Krmiči III - jak na ně?

15. 01. 2018 07:00

Obrázky: 13

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: ilustrace Lída Slavíková, Luděk Bartoš, foto archiv Ostrovský Macík Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 7908 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Když jsem se po pohodových dnech svátečních vrátila z poklidu rodiny do vřavy světa, připravena vrhnout se na třetí díl "Krmičů", opravdu by mne ve snu nenapadlo, že první, co na mne vykoukne po zapnutí internetu, bude zpráva o překrmené, uhynulé zvěři ze Zookoutku v Malé Chuchli a o srnci v Kunratickém lese - taktéž překrmen pečivem a bez šance na záchranu. Ve volné dny vánoční evidentně dostalo mnoho rodin jeden a ten samý nápad: projít se a udělat "dobře" zvířátkům...

Začala jsem tedy zjišťovat, jak volné prosincové dny poznamenaly jiné kouty naší kotlinky. Už mne ani nepřekvapilo, že situace ze Zookoutku Praha se opakovala v leckteré ohradě s koňmi, ovcemi či kozami napříč republikou (i když díkybohu většina příběhů neměla tragický konec), že i některé zoologické zahrady zaznamenaly trávicí obtíže u svých svěřenců, že veterináři zachraňovali nejednu pečivem překrmenou labuť, že myslivci nalézali v lesních krmelcích zbytky bramborového salátu nebo nahnilé pomeranče.

Pěna u huby zvířete, nadmutí ‒ tedy namnožení plynů, který začne utlačovat ostatní orgány, selhání metabolického systému. Typické příznaky překrmení, které zná každá zoo, kdekterý myslivec z oblastí, kam do obor chodí návštěvníci přikrmit zvěř.

Co s tím?

Policie ČR klade důraz na prevenci ‒ výslovně mi bylo doporučeno, když jsem se pídila po informacích k možnostem obrany majitelů zvířat před Krmiči, zdůraznit jako bod jedna osvětu. A velkým červeným písmem vyzdvihnout v článku fakt, že bez zákazových cedulí kolem pozemků, na kterých se zvířata pohybují, nemá poškozený majitel šanci vést účinné kroky směřující k vyřešení situace Policií.

Pokud ji přivoláte v případě, že nedošlo k úhynu zvířete ani k závažné finanční škodě, v prvé řadě totiž budou chtít příslušníci vědět, zda jsou kolemjdoucí lidé informováni o zákazu krmení a možných důsledcích na zdraví zvířat. Jestliže ne, doporučí vám „vyzbrojit“ se cedulemi. Buďte ve výhodě a o krok napřed ‒ a zákazové tabule již mějte!

Výzkumy hovoří jasně

Problematika Krmičů je úzce propojena s problematikou nevhodného krmiva. Jeden americký výzkum se právě nevhodným stravováním zvířat a jeho dopady na další generace zabýval ‒ konkrétně u vran amerických. U těch, které odchovávají své mladé na okrajích či v centrech měst. Mláďata by měla být krmena hmyzem, semeny a menšími druhy živočichů. Bohužel ale i zvířecí rodiče podléhají pokušení zjednodušit si život ‒ konkrétně tyto vrány sbírají pro svá „dítka“ zbytky lidské potravy na ulicích, kolem odpadkových košů a na parkovištích velkých supermarketů, kde se to zbytky hranolků, pečiva a sladkostí jen hemží. Takto vykrmené potomstvo, pokud přežije, má oproti vranám hnízdícím v přírodě dál od měst méně bílkovin a vápníku, je menší a lehčí (zjišťováno odběry krve, vážením a měřením mladých vran).

To stejné platí třeba i pro labutě. Pokud jsou v turisticky frekventovaných oblastech kolem vodních ploch krmeny hojně procházkáři, bývají natolik zvyklé dostávat průběžně po celý den krmení tzv. „až pod nos“, že omezují až zcela přestávají vyhledávat potravu pro ně jako pro druh přirozenou a živí se de facto naprosto pohodlně jen moučnými výrobky. Mláďata přebírají samozřejmě potravinové vzorce rodičů, takže si mnohá již nedokážou sama obstarat jinou, přirozenější stravu ‒ a jsou velmi často v podstatě otrávena bílým pečivem (a nadměrným množstvím soli, kterou obsahuje).

Veškeré dostupné informace naprosto jednoznačně ukazují na nevhodnost lidské stravy pro zvířata. To, že si některé druhy jsou schopny do určité míry zvyknout a přežít i velké dávky našich pochutin, neznamená, že z takového jídelníčku profitují. Zamysleli jste se někdy nad paradoxem, kdy chcete zvířeti pomoci ‒ a v dlouhodobém výhledu mu vlastně ubližujete?

O Vánocích jsem využila čas sváteční, hojný na návštěvy, mimo jiné k průzkumu veřejného mínění :-) ‒ s lidmi jsem hodně mluvila na téma: „Přilepšujete hospodářským zvířatům v ohradách a vodnímu ptactvu na rybnících?“ A jelikož při takto položené otázce převažovalo horlivé přitakání a nadšené „ano, pomáháme zvířátkům!“, vzápětí jsem mohla položit otázku „proč?“.

Z odpovědí bohužel vyplynulo, že lidé tak opravdu činí v naprosto dobré víře, že pomáhají. Velká většina dotázaných vůbec netušila, že krmením mohou ublížit. Menší část sice slyšela, že pečivo může i zabíjet, ale vyložili si info jako „neusušené a plesnivé pečivo“ ‒ což to jejich rozhodně není!, takže informaci nevěnovali další pozornost.

Otázku množství podaného krmení převážná část lidí absolutně neřeší (a pokud, tak pouze směrem k úvaze „čím víc nakrmím, tím lépe je zvířeti!“). Jen malá část Krmičů tuší, že nelze nabízet (ani stravu vhodnou!) v jakýchkoli dávkách, ovšem i ti si berou z tohoto „tušení“ jen povrchní informaci, kterou zpracují na „krmím jen rozumně, nedám nikdy moc najednou...“. Bez hlubšího zamyšlení se směrem k součtu všech přilepšení ‒ tedy bez přihlédnutí k desítkám dalších kolemjdoucích Krmičů a tedy nutně velmi vysokému množství podaných pamlsků v závěru dne.

Jen jediný mnou dotázaný člověk upřímně (a rádoby vtipně) přiznal, že je mu dost jedno, jaké následky krmení má, protože nekrmí kvůli zvířatům, ale kvůli svým dětem, které mají z přímého kontaktu u krmení radost. Poslední část konverzace s dotyčným, vedenou zcela vážně, bez žertů, ocituji.

Známý: „Hele, víš, já vlastně vůbec nevěřím, že by to nějak masově mohlo ubližovat, ty zvířata nejsou pitomý, dobře ví, kdy mají dost ‒ a násilím to do nich děcka fakt necpou!“ Já: „Ale zprávy veterinářů mluví jinak... a i laik, kterého problematika vůbec nezajímá, přece čte denní tisk a sleduje zprávy v televizi. Často se zmiňují o úmrtích zvířat v zoologických zahradách například, jasně to dávají do souvislosti s neukázněnými návštěvníky a nedovoleným krmením, zmiňují výsledky pitev a potvrzená podezření... To jsi nikdy nezaregistroval? Třeba pitvu koně, který měl v sobě 30 kilo pečiva?

Známý: „To je síla ‒ je to vůbec možný?“ ... zde nedůvěřivé krčení čela a výraz ´ty mě lakuješ ‒ ale já se nedám!´, načež následovalo: „Možná občas něco ve zprávách zaslechnu, ale spíš minimálně... kdyby to byl takový problém, mluvilo by se o tom přece mnohem víc...“ ‒ a po chvíli ticha: „Kdo ví, proč ve skutečnosti ta zvířata pojdou!

Já: „Hele, je to fakt prokázaný!“ Známý: „To budou výjimky! A vem si, kolik je třeba holubů ‒ pokud sem tam něco chcípne, v tom množství to není vůbec podstatný. A děcka to krmení prostě milují, bez toho by nemělo cenu jet za poníkama nebo kozičkama!

Já: „Dívat se nestačí?“ Známý (smích): „Vždyť ti poníci chodí blíž jedině proto, že krmíme ‒ bez lákání na dobroty by nepřišli!

Co dodat? Že komplikace a léčení stojí majitele hromadu peněz, času a strachu? Že přepracovaní veterináři často ani nemají časovou kapacitu (při množství dietetických chyb v riziková období) a k akutním kolikám se tudíž nedostanou natolik rychle, aby zásah mohl být úspěšný? Že alibi Krmičů „všichni sem chodí krmit a zvířata žijí!“ stojí absolutně „na vodě“?

Protože milý Krmič při příští procházce kolem výběhů vlastně vůbec nemá šanci poznat, co způsobil. Jak by mohl vědět, že nejoblíbenější (proto také vždy nejvíce kolemjdoucími vykrmován) poníček se minulé dva dny potýkal s velmi bolestivou kolikou? Že dnes chybějící velká klisna, která tak ráda chodila rodinkám naproti, neschází ve stádě proto, že je na vyjížďce v lese, ale protože na klinice bojuje o život? Že tamten flekatý kůň je trochu jinak flekatý, než byl minule ‒ protože to už vůbec není on, ale náhrada za uhynulého? A věřil by vůbec Krmič, že něco z toho zavinil? Zajímalo by ho to, pokud by dal na misku vah jistotu radosti svých dětí proti pouhé možnosti zdravotních komplikací zvířete...?

Přesto, ať už tyto řádky čtou nevěřící Tomášové, kteří pro vlastní prospěch zpochybní bez uzardění cokoli, nebo lidé osvícení, umějící nakládat s informacemi, si neodpustím malý namátkový souhrn skutečných případů z průřezu let (a samozřejmě vynechávám ty, které jsem již zmínila v dílech minulých ‒ a že jich bylo!):

Otravy tisem

Tis červený (Taxus baccata) je okrasný jehličnan, velmi dobře jej známe ať už z vlastních zahrad, tak z procházek parky i krajinou. Bohužel ne každý tuší, jak je to s jeho toxicitou. Celý strom je totiž prudce jedovatý, výjimku tvoří pouze červené plody. Ale i ty jsou bezpečné pouze masitým vnitřkem ‒ nikoli už semeny. Pokud sní zvíře plod, vůbec není jisté, že se nic neděje ‒ v semenech je totiž obsah jedu nejvyšší z celé rostliny!

Jak je tedy možné, že se ptáci, kteří s oblibou na červených plodech hodují, neotráví? Ptactvo totiž konzumuje plody celé, bez kousání a rozmělňování. Semeno tak projde jejich trávicím traktem bez narušení obalu, tudíž neuškodí. Opeřenci se tímto jednoduchým mechanismem zasluhují o rozmnožování mnoha druhů nejrůznější vegetace i do velkých vzdáleností od mateřských rostlin.

Koně ovšem plody tisu rozkoušou dostatečně na to, aby se jed uvolnil. Vzhledem k absenci charakteristického aroma a naopak chutnosti plodů (tím je ztíženo zapojení instinktu zvířat) bývá často nabídnutá větvička koňmi zkonzumována. Projevy otravy se uvádí do 30 minut po pozření, jako nejcitlivější z hospodářských zvířat jsou uváděni koně a prasata.

A právě tis podali v minulosti návštěvníci pražské zoologické zahrady tamním poníkům. Ředitel Miroslav Bobek tenkrát uvedl: „Asi je budeme muset dát za dvojitý plot. Pokud to přežijí...

Případ díkybohu neskončil tragicky, ale tolik štěstí neměla mláďata emu hnědého, kterým návštěvníci v Praze také házeli větvičky jedovatého tisu do výběhu. Jedno během několika hodin uhynulo a druhé mělo velké zdravotní potíže, naštěstí se je nakonec zoologické zahradě povedlo zachránit.

I klisna koně převalského Chrudimka ze Slatiňan uhynula v minulosti na otravu tisem z rukou Krmičů...

Ostrovský Macík

Potřeba lidí nakrmit si zvířátka stála v minulosti život dvanáctiletého hucula Ondráška z azylu Ostrovský Macík. Po Naučné stezce, která vede podél tamních pastvin a je hojně protkána naučnými, ale i zákazovými cedulemi, projde denně velké množství rodin, výletníků, pejskařů, turistů i cyklistů.

Lidé nemohou tušit, kolik jídla už za ten daný den zvíře snědlo, přesto krmí...“ říká vedoucí útulku. Chleba, který se při pitvě Ondráše v zažívacím traktu nalezl, bylo 30 kilogramů. Možná není na škodu předestřít nabízející se úvahu, totiž že každý, kdo ten den prošel a kousek dal, je ve výsledku zodpovědný za koníkovu velmi bolestivou smrt. Masa nabobtnaného pečiva Ondráškovi prorazila bránici a kůň nemohl dýchat. I přes odbornou pomoc se ho nepodařilo zachránit.

Vedení ostrovského azylu mi ochotně povyprávělo vícero příhod s Krmiči, vždyť jejich Naučná stezka vznikla právě jako poučení pro kolemjdoucí, pro pochopení zvyků a potřeb koní. Přesto dnes a denně řeší neukázněné občany. Naštěstí mají v řadách vzorných návštěvníků inteligentní a ochotnou oporu ‒ často sami napomenou ty, co nedodržují pokyny, a zatelefonují provozovatelům azylu (kteří nemohou být samozřejmě stále všude), že se jim v ohradách potulují Krmiči a chovají se i přes jejich napomenutí umíněně podle svého.

Například paní uprostřed velké pastviny úporně se dohadující, že si může dělat, co chce, protože plochy má azyl pouze pronajaté, což si zjistila! Krmit prý bude, protože pronájem má vedení zdarma, takže vlastně ani nejsou pozemky jeho... Navíc na koních vidí hlad ‒ všechno sežerou během chvilky, nic nezbyde a ještě by si dali!

S nepochopitelným lidským uvažováním je někdy nesmírně těžké slušně bojovat a poslední zmíněný argument je slyšet velmi často. Hladem krmených zvířat se ohání spousta Krmičů a opravdu odmítají přijmout fakt, že stejně jako malé děti, i zvíře se po dobrotách bude pídit, přestože je nakrmené dostatečně.

Také zahrádkáři se často na zdravotním stavu tamních koní podepíší ‒ vyvážejí zbytky úrody, nahnilá jablka a jiné zbytky ovoce a zeleniny do rozlehlých pastvin azylu. Objemově klidně plný vozík za auto... :-(

Velkým problémem je i venčení psů bez náhubku navolno kolem koní a ostatních zvířat, o které útulek pečuje. V minulosti zde nezajištění psi kolemjdoucích roztrhali kozu a vážně poranili kozlíka. Vedení azylu říká: „O hádkách s těmi, které nachytáme, o jejich agresivitě, by šla napsat kniha!

Milovice

Že největší újmu nezpůsobuje koním ani příroda, ani velké stádo, ale lidé, se potvrdilo i ve středočeských Milovicích. Divocí koně sem byli převezeni z volné přírody Skotské vysočiny v lednu 2015, na začátek dostali k dispozici plochu o 40 hektarech. Ještě v ten samý rok byla klisna Sgurr transportována v kritickém stavu do péče veterinářů, kteří určili příčinu akutní koliky ‒ pečivo. Lidé chodili (navzdory varování v tisku, televizi i na místě samém) koně přikrmovat zeleninou, jablky, ale nejvíce chlebem a rohlíky. Ačkoli byla Sgurr (v té době krátce po porodu prvního hříběte, narozeného v Milovicích) na klinice zachráněna, uhynula o rok a kousek později, kdy jedním z faktorů podílejících se na jejím dlouhodobém oslabení byl i stres, který ji způsobilo oddělení od stáda a nevyhnutelný pobyt v uzavřeném, neznámém prostředí během léčby. Přitom by stačilo jediné: být ukázněn a nekrmit!

Jezírko Bajkal v Pardubicích

Pozůstatkem po těžbě písku je jezírko Bajkal v Polabinách u Pardubic. Cca třicítku ochočených labutí, které tam žijí, lidé soustavně překrmují čerstvým pečivem. Pardubickým strážníkům tak připadá úkol přejedené ptáky odchytávat a odvážet na veterinární kliniku. Rohlíky a chléb způsobují labutím vážné zažívací potíže, nehledě na dlouhodobá nebezpečí jednostranné stravy. Dvanáctikilogramový pták dokáže denně zkonzumovat až třetinu své váhy. Kolemjdoucí tak labutím zkracují život nejen akutním překrmením, ale oslabují zvířata i v dlouhodobém horizontu: nevhodně a zcela nepřirozeně seskládaná krmná dávka postrádá rozmanitost, hodnotnou bílkovinu, nutný tuk a v neposlední řadě i vyvážený poměr minerálů. Nadměrné množství pečiva způsobuje časté nevolnosti, oslabení organismu, dehydrataci, časem i větší náchylnost k nemocem, neboť imunitní systém „se opotřebí“ a přestává stíhat...

Pardubičtí veterináři i policisté o vodním ptactvu z nedalekého jezírka již vědí své: „Labutě se původně živily vodními rostlinami. Pro ně je teď samozřejmě mnohem pohodlnější vykulit se na kraj Bajkalu a nechat do sebe házet jeden rohlík za druhým,“ říká strážník Pavel Antoch.

Co na to Policie?

Policie ČR by měla zasahovat jen v těch nejkrajnějších případech, kdy již vše selhalo nebo nastal závažnější následek ‒ jak mi bylo sděleno. A jak se tedy na případy, pokud je již přivolána, vlastně dívá? Bohužel mi bylo řečeno, že každý takovýto případ je posuzován jednotlivě, tiskový mluvčí se nechtěl k problematice vyjádřit obecně, údajně je nutné řešit vše v kontextu místa a situace.

Povedlo se mi alespoň zjistit jeden obecný fakt: pokud nainstalujete fotopasti, příp. dotyčného Krmiče natočíte na mobil, máte čím podpořit své tvrzení a pomoci s identifikací. U posuzování přestupku je totiž podstatné, aby bylo jasně prokázáno, že dotyčný (a který) opravdu vaše zvířata úmyslně krmil.

K této části mi bylo Policií upřesněno: „Budeme-li se bavit o poškození zvířete na zdraví, jde o právně složitější otázku. Záleží na způsobené újmě, způsobu provedení újmy a prokázání souvislosti mezi podáním potravy od konkrétní osoby a její přímý vliv na zdraví zvířete. Bez složitějšího prokazování se uvedené neobejde, bylo by třeba provést pitvu, odborná vyjádření, znalecké zkoumání…

Takže, přátelé koňáci, určitě schovávejte všechny účty za veterináře! Za nákupy podpůrných prostředků a léčiv v případě dietetických obtíží zvířat vzniklých z důvodu nepovoleného Krmičství. A nebojte se na rezistentního souseda, který i přes upozornění, přes výstražné cedulky na vašich ohradách, přes domluvy a seriózní napomínání (natočte si tyto akce ‒ a buďte při nich VŽDY klidní a slušní!) opakovaně a umanutě hází koním zbytky, zavolat Policii. Od toho tu jsou ‒ mají pomáhat a chránit, mají se našimi problémy zabývat.

Ale uvědomte si, prosím, že vždy je lépe v prvé řadě řešit vše po dobrém, přátelskou domluvou a osvětou ‒ i proto, koneckonců, vznikla tato série článků. Pokud se vám povede souseda u lahvinky dobrého vína přesvědčit, že vaši koně netrpí hladem, že nejsou týraní zimou, ale žijí pěkný, volný život s plnými bříšky, určitě se bude do budoucna i vám samotným žít lépe, než se vzteklým sousedem za plotem, který do smrti nezapomene, že jste na něj Policii zavolali právě vy.

Buďte diplomaté, ale zároveň se neváhejte bránit, pokud diplomacie nikam nevede. Níže přikládám pár zákonů, které by se v případě potřeby daly použít pro boj za zdraví svých zvířat.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Dejwis

    Velmi akutní problém

    18:33 - 15. 01. 2018

    Řešíme to i na CHKO ve spolupráci s NP České Švýcarsko....Když by se někdo chtěl mrknout, čím doopravdy jsou schopni krmit zvěř, tak mrkněte do FB skupiny stráž přírody, jsou tam 2 příspěvky k Zámeckému rybníku z Děčína. Plesnivé - Vám to příjde normální krmit plesnivým? "Prý penicilín...." Škoda slov, nejen mě ale i mnohým mým kolegům to vyrazilo dech, čím vším jsou schopní lidi krnit. Dokud to člověk nevidí na vlastní oči, tak tomu ani vůbec nechce věřitm že i plesnivým, topinkama nebo starýma špagetama, ponecháváním zvířatům v igelitkách, cukrovím....Byl toho plnej rybník.

  • 2. nitka

    Zámecký rybník

    13:01 - 16. 01. 2018

    Reaguje na 1.

    Fotky ze Zámeckého rybníku jsem sdílela, to byly opravdu chuťovky :-(
    Chce to opakovat pořád dokola, laici netuší. Občas žasnu, když vidím obsahy tašek, které nám lidi nosí pro koně "legálně" - krom tvrdého pečiva jsou tam i knedlíky, preclíky, vánočky, sýrové rohlíky a rohlíky se slaninou, zbytky veky, ze kterých je seškrabaná pomazánka...prostě, než to vyhodit, dáme to koníkům, nebudeme přece plýtvat, když oni si na tom ještě mohou pochutnat.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: