KRMÍME VAŠE KONĚ aneb proč koňáci vyvádíte, když jsme jen hodní na zvířátka?

17. 9. 2017 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Iveta Jebáčková-Lažanská, Veronika Tymelová, obrázky Lída Slavíková

Také znáte tu situaci, kdy relaxujete s kolečkem a lopatou v pastvinách, opalujete se a jen tak mimochodem, samozřejmě pro zábavu a z dlouhé chvíle :-), si sbíráte koňské koblížky? Evidentně JSTE přítomni, v doslechu i dohledu kolemjdoucích... - přesto rodinka s dětmi na vycházce suverénně odbočí z hlavní cesty a zamíří na soukromou (tu vaši) louku. Bez pozdravu, BEZ DOVOLENÍ, na CIZÍM POZEMKU začne krmit CIZÍ zvířata. A vás přehlédnou jako vzduch... Je vám tato a podobné situace povědomá? Jak ji řešíte?

Pokud se lidé po upozornění, že nejsou na veřejné cestě a že vstupují, kam nemají, navíc se chovají, jak nemají, omluví (a nikoli ironicky, ale opravdu upřímně) - je to ještě krásně mírumilovná varianta. Která klidně skončí tím, že rodinku nakonec provedete po stájích (samozřejmě každý koňák má hromadu času a nudil by se, nemoci se věnovat návštěvám!), necháte ji pohladit si hříbátka, svezete dítka, přičemž školení o nekrmení cizích zvířat vsunete jen tak mimochodem mezi informaci o citlivém zažívání koní a přednášku na téma "seno - základ života".

 Jsou lidé, kteří na rovinu řeknou, že ne, tohle nevěděli, mysleli to dobře a na informaci, že kůň je stepní zvíře, jehož trávení není uzpůsobeno na příliš bohatý jídelníček, takže ne každý jedinec může za den zluxovat igelitku pečiva, dvacet jablek a náruč stříkaného obilí z vedlejšího pole bez následků, odpoví otázkou "co se stane, jak mu to ublíží?". U těchto je šance, že, poučeni, při příští procházce kolem vašich ohrad už budou dětem koníčky ukazovat pouze z veřejné cesty a odpustí si házení ohryzků, měkkých rohlíků, sušenek a pochybné trávy přes hrazení. Tomu se říká výborně investovaný čas (kterého jistě máme všichni nepřeberně, takže si to můžeme denně zopáknout klidně s pěti šesti rodinkami!).

Jenže jsou i tací, co na vaše slušné "Prosím vás, vstupujete na cizí pozemek, navíc nám krmíte zvířata!" s klidem odpoví: "Nekrmíme, jen jsme hodili suchý rohlík - neplesnivý!, na to dáváme pozor... no a možná hrstečku trávy, tak abyste se...!" Čímž veškeré naslouchání z jejich strany končí, uraženě odcházejí, aby v dědině poreferovali, jak zlí a oškliví na ně ti koňáci opět byli. Takže do vzdalujících se rozhořčených zad metáte marně své zoufalé argumenty, že i neplesnivý rohlík je po dvaceti kolemjdoucích ve výsledku docela slušná hromádka něčeho, co si jako zdravý jídelníček svých koní vskutku nepředstavujete, že ta "jen-hrstečka" trávy z vedlejší plochy je mladé, nedávno stříkané obilí, příp. jetel, který odmítáte svým koním dávat, nebo možná opravdu jen a pouze neškodná tráva sice, ale vy prostě nechcete mít zvířata naučená na to, že je fajn srocovat se kolem pásek ohradníku a žďouchat se tam navzájem s dychtivým "jůůů, jdou kolem lidé, hrneme SOMROVAT něco dobrého!".

Bohužel zcela nesporným faktem je, že nikdo z nás koňáků není se svými koňmi neustále. A naprosto všichni se jistě shodneme, že i ve chvílích, kdy koně "nestřežíme", chceme být klidní, nedělat si starosti o jejich zdraví. Nebát se úrazů, které si naši čtyřnožci dokážou ve stádech, zvláště větších, občas naprosto záhadně vyrobit. Nikdo nechce CHODIT PROBLÉMŮM zbytečně NAPROTI. A krmení koní kolemjdoucími přesně do této kategorie spadá.

Jde o zdraví koní, jde o bezpečnost. Ptáte se, čí bezpečnost mám na mysli?

Bezpečnost koní

 Hašteřící se zvířata, nahloučená do jednoho místa, odkud se rozdává dobrotka, velmi snadno schytají nějaký kousanec a kopanec od hierarchicky výše postavených jedinců. Bohužel v mnoha případech nezůstanou tyto "bitky o žvanec" bez následků. Asi úplně nejhorší je, že si Krmiči, z 99 % lajci neznalí etologie koní, myslí, že stádo "vyvádí" hlady - a krmí o to více, pravidelněji a snaživěji...

Další rizikový faktor ve hře je hrazení pastvin - při přetlačování u dřevěných ohrad hrozí poškození oplocení a s tím spojené riziko poranění koní o prasklé ráhno: trčící velké třísky mohou být pro prudce uhýbajícího či poděšeně uskakujícího koně opravdu nebezpečné. A majitel samozřejmě nemusí škodu na hrazení opravit (a vůbec zjistit) natolik včas, aby se stihlo zamezit často i velmi nepěkným, vícenásobným úrazům. Známé takto přišel valach o oko, jinde se kvůli Krmičům a poškozené ohradě fatálně zranilo maličké hříbě. (Argumenty "tak má být ohrada postavená pořádně!" jsou na jedné straně samozřejmě pravdivé, na straně druhé kapinku naivní - jakýkoli materiál podléhá opotřebení a únavě, zjistit včas první známky stárnutí hrazení a zajistit jejich výměnu je sice takto na papíře velmi jednoduché, ale v reálu i poměrně nové hrazení, působící velmi stabilně a "nepropustně", nemusí v kontaktu s šesti a více rozběhnutými metráky, kterým se "připlete" do dráhy pohybu, zvládat bez poškození vzdorovat. Což si, bohužel, uvědomuje z laiků jen málokdo...)

Bezpečnost kolemjdoucích

Ano, ve hře je i bezpečnost samotných Krmičů - obzvláště u elektrických ohradníků hrozí velmi reálně nešťastné protržení pásek zvířaty a následné, byť neúmyslné, poranění kolemjdoucích poděšeným stádem. Elektrický výboj při kontaktu vydává nezaměnitelné lupnutí, kterého se koně opravdu BOJÍ, jelikož vědí velmi dobře, že se pojí s bolestí. Úlek je tedy okamžitý a většinou hromadný - a v případě emotivně a hekticky reagujícího koňského stáda je nehoda na světě natošup!

 Navíc nesmíme vynechat i možnost záměrného ublížení zvířat lidem - v dnešní internetové době si snad naprosto každý dokáže vyhledat obrázky pokousaných nezvaných návštěvníků pastvin, kopnutých dětí motajících se mezi zvířaty, kam je často sami rodiče vyšlou s naivním "Utíkej si pohladit koníčka a dej mu kus své sušenky, počkám tady na cestě!". I nedávný případ ženy, zraněné cirkusovým slonem (paní podle svědků přes několikeré napomínání cirkusových zaměstnanců slony za elektrickým ohradníkem opakovaně krmila, jeden z nich ji posléze za kabelku upevněnou na těle vyzdvihl do výšky kolem dvou metrů a přes ohradník ji přenesl do výběhu, ovšem popruh kabelky nevydržel, po chvíli se utrhl, žena spadla na zem na trávu a při pádu z výšky utrpěla zranění, se kterým skončila v nemocnici) byl přesně o tom samém, nač chce poukázat i náš článek: o NEUKÁZNĚNOSTI lidí, nedbajících zákazů.

V případě slona čelil cirkus podezření z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Policejní vyšetřování trvalo čtyři měsíce. Kriminalisté vyslýchali svědky, nechali vyhotovit znalecké posudky - a konečný verdikt? Mluvčí policie ČR Zlín Lucie Javoříková sdělila, že: "Ani jedna ze stran se nedopustila protiprávního jednání. Za zranění ženy cirkusovým slonem nelze nikoho stíhat." Co k tomu dodat? Že paní nemusela skončit v nemocnici a cirkus nemusel být popotahován, kdyby lidé respektovali (krom pokynů chovatelů) i jakési obecné povědomí slušnosti:

Totiž že kde to NENÍ MOJE, tam NEVSTUPUJI, a kam vstupovat mohu, tam se chovám podle obecného úzusu "slušnosti", tedy například NIKDY NIKDE bez předchozí domluvy a výslovného povolení NEKRMÍM ZVÍŘATA.

(A uvědomte si prosím, že fakt, že mým sousedům vpravo nevadí, když jejich zvěři pravidelně sypu za plot slupky z brambor a zeleniny, neznamená, že nebude to samé jednání velmi velmi vadit sousedům vlevo...)

Není Krmič jako Krmič

Jsou však tací, kteří jako argument pro krmení koní (a jiných zvířat, například ovcí či labutí) používají velmi oblíbené: "Ale ten koníček/labuť/ovce tak moc loudí! Nejde nedat aspoň špičku rohlíku, to bych musel být úplný necita! A co by se asi mohlo z kousku rohlíku stát? Vždyť je tady krmí každý a pořád žijí!". Bohužel se jen velmi těžko lidem vysvětluje, že u špičky rohlíku za den nikdy nezůstane... nejsou totiž sami, kdo jdou kolem. A špička ke špičce... - znáte to, ne? K důvodům, proč pečivo labutím, ovcím, koním a jiným zvířatům ve větším množství než VELMI MALÉM škodí, napíšu zatím jen jediné slovo: ZDRAVÍ. /V příštím díle si tento aspekt podrobněji rozebereme, dáme prostor veterinářům a ošetřovatelům zvířat například v zoo - dnes bude stačit, že citlivá mikroflóra koní opravdu není stavěna na zástupy procházejících Krmičů, jak může dosvědčit leckterý majitel uhynulých koní a poníků./

Další "odrůda" Krmičů jsou tatínkové, dědečkové a strýčkové, kteří jsou vzděláni v oboru (jejich soused má poníka, příp. si v mládí dvakrát zajezdili na pouti) a na vše mají odpověď. Takže vám s převahou prozradí, po té, co z kapsy vytáhnou další kus dalamánku (nebo bůhvíčeho vlastně) a mrsknou ho po nejbližším koni, nezapomenutelné, shovívavé moudro: "Děda měl taky koně, krmil je kýblema tvrdýho chleba - a nic se nedělo! Moc to hrotíte, paní, musíte si uvědomit, že i ostatní z těch koní chtějí něco mít! Nemůžete si zabrat tolik plochy a myslet si, že je jen vaše."

 Kamarádka, které byl tenkrát onen nezapomenutelný výrok určen, se poctivě nad tak zásadní informací zamyslela, a poněvadž opravdu CHTĚLA pochopit logiku sdělení, pro jistotu se přeptala: "Takže pokud vždy, když půjdu kolem vaší zahrady, hodím vašemu psovi kus salámu nebo buřta, bez ohledu na to, v jakém zdravotním stavu zvíře je, zda jeho majitel uzeniny ve výživě uznává či neuznává, jestli jsem ten den první nebo padesátýčtvrtý okolojdoucí Krmič, tak bude vše v pořádku, protože z vaší oplocené, zabrané plochy a zvířat na ní holt taky něco musím mít? Chápu to dobře??" Uznávám, že dlouhým pobytem v hnoji jsme my koňáci nadobro ztraceni, co se světového přehledu týče, tudíž tenkrát kamarádce pán musel doplnit základní informace: "My žádnej barák a psa nemáme, haha!".

Další sorta Krmičů jsou pejskaři. Ti v jedné nedaleké stáji upozonili zaměstnance, který jim napomínal v ohradě vlezlé děti, na podstatný fakt: "Taky by vám ty koně mohli naši rotvíci pěkně prohnat, tak buďte rádi, že jim chtěj děcka hodit jen trochu trávy a pohladit si je!" Pohotová reakce ošetřovatele byla posléze předána k projednání na obecní úřad. Přišel totiž ke kočárku, rotvíci nerotvíci vytáhl z kapsy bonbóny, načež batole v kočárku začal hladit a nabízet mu: "Vem si, malá, neboj, můžeš, vždyť je to lepší, než kdybych vypustil naše ovčouny!"

Známá mi kladla na srdce, ať v článku rozhodně nezapomenu zmínit starší generaci. Kolem jejich zahrady totiž vede oblíbená vycházková trasa místního Klubu důchodců. Který má zřejmě ve stanovách, že každý řádný člen musí při vycházkách nosit po kapsách nejen papírové kapesníčky a igelitky, ale i odkrájené kůrky z krajíčků chleba, nejlépe ještě se zbytky margarínu na okrajích. Běžným koloritem jejich usedlosti je totiž po obvodu obrovské zahrady "osev" pečiva, olepeného papírem, s igelity porůznu okolo... Důchodci na dotaz "PROČ!?" svorně odpovídají: "CHUDÁCI koníčci s námi jdou vždy kolem celého plotu... je na nich vidět, jak moc prosí o jídlo, jaký mají HLAD!"

Známá tedy vyrobila cedulky, které poctivě rozmístila co deset metrů po plotě a na které posléze, když byly zcela ignorovány, značně nabroušeně důchodce upozornila: "Lidi, vy neumíte číst? Ne, naši poníci opravdu hlad NEMAJÍ! Tak jako ho nemají vaše vnoučata - a přesto by si ráda od kolemjdoucích vzala cukrovinky, nabízet jim je dobrodějové na ulicích, že? Přece tady megaobrovsky červeně nepíšu ZÁKAZ KRMENÍ pro srandu! Naši poníci se prostě nesmí živit navíc, krom sena, NIČÍM! Jsou tlustí a veterinář v zájmu jejich zdraví zakázal jakékoli příkrmy, opravdu musí být jen na seně, kterého mají ovšem dost, takže vážně NETRPÍ hlady!"

Na to přišla svorná odpověď Klubu: "Mají DIETU? I tak roztomilá zvířátka? CHUDÁCI!!!!!!! A vůbec, slečno, my na procházku nenosíme brýle, tak jak máme tušit, co si píšete po plotě?!"

 Jako téměř neuvěřitelnou jsem vyhodnotila příhodu kamarádky, která pase své stádo na vlastních loukách, spadajících do jednoho nejmenovaného chráněného území. Ohrady má prošpikované cedulemi, které, pokud nejsou právě ukradeny, hlásají: "Soukromý pozemek, vstup zakázán! Nekrmte zvířata! Pozor, stádo hlídá zlý hřebec, nevstupovat do ohrad!" Popsala mi jarní příhodu, kdy vyběhla s hartusením na mladšího tatínka, který právě přehazoval svoji ratolest s natrhanými lupeny divokého křenu v ručičce (koně ho samozřejmě nežerou, proto je ho v okolí tolik) přes dřevěnou ohradu za koňmi. Rodič, počastován salvou kamarádčiných výkřiků, jestli se nezbláznil, házet dítě za hřebcem, se tenkrát velitelsky přeptal: "A kdo jste, abyste mi říkala, co smím a nesmím?" Kamarádka, známá šoumenka, stále připravena dělat si srandičky ze sebe i z ostatních, pohotově s kamennou tváří odvětila: "Kontrolorka ze sociální péče, prověřuji zdejší rodinu, vyskytl se tu svrab na koních a je velké riziko přenosu na děti." Po tak výživné informaci tatínek zděšeně zavrávoral: "A to tu klidně dovolíte roztahovat se v chráněným území někomu takovýmu!? Aby se slušní lidi báli projít kolem!?!" Kamarádka: "Právě proto jsem zde - chceme to tu celé uzavřít, oblast bude v karanténě minimálně přes sezónu." Úspěšně panikařící taťulda: "Bože! Tak hlavně trvejte na vysokých pokutách, když někdo narušuje bezpečnost dětí, měl by platit, až by se z toho... to... však víte co! I sedět bych ho klidně poslal!" Jak to s nákazou dopadlo? :-) Inu, zdraví kloučka bylo zdárně ochráněno (koně se na něj nestihli sesypat) - a svrab se lokalitě vyhnul obloukem, takže vlastně naprosto skvěle... až do návštěvy dalšího zvířátkomila. :-D

Příště se zkusíme podívat na tolik rozšířenou problematiku Krmičů trochu vážněji, promluvíme si s odborníky na zdraví koní, zeptáme se, jak se dá bránit proti kolemjdoucím, hodným a veskrze slušným lidem, kteří chtějí JEN PŘILEPŠIT zvířátkům... a na zoubek se koukneme i vychytávkám z praxe, které se osvědčily.

(Zatím můžete pod článek do komentářů přidávat svoje zkušenosti s nezvanými návštěvníky ohrad a podělit se o postřehy, jak vypadá situace u vás. Možná se navzájem podpoříme v přesvědčení, že krmit bez svolení cizí zvířata by mělo být postižitelné a v případě přivolání policie nezůstávat bez následků, a to i v případě, že se "nic nestane". Možná by se, společnými silami, mohlo zadařit "vpašovat" do obecného povědomí, že "krmičství" je stejně neetické, jako týrání zvířat a stejně odsouzeníhodné, jako omezování osobní svobody - vždyť za případný úraz takového neukázněného Krmiče budeme zcela určitě popotahováni my, majitelé krmených čtyřnožců...)

Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…