Kůň do domu: Rok poté

22. 11. 2011 05:00

Obrázky: 10

Autor: Dominika Švehlová Foto: Dominika Švehlová Rubrika: Vaše příběhy Počet přečtení: 13040 Počet komentářů: 22 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Rok poté… co jsme vyhráli první bitvu s blátem, co jsme přechytračili letitý nádor na noze a pokořili vyhublost. I druhý rok s koňmi doma nám něco dal – jsme o rok moudřejší a máme o rok více zkušeností, těch dobrých i horších.

Poté, co jsme si přivezli koně domů, jsme první rok bojovali s blátem: Kůň do domu - radost z domu(?) a Kůň do domu - radost z domu(?( - 2. část. Metodou pokusu a omylu jsme řešili krmení i ustájení: Kůň do domu - radost z domu(?): Seno a stáj.... A nakonec to vlastně i ten první rok bylo fajn: Kůň do domu - radost do domu! Došlo během dalšího roku našeho společného zápolení k nějaké změně?

Když promluví Murphy aneb bahno se nekoná!

první mokro na platových rohožíchSice jsem to v Murphyho zákoníku přímo nečetla, přesto si myslím, že tam určitě patří věta: Když zainvestujete do důkladné drenáže a zpevnění povrchu pro koňské výběhy, nastane dlouhé období sucha. Nebo tak nějak. Jakmile jsme totiž na podzim 2010 upravili plochu za stodolou, museli jsme čekat až do léta 2011, aby prošla prvním pořádným testem. Přívalové deště skutečně stodolu minuly a voda byla drenáží odvedena do méně ohrožených míst. Odolaly dokonce i plastové rohože položené zcela proti „předpisům" rovnou na jílovitou hlínu. Zjistili jsme, že vlastně ani to jim nevadí, pokud je zemina dobře vyrovnaná a vyspádovaná. Rohože na svahu se blátem téměř ani nezalily a přívalové deště je naopak důkladně propláchly. Rohože na rovné ploše se přizpůsobily mírným nerovnostem a během mokra se na nich držely louže s malou vrstvou bahna, což poměrně rychlo zase vyschnulo. Pravda, spodek kopýtek se trochu umazal, ale koně stále chodili po pevném.

Podobně na mokro zareagovala plocha tvořená vrstvou hrubého štěrku s lomovým prachem na povrchu. Koně na ni na kopytech natahali z pastviny trochu bláta, takže v suchu to vše vypadalo skoro jako beton posypaný sem-tam makadamem, v mokru zůstávala nahoře velmi nízká vrstva bahýnka. Mohlo to být lepší - ale bývalo to horší. Ať žijí panely, které jsou spolehlivé v jakémkoli počasí. A děti na nich rády jezdí na kole...

Dá se říct, že bláto je zatím v okolí stodoly zažehnáno a „suchý" výběh, určený pro deštivé dny, plní svůj účel. Je dostatečně velký a rozmanitý a koně mají dost motivací se po něm pohybovat:

  • kus stodoly s plnými gumovými rohožemi slouží jako místo k pití, okusování sena i jako úkryt vyhledávaný především v létě proti slunci a hmyzu;
  • „cesta" za stodolou, drénovaná, s hodně hutným povrchem (lomový štěrk s nanošenou hlínou), na němž jsou rozházené kameny makadamu; zde se koně uvazují ke krmení jádrem, k čištění i sedlání, tudy musí projít, když se chtějí schovat do stodoly nebo napít; cesta končí zatím nevyužitou hromadou štěrku, která je velmi oblíbeným místem pro kálení i pro rozhlížení se našeho valacha;
  • plocha za stodolou zpevněná z poloviny panely a z poloviny děrovanými plastovými rohožemi položenými na hlínu (k ideálu to má daleko...); tudy koně musí procházet, na stromě zde mají v sítích seno;
  • pás trávníku (no, spíš hlíny s trávou) za lesíkem, kam chodí vyzobávat trávu, okusovat okrajové smrkové větvičky a kde se to v mokru nejvíce rozšlape; plány do budoucna počítají s jeho zpevněním;
  • lesík, kde mají koně vychozené cestičky, po nichž procházejí na zahradu nebo chodí dělat potřebu pod smrčky;
  • travnatá zahrádka, kde jsou velmi neradi a kterou navštíví opravdu jen ve chvíli, když nutně „potřebují" trávu a nemají jinou možnost (a na podzim zase sladká jablka...).

Tento „vnitřní výběh" je kolem dokola obehnaný dřevěnou ohradou kombinovanou s elektrickým ohradníkem, má 4 branky plus další vchod skrze stodolu.

No, a letos k tomu všemu přibyly asi 4 ha zelených pastvin. I ty jsme obehnali dřevěnou ohradou kombinovanou elektrickým ohradníkem a plastovými tyčkami je rozdělujeme většinou na 3 menší části, které koně postupně buď spásali, nebo jsme z nich sklidili seno.

Co nejvíce pohybu?

Mým snem byl paddock paradise. Nebo něco podobného, kde budou zpevněné cestičky, zákoutí, prostě takové koňské hřiště, které navíc vypadá i pro lidské oko nesmírně esteticky. Bohužel nic takového se u nás nekonalo. Nebo bohudík? Člověku nakonec nezbude, než pracovat s tím, co má. A my měli onen „vnitřní výběh" a okolo něho pastviny. Rozhodla jsem se tedy zorganizovat vše „do sluníčka", čili tak, že z vnitřního výběhu, který bude centrem všeho dění a péče (i proto, že je po ruce), budou mít koně přístup na pastvinu rozdělenou dle potřeby na několik částí. Po několika pokusech se nám osvědčil model 3 částí, velkých něco přes hektar. Pro koně je to dostatek prostoru na pohyb, pro mě zase tak akorát pro pravidelné sbírání bobků.

o pohyb se stará pesA právě tato ne příliš zábavná činnost mi prozradila něco, co nakonec považuji za řešení možná i lepší, než paddock paradise: koně se právě během pastvy nejvíce nachodí. Pominu-li přestávky, kdy stáli na svém oblíbeném místě (vybírali si většinou místa nejvýše položená na pastvině, odkud měli přehled po okolí) a podřimovali či vleže spali, celý den skutečně prochodili. Nestalo se, aby si uškubli trávu víckrát po sobě, aniž by přitom udělali aspoň jeden krok. Když jsem trávila sbíráním bobků třeba hodinu, koně se skutečně stihli přemístit několikrát napříč pastvinou; přitom se samozřejmě častěji vraceli na oblíbenější místa, některá místa vynechávali. Pouze polední letní horka trávili rádi ve stínu stodoly a pásli se aktivně až k večeru a v noci. Pokud byli koně během dešťů (aby nerozšlapali pastvinu, především místa u branek, která byla hodně vyšlapána) zavřeni ve vnitřním výběhu, i přes rozházení sena na vícero míst většinu dne prostáli a jejich pohyb byl výrazně omezenější.

Skutečně jsem dospěla k závěru, že pro dostatečný pohyb koně potřebují prostor a aspoň řídkou trávu. Pro pořizování tohoto zvířete je prostě výměra pozemku nesmírně důležitá.

Klady a zápory pastvy na vlastní triko

Pobyt na pastvině s sebou během uplynulého roku přinesl tři pozitiva - a jedno negativum. Koně byli v poměrně dobré fyzické kondici i bez systematického tréninku, což jsem poznala především na vyjížďkách, kdy měla osmnáctiletá šimla takový tah na branku a výdrž, jaký jsem u ní nezažila snad ani v dobách její sportovní parkurové kariéry. Kromě dokonalého uvolnění a rozhýbání na pastvině to částečně připisuji i novému sedlu.

náhubkem proti obezitěDruhou výhodou se ukázalo výrazné ušetření na seně: od června do dneška (polovina listopadu) koně ve třech nespořádali ani jeden celý velký kulatý balík; dávají absolutní přednost trávě. Seno si dali pouze v době, kdy delší dobu pršelo a já pastvinu zavřela.

Třetí výhoda pastvy byla celkové snížení množství krmení. Na jaře, kdy jsme koně poprvé na pastvinu pustili, jsme ubrali polední dávku jádra (no, spíš žlabového krmení, protože se skládalo především z řepných řízků a obiloviny a granule tvořily jen malou část). Začátkem léta jsme přikrmovali pouze jednou denně a od začátku července do asi poloviny srpna byli koně pouze na pastvině. Až ve chvíli, kdy měli vyhrazenou část hodně vypasenou, jsem si všimla, že můj vždy špatně krmitelný valach začíná lehounce hubnout, a začala jsem mu zase jednou denně přidávat řízky. Po převedení na novou část pastviny vše rychle dohnal.

Jednu nevýhodu však pastva přece jen má; a tak, jako první rok byl ve znamení boje s bahnem, druhý rok jsme bojovali s obezitou mladé lipicánky. Mít tři různě krmitelné koně pohromadě není ani trochu dobrá kombinace... To, co jednomu velmi prospívá (pastva valachovi), jinému škodí. Přestože první týdny pastvy byly přísně střežené a omezované, během měsíce nakynula lipicánka do neskutečných rozměrů; doslova před očima. Bohužel stáhnout ji z trávy nebylo možné, sama by ve vnitřním výběhu nevydržela dlouho. Jediné řešení bylo sehnat pastevní náhubek. Dostávala ho sice jen přes den (v noci jsem měla strach, že by se mohla o něco zachytit a my nebudeme po ruce, abychom jí pomohli), ale svoji službu udělal: klisna zhubla za ten půlrok asi o jeden až dva stupně devítibodové stupnice výživného stavu. Na příští jaro už budu vědět a vše bedlivě hlídat!

kroužky na kopytechJarní pastva se podepsala - naštěstí jen mírně - i na kopytech všech koní. I přes veškerá preventivní opatření, jako je postupné navykání na trávu, vypouštění koní na pastvinu jen na určitou denní dobu, dokrmování senem, při zjištění měkkého trusu zavření koní do vnitřního výběhu apod., byla všechna kopyta ozdobená viditelnými růstovými kroužky, které odrůstaly zhruba do podzimu. Naštěstí jiné změny to s sebou neneslo. Příští jaro budu muset postupovat ještě obezřetněji, i když koně budou už na trávu zvyklí, neb počítám s tím, že budou mít - kromě období mokra - přístup na pastvinu po celou zimu.

Hlavně na pohodu

Další rok, byť je stále co vylepšovat, mě utvrdil v tom, že stálá skupinka koní může spokojeně žít i bez stáje.

  • Výrazně se spravil výživný stav koní hubených, a to po celý rok, i v zimě. Dokonce je po roce možné výrazně omezit jádro a žlabová krmiva celkově.
  • Výrazně se zlepšila kondice a pohyblivost (uvolněnost) koní.
  • Potíže s dýcháním, které se objevily u šimly minulé léto, se už nevrátily. Jistě má na to vliv omezení příjmu sena a zamezení přístupu do stodoly. Stejně tak se už nevrátil nádor na karpálním kloubu valacha, který ho sužoval dlouhé roky předtím. Po letech mu zmizelo z těla i pár sarkoidů.
  • Utužily se vzájemné vztahy koní; zatímco na začátku byly občas na ostří nože, dnes pro ně není problém žrát z kyblíků doslova „tělo na tělo", aniž by si udělali něco víc, než občasný výhružný pohled. Po počáteční vzájemné závislosti není nyní problém pro žádného z mých koní oddělit se od ostatních a jít se sám třeba napít nebo něco zkoumat.
  • Celkově se vyrovnalo chování koní, není problém s nimi nijak manipulovat, mít je delší dobu uvázané, jít mezi ně na pastvinu. (V tomto případě se snažím dodržet zásadu, že je nechodím na pastvinu krmit z ruky, ani jim bezdůvodně nedávám pamlsky.)

Je zajímavé, jak je všechno relativní. Ještě před dvěma léty mi pobyt koní v boxe připadal naprosto normální; dnes si vyčítám, že omezuji jejich pohyb i ve chvílích, kdy je zavírám do „vnitřního výběhu"! Vnímání se mění, u koní i u lidí. Zvyknout si lze na všechno.

odpočinek na pastvině

A teď už jen tu pískovou jízdárnu, na přiježďování na nerovné trávě jsem si zatím opravdu ještě nezvykla ;-)

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Darling d`Agua

    koně doma

    07:51 - 22. 11. 2011

    Moc pěkný článek :-). Taky máme koně doma - celkem čtyři, dva vlastní a dva ustájené. Závidím pastvinu přímo navazující na výběh.. my máme sice nádhernou pastvinu, ale kus od stáje a přístupnou jen v létě a jen pěšky - tak se postavil přístřešek a koně tam jsou od dubna do října nonstop.. ale v zimě musí být doma, kde mají přístřešek s padoky a malinkatý výběh, když není bláto... 3x týdně se sice dostanou na menší pastvinu 0,5hektaru, ale je to na nich moc poznat, že jim ten pohyb chybí..

  • 2. Raketka

    Paddock paradise

    08:55 - 22. 11. 2011

    Článek pěkný, jen ve dojem, že autorka neví přesně, co a na co je Paddock Paradise - jak by měl vypadat a na jakém principu fungovat. Mezi lidi se pak vnáší omyly a bludy ;)

  • 3. jaja

    paddock paradise

    09:06 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 2.

    Autorka to ví :-) A moc po něm toužila a rozhodně ho nezavrhuje. Nicméně po letošku má dojem, že ta pastvina je prostě nejlepší - pokud se zvládne případné přežírání koní.

  • 4. jaja

    ještě paddock p.

    09:20 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 3.

    Moje představa je zdokonalit systém "sluníčka" tak, že z vnitřního výběhu budou zpevněnými cestami chodit na jednotlivé prostorné pastviny - ale toho prostoru na trávě se rozhodně nechci vzdát, když jsem viděla, kolik a jak toho nachodí a jak jim prospívá i ten povrch. Mimochodem byl na to i výzkum, a ten přinesl poznatek, že nejvíce koně nachodili na obyčejné hranaté pastvině, více než ve výběhu typu "dostihové dráhy (což je i princip paddock paradise) či jiných labyrintů. "Právě s touto myšlenkou testovali Hampson a jeho kolegové pět různých typů pastvin, aby zjistili, zda podnítí koně k pohybu - myšlenka, kterou jistě mnozí majitelé uvítají. Pastevní systém ve stylu „dostihové dráhy", čili taková pastvina, která je ohrazená kolem a koni je znemožněno jít do jejího středu, nezpůsobila žádný rozdíl v pohybu a ve skutečnosti se spíš zdálo, že se koně hýbou ještě méně. Vzor labyrintu také trochu snížil průměrný pohyb koní a hrazení do spirály ho redukovalo ještě více. Ohrazení stromů za účelem zabránit koním pobyt ve stínu také vyvolalo jen malé změny v jejich pohybu. Ve skutečnosti to vypadá tak, že nejvíce koně podnítila ke každodennímu pohybu obyčejná otevřená pastvina ohrazená čtyřmi stěnami plotu." (viz http://www.equichannel.cz/konske-novinky-etovyzkum-klkani-stres-a-kazdodenni-pohyb)

    Prostě se pokouším spojit důmyslnost těchto umělých "paddocků" a přirozenost plošné pastviny.

  • 5. kosmopaco

    Pastevní náhubek

    09:53 - 22. 11. 2011

    Mohu se Jáji zeptat, kde koupila ten pastevní náhubek? budu jej možná otřebovat pro hucula na jaro...děkuji moc. Pokud by nechtěla odpovědět veřejně, můj meil: smichule@seznam.cz

  • 6. jaja

    náhubek

    10:04 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 5.

    Ráda odpovím veřejně, protože tento náhubek nám vydržel i lipicánčiny vylomeniny a vynálezy (jiný náhubek běžně dostupný v koňoobchodech rozebrala za den a ani dvoje opravy nevydržely déle...). Tento je kupovaný od Vlaďky Cermanové na http://www.cermanovi.cz/shop.php. Berou ho tuším přímo z USA, takže je vhodné ho objednat trochu předem.

  • 7. Arpuska

    Pohyb a pasení

    10:12 - 22. 11. 2011

    Mě stačí jen když jdeme s kobylama na ruce se popást. I z jara, kdy jim je tráva vzácná stojí na stejném místě jen asi 3 minuty, pak mě tahají tam i zpět i když je na místě travička, kterou mají rádi.

    No a nakonec má náladová a protiná kobyla se změní v míliuse. Pastva a pobyt venku na ni má pozitní vliv :-)

  • 8. jaja

    pohyb na pastvině

    10:36 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 7.

    Co jsem nenapsala do článku a dodám teď: ti koně se výrazně více hýbou po pastvině s trávou i v zimě, kdy je to lehce zasněžené. V zimě 2010/2011 jsme neměli moc sněhu a naši koně na kousku vyhrazené pastviny pobývali velmi často a bavili za vyhrabáváním trávy spod sněhu. Bylo to pro ně opět výrazně více pohybu, než když v zimě 2009/2010 měli na sněhu rozházené kupky sena (to jsme ještě neměli pastvinu ani osetou, takže tráva pod sněhem nebyla) a vyšlapané a proházené cestičky. Přidám foto pod článek :-)

  • 9. Ivetashena

    strach

    11:49 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 8.

    No jo, ale většina lidí je bez sebe děsem, že pouštíme koně na zmrzlou trávu a umřou!!!
    :-)))

  • 10. Ivetashena

    Vážně

    11:54 - 22. 11. 2011

    Teď s vážnou tváří - jajo, mohla bys možná trochu "zaosvětovat" ohledně zimní pastvy a vlivu na trávicí soustavu koně...
    Já se každoročně setkávám se zděšením, jak můžu nechat ty chudáky mokrý BEZ DEK trápit se hladem na tom NIC pod sněhem... Že si "chudáci" mohou zalézt pod střechy a mokří nebýt, že mají plné krmelce sena a do pastvin je nikdo nenutí - to už většinou nemám sil po milionté kolemjdoucím vysvětlovat...

  • 11. lavera

    horse paradise

    12:38 - 22. 11. 2011

    můj osobní postřeh k horse paradise - mě se to nelíbí z toho důvodu, že mi to (úplně subjektivně a z mého "lidského" pohledu) prostě připomíná lágr :-) koním je to asi jedno, ale já se toho pocitu "nelíbí se mi" prostě nemůžu zbavit. Čím víc je to moderněji "vymakaný", tím víc mi to křiví hubu :-) takže i já hlasuju za obyč. jednoduše ohraničenou louku, namísto divných a nepřirozených koridorů :-)

  • 12. Ivetashena

    Lavero,

    19:57 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 11.

    ty mluvíš o typu manželů Safariových (nevím, kolik f a r ve jméně mají, když tak omluva za zkomolení...), ale paddock paradise může vypadat a fungovat zcela "nelágrovatě" a přírodně. Bez automatiky na krmení jádrem:-) Prostě cestičky, kličky, smyčky, oddělený zákoutí k tomu a onomu, vše přírodní a "koňsky" působící...
    Ale i tak myslím, že funkci "hýbejte se!" plní stádo a velká pastvina více než dostatečně. Oni se ve větším stádě, než co má doma jaja, koně vyhýbou dost a dost už jen prostým faktem, že furt někdo někomu uhýbá od hromádek, od krmelců, od vody, z místa A na místo B - na to je fajn i šéf stáda/buzerant, kterej komanduje (ne agresivně) každý uprdnutí podřízenejch...:-)

  • 13. jaja

    aktivní stáj a paddock paradise

    21:44 - 22. 11. 2011

    Reaguje na 12.

    Iveto, tohle je věc, ktefrá mě velmi zajímá - jaké je nejvhodnější držení různých skupin koní, aby se co nejvíce pohybovali. Chce to sledovat... ideálně s GPSkou... z mých pozorování je prostě prostorná pastvina značka ideál a ti koně se pasou a u toho skutečně neustále popocházejí. Když se to rozloží do celého dne, možná nahcodí stejný počet km, ale chodí delší dobu, protože šlapou pomaleji mezi trsy trávy. Myslím, že je to pro koně lepší, než když ujdou určitou vzdálenost rychle a pak delší dobu stojí bez jediného kroku. Nechci znevažovat paddock paradise, ale myslím si, že ta pastvina je skutečně lepší. Minimálně pro menší stádečko koní, kteří se navzájem neprudí :-)

    Kdo nemá prostor a trávou, musí řešit situaci jinak - třeba tzv. aktivní stájí (to je to, co mají Safariovi u HK) - to je řešení pro koně, kteří žijí na velmi malém prostoru. Sice je to, Lavero, příliš technické, pro koně je to lepší, než aby stáli v boxe nebo ve rozbředlém výběhu u balíku sena... Zvyknout se dá i na to techničtější vzhled :-) Paddock paradise je trochu něco jiného, je to imitace tvrdé suché oblasti pro co nejpevnější kopyta - vychází z učení J. Jacksona, který zase vychází z pozorování mustangů v suchých oblastech USA. POdle mě je to řešení třeba pro koně, co vyloženě nesmí na pastvinu - pro koně IR apod.

    Jenže já nechci ani jedno - třeba proto, že počítačem řízenou aktivní stáj prostě nedám dohromady finančně a četla jsem Jurský park :-))) Že paddock paradise neudělám z podobného důvodu plus toto řešení není možné u každého typu pozemku. Já se chci držet pastviny a chci k tomu přidat stimulaci kopyt zpevněným po vrchem a ochranu pastviny v období mokra (vnitřní výběh). Zatím stále hledám ideální řešení :-)

  • 14. Ivetashena

    ideální řešení

    09:32 - 23. 11. 2011

    Reaguje na 13.

    Mně právě jako zn.ideál přijde základní výběh s veškerým servisem - tj.zpevněné plochy, vyhřívané napáječky, krmelce na seno, přístřešky, kus normál.povrchu s dusanou hlínou, který za dešťů udělá regulérní bahno -ono i to mokro v určité části výběhu by být mělo, ať kopyta nejsou pořád v suchu. Na to navazující normální pastvina rozčleněná na několik částí (u nás tři, ale podle srážek a množství dorůstající stíhající/nestíhající trávy se může ještě předělovat dál). V podstatě model, který máš, jajo, doma - jen je důležité u každého typu pozemku vychytat slabiny - což je na léta práce a investic. Naše zkušenost je ta, že (jak se rozčiluje manžel) nic není trvalé:-) - vymyslíš, zrealizuješ a za rok už zjišťuješ, že bys to býval dělal trochu jinak... S něčím hnout jde, s něčím už ne... Fakt to není pro lidi, co maj hluboko do kapsy, já to dotuju ustájením a stejně je člověk věčně v mínusu...
    Průběžně pořizuji fotodokumentaci, je fakt, že když se podívám zpět - na ty začátky, jsme teď úplně jinde. Ale pak přijde člověk, klasickej boxař-dekovač-zateplovač oken i dveří, a ohrne nos nad "chudáčkama koňma". Zeptá se, co stály ty nádherný přístřešky a řekne: Ty vole, za to by byly čtyři boxy, ve kterejch by se měli koně líp... To občas zabolí, když si uvědomíš to lidský nasazení, nejen finanční, aby ty koně mohli žít aspoň trochu svobodně, nestísněnně, bez nudy v boxu, co to stojí mě jako ošetřovatele v mrazech, deštích, v každým počasí a x-krát za den... - ne jak v teplé, suché stáji - a někdo se ani nezamyslí, proč to děláš...

  • 15. Milena

    další zkušenost - odvodněná plocha s deskami Tosiplast

    13:18 - 23. 11. 2011

    Reaguje na 14.

    Konečně jsme teď uskutečnili déle plánovanou akci a už rok koupené rohože jsme nainstalovali - vzhledem k ceně rohoží raději přesně podle návodu od výrobce.
    Přikládám zkušenost, jak to bylo:
    nejdřív bagr a snesení cca 20 - 30 cm povrchu před přístřeškem a kolem úvaziště
    v této ploše vedený do "T" hluboký rygol s meliorační trubkou, vyvedeno mimo výběh
    Pak navežení vrstvy hrubého kameniva z lomu ( to byla nejhorší práce - jde špatně nabírat ), pak jemnější štěrk z lomu, pak udusání dusadlem, na štěrky jen malinká vstvička písku, na to desky ťuplíky nahoru ( hráli jsme PUZZLE ve velkém..... ), nahoru písek. Horní písčitá vrstva měla být 5 cm, tak jsme to udělali, a v prvních dnech to bylo spíš jako pláž na beach volejbal. Ale časem se písek usadil a je to OK.
    Bahno je pryč, jediné, co je mi líto, že udělat takhle celou jízdárnu aspoň 20 x 40 m by bylo finančně opravdu náročné.
    několik desek jsme dali také nouzově v létě do zabahněného koridoru, kudy chodí koně na pastvu, tam jsou "ťuplíky" dolů, desky se nepodložené všelijak prohnuly, ale účel to splnilo, předtím bylo těžké tohle zabahněné místo přejít.
    Tak jestli se tahle zkušenost někomu hodí......

  • 16. kokina

    ...

    14:11 - 23. 11. 2011

    Reaguje na 15.

    Hodí hodí :o) Tosiplasty před stáje plánujeme na příští rok :-) Letos jsme pouze shrnuli vrchní vrstu bahna, pomohlo to hodně, pod vrstvou hlíny je nějaká propustná navážka, která se dále nebahní. Takže drenáže budeme ušetřeni, uvidíme, jak pokládka nakonec dopadne a jak se rohože osvědčí v praxi.

  • 17. Tomáš Langer

    Sluníčko

    13:44 - 26. 11. 2011

    Reaguje na 13.

    Zdravím Jájo,
    Moc pěkný článek, hlavně to vyznání nakonec. Zdaleka ne každý dokáže veřejně říct, že změnil na něco názor.
    Pokud se týká měření GPS, dělám je na našich koních už přes rok, takže můžu doporučit jak vybavení, tak podělit se o zkušenosti. Jen těch měření mám zatím pořad málo na to, aby se z toho dalo něco vyčíst. Holt nejsem Hampson, v popisu práce mám něco úplně jinýho a tak meřím jen o vikenďech. Vím, že podobná měření dělá víc lidí, možná by je Equichannel mohl dát dohromady a udělat z toho jednu společnou výzkumnou práci.
    Pokud se týká uspořádání do sluníčka, a pohybu po pastvině, z hlediska kondice koně je to bezvadné. Horší je to z pohledu kopyt. Nejenže je pastvina příliš měkká, takže se kopyta pohybem po ní téměř neobrušují, ale když se pasou s hlavou dole, špičky kopyt se boří do měkké hlíny a zvyšuje se tlak na škáru stěny - separaci. V kombinaci se zmiňovaným přechodem na jarní trávu (kroužky) to pak může být pro nekteré koně bolestivé (přichvácení). Proto Jamie Jackson vymyslel koridor okolo pastviny, aby koně museli chodit aspoň čast dne po povrchu, jaký jim člověk připraví. Tak je možné i v našich lukách zařídit, že koně aspoň občas přejdou po tvrdém, obrusném povrchu. Systém do slunícka měl Václav Vydra v Hněvšíně a pokud vím, tak se mu moc neosvědčil. Koně se zdržovali jen v pastvině a na ten drahý pevný povrch chodili jen zřídka.
    Tomáš

  • 18. carolans

    Pastvina

    20:35 - 26. 11. 2011

    Reaguje na 8.

    Máme stejnou zkušenost.V momentě kdy mají koně v ohradě seno,nehýbou se,stojí a žerou.
    Pokud nic nedostanou,celý den popochází po pastvině a ačkoli vypasená nebo pod sněhem,baví se přebíráním,vyhrabáváním kořínků a v hlubokém sněhu dokonce tunelováním :-)
    Když k nám přijde někdo kdo má koně celý den v boxe,diví se,jak malá krmná dávka stačí našim koním,když oni musejí dávat mnohem víc.......

  • 19. carolans

    Složení stáda

    20:57 - 26. 11. 2011

    Máme koně doma zhruba 15let a za tu dobu mám vysledované,že co se pohybu týče,záleží velmi na mentalitě jednotlivců uvnitř stáda.Nedá se říct,že pokud budou ve stádě takoví a takoví koně,bude se celé stádo více pohybovat.
    Stačí jeden divoch,který nakazí zbytek bud jen tím,že sám lítá,nebo tím,že provokuje druhého koně tak dlouho dokud se k němu nepřipojí.Zbytek party většinou neodolá :-)
    A pak také funguje jak tu už někdo psal,protivná šéfka,co odhání všechny ostatní vlastně od čehokoli a tím je vlastně krásně pohybuje :-)
    Naše současné stádo se skládá:odstávče,tříletý valach,šestiletý valach,sedmiletá klisna,osmiletá klisna,sedmnáctiletá klisna po 4 hříbatech a sportovní kariéře.Ostatní také parkuroví koně.
    Pokud vidím v dálce stát na zadních dva koně a šklubat se za ohlávky,je to tříletek se sedmiletou klisnou.Ona je štastná,že se s ním může prát a honit.Šestiletý valach odhání mrnouse od své oblíbené osmileté klisny.Osmiletá šéfuje stádu,takže honí úplně každého když na to přijde.No a moje milá důchodkuně na to zpovzdálí kouká a tuká si na čelo :-)
    Ale jak se stádo rozběhne,čile se zapojí a lítá s nima..........
    A pro Jáju:litujete,že v době bahna nemohou koně na pastvinu?To nemusíte.Máme pastvinu rozdělenou na dvě části.V době bláta používají jednu a na jaře až vyschne bláto je přemístíme do druhé.Zničenou ohradu stačí povláčet a do 3týdnů nikdo nepozná,že to bylo oraniště.
    Věřte mi,máme to vyzkoušené.......

  • 20. jaja

    pastvina v bahně

    09:51 - 11. 12. 2011

    Reaguje na 19.

    "litujete,že v době bahna nemohou koně na pastvinu?To nemusíte.Máme pastvinu rozdělenou na dvě části.V době bláta používají jednu a na jaře až vyschne bláto je přemístíme do druhé.Zničenou ohradu stačí povláčet a do 3týdnů nikdo nepozná,že to bylo oraniště"

    Bohužel toto u nás neplatí. Máme vše na jílu, jsme rádi, že tam vůbec něco roste, když se to rozšlape, dlouho trvá vyschnutí i obnovení vegetace. problém není ani tak pastvina - je velká, i když se rozdělí - ale vstup na ni. Počítám s tím, že do budoucna vstupy na pastvinu zpevním, momentálně ale jsou jiné priority. Teď bylo mokro a koně chodili napastvinu první dva dny, než jsem naznala, že to nejde, takže jsem ji zavřela. A otevřela až dnes, když to zamrzlo a naštěstí ani vstup není tankodrom, ale je rovný :-)

  • 21. jaja

    sluníčko

    10:02 - 11. 12. 2011

    Reaguje na 17.

    Já měla v životě docela štěstí na koňáky kolem sebe - přestože jsem dlouhá léta měla koně ustájené ve stájích, vždy jsme se snažili je mít co nejvíce venku a vždy mi ti starší a zkušenější říkali, že koně mají být hodně venku. 9 let v jedné brněnské stáji jsem byla za blázna, který strkal své koně ven kdykoli to bylo možné (bohužel v noci ne, neb stáj byla hned vedle velkého sídliště).

    Ad pastva: pobyt na trávě je pro koně a jeho kopyta to nejpřirozenější a nejlepší, co může být. Hlína pod kvalitním drnem není nikdy příliš měkká a často ani příliš tvrdá. nevšimla jsem si nikdy, že se do ní něco boří - a naopak, pokud je něco měkké a špička kopyta se do toho zaboří, pak k separaci kopytní stěny fakt nedojde ;-) To by došlo naopak na tvrdém, které by stěně dávalo velký odpor. No a pokud má člověk stran, udělá jednoduše mustang roll a nic se separovat nebude :-)

    Ano, na pastbině se kopyta málo obrušují - ale to je banalita - obrušovat se mají kopyta při práci/ježdění a nebo se prostě trimují. nevidím v tom žádný problém. Naopak na hlíně a trávě je nejlépe stimulován střel a podporován kopytní mechanismus.

    Ad sluníčko: Moje představa takto orientované pastviny je jiná, než v Hněvšíně - a než mám zatím já. Myslím skutečně sluníčko .-) tedy paprsky, zpevněné cesty, která povedou koně na pastviny a po kterých koně musí jít, když se chtějí schovat do přístřešku, jít napít, když se přivedou na krmení jádrem, čištění atd. Prostě si představ vnitřní "suchý" výběh a kolem něho pastviny. A cesty z toho vnitřního vyběhu jako paprsky povedou až na vnější okraj každé pastviny nebo aspoň do jejího středu a tam se teprve bude na pastvinu vcházet. Na pastvinách budou jako ochrana pouze stromy, kamenný přístřešek s poctivým stínem a ochranou proti nečasu bude jen ve vnitřním výběhu.

    Jinak díky za návrh s GPS, určitě se o to budu zajímat a ozvu se :-)

  • 22. duška

    rohože

    09:08 - 12. 01. 2012

    Řeším teď rozbahněnou část výběhu a nevím, kde se dají objednat rohože pro zpevnění povrchu........jak se jim vlastně oficiálně říká a kde je sehnat????Děkuji moc za radu.-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: