismus a mají hodně nežádoucích účinků.

Fenka jimi byla léčena, chvíli byla bez příznaků, ale když se snížila dávka, příznaky se vracely. Během léčby navíc došlo k prasknutí kolenního vazu, proto musela na operaci. Koleno stále bolelo a autoimunitní protilátky v krvi byly stále přítomné. Proto byly nakonec aplikovány kmenové buňky do kolene, kortikosteroidy se začaly vysazovat. Tři týdny po aplikaci byly zcela vysazeny. Za tři měsíce byla provedena kontrola krve – hladiny autoimunitních protilátek i revmatoidního faktoru byly v referenčních hodnotách. Zmizelo kulhání a fenka na končetině vydržela v klidu stát.

Co se týče koček, náš skvělý případ je kocour plemene ragdoll, který trpěl diagnózou IBD – autoimunitní zánět střev. Příznakem bylo nechutenství, zvracení a průjem, příznaky se neustále vracely a běžné léky nezabíraly, včetně kortikosteroidů a úpravy diety. Nakonec mu byly aplikovány kmenové buňky do žíly ve třech dávkách v rozmezí asi 3 měsíců.

Již po druhé aplikaci začal kocour nacházet ztracenou chuť k jídlu a po třetí aplikaci dle slov majitelky úplně pookřál a prý mu mnohdy chutná až moc. Ostatní medikace byla postupně zcela vysazena. Podobnou zkušenost má i evropská kočka, která trpěla kočičím astmatem a několikrát denně kašlala. Kortikosteroidy ani bronchodilatátory neměly valný efekt, proto se přistoupilo k aplikaci kmenových buněk do žíly, opět ve třech dávkách. Po druhé aplikaci se začala frekvence kašle snižovat a po třetí aplikaci přestala kočka kašlat úplně.

Kdy je vhodné začít uvažovat o této metodě léčby a kam se v případě potřeby mají majitelé obrátit?  Platí i zde, že čím dříve, tím lépe? :)

V případě této léčby platí hlavně přesné načasování a dobrá diagnostika. Jsou onemocnění, kde kmenové buňky nemohou pomoci, jako třeba těžké případy dysplazií kyčelních kloubů u psů, kde majitelé mnohdy čekají na zázrak. Proto je v takových případech nutné zahájit léčbu včas, v nižších stupních onemocnění.

U koní při zraněních šlach je samozřejmě nutné odebrat kostní dřeň co nejdříve po zranění, aby mohly být buňky aplikovány nejpozději do měsíce. Zhodnocení, kdy je léčba vhodná, musí provést ošetřující veterinární lékař a on je tou klíčovou osobou mezi majitelem zvířete a laboratoří vyrábějící kmenové buňky. Musí si být jistý diagnózou dle určených diagnostických kritérií a nesmí zapomínat na zpětnou vazbu po aplikaci kmenových buněk.

Vždy by měl majiteli předložit více možností léčby a stanovit pro a proti jednotlivých metod. Výhodou kmenových buněk je především rychlost hojení a v případech ortopedických onemocnění většinou není nutné aplikace opakovat. Léčba je také bezpečná, nejsou hlášeny žádné nežádoucí účinky po aplikaci a zvířeti jsou podávány jeho vlastní buňky.

Možností je i podat buňky jiného zvířete – vhodného dárce, protože kmenové buňky nejsou rozpoznávány imunitním systémem, proto nehrozí, že je tělo odmítne. Ne vždy je ale takový dárce po ruce. Ideální by bylo takové buňky odebrat, nakultivovat, zamrazit a použít v případě potřeby jako léčivý přípravek. Toho se určitě dočkáme již velmi brzo.

Pokud si majitel myslí, že jeho zvíře by mohlo být vhodným adeptem pro léčbu, může tuto možnost předložit veterinárnímu lékaři nebo zavolat k nám do laboratoře a my mu vše vysvětlíme a případně odkážeme na vhodného veterinárního lékaře. Nejvíce zkušeností v České republice má v léčbě koní kmenovými buňkami MVDr. Miroslav Trunda a v léčbě psů ortoped MVDr. Radek Musil.

MVDr. Lucie Formanová

V letech 2007-2011 studovala na Tauferově střední odborné škole veterinární. V roce 2018 absolvovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně. Ihned po ukončení studia nastoupila do laboratoře zabývající se zpracováním kmenových buněk pro léčbu zvířat. Je odbornou asistentkou projektu Avecell, který spadá pod Medicínské centrum Praha. Avecell má povolení k výrobě autologních buněk již od roku 2015 a v současné době usiluje o registraci veterinárního léčivého přípravku z kmenových buněk vhodných dárců.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: