Krok za krokem na podstavci

27. 6. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Už jste někdy dostali svého koně na podstavec? Ne? Pak byste to rozhodně měli zkusit. Koně totiž pódia milují. A i my jezdci bychom si je měli zamilovat, protože práce na postavci je skvělou gymnastickou metodou, která pomáhá stimulovat a formovat určité svalové skupiny. A je to ale také práce, která má významný vliv i psychologický a je možné jí ozvláštnit standardní výcvikové lekce. Může se nám zdát, že výstup na podstavec je jen malý krok pro člověka, ve skutečnosti je to ale velký krok pro koně. Pódium totiž dělá koně "většími" nejen fyzicky, ale i psychicky.

Doba, kdy cirkusové lekce házeli běžní jezdci za hlavu, je, jak se zdá, ta tam. Čím dál více jezdců a majitelů si začíná uvědomovat, že schematický, monotónní a rutinní výcvik není jediná cesta k úspěchu a nemalá skupina pak také hledá alternativy ke klasickým jezdeckým disciplínám. Cirkusové lekce tedy řada z nás začíná aktivně zařazovat do každodenního života svých koní. Nové prvky, nové nápady, hravost a kreativita vystupují do popředí a práce na podstavci k této "nové vlně" rozhodně patří. Skoro všichni koně totiž podstavce milují. Jakmile na ně poprvé vystoupí a rozhlédnou se, obvykle se úplně "rozzáří". Doslova si "užívají" novinku v podobě nově získaného rozměru svého úhlu pohledu, z ovládnutí nové perspektivy.

Začínáme na zemi

Než ale začneme cvičit na podstavci, měl by náš kůň perfektně ovládat zastavení na povel, měl by znát strečink předních a zadních končetin, strečink krku a seznámit se s cvikem horská koza - kamzík na zemi.

Koně při výcviku nikdy neuvazujeme, i kdyby nás k této myšlence cokoliv svádělo. Využijte pomocníka, který bude koně "rámovat" u hlavy, nebo hrazení, ideálně rohové. Pokud najdeme místo, kde kůň bude zepředu a z jedné strany vhodným způsobem "ohraničen", je to ideální. Vždy bychom okolo sebe ale měli mít dostatek prostoru, pokud by kůň začal panikařit či jinak přehnaně reagovat. Pro práci hledáme klidné prostředí. Jestliže máme koně ustájeného v rušném areálu, vysledujeme čas, kdy je ruch v prostředí nejnižší. Vždy je priorita číslo jedna bezpečnost.

Při výcviku velmi pomáhá, když je kůň seznámen s doteky různé intenzity po celém těle. Můžete se naučit základy některých technik z oblasti fyzioterapie nebo například uvolňovací masážní doteky TTouch Lindy Tellington-Jonesové. Sám efekt není až tak důležitý, význam má zklidňující reakce koně, která by měla po aplikaci následovat.

Práci na podstavci si velmi usnadníte, jako ostatně i většinu ostatních cirkusových cviků, když kůň bude ovládat strečink předních a zadních nohou tušírkou dříve, než se do vlastní práce na podstavci pustíte. I když dogma to samozřejmě není.

Strečink předních nohou

Strečink předních nohou je (může být) základem cviku španělský pozdrav a španělský krok, ale uplatnění nalezne i v mnoha dalších cirkusových lekcích.

Postup je následující. Zvedneme koni nohu obvyklým způsobem. Následně jednou rukou chytíme končetinu v oblasti spěnkového kloubu a druhou těsně pod karpem. Mírným tahem nohu dostaneme dopředu a nahoru, snažíme se, aby noha byla rovná, kůň stojí. Zpočátku budete nejspíše "bojovat" s neuvolněným koněm, který nebude ochotný nohu povolit. Pochvala a důsledný klid ale způsobí, že v určitém okamžiku kůň končetinu uvolní a důvěřivě vám nohu odevzdá. Noha by v tuto chvíli měla být propnutá, zcela natažená, můžeme si přehmátnout a držet ji v oblasti spěnky oběma rukama.

Následně se pokusíme nohu velmi pomalu položit tak, aby se v natažené, propnuté pozici dotkla země, a to souběžně s povelem "stát". Návazně velíme povel "nahoru!" nebo "noha!" a pomůžeme koni nohu opět zvednout před sebe, a to při zachování propnutí celé končetiny.

Cvičení následně opakujeme s druhou přední nohou. Kůň musí být velmi uvolněný a ovladatelný, každé napětí, nejistota či strach výcvik komplikují. Toto cvičení se může zdát snadné, ale je založeno na spolupráci a maximální vzájemné důvěře, kterou nelze vybudovat za pár dní. Myslete na to, než začnete o strečinku přemýšlet či ho praktikovat.

Strečink zadních nohou

Jedná se o základní cvičení jak pro ovládnutí "horské kozy", tak i například pro lehání na povel. U těchto cviků budeme vždy potřebovat, abychom mohli bezpečně manipulovat se zadními končetinami koně a měli jejich pohyb pod kontrolou.

Postavíme se k zádi koně, požádáme ho o zvednutí nohy, a to souběžně s povelem ( "noha" atd.). Jedna ruka drží končetinu ve spěnce, druhá pod hlezenním kloubem. Pokusíme se nohu natáhnout dopředu pod tělo a zároveň i nahoru, použijeme povel. Jakmile dosáhneme ideálního bodu, pomalu vrátíme končetinu do původní polohy a jemně, kontrolovaně ji položíme zpět na zem a cvičení opakujeme na jedné a následně i druhé končetině.

Protahování krku

Strečink krku v podobě tak zvaného protahování za mrkví já osobně všem začínajícím cirkusákům doporučuji. Přesto se ale mezi námi najdou tací, kteří výcvik koní za pomoci primárních (potravních) odměn odmítají a preferují odměny sekundární. Pokud tedy nechcete protahovat koně za mrkví, nedělejte to. Protahovat koně můžeme, i když méně efektivně, i za pomoci ohlávky a vodítka.

Laterální protahovací cvičení

Postup je následující. Postavíme se vedle koně, ideálně do středu jeho těla. Velíme "zastavit- stát". Odměnu držíme v ruce, která je blíže hlavy koně. V úvodu každého cviku je vhodné koně oslovit jménem, abychom upoutali jeho pozornost. Rukou, v které držíte odměnu, uděláme oblouk směrem k hubě koně tak, aby kůň odměnu zaregistroval, následně svou ruku "táhneme" od hlavy, nahoru a dozadu, až ke kyčelnímu kloubu koně.

Kůň by měl naši ruku sledovat, ale nikoli se za ní otáčet celým tělem, ohýbat se musí pouze v krku. Koně odměníme, necháme ho odměnu sežvýkat a cvik provedeme znovu. V prvních lekcích stačí, když se kůň natáhne k prvním žebrům, později své nároky postupně navyšujeme. Pokud se bude kůň snažit získat odměnu snazším způsobem, než je protažení krku (například ustoupením zádi, couváním, otočením celého těla), velíme "ne! stůj!", vrátíme koně do výchozí pozice a cvičení opakujeme. Vždy tedy trváme na tom, aby se ohýbal pouze krk, nikoliv celý kůň. Jistě brzy zaznamenáte úspěch a kůň se bude lekci za lekcí postupně zlepšovat nejen v provedení cviku, ale i v nadšení pro věc.

Protahování krku "nahoru a dolů"

Postavíme se vedle koně, velíme stát a přidáme povel "dolů" za současného nabídnutí odměny velmi nízko u plecí koně či přímo mezi jeho předníma nohama. Jakmile kůň odměnu získá, velíme ihned povel "nahoru". Nároky postupně zvyšujeme tak, že odměnu nabídneme koni až když se protáhne v maximální možné míře, aniž by změnil pozici těla a končetin. Cvik by měl, ostatně jako vždy, končit na povel. Cvičení mimo jiné posiluje nejen svalsvo krku, ale i svalstvo zad a břišní stěny, což je jeho významným bonusem.

"Horská koza"

Při cviku "horská koza" by kůň měl posunout zadní končetiny těsně ke svým končetinám předním. V důsledku napětí, které při této činnosti vzniká, musí kůň hluboko sklonit hlavu, vyklenout záda a aktivně zapojit břišní svaly a svalstvo zadních nohou.

Kůň musí znát a ovládat povel "stát, stůj". Zaujměte pozici vedle koně a požádejte ho (obdobným způsobem jako při čištění kopyt - tedy rukama!), aby zvedl zadní nohu a přimějte ho, aby ji posunul o jednu délku kopyta více pod tělo a v této pozici zůstal stát. Do výcviku zaveďte nový povel - např. "kamzík". Následuje povel "stát".

Přejdeme na druhou stranu koně a postup opakujeme s druhou nohou. Tímto způsobem se v jednotlivých lekcích propracováváme až k dobře provedené "horské koze". Nikdy nezapomínejte, že tento cvik je velmi náročný nejen pro svalovou soustavu, ale zvýšené požadavky klade i na rovnováhu, postupujeme tedy opravdu krok za krokem, ztráta důvěry by nás posunula o několik týdnů zpět.

V pozici horské kozy by kůň měl vydržet 5 až 10 sekund a cvičení by vždy mělo končit na povel - "vpřed" nebo "krok". Pečlivě sledujte, jak kůň reaguje. Pokud ztrácí rovnováhu nebo sílu (svalový třes), velte "vpřed" dříve, než vám kůň z pozice sám, byť nechtěně, "vypadne".

Cvičení by vždy mělo končit skutečně vždy jen na povel, budeme tuto "dotaženost" cviku potřebovat, až budeme cvičit na podstavci.

Jakmile ovládneme horskou kozu tak dobře, že kůň v ní bude stabilní a evidentně se bude cítit komfortně, nebude mít tendenci padat či odcházet, nahradíme ruce tušírovacím bičem.

Pokud není kůň již skvěle připraven z jiných lekcí či strečinku, buďte opatrní. I ten nejzkušenější a nejcharakternější kůň může na intenzivní tlak tušírovacího biče reagovat reflexivním kopnutím. Přechod od práce rukou k práci s tušírovacím bičem tedy musí být pozvolný, vždy nejprve jasně zazní povel, následovat může ještě i dopomoc rukou a až jako poslední přistoupíme k pobídce bičem.

Potřebujeme maximální klid a maximální soustředění, nerušte tedy koně zbytečně přehnanou reakcí tušírky. Postupně bude vše probíhat rychleji a efektivněji.

Kůň pochopí cíl a bude se do pozice brzy stavět sám. To je ideální stav, který bychom měli mít, než budeme cvičit s koněm stání na podstavci, což je v podstatě imitace cviku "horská koza" na omezeném prostoru.

Podstavec jako "posilovna" i zpestření

Práce na podstavci formuje, protahuje a posiluje celou svalovou soustavu koně a je velmi efektivní, aktivizují se při ní i v jiných běžných činnostech málo aktivní svalové skupiny.

Práci na podstavci lze rozdělit na dvě základní fáze.

Dvě nohy na podstavci

Kůň stojí na podstavci pouze předními končetinami. Přestože se jedná o úvodní lekci, i ta má svůj gymnastický přínos a to především na břišní svaly, svaly zad a páteř.

Jestliže kůň stojí na podstavci jen předními končetinami, přenáší se většina jeho hmotnosti na zadní končetiny, čímž je jejich svalstvo posilováno. Toto cvičení je mimo to i velmi přínosné pro rozvoj sebedůvěry a rovnováhy.

Kůň by měl na povel vystoupit předníma nohama na podstavec a zůstat stát. Tuto práci můžeme rozvinout o španělský pozdrav či ustupování kolem celého podstavce.

Jestliže kůň stojí na podstavci všemi čtyřmi končetinami, jedná se o mimořádně přínosnou gymnastickou metodu. K dokonalosti dovedená práce na podstavci končí cvikem "horská koza", zadní končetiny jsou hluboko pod těžištěm, téměř se dotýkají končetin předních. Hlava a krk jsou snížené. Při nácviku "horské kozy" je na místě zvýšená opatrnost. Toto cvičení koně rychle vyčerpává, významně se aktivizují břišní svaly, namáhavé je i na rovnováhu. Vždy je třeba trénovat v klidu, pracovat podle toho, co "kůň sám nabídne", postupujeme po malých krocích, nároky zvyšujeme jen pozvolna a bez nátlaku. Vždy by měla být v centru našeho zájmu duševní pohoda našeho koně, práce by ho měla bavit. Cvičení na podstavci může být o spoustě legrace, berte tedy zábavu jako prioritu.

Krok za krokem na pódiu

Pokud s prací na podstavci začínáte, neměli byste rozhodně chtít mnoho najednou. Někteří koně si tuto činnost zamilují už od první lekce, jiným chvíli trvá, než se stanou odvážnými a budou brát práci na podstavci uvolněně a s patřičným sebevědomím. Vždy bychom měli celý proces rozdělit do několika lekcí a cvičit po etapách. Před každým cvičením dbáme na to, aby se kůň nejprve uvolnil jiným typem práce. A i tady platí, že chvály a odměn není nikdy dost. :)

Nejprve musíme koně s podstavcem seznámit. Je potřeba dát koni čas, aby uvěřil, že podstavec není strašidlo a žádný přízrak nebydlí ani za podstavcem a ani pod ním. Nechte koně u podstavce dostatečně dlouho v klidu stát.

Zkuste koně vybídnout, aby kopytem stoupl na podstavec. Zvědavé opice to obvykle udělají samy, ale pokud náš kůň opice není, můžeme mu pomoci tak, že mu jedno kopyto dáme na podstavec sami.

Jakmile kůň uvěří, že podstavec je dostatečně stabilní a bezpečný, netrvá obvykle dlouho a kůň sám na podstavec předními kopyty vstoupí. Můžete mu pomoci a vyskočit na podstavec sami nebo vzít do hodiny koně, který již práci na podstavci ovládá. Někdy je názorný příklad skvělá věc! Kůň velmi rychle porozumí tomu, co od něj žádáte.

Druhá fáze je již trochu obtížnější. Cílem je dostat na podstavec všechny čtyři končetiny. Obtížnost samozřejmě koreluje s velikostí podstavce a mírou "zbrklosti" na straně koně.

Nejprve trénujte nastoupení na podstavec, setrvání na něm a sestoupení. Vždy se hodí pomocník, který vám pomůže "omezit" koně v plecích ve chvíli, kdy vy pracujete na pozici zadních nohou.

Kůň musí umět na podstavci stát, a to na povel a tak dlouho, jak je o to žádán. Jak na podstavec, tak z podstavce by měl vstupovat a sestupovat vždy jen na povel. Bez ovládnutí povelu stát tedy nemůžeme postupovat dál. Zastavit stát je tedy bezpodmínečně třeba 100% ovládat.

Pozici horské kozy na podstavci začneme trénovat, až když kůň podstavec akceptuje jako zcela běžnou součást výcviku. Další postup je následující. Motivujte koně, který stojí na podstavci předníma končetinama, aby se natáhl a udělal krok tak, aby si na podstavci vytvořil dostatek prostoru pro zadní končetiny. Následně ho požádejte (tušírovací bič, ruka, hlasová pomůcka), aby na podstavec nastoupil i zadníma končetinama.

Jakmile kůň umí stát na podstavci všemi čtyřmi končetinami, ovládá "horskou kozu", můžeme promýšlet různé variace. Kůň může na podstavci dělat španělský pozdrav, obrat, ti nejnadanější dokáží na pódiu piafovat nebo se vzpínat. Než ale požádáte koně o vzpínání na podstavci, měl by mít ve vzpínání skutečně praxi. V případě, že by ztratil rovnováhu či neovládal návrat na výchozí pozici, lze očekávat, že další pokusy o vzepnutí by již úspěšné nebyly. Tudíž zde hraje zásadní roli načasování.

Vše, co kůň bude umět na podstavci, získá punc jedinečnosti, i kdyby se jednalo o nejobyčejnější cvik. I banální záležitost jako je "ano ne" či "úsměv" budou působit na pódiu efektněji než na zemi.

Pokud budete cvičit na podestě správně, posílíte u koně důvěru a zpřesníte komunikaci. Tento pozitivní efekt můžete následně využít v různých situacích, tedy nejen při práci na podstavci, ale i v každodenním životě.

Druhotný efekt

Práce na podstavci koně formuje nejen psychicky (zvýšení sebevědomí - pocit velikosti a síly, sebekontrola, koordinace těla i snížení nervozity), ale i fyzicky. O gymnastických účincích cviku "horská koza" se asi není třeba příliš rozepisovat. Práce na podestě je ale skvělá i jako cvičení rehabilitační pro koně po určitých typech úrazů či u těch, kteří nemají kvalitně osvalená záda či mají špatně formovaný, měkký hřbet. Celkově pak práce na podestě patří k cvičením, která zlepšují kvalitu a rozsah pohybnosti. Pokud ale chcete za pomoci práce na podstavci koně rehabilitovat, vždy nejprve konzultujte stav se zkušeným fyzioterapeutem nebo osteopatem.

Svůj význam má tato práce ale i pro člověka. Mnoho jezdců si v důsledku úrazu či traumatu po nehodě vytvoří blok, bojí se na koni jezdit, ale pracovat s koňmi přestat nechtějí. V takové situaci mohou cirkusové kousky, a práce na podstavci především, pomoci jezdcům/ cvičitelům překonat strach a najít ztracenou jistotu. Koně na podstavci jsou vysoko nad cvičitelem, pokud je i v této pozici člověk bez obtíží ovládá, snadno znovu získá přesvědčení, že v sedle to bude stejné. Tento předpoklad není nelogický.

V případě, že se rozhodnete cvičit cirkusové lekce, protože máte s koněm problémy všeho druhu, vždy vám tato cvičení, byť zprostředkovaně, pomohou. Cvičení cirkusových lekcí totiž pomáhá člověku lépe pochopit a také kontrolovat chování koně, což ve výsledku umožňuje koně lépe a efektivněji ovládat a být v jeho přítomnosti jistější.

Radost z úspěchu je také skvělá motivace, která může pomoci strach či nejistotu značně omezit. I v případě, že jezdec svůj blok neodbourá, mohou zůstat cirkusové lekce plnohodnotnou alternativou klasickému ježdění.

Dobrá volba to může být i pro jezdce po úrazech, jejichž mobilita je omezena, ale chuť pracovat s koněm zůstává.

Cirkusové lekce jsou o empatii a vzájemném porozumnění, což je něco, co vyžaduje čas a schopnost vzájemně si naslouchat. Žádná cirkusová lekce tedy nikdy nezůstane bez efektu. Důležité nejsou výsledky, ale sama cesta k nim.

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…