Kůň a pes III: Pes na vyjížďce

6. 11. 2012 Katka Lipinská Autor fotek: V. Šmídová, M. Brucknerová, M. Valášek, J. Weinzettel, J. Rosická

Ze štěněte nám už vyrostl velký pes, zvládá základy poslušnosti i chování ve stáji a rádi bychom konečně na společnou vyjížďku. Jak začít a co nás tam čeká? A jak je to vlastně s tím mysliveckým zákonem, musí být pes v lese jen na vodítku? A jak je to se psem na jezdeckých akcích?

Než se pustíte na vyjížďku, je vhodné nejprve vyrazit na společnou pěší procházku. Kromě navykání na koně během ní používejte povely, které budete používat ze sedla. Nechte psa řadit se k vaší noze, když vedete koně, a kráčet u ní. Mnoho psů má zpočátku obavy z pohybujících se koňských nohou a nechce se jim příliš blízko, jiní by se zase klidně nechali přišlápnout. Ze země to můžete dobře korigovat a pejska zvykat. Je vhodné chození u nohy natrénovat i v klusu, aby případné naklusání psa nevylekalo.

vyjNa vyjížďce oceníte, pokud pes kromě toho, že dobře poslouchá na povely, také sám ví, co si může a nemůže dovolit, takže ho nemusíte neustále kontrolovat a každou chvíli opravovat. Za ideálního považuji psa, o kterém celou vyjížďku nemusíte ani vědět, jen když se podíváte vedle sebe, najdete ho na svém místě.:-) Proto k základnímu výcviku patří i návyk nevbíhat do silnice a do cizích otevřených vrat a zahrad. Pes by si neměl všímat cizích lidí ani zvířat. V žádném případě by neměl slídit, stopovat, plašit ani štvát zvěř. Samostatnou kapitolou jsou myslivci, v této souvislosti je třeba zmínit také myslivecký zákon, který by každý, kdo se psem jezdí do lesa, měl znát. Příjemnou vlastností ovčáckých plemen je to, že na vyjížďce přirozeně následují koně a pohybují se většinou v jeho nejbližší blízkosti. Nejpřirozenější je pro tyto plemena jít ve stopě koně, kdy ale majitel psa musí dávat dobrý pozor na to, aby koni doslova neviseli na „patách". Naopak psi lovečtí půjdou s chutí před koněm a majitel musí dávat pozor na zvěř, aby svého psího miláčka vhodně upozornil a zamezil pronásledování. U všech psů je nutné jim včas vysvětlit, že se nemají motat koni pod nohy, jak jsme o tom hovořili minule.

Výcvik psa na vyjížďky

Perfektně zvládnutá základní poslušnost je základem bezpečnosti kolem koní i na vyjížďce. Není důležité, kolik má pes složených zkoušek ani kolik různých cviků umí, ale zda na ty základní skutečně poslechne vždy (ani zkoušky ZVVx nebo IPO neznamenají, že je pes odvolatelný od zajíce nebo jiného psa). Cviky, které by měl mít perfektně osvojené, jsou přivolání, chůze u nohy, sednutí a lehnutí, odložení a povel fuj. Praktické je i vyslání do určitého směru.

k nozeTyto cviky potom z koně upevňujeme a upravujeme dle potřeby. U některých, především přivolání, nám kůň dává možnost, jak je vypilovat, u jiných, například chůze u nohy nebo odložení, naopak na koni ztrácíme možnost psa ovlivňovat. Pes by neměl zjistit, že na koni jste trochu omezení v korekcích. Velmi doporučuji se zpočátku často, později občas vybavit pamlsky, delší tušírkou a poslušnost procvičovat i ze hřbetu koně. Naučte se možnostem, jak psa ovládat i ze sedla a navykněte na to i koně. Je možné, že zpočátku nebude chápat, kam se přiřadit na povel „k noze" a nebude se mu chtít poslechnout na „lehni", když nestojíte vedle něj. Dlouhá tušírka pomůže, protože na něj tak dosáhnete a umožní vám fyzický kontakt se psem. Ťuknutí na vnější straně jeho těla ho upozorní, že se vzdaluje příliš do strany, dotek vpředu, že předbíhá, dotek na kohoutku zdůrazní povel „lehni". Není třeba připomínat, že tušírka je prodloužená ruka, není řeč o trestání a pes by se tušírky neměl bát.

Pokud má pes dobře osvojené povely ze země, pravděpodobně si rychle zvykne i na povely dávané ze sedla, ale pokud narazíte na problém, který nedokážete ze sedla zvládnout sami, poproste někoho ze země, ať vám v vandrusměrnění psa pomůže. Vy byste měli být tím, kdo bude sedět na koni a velet, pomocník na zemi bude pouze vaše „prodloužená ruka". V každém případě byste se ale časem měli dostat k tomu, že dokážete psa vést ze sedla na vodítku - nikdy nevíte, kdy to budete potřebovat. Nikdy se ale nepokoušejte psa ke koni nebo k sedlu přivazovat, je to velmi nebezpečné! Vždy obě zvířata veďte.

Pes by měl být naučen koně následovat a nevzdalovat se a na povel se přiřadit k boku koně. Abych tohoto docílila, dělám se psy malé cvičení. Přesněji řečeno, ukážu jim, že koně je velmi radno si hlídat. Již při prvních několika vyjížďkách psy zaujmou nové pachy a mají sklon zůstat pozadu nebo poodběhnout. Dávám pozor a kdykoli vidím, že si mě nehlídají, s písknutím na psa rázně změním směr a zrychlím směrem od psa. Pokud máte psa, který není zvyklý se potulovat bez vás, zcela jistě bude mít snahu vás hned dohonit. Za to by ho měla čekat velká pochvala a pamlsek. Pokud je při tom laxní a dává si na čas, můžu mu ujet trochu víc (musím ovšem vědět, že mám psa, který není zvyklý chodit na procházky sám a tudíž mou nepřítomnost neřeší - to je pak hlubší problém, který by se měl řešit jinak než z koně). Po několika takových zkušenostech většina psů zjistí, že je velmi radno si koně hlídat.

plecDalším krokem je navyknout psa na vyjížďku s více koňmi. Pes, naučený následovat jednoho „svého" koně, se může plést ostatním. Může se také více koní bát. Navykejte ho, že, je-li koní více, zařadí se v zástupu za posledního (i když vy jedete první) nebo ve skupině zcela vlevo. Po několika zopakováních a zjištěních, že se mu neztratíte, mu to nebude dělat problém.

Časem možná zjistíte, že se vám hodí i další, poněkud netradiční cviky. Pokud potřebujete psa připínat na vodítko, je možné ho naučit (s pomocí pamlsku velmi snadno) se opřít předními tlapkami o plec koně, vaši nohu nebo sedlo - tak ho můžete připínat a odepínat bez slézání. Menšího psa je vhodné navyknout na jízdu i na koni, může se to hodit ale každému psovi, pokud se v terénu zraní. Mnoho psů raději než vedle koně chodí za ním, takže pokud máte hodného koně a vyhovuje vám to, namísto chůze u nohy ho na jiný povel můžete učit řadit se dozadu. Osobně považuji za velmi užitečné vysílání - pokud jdu po silnici a je to možné, vyšlu psa na sousední pole/louku, kde jde paralelně se mnou. Pes tak není tísněn na krajnici ani nejsme příliš „širocí". Na povel „lehni" by měl pes ihned ulehnout, ať je kdekoli. Může se to hodit, pokud se třeba náhodou stane, že zůstane na druhé straně silnice nebo překážky. A pokud máte psa, který je v některých situacích (zvěř, jiný pes) hůře odvolatelný, lépe zareaguje na povel „lehni" než na přivolání.

Kdy na vyjížďku a na co si dát pozor

Jedním z faktorů, který má vliv na možnost vzít psa na vyjížďku, je bezesporu počasí. Není vhodné brát s sebou psa, pokud je dusné vedro a nebo pražící slunce. Pes, který vyjma polštářků tlapek nedisponuje kožními potními žlázami, se při intenzivním pohybu rychle přehřívá a může dojít až k jeho zkolabování. Druhým extrémem může být vysoká vrstva sněhu, kdy pohyb v takovém terénu může psa totálně vyčerpat ve snaze stíhat koně, u dlouhosrstých plemen může být vše umocněno ještě tvorbou sněhových koulí především na srsti pacek. Tuto srst je v každém případě v zimě vhodné zastřihovat. Také je nepříjemná ledová krusta na sněhu, která se pod psem propadá, mimo jiné může dojít k vážnému pořezání pacek psa o ledové hrany.

voda

Poučený pejskař-koňák také nedovolí svému psovi hrabat nory na loukách a cestách (o jízdárně nemluvě) po kterých se pohybují koně. Zabrání tak velmi nebezpečné situaci, kdy může dojít k těžkým úrazům, protože kůň zapadl nohou do hluboké nory vyhrabané zaujatým psím lovcem. Některá plemena (především retrívři) jsou vášniví hloubiči nor a je velmi těžké je toto odnaučit.

V případě, že se s koněm a psem pohybuji po veřejných komunikacích, je vhodné opatřit psovi reflexní obojek, kšíry nebo celou vestu. Zabráním tím nebezpečí kolize auta a psa, kdy řidič nejen za zhoršených světelných podmínek zaznamená jezdce a koně, ale psa, který jezdeckou dvojici doprovází, může snadno přehlédnout.

Nejen na silnici, ale i v přírodě čekají na psa nástrahy, kvůli kterým by neměl pobíhat bez dozoru. Neměl by žrát, co najde a není radno spoléhat na výcvik, protože sebevychovanější pes mimo vliv svého pána uležené mršince často neodolá. A těla uhynulých divokých zvířat pes na rozdíl od nás snadno objeví, i když jsou skrytá. Riziko představuje zejména Aujezskyho choroba, která je pro psy smrtelná a není možno proti ní očkovat. Původcem je prasečí herpesvirus a pes se může nakazit pozřením infikovaného syrového vepřového masa. Toto se vztahuje i na prasata divoká a jejich exkrementy. Pro divoká prasata tato nemoc není smrtelná a mohou být jejími přenašeči. V letošním roce byly zaznamenány případy nákazy loveckých psů mj. v okolí Prahy a i v laboratorních vzorcích zastřelených kusů divoké byl virus prokázán.

nahoreDalším problémem, kterému se v přírodě nevyhnete, jsou klíšťata. Psi jsou pro ně magnetem mnohem větším než my nebo koně, protože jsou menší a klíšťata žijí a číhají v nižších patrech podrostu. Bez obojku, spot-onu nebo alespoň repelentu byste v klíštěcí sezóně proto neměli vyjíždět.

Sledujte upozornění a zprávy obce a myslivců v dané lokalitě. Nejezděte do oblasti, kde byla provedena vakcinace lišek proti vzteklině (plošné rozházení nástrah) a buďte opatrní v době honů. Do oblasti, kde je hon, je lepší se nepřiplést ani s koněm, ale pro psa to platí dvojnásob. Pro případ, že byste se na podobné místo přimotali, by se pes neměl bát střelby, aby nezpanikařil a neutekl do oblasti, kde by mu opravdu hrozilo nebezpečí. Dávejte pozor v létě, pokud se vracíte za šera, můžete narazit na myslivce na posedu a pokud mu vyplašíte zvěř, nebude vás mít rád. Čímž se dostáváme k rozsáhlé a problematické kapitole psi a myslivci. Že myslivci psy (ale ani koně) v lese nemají příliš v lásce, je bohužel pravda a vzhledem k chování některých jedinců jim to člověk snad ani nemůže mít za zlé. Nicméně, máme-li zameteno před svým prahem, můžeme se podívat, co na to zákon.

Výňatky ze Zákona o myslivosti 449 Sb. ze dne 27.11.2001:
§ 8 Základní povinnosti
(2) Každý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích životních podmínek.

§ 9 Omezení a zákazy dané v zájmu ochrany
(1) Je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dáleje zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů...

§ 10 Povinnosti vlastníků domácích a hospodářskýchzvířat a vlastníků pozemků
(1) Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.

§ 14 Oprávnění myslivecké stráže
e) Usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení.

Co z toho vyplývá pro nás pejskokoňaře: V zásadě to, co jsem již uvedla - je zapotřebí být ohleduplný k volně žijícím zvířatům a nedovolit psovi je plašit, štvát a rušit. Nikde ale nestojí, že pes musí být pouze na vodítku! (Nejedná-li se o označený soukromý pozemek.) Není to pravda, i když ji myslivci s oblibou opakují možná v domnění, že se tak pravdou stane. Pokud potkáte myslivce a máte psa u sebe, nemá žádné právo po vás chtít upoutání na vodítko. Pokud ano, braňte se, není v právu. Co se týče usmrcení psa, opět musí pes pobíhat volně mimo vliv svého vedoucího a mimo obydlenou oblast a smí to provést pouze myslivecká stráž. Myslivecká stráž je povinna se prokázat průkazem a odznakem. Samozřejmě je vhodné se chovat slušně a pohlídat si psa u sebe, nevyvolávat zbytečné konflikty, ale trochu asertivity též neuškodí.

Psi na koňských akcích

Pokud chcete vzít s sebou psa ať jako divák nebo přímo účastník nějaké akce s koňmi, je dobré si včas zjistit, jak na psy pohlíží organizátor akce. Oficiální závody mají toto přímo zakomponováno ve svých propozicích. Na veřejné akce s koňmi beru s sebou pouze psa dobře socializovaného, nekonfliktního, vychovaného a ovladatelného, parkpotřebné očkování je samozřejmostí. Obojek a vodítko je povinnou výbavou, případný náhubek se také do batohu vejde. Nezapomeňte si s sebou misku na vodu, ať pes celý den netrpí žízní. Pokud organizátor dovoluje účast psa, tak na veřejné akci platí dvojnásob, že pán musí svého psa hlídat a korigovat jeho chování. Někteří organizátoři pokutují volný pohyb psů (není horší situace, než pes, který se motá v dráze závodícího koně nebo na opracovišti), majitel psa musí být srozuměn s tím, že psa po celou dobu účasti nepustí z vodítka. Mnoho jezdců s sebou vozí své psy, které však přímo na „akci" zavřou nebo uvážou. Některé koňské akce ale bývají doslova přehlídkou různých psích plemen a pro psa je to možnost, jak si společně s pánem parádně užít den u koní.

Snad se mi podařilo téma psů u koní dostatečně vyčerpat. Uzavřít jej můžu jen znovu opakovaným pravidlem, že ke koním a na vyjížďku patří pouze poslušný, neagresivní, dobře socializovaný pes, který ví (nebo se pod dohledem učí), jak se v přítomnosti koní chovat. Koně jsou lekavá zvířata a ve stáji zpravidla nejste sami, to je zapotřebí mít stále na mysli. Věnujte dostatek času dobré volbě a výchově štěněte a budete mít parťáka, který vám bude dělat jen radost.

 

 

Podobné články

Určitě jste všichni, kdo se s koňmi pohybujete v přírodě, zažili nějaké to méně příjemné setkání s neovladatelnými pejsky a jejich často udivenými…

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je dědičně podmíněné vývojové onemocnění psů, které způsobuje zvýšenou pohyblivost a uvolněnost kloubu a jeho špatný…